Zem Gasta
Informace:
RP s Ryu :3 yaoi príbeh v zemi v ktorej je všetko možné :)
-Rain-
Bylo to překvapení... On mu normálně vrazil, mě pomohl a teď spolu utíkáme? Více překvapený jsem nemohl snad být. Ale tak něják jsem byl rád ale zároveň jsem se o něj obával. Nebude na něj jeho lid naštvaný? Co se stane pak? Pořád jsem za sebou cítil elfy. Byl příliš pomalý a tak jsem zastavil a šťouchl do něj čumákem. Rozevřel jsem svá křidla a pokrčil nohy tak, aby se mi mohl posadit přesně mezi křídla na hřbet. Upřel jsem na něj svůj pohled, aby věděl, o co ho žádám. Bude první tvor, co se na mě kdy svezl... Netušil jsem, že to bude až tak zajímavé...
-Akumu-
Utekali sme ale mne dochádzal dych. Zatial čo jeho nohy stále zrichlovali. Pozastavil a ukázal aby na neho nasadol. Moc som nerozmýšlal pretože som vedel že keby nás chytili bolo by to pekelne zlé pre neho ale aj pre mňa. Naskončil som a v tú chvílu on roztvoril krídla a začal sa rozbiehať.
-Rain-
Ve chvíli, kdy jsem cítil jeho tíhu na svém hřbetě nečekal jsem a doufal, že se drží... Už stačilo jen pár kroků až nakonec pár mávnutí křídel, když jsme se už vznášely k nebesům. Tady za námi nemohl nikdo... Bylo to moje místo... Teď ho sdílím s ním. Letěl jsem vysoko, až k prosluněným mrakům. Moje křídla se zastavily v mávání a já už jen plachtil skrz mraky, které přede mnou rozevíraly jako by mě vítaly zpět. Zhluboka jsem se nadechl a já zařval mohutným tygřím hlasem. V odpověď mi přišel lehký vánek, který mi cuchal srst a opíral se do mých perutí. Jemně jsem pootočil hlavu a koukl na svého společníka...
-Akumu-
Bol som štasný ale aj som sa bál čo bude dalej. Vtedy ma zahrialo niečo teplé a lepkavé na ruke. Oblýzol mi ruku. Vtedy všetky obavy zo mňa zmizli. Začal som si to užívať. Chcel som sa natiahnuť po mrak. V našich legendách o tomto elfovia vždy snívali...lietať. Potom začal klesať a moc sa mu to nepodarilo...Ked už si myslel že to dáme tak sme asi z troch metrov padli na zem. Ležal som na jeho chrbte a on iba síkal.
-Rain-
Tak to dopadá, když zraněný si tu vesele poletuju. Moje zranění způsobené sklem se musí ještě omýt vodou, abych se plně vyléčil, takhle pořád jsem ještě "nakažený" Ležel jsem na zemi a cítil jak se pomalu měním zpět na lidskou podobu. Byl jsem vyčerpaný. Ještě lehce jsem viděl svou červenou ruku a bok, který ještě nebyl zahojený z toho proklatého šípu. Nesnáším sklo... Podíval jsem se na elfa a pomalu zvedl ruku a pohladil ho po jeho modrých vlasech.
"Jsi.. v pořádku, elfe?" řekl jsem tiše a jemně se usmál, než ruka klesla spolu se mnou do sladkého bezvědomí, abych se mohl aspoň něják zregenerovat.
-Akumu-
Vedel som kde sme toto miesto poznám tu nás hladať nebudu. Vyložil som si ho na chrbát a niesol ku rieke. Bol som síce nižší než on ale tiež som nebol len hlava a kosti. Sem tam pootvoril oči a zase zavrel. Ked sme už boli pri rieke opatrne som ho položil vedla vody. Zobral som plášť ktorý som pred tým ešte v královstve cez neho prehodil a otrhol z neho hrubý kus a použil ako handru na utieranie. Umýval som tu tam zranenia a staral som sa o neho. vtedy mi jeho ruka pristala na stehne a začala ho stláčať a škriabať. Nebol hore, bolo to jeho podvedomie reagovalo na bolesť. Ked som vytiahol aj posledný kus skla otrhol som dlhý kus z plášta a použil ako obväz. ostatok plášta som cez neho prikril aby mu nebola zima. Lahol som si vedla neho a hladkal si pierko čo som od neho dostal vo vlasoch.
