Strážní andělé - 1. část
Informace:
Dívka, která je celý život šikanována potká dva úžasné strážní andělé, ale přijme je? Bude jim věřit. A bude mít i přátelé, nebo bude stále osamocená?
1. Střední škola
Jmenuji se Jane Mizuki a je mi 17 let. Jsem malé výšky, měřím 155 cm. Mám krátké na ježka ostříhané vlasy a tmavé hnědé. Tmavě hnědé oči. Nosím většinou košile a džíny. Na nohou většinou botasky. V létě ráda nosím tílka a kraťasy. Nejsem úplně ten holčičí typ, ale nevadí mi to. Jsem to prostě já.
Nastupovala jsem na střední školu. Na gympl. Cesta mi trvala hodinku vlakem. Ale do školy mě dneska hodil mamky přítel Sebastian. Který pracuje u policie. Přímo na kriminálce. Ale teď měl týden volna. Nejdřív jsme vezli mého bratra Naruta do školky.
Před školkou jsem čekala v autě. Naruto nechtěl, abych jsem šla s ním dovnitř. Nepochopila jsem to, ale respektovala bratrovo přání. Sebastianovi to trvalo tak deset minut. Pak se vrátil do auta.
,,Tak a teď směr škola.'' usmál se Sebastian. Úsměv jsem mu oplatila, ale mlčela jsem. Sebastian se rozjel.
Zastavil přesně před školou. Bylo půl osmé. Do otevření školy ještě chybělo patnáct minut.
,,Tak hodně zdaru, Jane.'' popřál mi Sebastian.
,,Díky a ahoj Sebby.'' rozloučila jsem se a vystoupila jsem z auta. Sebastian mi zamával a odjel pryč.
Šla jsem k nástěnce. Podívala jsem se, kam budu patřit. Našla jsem se docela rychle. Patřím do třídy 1-1A. Stoupla jsem si před budovu školy, abych jsem u nástěnky uvolnila místo pro ostatní žáky. Za deset minut otevírali školu.
Vešla jsem do školy. Byla jsem nervózní. Třídu jsem naštěstí našla hned. Vstoupila jsem dál.
Ve třídě jsem našla místo úplně vzadu v druhé řadě. Nikoho jsem zatím nepoznávala. Lavice byly po dvou. Ne jako na základce, lavice pro jednoho člověka. Byla jsem překvapena. Stejně budu sedět sama. Pomyslela jsem si. V tom do třídy vstoupili známé tváře ze základky. Byl to Ittoki Otyoa, Haruka Nanami a Tomochika Shibuya nebo-li Tomo. Šikana bude pokračovat. Řekla jsem si pro sebe a chtělo se mi brečet. Zadržovala jsem slzy. Do třídy vešli další dva lidé. Jednu jsem poznala. Byla to Mei Lee. Největší provokatérka, která mě celých devět let na základce šikanovala. Ostatní se k ní přidali. A pak s ní přišel kluk. A ten kluk si sedl vedle mě. Ve třídě místa ještě bylo a mohl si sednout jinam, ale vybral si zrovna lavici, kde jsem seděla já. Nechápala jsem to.
,,Koukejme koho tu máte. Jane Mizuki.'' řekla škodolibě Mei.
,,Ahoj.'' pozdravila jsem ze slušnosti. Mei si sedla vedle Tomo do první lavice. Třída se zaplnila a hodina začala.
Do třídy přišel náš třídní učitel. Všichni jsme se postavili.
,,Dobrý den, sedněte si.'' řekl třídní učitel. ,,Vítám vás na našem gymplu. Doufám, že se vám tu bude líbit. Já se jmenuji Ray Mustang a budu vás mít až do maturit. Budu vás učit japonštinu a dějepis. Ale co od vás budu vyžadovat v předmětech vám řeknu na hodinách. Teď se věnujme jiným věcem. Teď přečtu vaše jména. A vy se nám představíte.'' začal říkat, co nás čeká a nemine. Všichni jsme přikývli na souhlas. ,,Saruhiko Fushimi.'' začal vyvolávat.
