Netopýr - 1. kap.
Informace:
Jane Taylor je tři měsíce rozvedená a s ex-manželem má syna, kterému jsou tři a začíná chodit do školky. Jane pracuje jako agent FBI, kde jejím šéfem je Aaron Hotchner, který je dva roky rozvedený a má syna Jacka, kterému jsou taky tři roky. Jejich kolegy jsou Teressa Stokes, která se specializuje na techniku. Spencer Reid, který když dorazí na místo činu, hned dokáže říci, jestli je to práce sériového vraha nebo ne. Pokud jde o sériového vraha, tak je případ jejich. Pokud ne, případ připadne kriminálce. Cameron Mitchell, který se specializuje na zbraně a výbušniny. Daniel Jackson, který se zabývá kulty, znaky, symboly a celkově historii, která je nápomocná k vyřešení případů. Jane Taylor se hlavně zabývá pitvou těla a vše, co se oběti týká. Aaron Hotchner je šéf, který rozhoduje každý krok, který podniknou, aby vraha mohli dopadnout a předat spravedlnosti. A Alex Taylor, bývalý manžel Jane pracuje na kriminálce, ale když je zapotřebí, vyšetřuje kartely, gangy i různá loupežná přepadení v utajení.
Ozvala se hudba, která ne a ne přestat. Otevřela jsem jedno oko, potom druhé a levou rukou jsem se natáhla na noční stolek, kde jsem nahmatala mobil a vzala ho do ruky. Nikdo mi nevolal, jak jsem si původně myslela, ale byl to budík. Bylo pět hodin ráno, čtvrtého září roku dva tisíce šestnáct. Hned mi došlo, proč mám budíka na tak brzy. Dnešní den byl hlavně výjimečný pro mého syna Michaela, kterému byly tři roky. Šel prvně do školky. Hned jsem budík vypnula a posadila se. Hned jsem se odebrala na záchod a poté do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a učesala. Vrátila jsem se do své ložnice, kde jsem si sundala pyžamo, které se skládalo z trenclí a trička zelené barvy. Vzala jsem si světle modro-bílé ponožky, kalhotky, podprsenku, modré rifle a kostkovanou košili, kde byla barva červená, modrá a bílá. Ustlala jsem si postel. Okno jsem měla otevřené přes noc, tak jsem ho jenom zavřela. A šla jsem do vedlejší místnosti, kde měl svůj pokoj Michael.
Otevřela jsem dveře a rozsvítila velké světlo, i když venku se už rozednívalo. Michael zamžoural a podíval se na mě. Já přešla k jeho posteli, která byla napravo od dveří.
„Ahoj mami,“ pozdravil mě syn a zazíval.
„Dobré ráno, broučku. Jak ses vyspal?“ zeptala jsem se ho a šla zavřít okno, které měl taky otevřené přes noc.
„Dobře, ale ještě bych spal. Proč to okno zavíráš, mami?“ zeptal se zvědavě a už seděl na posteli. Jeho vlasy trčely do všech stran. Podívala jsem se na něho a usmála se.
„Po snídani jdeme do školky. A vrátíme se sem až k večeru. Kdyby náhodou pršelo, tak ať nenaprší dovnitř. Až se sem vrátíme, tak to zase otevřu,“ vysvětlila jsem mu. Byl to hodně zvědavý kluk a na vše se hned ptal. „Teď si dojdi na záchod a vyčistit zuby. Připravím ti oblečení a půjdu udělat snídani. Kdyby si s něčím měl problémy, tak zavolej a já přijdu pomoci,“ řekla jsem, co má udělat. Oblíkat se uměl sám, ale občas nevědomky si dokázal obléci oblečení obráceně.
„Dobře mami,“ přikývl a hned šel na záchod. Já z jeho skříně, kde měl oblečení vyndala slipy, kde měl obrázek motorek, modré rifle, červené triko s krátkým rukávem, kde měl potisk modrého sportovního auta, šedé ponožky, kde měl na obrázku fotbalový míč na jedné straně a druhé černý puk. A šedou mikinu, na kterém měl potisk černo-bílé myšky. Položila jsem toto oblečení na jeho postel a šla jsem do kuchyně.
Rozsvítila jsem velké světlo a potom i světlo u linky. Z jedné horní skříňky jsem vyndala jeden rohlík, prkýnko, nůž a dva talířek. Rohlík jsem rozkrojila v polovině a tu půlku podél rozpůlila. Z lednice jsem vyndala máslo, které jsem rozetřela na čtyři půlky. Posolila a ještě naskládala rajčata, která byla nakrájena na kolečka. Dala dvě půlky na jeden talíř a zbylé dvě půlky na druhý talíř. Když jsem oba talíře položila na stůl, tak jsem ještě do dvou sklenic nalila broskvový džus. Jak jsem se usadila ke stolu, přišel i oblečený Michael. Podívala jsem se na něho a měl vše dobře na sobě.
