Démoní Láska
Informace:
Je tu 2. část a poslední část Démoní lásky
Démoní láska
Byla jsem se slečnou Elizabeth venku na zahradě, protože Ciel měl obchodní jednání. Se slečnou Elizabeth jsme se bavily o životě, když jsem v tom za cítila další démony. Myslela jsem si, že se mi to jen zdá, ale pak se jeden z nich objevil před slečnou Elizabeth a omráčil ji.
,,Pusťte ji!'' křikla jsem na démony, když jsem v tom dostala i já po hlavě. Ztratila jsem vědomí. Snadno mě omráčili, protože jsem byla oslabena, když už třetím rokem nejím duše.
Probrala jsem se v jeskyni démonů. Hned jsem ji poznala. Sice tři roky jsem tu nebyla, ale jeskyni démonů poznám vždycky.
,,S...slečno Elizabeth.'' dostala jsem ze sebe a protřela si hlavu.
,,Konečně ses probrala.'' řekl hrubý hlas. Ten jsem hned poznala. Jednalo se o démona Mathiase.
,,Matte...kde je slečna Elizabeth?'' zeptám se ho.
,,Myslíš tu krasotinku? Tamhle visí.'' řekl Mathias a ukázal na protější stranu. Hned jsem se tam podívala. Viděla jsem, jak je slečna Elizabeth spoutaná a v puse má roubík.
,,Hned ji pusť, nemá s tím nic společného!'' křikla jsem na Mathiase.
,,Jen klid, drahá.'' řekl chlácholivě Mathias. ,,My ji nepustíme. Ty ji zabiješ a sežereš její duši.'' oznámil mi.
,,Ty ses snad zbláznil?'' zhrozila jsem se.
,,Nezbláznil. Nebo budeš zabita, ale ji nepustíme. Pochutnám si na ni já.'' vysvětlil mi Mathias.
,,V čem je háček?'' zeptala jsem se ho na rovinu.
,,Musíš zabít další dva démony, než se k ní dostaneš. Neboj nikdo jí do té doby neublíží.'' ušklíbne se Mathias.
,,Dobrá souhlasím.'' souhlasím s návrhem Mathiase, ale v hlavě mám svůj plán. Nejdřív zneškodnit ty dva a pak Mathiase a zachránit tím slečnu Elizabeth.
,,Dobře Robe, Tome, tady máte kořist.'' řekne Mathias. Vstanu a vznesu se a čekám od těch dvou útok. Jejich útokům se vyhýbám docela snadno. Slečna Elizabeth vše sleduje. Ale taky útočím. Po nějaké době se mi podaří zneškodnit Thomase. Chybí ještě Robert. Ten je trochu tvrdší oříšek, ale nakonec se mi podaří i zabít jeho. ,,Dobrá práce, Jane. Chvályhodné. Teď je její duše jen tvá.'' řekne a zatleská mi. Doletím ke slečně Elizabeth. Podívám se jí do očí a otevřu pusu, že si vezmu její duši za živa, ale víc se k ní nakloním a zašeptám jí do ucha.
,,Promiňte, slečno Elizabeth.'' zašeptala jsem a zaútočila jsem na Mathiase. ,,Teď si tě podám!'' křiknu na něho a zaútočím na něho. Ten se mému útoku vyhne.
,,Měl jsem počítat s tím, že mě zradíš!'' ušklíbne se Mathias. ,,Ale mě se jen tak nezbavíš.'' dodá a taky zaútočí. Nelítostní boj začíná. Daří se mi uhýbat jeho ranám, ale i on se vyhýbá mým úderům. Jsem slabá a vyčerpaná. V tom mě zasáhne do pravého ramene a udeří mě do obličeje. Odlítnu na stěnu. Slečna Elizabeth vše sleduje. Setřu si krev a zase vstanu a zaútočím. Schytám další ránu. Jsem celá slabá a vyčerpaná. Rány se mi nehojí tak dobře, jako démonům, protože jsem slabá a nejedla jsem už tři roky žádnou duši. V tom se dostane ke mně. Nemám sílu zaútočit ani bránit se. Rozerve mi kus břicha. Všude vystřikne krev. Poté dostávám další a další rány do obličeje. Padám k zemi. Ležím už nemám sílu se postavit na nohy. Zavřu oči, abych jsem neviděla svoji smrt. chci to mít rychle za sebou. Ale nic se neděje. Otevřu znovu oči. Ke mně se blíží Ciel a někdo v celém rudém. Kouknu nad sebe, kde bojuje Mathias a Sebastian. Vidím, že Mathias je už raněn. Mužík v rudém zachraňuje slečnu Elizabeth.