-Rain-
Zvláštní sen... nebo ne? Něco mě chladilo ale zároveň to bolelo. Byla tu určitá úleva ale i bolest. Tohle se mi už hodně dlouho nestalo. Nakonec jsem ale otevřel oči a cítil se lépe... Když jsem pohlédl na ruku, byla očistěna a obvázana. Takže to nebyl sen... Podival jsem se na elfa ležícího u mě, jak si hraje s pírkem.
"Proč jsi to udělal? Proč jsi pro mě tolik riskoval? Budeš mít teď problémy..." ozval se můj hlas do ticha a já se pomalu zvedal do sedu.
-Akumu-
"Pravdepodobne, som idiot! ...Ale .. nelutujem to.. a keby môžem, urobím to znovu." odpovedal som s hlasom štýlu je mi to všetko ukradnuté a otočil som sa na bok k nemu chrbtom. o chvílu som zacítil hrejiví pocit na mojom boku.
-Rain-
No opravdu... Jemně jsem se usmál a položil ruku na jeho bok. Jemně jsem zatlačil a tak ho položil na záda. Naklonil jsem se nad ním s lehkým úsměvem.
"V tom případě ti děkuji... Smím znát tvé jméno? Nebo ti mám nadále říkat elfe?"
-Akumu-
Zdvihol som sa a tesne pred jeho perami som zastal. Zašepkal som tak že cítil môj dych na jeho perách. "Som Akumu. (Akumu:in japanese dictionary nightmare) " Zašepkal som a nežne ho pobozkal. Potom som na chvílu odtrhol svoje pery. "A tvoje meno?" Pobozkal som ho znovu. Potom som sa od neho odtrhol a čakal na odpoved.
-Rain-
On si mě políbil? Hoho... Tedy jak chce... Cítil jsem jak mi probleskly oči fialovou a na tváři jsem měl uličnický úsměv.
"Rain.. (v překladu déšť) Jsem rád, že tě poznávám Akumu..." jeho jméno jsem jemně zavrněl, když moje ruka sklouzla za jeho krk. Palcem jsem jemně přejížděl po jeho tepně.
"A taková maličkost.... Když chceš líbat, tak takhle..." dodal jsem a hned na to, jsem si ho přitáhl k polibku. Tenhle byl už tak trochu jiný. Naše rty se k sobě tiskly více, mohl jsem cítit, jak se o sebe drhnou. Nečekal jsem a můj jazyk vklouzl do jeho úst. Zkoumal jsem jeho ústa, každé jejich zákoutí mi bylo odhaleno, nic mi nebylo odepřeno. Nakonec jsem jemně tesáky seštípnul jeho vrchní ret.
"Takhle je to správně..." zašeptal jsem na jeho zrychlený dech.
-Akumu-
Takto nejak?" Povedal som a napodobnil pohyby ktoré pred chvílou urobil. Doslovne sme sa pretláčali jazykmi. Ruky som ale držal v päste. Nebol som taký ako on. Ako dokáže byť pri takejto veci tak kludný a vyrovnaný. V momente som s spomenul že aj elfovia sú len bytosti takže aj tie potrebujú dýchať. Vytiahol som svoj jazyk z jeho úst a začal brať vzduch do mojich plúc. Ani neviem povedať ako som si v tú chvíľu vážil vzduch.
-Rain-
"Nejsi špatný student..." řekl jsem s tichým smíchem.
"Jen nezapomínej dýchat." chcechtal jsem se a začal si ho důkladně prohlížet.
"Chtěl by jsi se naučit více?" řekl jsem nebezpečně a zakotvil pohledem v jeho očích. Ruku jsem posunul na jeho bradu a držel jí tak, aby mi nemohl uhnout pohledem. Druhou rukou tou obvázanou, jsem vklouzl pod jeho košili a jen lehce, jako pírko, konečky prstů jsem přejel po jeho kůži na hrudi. Pak ruka vyklouzla ven a opřel jsem jí vedle jeho hlavy.
