Anime World CZ/SK - Příběhy

Šli jsme chodbou, kterou nás vedl generál. Za generálem šel Jack, já a nakonec major. Ani jsem se nedívala kolem sebe, jen jsem se snažila přijít na to, o jaký plán tu jde.

„Tento křemenný materiál, ze kterého jsou vyrobeny Hvězdné brány, musí být opravdu velmi tvrdý, když vydržel výbuch jaderné hlavice značky Mark III,“ pokračoval generál ve vysvětlování cestou z jeho kanceláře. A jaderná hlavice značky Mark III, byla dost silná výbušnina, která by dokázala vše zničit. I město.

„Po návratu, jsme tam poslali robotickou sondu, pane. Na druhém konci byla zploštělá. Je zřejmé, že Hvězdná brána na Abydosu byla pohřbena v troskách,“ snažil se Jack generála přesvědčit, že není možné, aby byl útok veden z Abydosu, že by tu jadernou bombu před rokem někdo přežil. Došli jsme do prostoru brány, takže jsem si tu bránu mohla prohlédnout. Jenže v tu chvíli jsem ohromena nebyla a moc si ji neprohlédla. Nebyl čas a hlavně tu byl jiný vážnější problém, než se kochat bránou.

„No, tak ale nebyla pohřbena pořád,“ nesouhlasil s Jackem generál. Když jsem se s Jackem podívala na spodek rampy, tak tam technici připravovali bombu, kterou chtěli poslat bránou na Abydos.

„Bože…“ dostala jsem ze sebe a vykulila na tu bombu oči.

„Ó můj bože. Vy tam posíláte další bombu?“ dostal ze sebe otázku Jack, který byl stejně jako já v šoku.

„Jde o Mark V. Pokud tato stvoření dokázala otevřít bránu, tak díky této bombě se jim to už nikdy nepodaří, protože ji zavřeme nadobro,“ vysvětlil nám generál a díval se z Jacka na mě a ze mě na Jacka.

„Generále, to nemůžete udělat,“ začal Jack protestovat, aby se poslala další jaderná bomba, která je o dost silnější, než ta původní, na Abydos.

„Odpočítání už začalo…Jen pokud byste chtěl něco říct,“ nesouhlasil generál, ale dal Jackovi šanci, že když řekne pravdu, dá se to ještě zastavit. Jack nic neříkal a jen mlčel.

„Jacku, řekni to…“ zašeptala jsem a mírně do Jacka šťouchla.

„Generále Hammonde? Vážený pane? Lituji, že vás musím informovat, že moje zpráva nebyla úplně přesná,“ po delší odmlce dostal ze sebe Jack. Musela jsem ho trochu popostrčit, protože zbytečná smrt žijících Abydosanů na Abydosu či smrt doktora Daniela Jacksona by teď byla opravdová a ne jen papírově vymyšlená. A ani jeden z nich si smrt rozhodně nezasloužil.

„Bombu jste nenechali vybuchnout,“ konstatoval jenom generál.

„Ne, bombu jsme nechali vybuchnout, pane. Byla na kosmické lodi Raa. Takže ho zabila a tím eliminovala nebezpečí pro Zemi,“ pokračoval ve vysvětlování Jack.

„Nicméně?“ zeptal se tentokrát major, kterému došlo, že Jack stále něco tají.

„Avšak…Raaova loď byla v té době na oběžné dráze nad planetou. Takže brána ani nic na té planetě nebylo zničeno. A Daniel Jackson žije s obyvateli a lidmi Abydosu,“ řekl Jack celou pravdu. Sice jsem nebyla nadšená, že vyšla pravda najevo, ale na jednu stranu se mi strašně ulevilo, a to jen kvůli tomu, že by lidé na té planetě budou nadále žít. Ale byla jsem na Jacka pyšná, že se přemohl a tu pravdu řekl.

„Porušili jste přímé rozkazy! Proč?!“ zeptal se přísně generál Jacka a probodával ho zrakem. Poté se podíval na mě. „A vy jste mlčela proč, když jste znala pravdu?“ zeptal se i mě.