,,Jak to takhle můžeš říct? To si říkáš démon?'' ptá se zlostně Mathias Sebastiana.
,,Jsem plnohodnotný démon, stejně jako Jane nebo někdo jiný.'' odpoví mu Sebastian. Pak jsem jim už nerozuměla, co kdo říkal, protože u mě už byla slečna Elizabeth.
,,Jane, tolik jsem se o tebe bála.'' řekne se slzami na krajíčku.
,,S...slečno Elizabeth.'' dostanu ze sebe. Slečna Elizabeth mě chytla za ruku.
,,Teď nemluv, šetři se.'' řekne Ciel.
,,P...promiňte.'' omluvím se slečně Elizabeth.
,,Za co? Vždyť si mě bránila?'' divila se slečna Elizabeth.
,,Že...že jsem...vám...lhala.'' vysvětlím to.
,,To je víc lidí, kteří mi lhali.'' řekne slečna Elizabeth a podívala se na Ciela. Ten tak trošku zrudl.
,,Jane, jak ti je?'' ozve se hlas a bere si mě do náruče. Je to Sebastian.
,,By...bylo i líp.'' dostanu ze sebe.
,,Šetři silami'' řekne mi Sebastian.
,,S....Sebastiane....proč....to děláš?'' zeptal se umírající Mathias.
,,Je pro mě důležitý démon.'' odpoví mu Sebastian. Sebastian mě drží v náručí a z jedné strany za ruku mě drží slečna Elizabeth. ,,Grelle, až zemře, vezmi jeho duši a přines mi ji.'' nařídí mužíkovi v rudém.
,,Ale Sebby, víš, že to nesmím.'' řekl Grell.
,,C....co...s...tím chceš....dělat?'' zeptám se Sebastiana.
,,Pohltíš aspoň jeho duší a bez řečí.'' řekl mi Sebastian. ,,A ty Grelle, to pro mě uděláš, že?'' otočí se na Grella.
,,Tak dobře.'' souhlasí nakonec Grell. Ničemu, co se tu děje nerozumím. Jejich chování, hlavně chování Sebastiana. ,,Už je po něm.'' řekne a jde pro jeho duši, kterou pak přinese Sebastianovi. Ten si ji od Grella vezme. A nechá mě, abych ji pohltila. Vím, že nemá cenu odporovat, tak ji zhltnu.
,,Teď odpočívej, Jane'' řekne Sebastian. Přikývnu a zavřu oči. Než, ale usnu, slyším, jak Ciel říká Sebastianovi.
,,Sebastiane, opravdu, ty ji miluješ.'' zeptal se Ciel Sebastiana.
,,Ano, můj pane.'' řekne Sebastian. Dál nevím, co se odehrálo, protože jsem usnula tvrdým spánkem.
Probrala jsem se v posteli. U mé postele seděl Ciel. Chtěla jsem se posadit, ale projela mým tělem ostrá bolest. A taky jsem cítila, jak mě někdo drží za ruku. Podívala jsem se kdo to je. Byla to slečna Elizabeth.
,,Jen v klidu lež.'' zašeptal Ciel, aby nevzbudil slečnu Elizabeth.
,,Ja....jak dlouho....jsem....spala?'' zeptám se.
,,Tři dny.'' zašeptá Ciel. ,,Nikdo se od tebe nehnul ani na krok. Sebastian nám jen dělá snídani.'' vysvětlil mi šeptem. Přikývla jsem.
,,Jane, jak ti je?'' ozve se z mé levé strany. Otočím se. Slečna Elizabeth se probrala.
,,P....promiň, že...jsem....vás vzbudila.'' omluvím se místo odpovědi.
,,To je v pořádku.'' usmála se slečna Elizabeth.
,,M...měla....by jste....si jít....odpočinout....slečno Elizabeth. I....vy....mladý pane.'' soukám ze sebe a otáčím hlavou z jedné strany na druhou. Chci se posadit, ale nejde mi to. Bolest je nesnesitelná.
,,Jen lež Jane.'' řekne slečna Elizabeth. ,,Kdo potřebuješ odpočinek jsi ty Jane.'' nesouhlasí se mnou slečna Elizabeth.
,,Ale Jane má pravdu Lizzie, měli bychom si taky odpočinout. Hlavně ty.'' souhlasí se mnou Ciel.
,,Ale Cieli, chci být u své Jane.'' řekne slečna Elizabeth. Tím mě zaskočí a nechápu jak to myslí.
