Extrémní agresor - 2.kap.
Informace:
Pokračování prvního dílu s druhou částí, kdy se sepíší informace, které agenti díky policii v Seattlu ví a poté dostávají agenti nový úkol.
Čtvrti v příběhu se ve skutečnosti v Seattlu vyskytují.
Po přistání na Seattelském letišti byla pro nás připravena ti SUV černá auta. Každý si vzal svoje věci a šel k autu. Do prvního auta za volant zasedl Hotch, vedle něho Gideon a JJ. Prostřední auto řídil Derek, vedle něho seděl Cam a vzadu Tess. Třetí a poslední auto řídil Daniel, vedle něho jsem seděla já a vzadu Reid.
První auto:
Jakmile si Hotch, Gideon a JJ dali do kufru auta svá zavazadla, tak nasedli do auta. Hotch nastartoval, a co byli všichni připoutáni, tak vyjel a jel jako první na stanici. Chvíli jeli mlčky. Nakonec ticho prolomil Gideon.
„Koukám, že za dobu mé nepřítomnosti se nic nezměnilo,“ pronesl Gideon a podíval se nejprve na Hotche a poté zpětným zrcátkem na JJ.
„Ani ne. Vše při starém,“ přikývla s úsměvem JJ. „Ale jsme všichni rádi, že jsi zpátky,“ dodala upřímně. Gideon se na JJ otočil a jenom se usmál, což mělo značit „díky“. Hotch jenom mlčel, protože změna tu byla. Ale o té nevěděl nikdo, než jen on sám. Trápilo ho to, ale nevěděl, komu se svěřit, protože ještě dneska se snažil na to nemyslet. Nepřipustit si to, že se něco děje. Poté jeli už mlčky.
Druhé auto:
Když si Tess, Cam a Derek dali taky své tašky do kufru auta, tak za volant zasedl Derek, počkal, až nastoupil Cam i Tess a oba se připoutali. Poté hned vyjel a celou cestu jel za autem, které řídil Hotch. I tady chvíli panovalo ticho.
„Co říkáte na návrat Gideona?“ zeptal se po chvíli Derek, který se věnoval cestě.
„Je to skvělé. Jsem strašně ráda, že se vrátil,“ pronesla zvesela Tess. Její úsměv mluvil za vše, který se jí vyrýsoval ve tváři.
„Já jen doufám, že vše zvládne. Šest měsíců je sice dlouhá doba, ale na to co se stalo. Nevím. Jsem taky rád, že je zpět, ale jisté obavy prostě mám,“ řekl upřímně Cam, že je rád jako Tess, ale jisté obavy tu byly.
„A co ty, Dereku?“ zeptala se Tess a zezadu se i na řidiče auta podívala.
„Jsem na tom stejně, jako tady Cam,“ přikývl Derek, že měl stejné pocity jako jeho kolega a přítel. Tess pokývla hlavou, že souhlasila, protože jisté obavy z toho, jak to Gideon zvládne, byly na místě. Ale Tess věřila, že vše bude v pořádku.
„Máte pravdu, ale já věřím, že to zvládne,“ přikývla Tess na souhlas, ale vyjádřila názor, že bude vše v pořádku.
„Ty jsi náš velký optimista,“ zasmál se Cam a řekl Tess, když se na ni z přední sedačky otočil. Tess mu věnovala úsměv a Derek se zasmál. Ale s Camem souhlasil. Poté jeli mlčky, dokud nebyli na místě.
Třetí auto:
Vzala jsem si svou tašku poté, co jsem jako první vystoupila z letadla. Hned jsem si zapnula zip u bundy, protože i když byl konec září, tak tady v Seattlu, byla docela zima. Panoval tu studený vítr. Byla jsem za tu bundu ráda, protože jsem takový expert, že často jsem bundu nechala doma a byla jen v mikině a klepala zimu. Tedy, když nepočítám zimu a jaro. Nikdy jsem si nezvykla na přechod z léta do podzimu, protože jsem z letních dní byla zvyklá nosit jenom trika či tílka. Mikina, svetr i bunda vždy zůstaly doma ve skříni či na věšáku.
