Anime World CZ/SK - Příběhy

Přes sekretariát jsme všichni vešli do zadní místnosti, kde se pokaždé konalo naše sezení. Byla to taková herna. Všude byly regály, ve kterých byly hračky. Pro dívky panenky a pro chlapce autíčka. Ale i plyšáci či papíry s pastelkami. Uprostřed místnosti na koberci byly čtyři židle. Tři vedle sebe, kam jsem si sedla já, John a Michael. Naproti Michaelovi byla ještě jedna židle, kam usedla Carolyn Lam.

Carolyn v rukou držela černé desky, v levé ruce propisku a s úsměvem na rtech se na nás podívala. Na sobě měla bílou halenku, kde se houpala její jmenovka, černou sukni ke kolenům, silonky a černé lodičky. Vypadala spíše jako úřednice, než nějaká rodinná poradkyně. Během našich sezení, si vždy dělala poznámky do těch desek.

„Dobrý den rodinko Jacksonových. Jak se po tom týdnu máte?“ zeptala se nás a dívala se na nás tři svýma modro-zelenýma očima.

„Výborně, jako pokaždé,“ odpověděl pohotově John, aniž by se na mě či Michaela podíval. Mluvil za nás všechny, aniž by se s námi poradil a ještě lhal.

„Nic moc,“ promluvil odvážně, i když potichu Michael. Všichni jsme se na něho podívali a po jeho tváři stékala malá slzička. Snažil se nebrečet, ale nedokázal ovládat své emoce.

„Mike, co se děje?“ zeptala se tichým a milým tónem hlasu Carolyn Michaela. Já jsem si ze země, kam jsem si po příchodu položila batoh, vzala batoh a z boční kapsy vyndala balíček papírových kapesníků. Jeden jsem vyndala. Balíček jsem zase uklidila do boční kapsy a batoh položila na zem. Michaelovi jsem kapesníkem setřela slzy a vysmrkala ho.

„Znovu se hádali,“ řekl pravdu a vysmrkal se. Dost ty naše hádky prožíval, a mě bolelo u srdce z toho.

„Nebreč jako malé děcko! Jsi chlap, tak se podle toho chovej!“ rozkřičel se John na Michaela. Z jeho slov jsem viděla rudě.

„Nekřič na něho! Říká pravdu!“ zvýšila jsem na Johna hlas. Michael začal naplno brečet. Carolyn chytila Michaela za ruku a odvedla ho ke dveřím, které otevřela. Něco potichu řekla a co Michael zmizel za dveřmi, tak ty dveře zavřela a sedla si na své místo a podívala se na nás dva. „Jsou mu teprve čtyři roky! Je malý a nechápe různé věci, ale vnímá!“ pokračovala jsem a křičela na Johna. Všimla jsem si, jak Carolyn Michaela odvedla vedle, kde byla sekretářka Catherine. Takže jsem byla ráda, že nebude přímým svědkem další naší hádky.

„Tak bude třasořitka?!“ otočil se John rudý vzteky v obličeji na mě a křičel. Chtěla jsem na to reagovat, ale Carolyn byla rychlejší.

„Tak dost vy dva!“ okřikla nás oba Carolyn. Vždy mluvila klidně, ale když jsme se začali s Johnem hádat, tak dokázala zvýšit hlas natolik, že zmlknul i John. I teď tomu nebylo jinak. Na chvíli nastalo ticho. „Kvůli čemu jste se hádali?“ zeptala se nás už klidným hlasem. Občas si do těch černých desek něco tou propiskou napsala.

„Kvůli pitomé hnědé kravatě, kterou tady John nemohl najít,“ vzala jsem si jako první slovo a řekla jsem s povzdechem a podívala jsem se na Carolyn. Snažila jsem se uklidnit a mluvit normálně. Protože Carolyn za nic nemohla.

„To není žádná pitomá kravat! Kdyby si ji dala na místo, kam patří, tak jsem ji nemusel hledat!“ zase zvyšoval John hlas a otočil se na mě.

„Tak si příště věci uklízej sám!“ otočila jsem se na Johna a taky začala znovu zvyšovat hlas.

„Jenže to je tvoje práce!“ nedal se a křičel. V obličeji byl stejně rudý jako já.

„Takže podle tebe ženy nemají dělat nic jiného než se starat o domácnost, vařit, uklízet, prát, žehlit a starat se a vychovávat děti?! Jenže jsme v jiné době! I já prostě chci mít čas a klid na své zájmy, což znamená, že v těchto věcech by si mi mohl pomoci!“ vyčetla jsem mu všechno. Podle Johna jsme byly ve středověku, kde pracoval a vydělával peníze na živobytí muž a žena byla jenom v domácnosti, rodila děti a o vše se starala sama. Jenže jsme žili v jiné době, kde byla svoboda a svobodná vůle.

„Jenže já vydělávám!“ vyštěkl, což dal jasně najevo, že to on nás živí jako jediný. Že si zaslouží vděčnost a úctu.

„A já snad ne?!“ taky jsem po něm vyjela a musela jsem se ovládat, abych mu za tato slova nedala facku.