„Protože lidé na Abydosu jsou nevinní a nejsou žádnou hrozbou pro nás. Nebyl důvod je vyhubit. Zaslouží si žít vlastní život. A nechápu, proč do toho zatahujete i Jane, které v té době na misi ani nebyla,“ vysvětlil Jack, ale při poslední větě, trochu zvýšil hlas, protože se mu nelíbilo, že do toho zatahují i mě.

„To je v pohodě Jacku. Chtěli, abych v nejhorším případě tebe přiměla, aby si řekl celou pravdu. Ne jen část,“ řekla jsem Jackovi a přistoupila k němu. Poté jsem se podívala na generála. „A nic jsem neřekla, pane generále Hammonde, protože nikdy nehodlám zradit svého velícího důstojníka, což v té době byl. A taky je to můj bratr. Moje rodina,“ vysvětlila jsem a poslední větu jsem spíše zašeptala, než řekla nahlas. Protože Jack byl jediný člen mé rodiny. Jinou jsem neměla. Aspoň do této doby jsem si to myslela, že tomu tak bude napořád.

„To ale nezáleží na vás, plukovníku! A vy kapitáne, máte pravdu v tom, proč tu jste!“ řekl přísně generál a díval se nejprve na Jacka a poté na mě.

„Se vší úctou, pane – kdybychom po návratu řekli, že lidé na Abydosu žijí a brána na druhé straně nebyla zničena, tak byste tam poslali další bombu, jako se to chystáte udělat teď. Není nutné, aby ty lidé byli zničeni. Hrozba od Ra je pryč,“ snažil se to vysvětlil Jack a i vymluvit, proč na Abydos neposílat další bombu.

„A co ta sonda? Když jsme ji tam poslali, tak byla zničena,“ nedal pokoj ani major a i on kladl otázky.

„Poté, co jsme se vrátili domů, tak Daniel nechal bránu zasypat kameny, což se znemožnil jak náš návrat na Abydos, tak i Daniela z Abydosu sem. Nebo kohokoli jiného,“ vysvětloval dál Jack, jenže tohle by pochopil každý debil.

„Ale ta čtyři těla na ošetřovně říkají úplně něco jiného,“ protestoval generál, což nejen já, ale i Jack musel uznat, že tohle je pravda, ale jak Jack, tak i já jsme věděli, že lidé z Abydosu to rozhodně nebyli. Jack si povzdychl a generál pozoroval Jacka, než se po chvíli otočil na techniky, kteří pracovali na bombě. „Pošleme bombu, podle plánu,“ rozhodl a nařídil technikům.

„Generále, to ale nemůžete!“ začal Jack protestovat a já se chystala taky něco říct, protože jsem s tím taky nesouhlasila.

„Oh, nemůžu?“ otočil se naštvaně generál na Jacka, což stačilo k tomu, abych jsem jenom otevřela a zase zavřela pusu.

„Na té planetě žijí nevinní lidé!“ trochu zvýšil hlas Jack a já čekala, jak toto dopadne.

„Tady taky jsou nevinní lidé! Mám své rozkazy, plukovníku. A já je poslouchám. Vezměte plukovníka O’Neilla a kapitána O’Neilla do zadržovací místnosti. Dáme jim čas, aby si promysleli o věcech, které způsobily. A já se mezitím rozhodnu, co udělám s nimi,“ rozhodl generál a i když to říkal dosti přísně, tak jeho tvář říkala, že nám rozumí a pokusí se nám pomoci, jak jen bude moct.

„Seržante…“ řekl major a otočil se na seržanty a pokynul jim, aby si nás vzali pod svá křídla. Hned na to major i generál odešli a já s Jackem jsem byla odvedena do zadržovací místnosti dvěma seržanty.

 

Stráže mě a Jacka odvedli chodbou do zadržovací cely. Jakmile otevřely dveře, tak jsme tam oba napochodovali a hned za námi zavřeli dveře. Z jedné z paland dolů seskočil Kawalsky, který si stoupl před Jacka a zasalutoval mu. Já, i když v civilním obleku, zasalutovala taky. Kawalsky se na mě otočil a taky mi zasalutoval, ale na jeho rtech se rýsoval úsměv, takže jsem to nevydržela a i já se usmála.

„Plukovníku O’Neille,“ řekl Kawalsky a usmíval se.

