Anime World CZ/SK - Příběhy

Když jsem zavřela dveře, tak jsem batoh položila na zem u volné židle, kam jsem si sedla. Michael se napil vody a prázdnou skleničku položil na stolek, který byl vedle. Už nebrečel, ale měl červené oči od pláče.

„Dáte si taky vodu?“ zeptala se mě sekretářka Catherine. Podívala jsem se na ni, která se na mě mírně usmála.

„Ne, děkuji,“ poděkovala jsem a odmítla její nabídku s mírným úsměvem. Pak jsem se podívala na Michaela a pohladila ho po vláskách. „Neboj, to už bude dobré,“ zašeptala jsem, aby mě slyšel a dala mu pusu na čelo, když se na mě podíval.

„Mám tě ráda, mami,“ zašeptal Michael a svýma malýma ručkama mě objal kolem krku. Cítila jsem, jak mu po tvářích zase tečou slzy. Objala jsem ho pevněji, ale ne zas aby ho to bolelo.

„Taky tě mám moc ráda, zlatíčko,“ zašeptala jsem a dala mu ještě jednu pusu na hlavičku. Po chvíli se odtrhnul a pravou rukou si otřel oči. Catherine mi přes stůl podala papírový kapesník. „Díky,“ poděkovala jsem a mírně se usmála. Poté jsem Michaelovi pomohla s vysmrkáním. Po nějaké době se dveře otevřely a z nich vylezl John.

„Máš tam jít!“ řekl nevrle John a nevraživým pohledem se na mě podíval. Pohladila jsem Michaela po vlasech a usmála se na něho.

„Za chvíli tu budu,“ ujistila jsem ho, že nikam neuteču a vstala jsem. Vzala jsem ze země batoh, prošla beze slova kolem Johna a vstoupila znovu do místnosti, kde na židli stále seděla Carolyn.

 

Zavřela jsem dveře a šla k židličkám. Sedla jsem si na tu prostřední, kde před tím tam seděl Michael, když jsme tam na začátku všichni byli a k nohám jsem si položila batoh. Carolyn se na mě dívala a mírně se usmívala.

„S vámi chci probrat jiné věci, než s vaším manželem, proto vám nemohu říci, co jsme si tu řekli. Totéž platí, že ani váš manžel neví, co si tu řekneme teď my dvě,“ vzala si jako první slovo a vysvětlila mi, že co si tu řekneme, bude jen mezi námi dvěma. Jenom jsem hlavou přikývla, že tomu rozumím. „Přišli jste před rokem s tím, že chcete své manželství udržet a taky, abyste se tolik nehádali, měli se ještě víc rádi. Hlavně kvůli synovi. Což pochopitelně chápu, ale udržet si manželství kvůli synovi není dobrá volba. Neřekla jsem vám to, protože jsem chtěla, abyste na to přišla sama. Jenže co tak sleduji, tak se vaše hádky stupňují a jsou častější. Michael se víc trápí, což není dobré na jeho dětsky psychiku. Radím vám, abyste podala žádost o rozvod. Bohužel to říkám nerada, chci pomoci se záchranou manželství, ale kde není láska, tam není pomoci. A mně i vám jde hlavně o dobro syna. Proto navrhuji, abychom příští sezení měli naposledy a vy do té doby podejte žádost o rozvod,“ řekla, co měla na srdci, což mě tím hodně zaskočila. Nečekala jsem takovou reakci. Že vzdá boj o záchranu našeho manželství. Jenže když to takhle podala, tak jsem se nejprve zamyslela nad jejími slovy, než jsem nakonec odpověděla.

„Nejspíš máte pravdu. Jenže John o rozvodu nechce nic slyšet. Žije v předsvědčení, že rozvod je nepřípustný. Že když si jednou někoho vezmeš, tak s ním či s ní máš být celý život. A nebýt Michaela, tak bych od něho dávno utekla a podala i žádost o rozvod. Jenže se bojím jeho reakce, když máme syna,“ řekla jsem, že s rozvodem souhlasí, nebo spíše brala bych to, ale bojím se reakce Johna, když ten na rozvod má jiný názor.

„Nic mu neříkejte. Tu žádost o rozvod podejte, najděte si právníka. A bude nejspíš nejlepší, když si sbalíte věci a i se synem odejdete. Máte kam jít?“ navrhla řešení a hned se zeptala, aby si byla jistá, že já s Michaelem neskončíme někde na ulici.

„Máme. Mám sestru, která sice má svoji rodinu, ale než bych, jsem si s Michaelem něco našla, tak si myslím, že nebude problém, bydlet u nich. Ale přesto tu jeden problém je,“ ujistila jsem Carolyn, že máme kam jít. Jenže jsem si vzpomněla, co nás teď čeká a já si nevěděla rady co s tím. Hlavně teď, když bylo v podstatě definitivně rozhodnuto, že se s Johnem rozvedu.

