Poslední šance III.
Informace:
Jeden pár se dá dokupy. Dva se chystají na rande. A u těchto párů je jeden jmenovatel společný. Láska
III. Láska
Kiba Inuzuka:
Když jsem zjistil, že budou ty dva doučovat, tak jsem u toho chtěl být. A Soňa nezůstala pozadu. Takže jsme všichni byli po škole ve školní jídelně den co den a já se, se Soňou koukal, jak to ostatním jde.
„Hele, nechci rušit, ale neměli byste být dva a ne tři?“ zeptal jsem se, když mi nevycházel počet.
„Jsem tu do počtu. Chci koukat a naučit se, jak komu co vysvětlit.“ Odpověděl mi Shikamaru Nara. Tak nějak jsem se na Shikamara podíval, a chystal jsem se mu něco říct, ale Sasuke mě předběhl.
„Říká pravdu. Jinak by nás doučoval on.“ Řekl chladně Sasuke, jako bych mu vadil.
„Dobrá, věřím.“ Pokrčil jsem rameny. A takhle to pokračovalo poměrně dost dlouho. Dokonce mi přišlo, že to sami naschvál prodlužují. Ale i já, i Soňa jsem pomáhal. Nedá se říci, že jsme přátelé, ale na způsob kamarádi, to ano.
Sasuke Uchiha:
Byl jsem rozhodnutý, že až se rovnice naučím, tak s tím seknu. Jenže ono to nešlo. Každý večer jsem si před spaním řekl, že druhý den Jane, a spol. řeknu, že to stačí, ale nikdy jsem to neudělal. Nerozuměl jsem tomu. Tak jsem jednou jeden večer napsal Shikamarovi.
„Ahoj Shiki, mám prosbu.“ Napsal jsem Shikamarovi.
„Ahoj, povídej.“ Odepsal mi Shikamaru do pěti minut.
„Rovnice. Zvládám je, ale Jane, nedokážu říct, že s doučováním končím. Nechci to ukončit, ale musím. Nevyznám se v tom.“ S povzdychem jsem poslal smsku. Po chvíli mi přišla odpověď.
„Jedno slovo. Láska.“ Stálo v smsce od Shikamara. Zíral jsem na mobila tak, že tu noc jsem nic nenaspal.
Přes noc jsem vymyslel, jak Jane, požádám o rande. Shikamarovi jsem věřil. A když jsem si tak uvědomil, tak jsem o jinou dívku už nestál a ani s žádnou nespal. A že pár nabídek bylo. Jen já je odmítal. A vše začalo do sebe zapadat. Zamiloval jsem se do Jane Mizuki.
Když skončilo doučování a v knihovně jsem zůstal sám s Jane, tak jsem si dodal odvahu, že Jane pozvu do kina.
„Ehm…“ odkašlala jsem si. Jane se na mě podívala.
„Máš kašel?“ zeptala se mě Jane. Zaznělo to, jako by se strachovala.
„Ne…Já…Eh…Nechtěla by si jít se mnou dneska do kina, když je ten pátek?“ vysoukal jsem ze sebe a cítil jsem, jak rudnu v obličeji.
„Eh…R-ráda.“ Dostala Jane ze sebe. Podíval jsem se na ni.
„Vážně?“ dostal jsem rychle ze sebe překvapeně. Jane jenom hlavou přikývla na souhlas. „V osm před kinem.“ Řekl jsem, dal, Jane pusu na tvář a rychle jsem utekl. V knihovně jsem nechal stát Jane, která byla mimo sebe.
Jane Mizuki:
Celý den jsem měla v sobě divný pocit. Jako, že se něco stane. Ale snažila jsem se na to nemyslet, protože jsem se chystala po dnešním doučování říct Sasukemu, že ho doučovat nebudu, protože to už umí. Poradil mi to Kiba, se kterým jsem mluvila den předem. Ale vše šlo opačným směrem.
Když všichni utekli po doučování a já zůstala sama se Sasukem, dodávala jsem si odvahu, že to doučování utnu. Nadechla jsem se, ale Sasuke si odkašlal. Moje první chyba. Starostlivě jsem se Sasukeho zeptala, jestli má kašel. Když ze sebe dostal, že ne, že mě jenom zve do kina, tak jsem na to hned kývla. Byla jsem mimo a nedošlo mi to, že jsem přikývla na naše první rande. A do infarktu moc nechybělo, když mi vlepil na tvář pusu.
„To se ti tedy povedlo.“ Ozval se vyčítavý hlas u dveří knihovny. Podívala jsem se tam.
„T-ty si to viděl?“ dostala jsem ze sebe.
„Jo, i slyšel.“ Přikývl Kiba.
„T-tak mu to řeknu v pondělí.“ Dostala jsem ze sebe tak, aby to znělo věrohodně.
„Nezná to moc přesvědčeně.“ Dobíral si mně Kiba.
„Dej mi pokoj!“ zvýšila jsem hlas na Kibu a zdrhla domů. Připravit se na své první rande.
Soňa Otonashi:
Když Kiba souhlasil, aby prváci doučovali druháky, tak já u toho nesměla chybět. Řekla jsem si, že to bude sranda. Věděla jsem, že Kiba se připojil kvůli Jane. Nemiloval ji citově, jako svou lásku, ale jako svou malou sestřičku, kterou nemá. Proto nad Jane drží ochrannou ruku. Ale to byla zábava. Hlavně jednou jsem chtěla po Shikamarovi, aby mi něco v matice vysvětlil. Mohu říci, že jsem v tu chvíli zapomněla, jak se co počítá, jak se do toho vysvětlování zamotával. A tak jsem mu jednou dala nabídku.