,,Saruhiko Fushimi, těší mě.'' představil se hoch,který seděl v lavice vedle lavice mé a toho hocha, co seděl se mnou. Ten seděl sám.
,,Mei Lee.'' pokračoval v seznamu učitel.
,,Mei Lee, ráda vás poznávám.'' představila se Mei a sedla si. Seděla ve třetí řadě v první lavici s Tomo.
,,Další je Jane Mizuki.'' řekl učitel mé jméno. Stoupla jsem si. Byla jsem celá nervózní. Podívala jsem se po celé třídě, jak mě sleduje.
,,Jane Mizuki, ráda vás poznávám.'' dostala jsem ze sebe a zase si sedla.
,,Nanami Haruka.'' pokračoval učitel.
,,Haruka Nanami, těší mě.'' představila se Haruka. Seděla v poslední čtvrté řadě, v první lavici se svým přitelem Ittokim.
,,Ittoki Otoya.'' vyzval dalšího žáka učitel. Ittoki si stoupl.
,,Ittoki Otoya, těší mě.'' představil se a sedl si na své místo.
,,Ichinose Tokiya.'' řekl učitel a můj soused, který seděl vedle mě si stoupl. Podívala jsem se na něho.
,,Ichinose Tokiya, rád vás poznávám.'' představil se svým hlubokým hlasem. Byl to krasavec. Říkala jsem si, jak si mohl sednout k takové ošklivce, jako jsem já.
,,A poslední Tomochika Shibuya.'' řekl poslední jméno učitel.
,,Tomo Sibuya, ráda vás poznávám.'' představila se Tomo a sedla si.
,,Tak to by bylo. Teď vám rozdám rozvrh hodin, ten hlavně neztraťte.'' napomenul nás učitel. Rozvrhy dal Haruce, která je měla rozdat. Když přišla řada na nás, tak mi dal na trhlý rozvrh. Už je to tady. Řekla jsem si pro sebe v duchu. Chtěla jsem si ho schovat, že doma si to slepím, když v tom můj soused vzal ten svůj rozvrh a vyměnil ho za ten můj a zvedl ruku.
,,Pane učiteli.'' ozval se můj soused.
,,Prosím?''vyzval ho učitel.
,,Já mám na trhlý rozvrh.'' řekl můj soused.
,,Tak si pojď pro nový.'' řekl mu učitel a můj soused vstal a šel si ho vyměnit. Zírala jsem na něj jak z jara. Vždyť patřil mně. Ale neřekla jsem nic nahlas. ,,Tak teď pokračujme dál'' začal pokračovat. ,,Potřebuju dva lidi, kteří by se stali zástupci třídy. Chodili by na schůze a pak by celé třídě řekli veškeré informace, které by se dozvěděli.'' řekl a podíval se po celé třídě.
,,Jane, ty by si to mohla vzít. Jsi tak výřečná.'' ozvala se jízlivě Mei.
,,Bereš to?'' zeptal se mě učitel.
,,Ano.'' řekla jsem.
,,Tak ještě jednoho člověka potřebujeme.'' řekl učitel.
,,Já to beru.'' ozval se můj soused.
,,Dobře, vaše jména?'' zeptal se nás učitel.
,,Jane Mizuki.'' řekla jsem své jméno.
,,Ichinose Tokiya.'' řekl své jméno můj soused. Nechápala jsem ho, jak může a chce spolupracovat se mnou? Já nikoho nepotřebuju. Říkala jsem si pro sebe. Ani jsem se na něho nepodívala.
,,Teď vás budu jmenovat a vy si přijdete pro lísteček, kde máte přihlašovací údaje do systému školy. Tam budete získávat známky.'' oznámil nám učitel a pak podle seznamu nás jmenoval. Když došla řada na mě, šla jsem za učitelem pro papírek. Hned jsem si ho pořádně schovala do desek. V tom zazvonilo na konec hodiny. ,,Po přestávce budeme pokračovat, jenom tebe požádám, udělej mi zasedací pořádek. Jak sedíte, budete sedět po celý školník rok.'' ještě dodal a podal papír, kde byli nakresleny provizorní lavice. Haruka se dala do práce, za pomoci Ittokiho. Seděla jsem na svém místě a dívala se z okna. Mei si mě naštěstí nevšímala. a někam s bandou zmizela. Můj soused taky seděl na místě. Ale co dělal nevím. Za deset minut zazvonilo zase na hodinu.