,,J...jak....to my....myslíte slečno?'' dostanu ze sebe.
,,Chci, aby si byla mou chůvou.'' vysvětlí mi slečna Elizabeth. To nemyslí snad vážně? Já chci od nich odejít a ona chce, abych byla její chůvou? Říkám si pro sebe.
,,A....ale slečno...se mnou....jste v...nebezpečí. V....Pauliných rukou....jste...v...bezpečí.'' nesouhlasím se slečnou Elizabeth.
,,S kým budu, rozhoduju já. A já chci být s tebou. Ty mě ochráníš.'' řekne rozhodně slečna Elizabeth. Teď si chci rozhodně sednout a rozmluvit jí to, ale musím ležet, nejde mi se posadit.
,,Jen lež, potřebuješ nabrat sílu.'' řekne mi Ciel.
,,S...slečno Elizabet...ale já....vás....moc neochráním. S....sama jsem...na ně...slabá.'' nedokážu vyslovit slovo démon.
,,Ale ochráníš mě. Ty to dokážeš. Jsi silná. Porazila jsi dva démony a toho třetího si taky skoro dostala.'' utěšuje mě slečna Elizabeth. Mno, že bych toho třetího Mathiase dostala, říci se nedá. Protože jsem mu neudělala ani škrábanec.
,,A...ale....slečno....Elizabeth...''protestuju, ale slečna Elizabeth mě nenechá domluvit.
,,Žádné ale. Neuzavřu s tebou doopravdy smlouvu, to mi bylo zakázáno.'' a podívá se na Ciela. Já vytřeštím oči. ,,Ale uzavřeme smlouvu jen tak. Až se uzdravíš, tak si promícháme naše krve a budeš jako moje sestra. Pak mě budeš muset poslouchat na slovo.'' stojí si za svým.
,,A...co...když neposlechnu...a...nebudu...o to...stát?'' zeptala jsem se.
,,Tak uzavřu smlouvu s jiným démonem. Ale opravdivou.'' řekne výhružně slečna Elizabeth.
,,Ona to myslí smrtelně vážně.'' řekne Ciel. Přikývnu.
,,D....dobrá...vzdávám se.'' řeknu rezignovaně. ,,Jen....mi...slibte, že...nikdy neuzavřete s démonem....žádnou smlouvu.'' musela mi slečna slíbit.
,,Ano, to slibuju.'' slíbila mi to slečna Elizabeth. A nejen mně, ale i Cielovi. Tím mi kazí plány na odchod. Ale já se z toho nějak vyvlíknu. Říkám si pro sebe. ,,A teď odpočívej, ať se můžeme dohodnout co nejdříve.'' řekne mi. Přikývnu a zavřu oči. V tom slyším, jak Sebastian otevírá dveře.
,,Jídlo je připravené, měli by jste se najíst.'' slyším ho říkat. Nadále dělám, že spím.
,,Dobře Sebastiane. Jdeme se najíst.'' souhlasí slečna Elizabeth. ,,Jinak, Jane se už probrala.'' řekla z vesele. Nevím jaká je reakce Sebastiana. Jediné co vím je to, že ho teď nechci vidět. Vzpomenu si, jak odpovídal Cielovi na jeho otázku jestli je do mě zamilovaný. Sice řekl, ano můj pane, ale to nic neznamená. Stejně tam přišli zachránil slečnu Elizabeth a ne mě. Sebastian se jen pomstil za sledčnu Elizabeth. Trvám si na svém. Cítím jak mi slečna Elizabeth pouští mou ruku. Slyším, jak se zavírají dveře. Chci otevřít oči, když v tom cítím, jak mě někdo chytil za ruku. Je to silná mužská ruka. Dojde mi, že je to Sebastian. Co to jen dělá? Měl by se starat o Ciela a slečnu Elizabeth a ne o mě. Ptám se sama sebe. Nakonec znova unsu.
Pomalu se probouzím. Cítím jak mě někdo drží za ruku.
,,Jane, jak ti je?'' je to hlas slečny Elizabeth.
,,Líp.'' řeknu potichu. Všimnu si, že Ciel tam není. Chci se posadit, ale stále mi to nejde.
,,Mohu tě o něco požádat?'' zeptá se mě slečna Elizabeth.
,,A...ano.'' zašeptám a podívám se na slečnu Elizabeth.
,,Chce se mi spát, ale nechci tě opustit, i když by tu byl rád Sebastian sám s tebou, ale já tu taky chci být. Mohu si k tobě lehnout do postele? Slibuju, že budu opatrná.'' požádala mě slečna Elizabeth. Jsem překvapena, že chce spát se mnou v jedné posteli.