„Co vás trápí?“ zeptala se poté, co si do svých desek něco napsala a podívala se na mě. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

„Tenhle pátek jede naše rodina, moje sestra a její rodina a ještě bratr mého manžela a jeho rodina na víkend pod stany. A já řeším dilema, jestli nemám Johnovi říct, aby jel s Michaelem sám a já bych jako jediná zůstala doma,“ řekla jsem, co mě trápilo a jaké dilema jsem měla.

„Tu žádost o rozvod podejte co nejdříve. Nejlepší bude už zítra. Nic manželovi neříkejte a ten pátek jeďte taky. Manžel by tím pojal podezření, a jak jste říkala, nevíte, jak na ten rozvod bude reagovat. Po návratu domů ho i se synem opusťte,“ dala mi radu a mně se tak ulevilo.

„Dobře, mockrát vám děkuju,“ poděkovala jsem jí a usmála se. „A máme tedy ještě chodit?“ zeptala jsem se, protože mi došlo, že chodit sem ještě na nějaké to sezení nemá cenu.

„Objednejte si termín u sekretářky. Během příštího týdne mi zavolejte, že se nakonec rozvádíte a tím tu schůzku rušíte,“ s úsměvem na rtech mi poradila Carolyn, jak to mám udělat a postavila se. I já se postavila a usmívala jsem se. Podaly jsme si ruce. „Hodně štěstí vám přeji,“ popřála mi a pustila mou ruku. Já do levé ruky vzala batoh, který jsem si následně dala na záda.

„Mockrát vám děkuji,“ poděkovala jsem a obě jsme šli ke dveřím, které Carolyn otevřela.

„Cahterine, buďte hodná a dohodněte další termín sezení, děkuji,“ požádala svou sekretářku. „Na shledanou zase příště,“ s úsměvem na rtech se rozloučila i s Johnem a Michaelem a zavřela dveře. U sekretářky jsme si domluvili další termín na další týden, rozloučili jsme se a odešli mlčky ven.

 

Venku nás ovanul jemný větřík, což bylo takové osvěžení. Chystali jsme se vyrazit k našemu autu, když nás uviděla moje sestra a její pětiletá dvojčata.

„Jé, ahoj Janey, Michaeli, Johne,“ vítala nás s úsměvem na rtech moje sestra Teressa Reid, které nikdo než Tess neřekl. Na sobě měla modrý lehký svetřík, modrou sukni a takové modré tenisky, které se k této sukni hodily. Mně hned objala dvojčata, dívka Stephanie, které jsme říkali Steph a její o dvacet minut mladší bratr Henry. Na sobě měla modrá trika, Steph s potiskem hnědého koně a Henry s potiskem černého letadla. Na nohou oba měli modré kraťasy, bílé tenisky, ze kterých koukal bílý lem ponožek.

„Ahojky Tess, Steph a Henry, co vy tu?“ přivítala jsem je s úsměvem na rtech, ale mé oči říkaly, že jsem překvapena. Dvojčata jsem objala, stejně tak John i Michael. Tess k nám přišla blíž a hned kromě objetí mi dala pusu na tváře a já ji. Poté objala a dala pusy na tváře Michaelovi, stejně tak i nakonec to udělala i u Johna.

„Jdeme do cukrárny na pohár. Máte čas? Že byste šli s námi,“ řekla nám Tess a hned nás taky zvala.

„Jóóó, pojďte taky,“ zajásala hned jednohlasně dvojčata. Musela jsem se smát.

„Klid vy dva,“ napomenula dvojčata Tess se smíchem. Podívala jsem se na Johna, co na to řekne on.

„Jen jděte. Stejně od šesti je fotbal, tak se chci jít podívat,“ zabručel John, zamával nám a odebral se k autu. Což dal jasně najevo, že my si máme dělat, co chceme, že on se toho účastnit nehodlá.

„Tak jdeme, ať tam máme místo. Ale Steph, Henry pomalu ať nespadnete.“ Pobídla nás Tess a svá dvojčata varovala, aby byla opatrná. Oba byli experti na pády, takže každou chvíli měli sedřená kolena či lokty. Michael se usmál a chytil se za ruku Henryho i Steph a všichni tři šli před námi. Cukrárna byla za rohem, tak jsme tam za chvilku dorazili.

 

Naštěstí volné místo bylo v jednom rohu na venkovní verandě před cukrárnou, takže jsme se tam všichni vešli. Na jedné lavici sedět Michael, Henry a Steph a naproti nim já a Tess. Tess vzala lístek a začala listovat.

„Tak děcka, poslouchejte,“ řekla Tess a podívala se na ty tři, když našla stránku, kterou hledala. „Mají tu čokoládový, jahodový, karamelový, vanilkový a ovocný pohár. Tak jaký si kdo chce dát? A po jednom, takže Michael začne,“ přečetla a varovně se podívala na dvojčata, než se usmála a poté vybídla Michaela, aby si vybral jako první.

„Ovocný, prosím,“ řekl po chvilku ticha Michael. Nejspíš přemýšlel, jestli ovocný či čokoládový, protože tyto dva poháry v této cukrárně miloval. Ovocný vyhrál dneska.