„Jsem v důchodu, Kawalsky. Stačí jenom pozdrav,“ usmál se Jack a hned zamítl, aby mu Kawalsky nesalutoval. Kawalsky pustil ruku a s úsměvem si s Jackem potřásl.

„Já a Ferreti jsme jim nic neřekli,“ ujistil Kawalsky Jacka, že nejen on, ale i Ferreti stáli za svým, co napsali před rokem do zprávy.

„Oceňuji to,“ usmál se Jack a hlavou přikývl, na znamení díků.

„I mně zachránily ty děti život na Abydosu,“ přikývl Kawalsky, že má stejný názor jako Jack a v podstatě jako já.

„Jo, děti,“ řekl Jack a trochu se zasnil, když zavzpomínal na obyvatele Abydosu. Sedli jsme si ke stolu. Mně nezbylo nic jiného než poslouchat, protože já tam měla být, ale bohužel jsem nebyla.

„To byl hlavní důvod, proč jsme tohle všechno zatajili, co?“ zeptal se Kawalsky Jacka, ale spíše se díval na mě, takže to více méně říkal mně a u Jacka čekal, že mu to potvrdí.

„To ano,“ přikývl s úsměvem Jack, takže dal Kawalskymu zapravdu. Jack přitom poplácal Kawalskyho po rameni.

„Jeden chlapec vás zbožňoval, pamatujete? Jak jen se jmenoval? Mněl takové divné jméno,“ začal víc vzpomínat i Kawalsky.

„Skaara,“ řekl Jack a já se jen usmívala a přikyvovala hlavou.

„Jo, to je ono. Pamatujete, jak vás vždycky zdravil?“ dál vzpomínal Kawalsky na Skaaru.

„To dělával i můj syn, když byl malý. Skaara mi ho hodně připomněl,“ přikývl a řekl něco ze své minulosti Jack. Mně zmizel úsměv ze rtů a podívala jsem se na Jacka. O svém synu nemluvil od té nehody, která se před rokem stala.

„Oh, plukovníku. Prošli jsme spolu tolik misí a já nikdy nevěděl, že máte syna,“ zastyděl se Kawalsky, že se s Jackem znal tolik let, ale skoro o Jackově životě moc nevěděl.

„Zemřel krátce před misí na Abydos,“ řekl smutnějším tónem v hlase Jack. Já měla co dělat, abych jsem Jacka neobjala, protože to byly krušné chvíle. Smrt synovce, má nehoda a to vše před misí na Abydos. Jack se na tu misi vydal i hlavně proto, že věděl, že to nemusí přežít. Bylo mu jedno, jestli bude žít nebo ne.

„To je mi líto, pane. Neměl jsem tušení,“ hned se omluvil Kawalsky a podíval se na mě, jako by se omlouval i mně. Já jen zakývala hlavou, že je to dobré. V tom se otevřely dveře a dovnitř vešel generál Hammond.

„Kolik jste říkal, že žije lidí na Abydosu?“ zeptal se generál a díval se hlavně na Jacka.

„Asi pět tisíc, co si zminula, pamatuji,“ řekl po chvíli přemýšlení Jack. Generál vypadal zamyšleně a nic neříkal. Já se podívala na Jacka a Kawalskyho a ty dva se podívali nejen na mě, ale i na sebe. Nikdo z nás nevěděl, o co tu jde.

„Znamená to pane, že zvažujete, jestli tu bombu poslat nebo ne, pane?“ zeptal se Jack s nadějí v hlase, že se bomba posílat nebude.

„To znamená, že jsem otevřen všem návrhům,“ dá se říct, že generál souhlasil, že se bomba zatím posílat nebude.

„Generále, dovolte, abych mohl projít skrz bránu. Já a Kawalsky jsme tam už byli a poznáme, jestli jde o mimozemšťany či nikoliv. A Jane by se mohla taky připojit, když minule jí to nevyšlo. A taky známe ty lidi i to prostředí,“ navrhl svůj nápad Jack a já byla strašně ráda, že Jack do té mise chtěl zapojit i mě. Podívala jsem se na Jacka a mírně se pousmála. Poté jsem se s vážnou tváří znovu otočila na generála a čekala, jaký bude jeho verdikt.