Třídní učitel do pěti minut dorazil.
,,Tak pokračujeme. Teď vám řeknu číslo vaší skříňky, kam si budete dávat své věci, jako jsou boty a bundy.'' oznámil nám učitel a podle seznamu zadával čísla skříněk. Já dostala číslo 58. Hned jsem si to zapsala do notýsku, kam jsem si zapisovala poznámky. ,,Tak a teď nám Jane zapíše, kdy máte prázdniny.'' řekl učitel. Šla jsem k tabuli, převzala jsem si od něho papírek a začala na tabuli přepisovat prázdniny. Snažila jsem se psát čitelně. Za pět minut to bylo zapsané. Šla jsem si sednout, že si to přepíšu do notýsku, když jsem svůj notýsek nemohla najít. Po chvíli mi ho vrátil můj soused a pošeptal mi do ucha.
,,Dovolil jsem si, ti taky zapsat ty prázdniny do tvého notýsku.'' zašeptal mi. Podívala jsem se do notesu. Měla jsem tam vypsané veškeré prázdniny.
,,Máte týden podzimní prázdniny. Je to tím, aby se prváci víc seznámili a ztlumili kolektiv. My nikam na týden nepojedeme, na to už bude chladno, ale budeme každý den jezdit na výlety.'' oznámil nám učitel.
,,A co když někdo nedorazí?'' zeptal se Ittoki.
,,Tak mu to omluvím jedině omluvenkou od doktora, od kterého bude mít potvrzení. Jinak i celkově omlouvám neúčast ve škole potvrzením od doktora. Od rodičů to nepřijímám.'' řekl nám učitel. ,,Zítra je ceremoniál, který trvá hodinu. Je to uvítací ceremoniál, kterého se zúčastní všichni. A od středy se učíte normálně podle rozvrhů. Po ceremoniálu se jde domů.'' oznámí nám. ,,A to je vše co jsem chtěl a můžete jít domů, kromě Jane a Ichinoseho. Ty po hodině odvedu na chůzi zástupců tříd.'' dodá než rozpustí třídu. Všichni se vyhrnou ven ze třídy. Já beru mobila a píšu smsku Sebastianovi.
,,Ahoj Sebby, nevím, kdy dorazím domů. Jsem zástupce třídy a máme schůzi. Jane.'' a poslala jsem smsku. Začnu si balit věci, když mi v tom přijde smska.
,,Dobře, Jane. Počkám přesto na tebe.'' odpověděl mi Sebastian. Sedím v lavice se svým sousedem a dívám se před sebe. Čekám na konec hodiny, která končí až za půl hodiny.
Dívám se před sebe, když se v tom podívám kolik je hodin.
,,Za dvacet pět minut zvoní.'' promluví na mě můj soused. Jen přikývnu. ,,Já jsem Ichinose Tokiya.'' představí se mi. Podívám se na něho. Nastavuje ruku.
,,Jane...Jane Mizuki.'' představím se tichým hláskem a přijmu jeho ruku.
,,Pěkné jméno.'' řekne mile Ichinose a usměje se. Já se jen pousměju.
,,Tak co vy dva? Kolik vám je?'' přijde k nám třídní učitel a sedne si naproti nám.
,,Mně je sedmnáct.'' odpoví Ichinose.
,,Taky tak.'' odpovím.
,,Ty znáš tu bandu, co sedí vepředu?'' zeptá se mě učitel. Přikývnu.
,,Známe se ze základky.'' odpovím.
,,Proč sis nesedla k nim?'' vyptával se dál učitel.
,,Protože jsem nevěděla, že jsem přijdou a taky jsem tu byla dřív než oni a tak jsem si sedla dozadu.'' vysvětlím. Ve skutečnosti jsem ráda, že sedí vepředu.
,,Tak to jo. Kde bydlíte.'' dál se vyptával učitel.