„Až se najíme, tak umyju nádobí a vyrazíme,“ oznámila jsem synovi, co se po snídani podnikne.
„Dobře, a táta taky přijde?“ zeptal se na svého otce. S jeho otcem Alexem jsem byla tři měsíce rozvedená, ale nežili jsme spolu okolo jednoho roku. Rozvod byl pro mě hodně čerstvý. Ale rozvod byl kvůli nevěře ze strany Alexe. Michael byl přidělen do mé péče, ale Alex smí svého syna vídat, kdy bude chtít. Jenom mi musí dát aspoň den předem vědět, abych jsem se stačila připravit. Nebo spíše Michaela připravit.
„Měli bychom se s ním potkat u školky. Je zbytečné, aby jel sem, když školka je skoro za rohem. Ale neozval se, že by nemohl, takže by tam měl být okolo půl sedmé,“ přikývla jsem, že tam bude i Alex. Poté jsme se najedli mlčky. Michael je hodně upovídané dítě, ale po ránu, než se rozkoukal vždy byl zticha. Ale pak byl k nezastavení. Až někdy mi šla hlava kolem. Po snídani jsem opláchla nádobí a nechala na odkapávači okapat. Ještě jsem Michaelovi ustlala postel. Nebo spíše upravila, aby to bylo uhlazené, ale jinak to zvládl sám. Učesala jsem mu vlasy, aby nevypadal jako rorýs. Zkontrolovala jsem jeho batůžek, kde měl pyžamo, když by ve školce měl po obědě spát. Tepláky do školy, ale ještě jedny na ven, když půjdou, náhradní triko, kdyby si to, co má na sobě ušpinil, mikinu na ven, ručník a bačkůrky. Michael se obul a vzal si batůžek na záda. Já se taky obula a vzala na sebe šedou rozepínací mikinu, kterou jsem nechala rozepnutou. Vyšli jsme ven, kde jsem byt zamkla a ze schodů jsme sešli o patro níž, kde jsme vylezli ven. A vyrazili do školky, která byla hned za barákem. Asi tři metry od baráku byla školka.
Když jsme došli ke školce, tak tam na nás už Alex čekal. Michael mi pustil ruku a běžel za Alexem, který si klekl na bobek a napřáhl ruce, aby svého syna objal a dal pusu.
„Tati!“ zvolal Michael a objal Alexe.
„Ahoj Michaeli, jak se těšíš?“ přivítal Alex svého syna. Já došla k nim.
„Už hodně. Jen bych ještě spal,“ usmíval se Michael a držel Alexe za ruku a chytil i moji ruku.
„Ahoj Jane, jak se máš?“ přivítal i mě Alex.
„Ahoj Alexi, dobře. A jak ty?“ mírně jsem se na něho usmála. V jeho blízkosti jsem se necítila moc dobře. Vždy když jsem ho viděla, se vše vrátilo. Ta bolest, kterou mi způsobil. A myslím, že Alex asi na tom byl podobně.
„Jo, dobře. Okolo třetí bych ho mohl vyzvednout,“ řekl, že se o Michaela dneska odpoledne postará, ale může ho vyzvednout až odpoledne.
„Dobře, počítám s tím,“ přikývla jsem na souhlas.
„Půjdeme?“ zeptal se a podíval se na nás Michael.
„To víš, že jdeme,“ usmál se Alex a všichni tři jsme šli ke dveřím školky, kam jsme hned vstoupili.
Já i Alex jsme si museli vzít na naše boty návleky. Díky zápisu jsme věděli, kde bude mít Michael šatnu i třídu. Takže jsme rovnou šli do šatny pro ty nejmenší, když jsme oba měli návleky.
„Co si to dáváte na nohy?“ zeptal se hned Michael, když nás viděl.
„Návleky, abychom tu nenadělali bordel z našich bot,“ vysvětlil to hned Alex. Alex byl skvělý chlap i otec. Jen nemohl žít a spát s jednou ženou. Potřeboval chodit a spát hned se třemi. Tedy dřív. Teď si udržuje dvě milenky, vysokoškolačky, co si pamatuji. Jestli se to změnilo nevím. A poté jsme vyrazili.
V šatně byla další rodinka. A znali jsme se. Šlo o mého šéfa z práce, agenta FBI Aarona Hotchnera, zvaného Hotche. Měl taky syna Jacka, kterému byli taky tři roky a šel do školky stejně jako Michael. A jeho ex-manželka Hayley. Rozvedeni byli už dva roky.
„Ahoj Jane, Michaeli, Alexi,“ přivítal nás hned Hotch, když si nás všiml.