„A co vy dva? První Steph,“ vybídla své dvojčata Tess a ještě rychle stačila určit, který z nich jako první si vybere, protože dvojčata měla ve zvyku mluvit najednou. A když každý chtěl něco jiného, tak každý v tom měl guláš a nevěděl, co kdo z nich vlastně chce.

„Ovocný jako Michael,“ vyhrkla ze sebe Steph, aniž by se nějak rozmýšlela.

„Já taky,“ hned vyhrkl Henry ze sebe, aby nezůstával pozadu.

„Dobře, tak třikrát ovocný pohár a k pití colu, co?“ zeptala se Tess všech tří dětí i na pití. Ale bylo to zbytečné, protože všechny tři milovali coca colu. Ale kdo ne.

„Jóóó!“ vyhrkla hned dvojčata a Michael jenom hlavou přikyvoval na souhlas.

„Dobře, a co teta Janey si dá?“ zasmála se Tess a poté se s úsměvem podívala na mě.

„Tak já si dám latté a jahodový pohár,“ vybrala jsem si jak nápoj, tak i pohár, když jsem chvíli nic neříkala. Já měla vybráno už dřív, jak si vybíraly děti, ale chtěla jsem všechny držet v napětí, co si nakonec vyberu.

„Super volba. Já si dám vídeňskou a čokoládový pohár,“ přikývla Tess a zvedla pravou ruku, ve které držela lístek, aby na sebe upozornila personál. Za chvíli k nám přišel mladý číšník.

„Dobrý den, co si dáte?“ pozdravil nás a s úsměvem na rtech se nás zeptal, co si dáme.

„Třikrát ovocný pohár a tři coly do třetinky. Potom jeden jahodový a jeden čokoládový pohár. Potom kávu latté a vídeňskou, prosím,“ řekla naši objednávku Tess. Mluvila pomalu, aby si číšník stačil vše zapsat.

„Hned to bude,“ řekl, když dopsal a na to konto odešel. Děti se daly do povídaní mezi sebou a já si povídala s Tess. Mezitím jsme dostali všichni svá pití a po chvíli i poháry.

„Jak to probíhalo u poradkyně?“ zeptala se mně Tess a podívala se na mě.

„Nic moc. Doma jsme se pohádali, než jsme vyrazili a u ní taky. Doma kvůli kravatě, kterou nemohl John najít a pak mě obvinil, že jsem ji schovala, aby ji nenašel. U poradkyně nejprve kvůli tomu, že malého urážel třasořitkou a podruhé, že John mě má jen jako ženu do domácnosti,“ řekla jsem a s povzdechem a snažila jsem se nerozbrečet. Nešlo, že jsem nechtěla brečet před Tess, to mi nevadilo. Mně vadilo, že by mě viděl každý a taky tu byly děti. Tess mě znala, takže mě neobjala, jen na chvíli položila svou ruku na tu moji.

„To je mi líto, ale je to vůl. Promiň, ale lepší výraz pro něho nemám,“ řekla svůj názor a omluvila se za ten výraz. Já se na Tess mírně usmála.

„V pohodě, protože máš pravdu. A chtěla jsem se tě zeptat, jestli nebude tobě a Spencimu vadit, že až se tuhle neděli vrátíme z té dovolené, že hned v pondělí si sbalím věci a nastěhuju se k vám i s Michaelem. A vlastně, kde je Spenci?“ požádala jsem svou sestru a zeptala se, kde je její manžel.

„Nevadí to. Vůbec ne. Spenci mi už tolikrát říkal, ať to navrhnu a jdeš s malým bydlet k nám. Ale znám tě a věděla jsem, že s tím souhlasit nebudeš. Ale co tak najednou? Jinak Spenci s kolegy z práce má dneska bowlingový zápas,“ přikývla a zeptala se překvapeně na moji změnu názoru. A hned mi odpověděla na otázku, kde je její manžel.

„Poradkyně se mnou mluvila osamotě, stejně tak s Johnem. Řekla mi, že Michael hodně doplácí psychicky na hádky mezi mnou a Johnem. A sama mi řekla, že už od začátku věděla, že tuhle rodinu nezachrání, když jsem udala důvod, že se nechci rozvézt kvůli malému. Jenže jsem jí řekla, jaký má postoj John k rozvodu. A že se bojím jeho reakce. Poradila mi, ať zítra podám žádost o rozvod. V pátek jedu normálně s vámi na tu dovolenou. A v pondělí mám sobě i malému sbalit kufry a odejít od Johna. Takže takhle to chci udělat,“ řekla jsem, jakou radu mi poradkyně dneska dala.

„To je dobře. Je vidět, že jde o rozumnou ženu. Dneska večer to Spencimu řeknu a pak v neděli vám oběma přichystáme pokoj,“ řekla a usmála se na mě. Pak jsme se bavili všichni dohromady. Smáli jsme se u toho, jedli poháry a pili pití. Tess za všechny zaplatila se slovy, že nás zve. Dohodla jsem se s ní, že příště pozvu já ji, děti i jejího manžela. Pak jsme se rozloučili. Tess s dvojčaty šli vyzvednout Spenciho, který měl v aréně s bowlingem končit, a já s Michaelem šla domů.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.