,,Na Bend Street.'' odpoví Ichinose.
,,Taky na Bend Street 28.'' odpovím. Ichinose se na mě podívá.
,,Já bydlím o dva bloky dál.'' řekne Ichinose překvapeně.
,,Vy dva se neznáte?'' zeptá se překvapeně učitel.
,,Ne, vidím ho první v životě.'' odpovím.
,,Já taky. Je náhoda, že bydlíš, ve stejné ulici, jako já a neznáme se'' diví se dál Ichinose. Je to tím, že já ven nechodím. Řeknu si pro sebe.
,,Svět je malej.'' řeknu nahlas a pokrčím rameny.
,,Co vaši rodiče dělají?'' zeptal se učitel.
,,Mamka je na mateřské dovolené a stará se o roční sestřičku Aoi.'' řekne Ichinose. ,,A táta pracuje u policie, ale naši jsou rozvedeni a s tátou se vídáme málo.'' dodá o otci.
,,A ty Jane?'' zeptá se mě učitel.
,,Mamka je učitelka na základní škole a tátu neznám, ale mamky přítel je taky u policie. A mám čtyřletého bratra.'' odpovím.
,,Promiň.'' omluví se učitel.
,,Za co?'' zeptám se překvapeně.
,,Že se tak vyptávám.'' vysvětlí učitel.
,,V pohodě.'' pousměju se. V tom zazvoní na konec hodiny.
,,Tak a teď si vezměte věci a půjdete za mnou.'' řekne učitel. Beru si své věci a vyjdu ven před třídu. Učitel si taky vezme věci a jde před námi.
Vede nás ke schodišti a do třetího patra. Zastaví se u jedněch dveří a zaklepe na ně.
,,Dále.'' ozve se mužský hlas. Učitel vstoupí dál
,,Vedu zástupce třídy.'' řekne učitel.
,,Ať jdou dál, řekne mužský hlas. Učitel nám uvolní cestu a my s Ichinosem vstoupíme dál. Židle jsou postaveny do kruhu. ,,Sedněte si.'' vyzve nás. Vyberu si nějaké místo a sedni si. Ichinose si sedá vedle mě. Učitel odejde. Postupně se třída naplňuje. Zjišťuju, že jsme jen dvě dívky, jinak samí chlapci. Vytáhnu notýsek, kam si chci zapsat informace.
,,To nebudeš potřebovat, dneska se nic nového nedozvíš.'' usměje se na mě dívka. Přikývnu a vrátím notýsek zpátky do tašky. Když jsou všechny židle obsazené, tak porada začíná.
,,Vítám vás na dnešní první poradě školské rady. Já jsem Ranmaru Kurosaki a to je má kolegyně Sakura Haruno. Teď se každý představí. Přijde řada na Ichinoseho.
,,Já jsem Ichinose Tokiya a to je má kolegyně Jane Mizuki.'' představí i mě. Což mě tím překvapí, že se už nemusím představovat.
,,Dobrá, budeme se scházet vždy každé pondělí od čtyř hodin. Na schůzkách si řekneme co a jak. Co vyřídíte svým třídám. Dneska připravíme speciální tělocvičnu na zítřejší ceremoniál.'' oznámí nám Ranmaru. Pak všichni vstáváme a bereme krabice čtyři krabice co tam jsou a jdeme za Ranmarem a Sakurou do tělocvičny.
Tělocvična je veliká. Je tam i pódium. Přišlo mi to, že by se tu mohly konat i plesy.
,,Teď kromě dívek, půjdeme do skladu a budeme nosit židle.'' rozhodně Ranmaru a všichni hoši jdou za ním. Jediná já a Sakura zůstáváme v tělocvičně.
,,Jak se ti tu líbí?'' zeptá se mě Sakura.
,,Zatím dobrý.'' zalžu.
,,Určitě si tu zvykneš a bude se ti tu líbit, jako mně.'' usměje se Sakura. Já se pousměju. Za chvíli přicházejí hoši se židlemi. My se Sakurou je začneme stavět. Děláme dvě řady po deseti židlích. Hoši se pak připojí k nám a pomohou. Když jsou židle připravené, tak se jdou zdobit okna. Z těch krabic bereme ozdoby. Pár hochů stojí na štaflích a druzí jim podávají ozdoby se špendlíkem. Já pomáhám Ichinosemu. Když je to hotovo ozve se Ranmaru.