„Může tak být. Ale nevíme co se tam děje. Daniel Jackson může být mrtvý a vy tím tam vkročíte do pasti,“ souhlasil generál s Jackovým návrhem, ale řekl i své pochyby, že by to mohla být past.

„Pane, je tu jeden způsob, jak to zjistit,“ řekl Jack, že znal jeden způsob, jak zjistit, jestli jde o past nebo ne. Mně po chvíli došlo, jak to Jack myslel, a pousmála jsem se.

„Ano, pošleme tu sondu MIT,“ souhlasil nakonec generál, jenže tenhle způsob Jack na mysli neměl.

„Tu sondu nebudeme potřebovat,“ nesouhlasil hned Jack a dal najevo, že tento nápad neměl vůbec v plánu.

„Vážně ne?“ zeptal se překvapeně Kawalsky a já si pomyslela, že jemu by to mělo dojít taky. Znal ho, byl na té misi před rokem. Já Daniela neznala vůbec. Nebo aspoň ne osobně, ale znala jsem ho přes jeho publikace, které jsem si vždy tajně obstarala a četla stále dokola. Ještě dřív, než vůbec byla před rokem ta mise. Ale o tom nikdo nevěděl. Ani Jack ne a to byl můj bratr. Má rodina, má krev.

„Ne,“ pronesl znovu Jack a ze stolu vzal krabici papírových kapesníku a vyšel na chodbu a zamířil si to do prostoru brány. Já hned Jacka následovala. Kawalsky se ještě podíval na generála Hammonda a ten na ně a poté se také vydali za námi.

 

 

Vojáci stáli před bránou a byli připraveni, kdyby někdo zaútočil, až by technici vytočili adresu na bráně.

„Zámek čtyři, zapadl,“ ozval se hlas seržanta.

 

My jsme šli do velící místnosti, kde seržant ovládal přes počítač bránu a zadával adresu na Abydos. Jack stále v ruce držel krabičku papírových kapesníků.

„Nechtěl byste toto vysvětlit?“ zeptal se generál Hammond Jacka a hlavou ukázal na papírové kapesníky.

„Zámek pět, zapadl,“ ozval se seržant od počítače.

„Jackson má alergii,“ jenom odvětil Jack a já se ještě víc usmála, protože se potvrdilo to, co jsem si myslela.

„Chápu,“ ušklíbl se Kawalsky, kterému to už taky došlo.

„Bude vědět, že to přišlo ode mě a ne od nikoho, promiňte, pane, jako jste vy,“ dál to vysvětloval Jack.

„Zámek šest, zapadl,“ znovu se ozval seržant. Jack se sebral a odebral se do prostoru brány. „Zámek sedm, zapadl,“ řekl, že poslední sedmý zámek u brány zapadl a brána tím byla aktivní.

 

Jack došel do prostoru brány, která byla aktivována. Přešel až k červí díře a balíček kapesníků hodil do brány.

 

My jsme stále byli v řídící místnosti a čekali jsme, až se Jack vrátí a dívali jsme se na bránu. Seržant sledoval obrazovku počítače.

„Předmět dorazí na místo za pět sekund. Čtyři, tři, dva, jedna…“ řekl seržant a brána se deaktivovala. „Předmět by měl být na Abydosu,“ oznámil nám a podíval se na nás.

„A co teď?“ zeptal se generál Hammond.

„Teď počkáme. Až to Daniel dostane, tak pochopí tu zprávu,“ ozval se Jack, který se k nám připojil.

„Co když se to dostane do rukou mimozemšťanů?“ zeptal se major ne moc příjemně, takže dával najevo, že se mu toto vůbec nelíbilo.

„Tak teď tam budou smrkat,“ pronesl sarkasticky Jack a já se ušklíbla při pohledu na Jacka. Měla jsem co dělat, abych jsem se nezačala smát.

„Mohli by naplánovat útok!“ nedal se major a Jackův sarkasmus ignoroval.

„Au, no tak Samuelsi, jediný cynik jsem tu já, ano?“ ušklíbl se Jack na majora a poté se podíval na generála. „Pane, mohlo by to chvíli trvat,“ pronesl, že máme nějaký ten čas, než dostaneme od Daniela odpověď. A tak jsme se všichni z velící místnosti odebrali.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.