S taškou jsem si to namířila k autu, kde jsem zaslechla cvaknutí, což bylo znamení, že je auto otevřené. Aniž bych, jsem se podívala, kdo bude řídit, tak jsem otevřela kufr a dala si tam svou tašku. Ke mně se hned připojil Reid a posléze náš řidič Daniel.
„Koukám, že jsi na bundu nezapomněla,“ poznamenal Reid, který si o každého dělal starosti, aby nebyl nemocen v období, kdy bylo snadné onemocnět chřipkou či angínou. Podívala jsem se na něho.
„Nějak jsem si ji vzala automaticky,“ ušklíbla jsem a pokrčila rameny.
„Tak nastupovat, ať tu na nás nečekají,“ pronesl s úsměvem Daniel a sedl za volant. Než jsem se nadála, tak Reid si sedl dozadu, takže mi nezbylo nic jiného než si sednout dopředu jako spolujezdec. Jakmile jsme si sedli a připoutali, tak Daniel nastartoval a vyjel.
Jeli jsme jako poslední. Před námi jel Derek a jako první jel Hotch. Všichni jsme jeli na policejní stanici, kde jsme byli očekáváni. Nejhorší bylo, že se znovu objevil bolehlav, protože kávu jsem ještě neměla. A kofein v kávě mi na bolehlav dost pomáhal. Protřela jsem si pravou rukou čelo, abych tu bolest trochu zmírnila, což mi občas pomohlo.
„Bolí tě hlava?“ zeptal se mě Daniel, který si všiml, jak jsem si třela čelo.
„Trochu, ale káva to napraví. Tedy doufám, že si ji budu moci dát,“ pronesla jsem, aniž bych, jsem se na Daniela podívala.
„To tedy musela být noc,“ pronesl Reid, který vše slyšel v letadle, když Tess a JJ ostatním říkaly, jak jsem se s Garcinou předešlý večer opila.
„To mi povídej. Doufám, že příště mně Tess zastřelí, až s něčím takovým budu zase souhlasit,“ pronesla jsem a otočila se na Reida a ušklíbla se.
„Tak to nejsou dobré vyhlídky, ani pro jednu z vás. Ty mrtvá a Tess za katrem,“ poznamenal se smíchem Daniel. Všichni jsme si dělali srandu. Nebo spíše tohle byl styl naší srandy.
„No, já bych sice byla pod drnem, ale jako duch bych, jsem se postarala, aby Tess neobvinili,“ otočila jsem se na Daniela a ušklíbla se.
„Zničila by si důkazy?“ zeptal se vážně Reid, ale když jsem se podívala do zpětného zrcátka, tak se usmíval.
„Bingo,“ pronesla jsem a usmála se taky. Poté jsme jeli chvilku mlčky, protože za chvíli jsme byli na stanici.
Když jsme všichni vylezli z aut, tak jsme se všichni hromadně vydali na stanici, kde už na nás šerif této policejní stanice čekal. Hned s nějakou mladou ženou přišel k nám.
„Jsem Lucas Stewart, šerif této policejní stanice. Toto je můj nejlepší detektiv Elle Greenway. Jsme moc rádi, že jste dorazili,“ představil se nám šerif i svého nejlepšího člověka a s Hotchem si podal ruku.
„Agent Aaron Hotchner. Toto je náš tým,“ představil se Hotch, ale nás nepředstavil jmény, protože nás bylo fakt hodně.
„Připravili jsme pro vás tam vzadu prostor, jak jste chtěli,“ řekl šerif a už nás s Elle vedli dozadu.
Vzadu byla veliká místnost, kde byl velký stůl, kam jsme se všichni vešli a hned si sedli ke stolu. Byly tu tabule na psaní, fotografie obětí i unesené ženy. I pár fotek z místa činu a mapa města. Na stole před námi byla složka, kde byly veškeré informace k případu.
„Proč jste se ozvali tak pozdě?“ nedalo to Gideonovi a zeptal se, na co jsem se původně chtěla zeptat já.
„Neviděli jsme žádnou spojitost. Dokud se nenašla zpráva na počítači Heather Woodland,“ odpověděl šerif na otázku.
„Poslali jste doufám veškeré věci do Quantica, jak jsme vás žádali?“ zeptal se Hotch a podíval se na šerifa.