,,Vy dva pojďte se mnou. Přineseme transparent.'' řekne Ranmaru a ukáže na dva hochy, kteří jdou poslušně za Ranmarem.
,,Jak to jde, Jane?'' zeptá se mě Ichinose. Podívám se na něho.
,,Dobrý.'' odpovím mu. Do pěti minut jsou hoši zpátky a začnou věšet transparent nad pódium. My ostatní jim radíme, jestli je to rovné nebo ne. Když je to hotové, tak nás rozpustí domů.
,,Díky za pomoc, teď můžete jít domů. Zítra po ceremoniálu tu zůstaňte a pomůžete nám to tu zase uklidit.'' řekne Sakura.
,,Ahoj.'' řekne nám Ranmaru.
,,Ahoj.'' odpovíme všichni sborově a odcházíme domů.
Domů jdu s Ichinosem. Máme stejnou cestu,tak proč ne. Chvíli jdeme mlčky. Přemýšlím, proč si sedl vedle mě a přidal se ke mně jako zástupce třídy a taky proč vyměnil ty rozvrhy. Ale nenacházím žádné odpovědi na to. Ale ptát se ho nebudu. Stejně otočí a připojí se k Mei a spol.
,,Ty nejsi moc výřečná co?'' vytrhne mě z myšlenek Ichinose.
,,Moc ne.'' řeknu pravdu.
,,To se změní.'' usměje se Ichinose. To těžko. Mě jen tak nikdo nezmění. Říkám si v duchu pro sebe.
,,Jak se jmenuje tvá mamka, přítel tvé mamky a brácha?'' zeptá se na jména mé rodiny.
,,Mamka je Misha, její přítel Sebastian a brácha Naruto. A tvoje?'' zeptám se ho taky ze slušnosti.
,,Mamka je Ino, táta Sasuke a sestra Aoi'' odpoví mi Ichinose. ,,Kde přesně pracuje ten Sebastian?'' zeptá se na Sebastiana.
,,Na kriminálce a tvůj táta?'' zeptám se ho.
,,Taky na kriminálce. Třeba se znají.'' řekne Ichinose.
,,Třeba jo. Sebby má teď týden volno. Dostal dovolenou.'' oznámím mu. Dojdeme na nádraží.
Vlak nám jede za deset minut. Čekáme na nástupišti.
,,Jelo hodně lidí, ráno?'' zeptám se Ichinoseho.
,,Docela jo, ty si nejela?'' zeptá se překvapeně Ichinose.
,,Co má Sebby tento týden volno, tak bráchu vozí do školky a mě do školy.'' vysvětlím Ichinosemu.
,,Tak to máš dobré.'' usměje se Ichinose. Vlak přijíždí. Je skoro prázdný. Sedám si k okýnku a dívám se z něho. Na Ichinosehose ani nepodívám.
,,Co takhle jezdit od příštího týdne spolu ráno do školy?'' navrhne Ichinose. Docela mě tím překvapí.
,,Můžeme.'' souhlasím. Co jiného mi zbývá, když bydlí o dva bloky dál než já. Říkám si pro sebe.
,,Tak jo. Na čase se pak domluvíme.'' usměje se Ichinose. Vidím jeho odraz v okýnku. ,,Ráda sleduješ krajinku?'' zeptá se mě, když vidí, že se dívám z okna.
,,Hm...''jen přikývnu. Není to úplně pravda. Nedokážu se lidem dívat do obličeje. výjimku tvoří mamka, Sebastian a brácha. Moje rodina. Hodinka uteče jako voda. Už jsme na nádraží, kde vystupujeme. Stoupneme si. Držím se pevně, ale někdo do mě strčí.
,,Sorry.'' slyším omluvu. Jenže je to tvrdý náraz a já se pustím. Ale na zem nedopadnu. Ichinose mě zachytil. Dívám se mu do modrých studánkových očí. Jsou nádherné. Hned sklopím zrak a za jeho pomoci se narovnám.