„Ahojky Hotchi, Hayley, Jacku,“ přivítala jsem se s nimi já s úsměvem na rtech. Alex jim zamával a Hayley se na nás usmála. Michael i Jack se objali.
„Mami, tati, mohu být vedle Jacka?“ otočil se na nás Michael.
„Pokud je tam volno a nemá tam nikdo bundu a boty, tak můžeš,“ přikývla jsem s úsměvem na rtech.
„Volno tu je,“ ozval se hned Jack. Michael si sundal batůžek ze zad a sundal mikinu. Poté boty a rifle. Já z jeho batůžku mu vyndala tepláky a bačkůrky, které si na sebe vzal. Náhradní triko, tepláky na ven a mikinu na ven jsem mu dala na horní poličku. Vyndala jsem i pyžamo a ručník a na věšák mu ten batůžek položila.
„Michaeli, víš, jaký máš obrázek?“ zeptal se Alex, aby Michael věděl, kam si potom dát ručník i pyžamo, aby to nemusel hledat. Michael se otočil, aby si obrázek prohlédl.
„Mám tam domeček,“ řekl s úsměvem a byl hotový a připravený jít do své třídy. Hotch, Jack a Hayley už tam byli. „Jdeme taky?“ zeptal se nás a podíval se na nás s úsměvem. Já i Alex jsme přikývli a šli jsme do třídy, kam bude Michael chodit.
Hned nás přivítala učitelka, která se rozloučila s Hotchem a Hayley. Hned k nám přišla s úsměvem na rtech a sklonila se před Michaela.
„Ahoj, já jsem tvoje učitelka Samantha a jak říkají tobě?“ hned se Michaelovi představila a nastavila pravou ruku, aby si ji mohli potřást. Michael nám pustil ruce a svou pravou malou ručkou si potřásl s větší rukou učitelky Samanthy.
„Dobrý den, já jsem Michael Taylor,“ představil se celým jménem a ještě se usmíval.
„Těší mě Michaeli. Jdi si zatím dát ručník a pyžamo tam na parapet. Já si popovídám s tvými rodiči, ano?“ navrhla učitelka. Michael hlavou přikývl a vydal se splnit požadavek učitelky. Ta se narovnala a s úsměvem se na nás podívala. „Vy jste manželé Taylorovi?“ obrátila se na nás, i když věděla, že oba jsme rodiče Michaela.
„Rozvedeni, ale ano oba Taylorovi,“ přikývl Alex a uvedl naše manželství do správné formy.
„To se omlouvám,“ omluvila se, že nás nazvala manželi.
„V pořádku, nevěděla jste to,“ usmála jsem se a mávla nad tím rukou.
„Jinak veškeré informace a údaje na přihlášce stále platí?“ zeptala se, aby si byla jistá, že naše telefonní čísla i adresa souhlasí.
„Adresa i telefonní čísla souhlasí, jen jestli stačí jedna adresa. Já se odstěhoval a mám novou adresu,“ přikývl Alex a zeptal se, jestli postačí moje adresa, kde i Michael bydlí a žije, nebo se tam musí udat obě adresy.
„Stačí ta adresa, kde má váš syn trvalý bydliště,“ usmála se učitelka. „A jak to dneska bude? Bude ti Michael spát, nebo půjde po obědě?“ zeptala se ještě, když k nám už i Michael přišel.
„Bude stačit, když ho vyzvednu dneska já okolo třetí?“ zeptal se Alex, abychom věděli, jak dlouho po odpočinku tu Michael může být.
„Jsme tu do pěti, ale děti nejpozději si máte vyzvednout do čtyř. Kdyby se stalo, že ani jeden z vás nestíhá, tak se stačí ozvat a domluvíme se,“ řekla, jak dlouho děti v té školce mohou být.
„Dobře, děkujeme. Okolo třetí bych ho měl vyzvednout dneska. Kdyby byla změna, tak já nebo Jane vám zavoláme,“ přikývl Alex, že ho dneska vyzvedne on. Učitelka přikývla, podala si s námi ruku a vrátila se do třídy. Já i Alex jsme se s Michaelem objali, dali pusu a rozloučili se. Michael hned poté běžel za Jackem si hrát. Já a Alex jsme se vydali ze školky ven.
Venku na mě čekal Hotch, což mě překvapilo, protože Alex mi slíbil, že mě do práce dneska hodí, ale když jsme oba viděla, jak se Hotch tvářil vážně, došlo nám, že mám případ.
„Promiň, že tu čekám, ale volali mi ze shora, že máme asi případ. Už jsem to volal ostatním a jsou na cestě. Hodím tě tam,“ oznámil nám Hotch.
„Tak se měj, Jane, a kdyby něco ozvu se, nebo se ozvi ty. Ahoj Hotchi,“ rozloučil se s námi Alex a šel k autu. Já šla s Hotchem k jeho autu a nasedli a jeli na místo činu.