,,Ano...''slyším jak říkám.''
,,Paráda, děkuji ti moc, Jane.'' děkuje mi slečna Elizabeth. Pousměju se na ni. Slečna Elizabeth se vyzuje a obejde postel. Lehne si vedle mě. ,,Mohu tě chytit za ruku?'' zeptá se mě.
,,Ano.'' řeknu jenom šeptem. Hned mě slečna Elizabeth chytí za ruku. Za chvilku oddychuje. Ta musela být pěkně unavená. Řeknu si pro sebe a musím se pousmát. Taky zavřu oči a za chvilku spím.
Když se znovu probudím, je ráno. Slečna Elizabeth ještě spí. Drží mě stále za ruku. Ale není jediná. Podle stisku vím, že je to Sebastian. Nevyhnu se tomu. Věděla jsem, že dřív či později ho uvidím, ale nepočítala jsem s tím, že to bude takhle brzy. Podívám se na něho. Sebastian se na mě usměje a rukou naznačil, ať jsem zticha. Jen přikývnu hlavou. Odvrátím od něho zrak, zavřu oči, ale už nespím. Slečna Elizabeth se po chvíli probouzí. Slyším ji, jak šeptem mluví se Sebastianem.
,,Pšt. Jane ještě spí.'' slyším jak říká Sebastian.
,,Snad jí bude líp.'' zašeptá slečna Elizabeth. Sebastian mlčí. ,,Kde je Ciel?'' zeptá se šeptem.
,,Už snídá. I pro vás je jídlo připravené.'' řekne Sebastian potichu. Slečna Elizabeth mi pustila ruku a slyším jak vylézá z postele.
,,Díky, Sebastiane.'' poděkuje za něco Sebastianovi slečna Elizabeth a otevřou se dveře. Slečna Elizabeth je za sebou zase zavře. Po chvíli mě Sebastian zase drží za ruku. Ničemu nerozumím. Proč to dělá? Vždyť pro něho nic neznamenám. Jsme jen přátelé. Už ho nechci vidět, cítit, prostě nic. Chci od něj odejít. Nechci cítit tu bolest u srdce. Říkám si pro sebe. Po chvíli otevřu oči. Nemohu už spát a je mi jasné, že rozhovoru neuniknu. Pokusím se posadit, ale stále to nejde.
,,Jen lež.'' řekne milým, vlídným hlasem Sebastian. Stále mě drží za ruku. ,,Jak ti je?'' zeptá se mě.
,,Líp.'' odpoví šeptem.
,,To jsem rád.'' usměje se Sebastian. ,,Bál jsem se o tebe.'' přizná se mi.
,,Proč?'' zeptám se šeptem.
,,Pro...protože tě miluju.'' přizná se mi Sebastian. Nemohu tomu uvěřit. Tak říkal pravdu, nelhal Cielovi. Vidím jak se Sebastin přibližuje. Zavřu oči a cítím jeho rty na svým rtech Políbil mě a já jeho.
,,T...taky tě miluju.'' zašeptám, když se Sebastian ode mne odtrhne.
,,Teď odpočívej, ať jsi brzy zdravá.'' usměje se Sebastian. Pousměju se a přikývnu hlavou. Od té doby jsem se uzdravovala každým dnem. Víc jsem komunikovala a za další tří dny jsem se dokázala už posadit. Sice za menší pomoci, ale i tak jsem to dokázala. Už jsem nechtěla utéct od Sebastiana. Věřila jsem, že tu lásku myslí vážně a upřímně. Když jsem se uzdravila, spojila jsem se se slečnou Elizabeth. Řízly jsme se do ruky a spojily je. Od té doby jsme byly něco jako sestry. Nakonec jsem se stala její chůvou. Byla jsem i taková veselejší, komunikovala jsem s více lidmi. Hodně často jsme navštěvovali Ciela a Sebastiana a dokonce i párkrát přijeli oni za námi. Se Sebastianem, jsem měla tři děti. Dva kluky a hednu holčičku. Sice to byli taky démoni, ale učili jsme je žít jako lidi. Dokonce jsme měli spolu i svatbu. Duši jsem už nepojedla ani od lidí ani od démonů. A když mi hrozilo nebezpečí, tak jsem se dokázala o sebe postarat i o slečnu Elizabeth, díky trénování bojového umění s Cielem a Sebastianem. Nakonec jsme se stala šťastná démoní i lidská rodinka.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