„O, ano. Vše, co jsme našli, zajistili i zjistili, jsme poslali, jak jste po nás chtěli,“ přikývl šerif, že vše bylo posláno do Quantica, kde se o to měla postarat Garcina. Nebo spíše co se týkalo technologií, což byly počítače, mobily a vše s tím spojené. Hotch jenom hlavou přikývl.
„Jane, budeš zapisovat na tabuli a ty Tess začneš,“ rozdělil první úkoly Gideon. Všichni si otevřeli složky, já vstala a na tabuli jsme připnula čtyři fotografie čtyř žen. „Reide, ty na mapě označ bydliště, pracoviště a naleziště mrtvých těl,“ ještě se otočil na Reida. Takže i Reid se postavil a připravil se, jako jsem byla připravená já.
„První oběť se jmenovala Meredith Gray. Narodila se dvacátého dubna devatenáct set sedmdesát. Bydlela ve čtvrti Lower Queen Anne a pracovala ve čtvrti Seattle Center jako sekretářka v budově architektury. A našla se v poli kousek za městem,“ řekla Tess poté, co si přečetla vše potřebné o naší první oběti. Já to vše zapsala na tabuli k fotce naší první oběti. Psala jsem to modrou barvou a Reid modrými připínáčky vše zaznamenal na mapě města. Poté jsem vzala hnědou barvu a Tess pokračovala. „Druhá oběť se jmenovala Natalina Grant. Narodila se patnáctého listopadu devatenáct set sedmdesát pět. Bydlela ve čtvrti Downtown a pracovala ve čtvrti Pike Place Market jako projektantka svateb. A jako naše první oběť se její tělo objevilo za městem,“ řekla mi, když si nastudovala informace o druhé oběti. Reid hnědými připínáčky zaznamenal na mapě. Poté jsem vzala zelenou barvu a přesunula se k fotografii naší třetí oběti a čekala jsem, až Tess spustila. „Třetí obětí se jmenovala Chelah Haas. Narodila se pátého srpna devatenáct set sedmdesát dva. Bydlela ve čtvrti Belltown a pracovala ve čtvrti Downtown jako číšnice v sushi baru. A stejně jako první dvě oběti, i její tělo se našlo za městem,“ řekla mi informace o naší třetí oběti. Reid zelenými připínáčky vše zaznamenal na mapě. Jako poslední jsem si vzala černou barvu. „Čtvrtá žena, která se pohřešuje se jmenuje Heather Woodland. Bydlí ve čtvrti Seattle Center a pracuje ve čtvrti Belltown, jako účetní jedné obchodní společnosti nazvané Sub Pip Records. Zatím je pohřešovaná, ale čas na její záchranu se nám krátí,“ dokončila vše a já, co jsem vše zapsala jsem zase fixy vrátila na místo a šla si sednout na své místo. Poté, co Reid černými připínáčky vše zaznamenal na mapě, tak si taky sedl.
„Mohu se zeptat?“ ozvala se Elle, na kterou jsme se všichni podívali. Gideon jí pokynutím levé ruky pokynul, že může pokračovat. „Vy tři jste studenti?“ zeptala se, protože ji nejspíš překvapilo, jak nás tři Gideon zaúkoloval.
„Ne, jsou plnohodnotnými členy týmu se zkušenostmi,“ odpověděl za nás všechny Hotch.
„Ale Gideon byl náš profesor na škole. A takhle nás učí pořád. A nejen nás, ale všechny členy týmu,“ dodala jsem a víc to vysvětlila, že i když máme všichni dávno po škole, tak Gideon nás všechny stále učí.
„Takže, Jane, Cam a vy Greenway pojedete do firmy, kde pracuje Heather Woodland. Tess, Gideon a Derek, vy pojedete na pitevnu, kde si vyslechnete vše od doktora, co pitvy prováděl. Já, Reid a Daniel pojedeme za bratrem Heather Woodland. JJ, ty tu zůstaň. Kdyby se ozvala Garcina, nebo kdyby se někdo objevil z rodiny obětí, podej jim informace, ale jen to, co můžeš. Jako obvykle,“ rozdělil další úkoly Hotch. Až na JJ a šerifa jsme se všichni zvedli a vydali se na další úkol, který nám byl zadán.