„Tak dost! Tohle nikam nevede! Paní Jackson, jděte za Mikem. Nejprve si promluvím s vaším manželem. Potom s vámi a nakonec ještě se všemi,“ křikla na nás Carolyn, abychom já i John byli zticha. Poté v klidu mě poslala ven za synem, že si nejprve promluví s Johnem. Jenom jsem hlavou přikývla, že rozumím. Vzala jsem batoh ze země a nevraživým pohledem jsem se ještě podívala na Johna. Poté jsem šla ke dveřím, které jsem otevřela a zase zavřela poté, co jsem byla v místnosti, kde na židli seděl ubrečený Michael a sekretářka Catherine mu podávala sklenici vody.

Carolyn se dívala, jak Jane, odchází z místnosti. Co se za ní zavřely dveře, tak se podívala na Johna, a všimla si, že se na jeho tváři objevil úsměv. I ona se na něho usmála. Postavila se, desky i propisku položila na židli a sundala si lodičky. Levou rukou pobídla Johna, aby ji následoval. I on se postavil a šel za ní do zadní místnosti, kde byly dveře zavřené.

Carolyn dveře opatrně a co nejtišeji otevřela a vklouzla dovnitř. John ji následoval. Carolyn opatrně potichu zase dveře zavřela. John stál u zadního stolu a rozepínal si knoflík a zip u společenských kalhot. Ona si ho s úsměvem na rtech prohlížela.

„Koukám, že se tu někdo nemohl už dočkat,“ zašeptala a na rtech Johna se taky objevil úsměv. Stáhl si nejen kalhoty, ale i šedé slipy, ze kterých vylezl jeho středně velký tmavší penis. Ona přešla k němu, klekla si na zem na kolena. Pravou ruku dala na jeho větší kulky, které začala promačkávat. Do levé ruky si vzala jeho penis a projížděla sem tam, na konci penise ho občas polechtala. Cítila, jak mu tvrdne a na konečníku začínal být vlhký. On zaklonil hlavu a začal se kousat do spodního rtu, jak byl vzrušený a šťastný bez sebe. Když se na ni podíval, tak se usmála a jeho penis si vzala do úst. Projížděla pusou nahoru a dolu, na konci penisu dělala jazykem kolečka. Moc se mu to líbilo. Když cítil, že jeho vyvrcholení se blíží, vzal obě ruce, které přiložil na hlavu Carolyn a zrychlil její tempo. Do minuty se jí vystříkal do úst. Zaklonil hlavu i záda a měl co dělat, aby nezařval rozkoší.

„Jsi dokonalá, Carolyn,“ pronesl, když si byl hotov. Podíval se na ni a usmíval se. I ona se usmívala.

„To jsem moc ráda. Doufám, že budeš taky tak dobrý, jako já,“ ušklíbla se na něho a postavila se poté, co si setřela rty, kde jí uvízlo čiré sperma, když Johnův penis vyndala ze svých úst poté, co spolykala vše, co do ní nastříkal. Stáhla dolů svou sukni, co na boku rozepnula knoflík a i zip. Vylezla z té sukně a stáhla si kalhotky. Stoupla si ke zdi, na kterou položila obě své ruce a roztáhla nohy. Halenku si nechala. John se postavil, její levou nohu nadzvedl, aby měl lepší přístup do její pochvy. Svůj penis pravou rukou nasměroval a vnikl do ní. Poté zase její nohu položil zpátky na zem, pravou rukou zajel pod její halenku a vyhrnul jeden košíček podprsenky, aby mohl kroužit prstem po její bradavce a občas dlaní celé prso zmáčknout. Boky kýval dopředu a dozadu. Nejprve pomalu, ale to ho brzy omrzelo, tak přitlačil na rychlosti. Miloval tvrdý sex. Carolyn se začala kousat do pravého ukazováčku, aby rozkoší nezačala křičet. Jeho penis v ní ještě víc ztvrdnul. Jak byla nadržená, tak byla víc vlhká, takže Johnův penis v ní snadno klouzal. Cítila, že se udělá a cítila, že nebude jediná. Po minutě se udělala ona i John. Johnova sperma jí postříkalo pochvu. Když z ní John svůj penis vyndal, tak se schoulila na zem, kde vydechovala. John si vzal slipy, do kterých svého penise zase schoval a natáhl a zapnul si i kalhoty. Po chvíli i ona vstala, narovnala podprsenku i halenku. Nasadila si kalhotky a sukni, kterou si i zapnula. Potichu oba přešli ke dveřím, které neslyšně otevřela, a John vyšel a potichu si to na kráčel k židli, kam se usadil. Carolyn potichu zavřela dveře poté, co vyšla a šla si sednout taky na své místo.

Desky i propisku si vzala do rukou a sedla si. Nazula si lodičky a podívala se na Johna.

„To by pro dnešek bylo vše. Jsi ten nejlepší chlap pod sluncem. Obzvlášť v sexu víš, jak obšťastnit nejen sebe, ale i ženu,“ pochválila Johnův sexuální výkon. John se jenom usmíval a trošku se ušklíbl.

„Díky, jsi první kdo mi to říká od té doby co jsem ženatý s ní,“ pronesl s úsměvem, ale jakmile z jeho úst vyznělo, s ní‘ tak to vyznělo, že se v něm zase hromadí vztek.

„Měla by ti to říkat pořád. A dělat co chceš ty a ne ona. Ale bohužel naše sezení je u konce. Ten si musím promluvit s tou hysterkou,“ neřekla to moc nadšeně, ale než John vstal, tak se na něho ještě usmála. John vstal a přešel k ní. Pohladil ji po pravé tváři a šel ke dveřím, které otevřel a zmizel z jejího pohledu.

Komentáře