-Akumu-
Ked to povedal trochu som sa zachechtol. Vklzol som rukou pod svoje tričko a dal som svoju ruku na tú jeho. "Teach me master"
-Rain-
Lehce jsem se usmál."Tak dobře tedy..." Jeho košilyjsem vyhrnul úplně a sklonil se k dalšímu polibku, když si chce hrát, tak prosím. Tentokrát jsem ho líbal jemně a hravě. Semtam jsem vždy zavadil tesáky o jeho rty a jazykem přejel po těch jeho. Nakonec mé rty se přemýstily k jeho elfím uším. Jazykem jsem na nich zanechával horkou stopu a špičku cha jemně skousl. Jako další na prozkoumání byl jeho ladný krk. Mezitím ruce přejížděly po jeho těle a já zkoumal každou jeho reakci, abych věděl, kde je citlivý a kde zas třeba jen málo lechtivý, každý náznak, byl pro mě důležitý... Jsem přes to všechno šelma a on je moje kořist. Musím vědět její slabin, abych si svou kořist mohl co nejlépe podmanit. Nakonec jsem se prstem zahákl o lem jeho kalhot a jemně zatahal. Zvedl jsem hlavu a uličnicky jsem se usmál."Jak moc se chceš naučit?" zavrněl jsem a druhou rukou seštípl jeho bradavku.
-Akumu-
Toto bolo niečo nové niečo som som ešte doteraz nepoznal. Na uši som bol vážne citlivý aj jediný dotyk by som ucítil ako ranu. Ked mi ich račal obhrýzať zaťal som pery medzi zuby. "Tolko aby mi to v budúcnosti pomohlo sa nestratiť." Po dopovedaní tých slov som zacítil len neuveritelnú slasť. Neviem ako je to možné ale moje uši sa sklopili až ku krku, ja som sa oprel rukami o zem a zaklonil sa dozadu.
-Rain-
Byl docela chtivý na to, že tohle nikdy nedělal... Opravdu se zdálo, že je velmi nezkušený ale přesto v něm bylo něco... vášnivého a hříšného. Huh... Kdo by pomyslel, že tohle budu dělat s elfem... Dalším pohybem rukou přišel Akumu o kalhoty a já mohl krásně vidět celé jeho tělo... A taky dost dobře šlo vidět, jak je vzrušený. Tiše jsem se zasmál a podíval se mu do očí.
"Nemáš strach Akumu? Jsem někdo cizí... A tohle je pro tebe nové..." říkal jsem tiše při tom jsem přejížděl kočenkami prstů po celé jeho ztvrdlé délce. Kde jsem se zastavil na jeho špičce, která už byla lehce vlhká. Kroužil jsem na té červené hlavičce a při tom se sklonil k těm jeho sladkým ouškům.
"Co přesně chceš, abych tě naučil?" zašeptal jsem vrninvě a jemně olízl jeho ucho. Teď už jsem prsty objal jeho mužství a lehce jej stiskl spolu s pomalými pohyby nahoru a dolů... Druhá ruka už nechala jeho bradavky na pokoji a jala se sjíždět k pevnému zadku...
- Akumu- Prvé dotyky boli príjemné a plné slasti. Vychutnával som si to. Aj ked on sa musel pravdepodobne dosť narobiť. Ked jeho ruky začali schádzať do mojich zon stláčať škrabkať a masírovať ich stuhol som. Zo začiatku to bolo krásne a nové ale toto sa mi nepozdávalo. Vo chvíli som nevedel čo mám robiť. Viem že som to začal ja ale toto som nechcel. Striasol som ho a rukou šmatral po nohaviciach zatial čo som sa mu vystrašene pozeral do očí. Z jeho strany som vydel iba prekvapenosť. V chvíli som započul našich mužou ako sa blížia. Obliekol som si nohavice s košelou nasadil šípi o pás a do ruky zobral luk.
-Rain-
Chvíli jsem pozoroval jeho reakce. Heh... Mohl jsem to tušit... Lehce jsem se uchechtnul a postavil jsem se. Můj citlivý nos zachytil i jiné pachy, jež se blížily... Lehce jsem se protáhl, abych zjistil, zda už je vše v pořádku. Konečně ano. Ale než jsem se proměnil tak jsem udělal krok k Akumu a s lehkým dotykem jsem ho políbil na rty. Pak jsem se podíval do jantarových očí.
"Dávej si pozor, o co žádáš..." zašeptal jsem a na to jsem se proměnil. Teď už jsem mu opět nastavoval záda, aby mohl nasednout.