,,Díky.'' poděkuju a vlak zastavuje a já vystupuju na čerstvý vzduch.
,,Není zač.'' řekne Ichinose a usměje se. Ke mně domů to trvá asi patnáct minut. ,,Nevezmeme někdy naše sourozence ven na prolejzačky? zeptá se mě.
,,Nevím, jestli brácha bude chtít. Máš teprve roční sestřičku.'' odpovím mu.
,,Tak ho zkus nějak přemluvit.'' žadoní Ichinose.
,,Uvidím, co se dá dělat.'' pokrčím rameny.
,,Dobře.'' usměje se Ichinose. Dojdeme před můj dům.
,,Tak tady bydlím.'' řeknu a otočím se na Ichinoseho.
,,Nebude ti vadit, když si vyměníme telefonní čísla a FB? Abychom byli v kontaktu.'' zeptá se mě Ichinose. Nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Tyranie po telefonu. Řeknu si a nadiktuju mu své telefonní číslo. Ichinose si ho zapíše do mobilu a prozvoní mě. Hned si to číslo ukládám. Pak mu dávám přezdívku na FB, kterou si zapisuje do mobilu. ,,Jak se dostanu na net, tak si tě přidám.'' řekne a usměje se.
,,Dobře. Už musím jít. Ahoj.'' rozloučím se.
,,Ahoj, Jane.'' rozloučí se mnou Ichinose. Čeká, dokud nezajdu domů a pak taky odchází.
Přijdu domů. Vzuju se a odložím tašku do pokojíku. Jdu do kuchyně.
,,Ahoj Sebby, jsem doma.'' pozdravím ho a usměju se.
,,Ahoj Janey. Jak ses měla?'' zeptá se hned a jde ohřát jídlo. Jeho guláš s brambory.
,,Dobře. Chodí se mnou do třídy čtyři lidi ze základky.'' oznámím mu.
,,Tak třeba se teď spřátelíte víc.'' řekne Sebastian a usměje se.
,,Třeba jo.'' pokrčím rameny. To určitě, s nimi přátelit nikdy nebudu. Řeknu si pro sebe.
,,Kde sedíš? Sedíš s někým?'' hned vyzvídá Sebastian.
,,Sedím v poslední lavici v druhé řadě. A sedl si ke mně jeden kluk. Bydlí o dva bloky dál než my.'' oznámím mu.
,,Jak se jmenuje?'' zeptá se mě Sebastian.
,,Ichinose. Hele Sebby, jak se jmenuje tvůj parťák z práce?'' zeptám se ho.
,,Sasuke Tokiya, proč?'' zeptá se Sebastian.
,,Tak jeho syn je můj spolužák.'' oznámím mu.
,,To si děláš srandu, že jo? Vím, že má dvě děti, ale je rozvedený.'' řekne mi Sebastian.
,,On ti o nich vyprávěl?'' zeptám se ho. Sebastian nandavá jídlo na stůl.
,,Ne, on se s tím moc nechlubí. Vím to, protože na stole má jejich fotku.'' řekne Sebastian. ,,Dobrou chuť.'' popřeje mi.
,,Dobrou chuť.'' taky popřeju
,,A co jinak ve škole? Jak to, že jsi zástupce třídy?'' vyptává se Sebastian.
,,Ve škole dobrý, zítra se koná ceremoniál, který trvá od osmi do devíti, ale já se tam zdržím, budu muset uklidit tu výzdobu, kterou jsme dneska vyvěsili. A od středy se učíme podle rozvrhu. Jinak jsem to chtěla zkusit, ale nejsem sama. Ichinose je se mnou zástupce.'' řeknu a naberu si sousto do pusy.
,,Koukám, že sis našla kamaráda.'' usměje se Sebastian. Úsměv mu oplatím. Přítele, to tak. Podrazí mě, jak jen to bude možné. Na ty jeho řeči mu neskočím, i když má moc pěkné oči. Řeknu si pro sebe. Pak oba jíme mlčky. Po jídle jdu umýt nádobí a Sebastian mi pomáhá.