-Akumu-
Zatínal som päsť aby som niekomu neublížil. "Pane odstúpte od toho zvieraťa môže vám ublížiť!" ozvalo sa od nejakého z mužov ktorý sa priblížili. "Snažíš sa mi rozkazovať?" Hľadel som do zeme na mravce čo sa pretahujú o zrnko kukurice. Hm... zvlášne, sú toho istého druhu ale ajtak...nespolpracujú. Možno že to tak nieje ani pri nás. "Nie pane zle ste ma pochopili, chcel som len povedať aby ste od neho prosím odstúpili aby sme ho mohli zbaviť utrpenia." Bál sa bolo mu to videiť na očiach a tak tiež na jeho správaní. "Tým utrpením myslíte život?" Nechutne sa uškliebol a potriasol si ruky ako by si ich chcel potežkať. "Môžno môj pane." Ani neviem ako ale môj šíp mu pristál medzi očami. "Si nechutný, byť nechutný je utrpnie. Zbavil som ťa utrpenia, budz vdačný." Odtrhol som si erb našej rodiny z plášta a nabodol ho na šíp. Následne som ho strelil pred nohy jedného z mužov a bez slova odišiel. Rain ma bez slova následoval ale jeho krok sprevádzalo.. čo to len bolo?
-Rain-
Tak tohle bylo opravdu pro mě ještě větším překvapením. Opravdu zastřelil jedince svého vlastního druhu? jako... Nedivím se vzhledem k počínání toho muže... Ale ten erb... Otočil jsem se za Akumu a následoval ho. Nevím zda být rád a nebo ne... Moc ho neznám a tak nemohu přesně říct co je v něm, ale přesto... Není to pro něj rodina? Bude s tímhle šťastný? A jakto, že se o něj takto starám? No... Nejspíše mu to dlužím... Byl jsem pořád ve své tygří formě. Přišel jsem blíže k jeho boku a jemně ho čumákem šťouchl do ramene. Můj starostlivý pohled naznačoval "Jsi v pořádku?"
-Akumu-
Pozrel som sa mu do očí a vtedy ako by všetky moje ostatné zmysli prestali fungovať, mohol som sa len pozerať. Zakíval som z lava do prava hlavou. Mám jednu určitú vlastnosť a to je úprimnosť. Ked niečo nechcem tak sa nebudem pretvarovať. Usmieval som sa a pri tom mi pár slz skvaplo po líci. Sklonil som sa k nemu a objal jeho velkú hlavu ktorá bola jemná ako vankúš. Potom som pocítil silnú polesť v rameni a tlakom som sa zvalil na bok na zem. "Dali ste nám pečať, už nieste kráľov syn! zabili ste našeho muža za to vás stihne trest!" Zameral som šíp a pokúšal som sa vystreliť. Mal som zahmlené oči a trochu omámené zmysli. Vtedy mi další šíp zasiahol predlaktie na tej istej ruke. Táto bolesť ma prekonala a zložil som sa na zem. nikdy som nedostal ani len facku nie ešte toto. Opieral som si hlavu o lístie a hlasne dychčal.
-Rain-
Hah? .... Z mého hrdla se ozvalo hrozivé zavrčení. Tak snadno... Tak lehce, se dokážou vzdát svého prince? Jen tak ho odmítne jeho otec? Naštvalo mě to... A ne málo. Promiň Akumu... Ale nedokážu se ovládat, když ti udělaly tohle. Doufám, že ten masakr neuvidíš. A taky to masakr byl. Ani jedno tělo nezůstalo celé. A listí bylo pokryto jejich krví. I má srst byla znečištěna. Ale bylo mi to jedno. Přeměnil jsem se zpět do lidské podoby a zvedl do svého náručí Akumu. Moje tvář byla v chladné a vražedné grimase. Nemohl jsem uvěřit. Žádný soud, žádné otázky, jen tak ho hned odhodí, přes to, že to byl jejich princ. Nevím jak dlouho jsme šli, ale došli jsme k mému "pelechu" na samém konci lesa v jeskyni. Položil jsem ho na měkký mech a začal ošetřovat jeho rány. Nebyly vůbec pěkné. A tak jsem se kousl do zápěstí a svou krví jsem pomazal jeho zranění. Nemělo by to tak už bolet a mělo by se to rychleji hojit. Zdál se, že spí... Ani bych se nedivil, kdyby po probuzení měl ze mě strach. Jemně jsem ho pohladil po vlasech a políbil ho na čelo. Vše se tohle stalo... Kvůli mě...
"Promiň..." zašeptal jsem skoro neslyšně a proměnil jsem se zpět na tygra. Obtočil jsem se okolo něj do klubíčka tak, aby měl mé teplo a pohodlí mého kožichu. A i já jsem spadl do neklidného a velmi lehkého spánku... Kdo ví, zda se ještě ukážou...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