,,Kdy půjdeme pro Naruta?'' zeptám se Sebastiana. Ten se na mě podívá.
,,Po odpočinku okolo čtvrté ho vyzvedne mamka.'' oznámí mi Sebastian.
,,Aha, tak to jo.'' řeknu a jdu do pokojíku.
Zasednu za stůl a zapnu notebook. Ráda píšu povídky, tak chci pokračovat v psaní, kterou mám rozepsanou. Píšu o hrdinech, kteří porážejí zlo. Kde dobro vítězí, ne jako v reálném životě. Když naběhl notebook, tak jsem se připojila na FB. Je to sice zbytečné, protože mi nikdo nepíše. Občas Mei, ale na tu nereaguju. Píše mi nadávky, které ignoruju. Hned tam mám žádost o přátelství. Je to Ichinose. Žádost neochotně přijmu. Poté si najdu svoji složku a najdu si rozepsanou povídku, ve které chci pokračovat. V tom mi na FB přijde zpráva. Řeknu si, že je to určitě Mei. K mému překvapení je to Ichinose.
,,Ahoj, co provádíš?'' zeptá se mě. Hned mu odepíšu.
,,Nic.'' zalžu a pošlu to. Nechci se chlubit, že píšu povídky. Nikdy jsem je nedala nikdy přečíst a nehodlám to udělat.
,,Já se nudím.'' napíše mi Ichinose. Hned mu odepisuju.
,,Nevím, jak se zabavit, když se člověk nudí, ale teď jsem si vzpomněla, Sebastian spolupracuje s tvým tátou. Jsou to parťáci'' a pošlu mu to. Pak toho lituju. Že jsem moc upřímná. Určitě se naštve. Dám se do psaní. Napíšu odstavec, když mi v tom přijde zpráva od Ichinoseho.
,,Promiň, nebyl jsem tu. Vidíš to. To já o tvém otčímovi nikdy nic neslyšel. Táta se mnou o práci nebaví. Koukám, že si někdy byla na komisařství. To já to mám zakázané ho navštěvovat v jeho práci.'' odepsal mi Ichinose. Jeho reakce mě velice překvapila. A hned mu odepisuju.
,,Pár krát jsem na stanici byla.''napíšu mu a dám se znovu do psaní. Za chvíli mi přijde reakce od Ichinoseho.
,,Chci se zeptat, jaká si byla na základce? Já lajdák a taky to tak vypadalo. Mýval jsem trojky, dvojky i jedničky. Ale teď na střední se chci polepšit.'' napíše mi Ichinose.
,,Já samé jedničky. Jen z matiky jednička vždy z milosti.'' napíšu mu to. Pak toho lituju. Holka, ty se teda vychloubáš. Napomenu se vduchu. Za chvíli mi přijde zpráva od Ichinoseho.
,,Tak to gratuluju. Si můžeme navzájem pomoci. Budeme se učit spolu, co říkáš? Jednou u tebe a po druhé u mě.'' navrhne Ichinose.
,,Dobrý nápad.'' napíšu a pošlu mu. Holka, co to píšeš? Takhle budeš zklamaná a bude tě to bolet ještě víc. Napomínám se v duchu, ale už to nemohu vzít zpátky
,,Tak to jsem rád. Těšíš se na ceremoniál?'' zeptá se mě Ichinose.
,,Trochu jo.'' napíšu pravdu.
,,Já ne.'' napíše mi Ichinose. ,,Takovéto akce nemám rád.''dodá. Takhle si píšeme až do půl páté, kdy se rozloučím, protože přišla z práce mamka s Narutem. Naruto si chce jít hned hrát. A ještě když nemám učení, toho chci využít, tak jdeme do herny si hrát s autodráhou, kterou jsme předešlý večer spolu postavili. V šest se všichni oblečeme a jdeme do restaurace na večeři. Sebastian nás pozval. Když dorazíme domů, tak se vykoupe Naruto a pak já. Naruto pak jde spát. Já ještě chvíli píšu povídku, ale na FB už nejdu. V devět to zabalím a jdu spát. Zítra zase brzo vstávám do školy.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