Počkala jsem si jednou na Shikamara v parku. Měl kus stejný cesty se mnou. Shikamaru si šel zamyšleně, protože mě přehlédl.
„Hej, Shikamaru!“ křikla jsem na Shikamara, když jsem byla opřena o jeden strom. Shikamaru mě naštěstí slyšel, protože sundal sluchátka a otočil se na mě.
„Ahoj Soni, co se děje?“ zeptal se mě Shikamaru a já došla k němu,
„Pokusím se tě naučit, jak komu co vysvětlit. Pokud chceš.“ Navrhla jsem Shikamarovi.
„Klidně, budu rád, ale proč si to neřekla už v té knihovně?“ nepochopil to Shikamaru, nebo to jenom hrál, že mi nerozumí.
„Na to chci mít klid.“ Odpověděla jsem stroze. Už jsem chtěla něco navrhnout, ale Shikamaru mě předběhl.
„Tak u mě nebo u tebe?“ navrhnul mi Shikamaru a tím mě zaskočil. Po chvíli jsem se vzpamatovala.
„Každý den v šest u mě.“ Souhlasila jsem nakonec a s úšklebkem na tváři jsem odešla.
Shikamaru Nara:
Z toho doučování jsem moudrý nebyl. Ty prváci nám říkali to samo, co těm dvěma jsem říkal já. Jenže mně nikdy nerozuměli. Takže mi došlo, že v budoucnosti pomoci svým dětem s učením nebudu moct. Protože by to nepochopily. Ale jedna dušička se našla, která mě to naučit chtěla.
Jednou v knihovně si mě vzala Soňa stranou. Chtěla, abych jí vysvětlil, jak se sčítají vysoká čísla. Já se do toho zamotal tak, že Soňa ztratila přehled o tom, co po mně chtěla. Líbila se mi a to dost, ale já byl druhák, ona třeťák a to jsem byl mladší jen o pár měsíců. Jsem bohužel říjnový měsíc narození. Ale Soně to očividně nevadilo.
Jednou mě zaskočila, když na mě čekala v parku. Když řekla o, co jí jde a proč nechci k tomu používat knihovnu, tak jsem jí navrhnul, že buď u ní doma, nebo u mě doma. Bylo to myšleno žertem, ale Soňa mě znovu zaskočila, když souhlasila a mělo se to konat u ní doma. Při jejím odchodu jsem se na ni díval s otevřenou pusou na její mizející záda. Pak jsem se ušklíbl a šel domů.
Každý den i o víkendu jsme se věnovali škole, ale i drbům. Drbali jsme ostatní, jak spolu skončí a daleko od pravdy jsme nebyli. Ale jednou se to zvrtlo. Už jsem se totiž neovládl a vyjel po Soně. Ta si to nechala líbit a nakonec jsme skončili spolu v posteli. A začali jsme spolu chodit. A po pár dnech se dali dohromady i ostatní. Nebo se všem blížilo jejich první rande. My nás vztah netajili, ale zase jsme se jím nechlubili. Tak buď si mysleli, že to spolu táhneme nebo jsme jenom přátelé. Já ani Soňa jsme to neřešili.
Terka Oman:
To doučování se mi nakonec zalíbilo. Získali jsme nové kamarády. Že Jane, miluje Sasukeho jsem věděla. Milovala ho jako každá dívka na škole. Ale u Jane to byly pravé city a ne jen, pojď si užít a dost. Ale Jane to vždy v sobě tajila. Jen jednou za čas jsme si o tom psaly. Ale i já se zamilovala. A to do Naruta. Vždy jsem ho obdivovala za jeho optimismus. Ale díky doučování jsem si uvědomila, že jsem se do Naruta zamilovala.
Jednou jsem se chystala napsat Jane, když mi zrovna ona napsala. A její zpráva mě šokovala.
„Mám rande se Sasukem.“ Stálo ve zprávě. Chystala jsem se jí odepsat, ale v tom mi volal Naruto.
„Ahoj Naru. Ano mám. T-to jako vážně? D-dobře. Budu tam.“ A hovor ukončila. A napsala jsem, Jane. „Mám taky rande, ale s Narutem.“ A šla se podívat do skříně po nějakém to pěkném oblečení do divadla.
Naruto Uzumaki:
Přišel jsem ze školy domů a začal přemýšlet, kam pozvu Terku v sobotu ven, když se má situace po chvíli vyřešila.
„Ahoj Naru, máš chvilku?“ zeptala se mě mamka.
„Ahoj mami, jistě.“ Přikývl jsem a šel s ní do obýváku.
V obýváku na gauči seděl táta a usmíval se.
„C-co se děje?“ dostal jsem ze sebe
„Neboj hochu, nic si neprovedl.“ Uklidňoval mě táta s úsměvem.
„Dostali jsme dva lístky do divadla, ale onemocněla babička. Tak nás napadlo, jestli nechceš jít do toho divadla s někým ty.“ Vysvětlila mi mamka.
„Vážně?“ dostal jsem ze sebe z radostí. Měl jsem kam Terku pozvat.
„Ty už slečnu máš co?“ smál se táta.
„Možná. Ještě jsem si s ní nevyšel, ale teď jste mi vytrhli trn z oka.“ Zazubil jsem se. Rodiče se hned zasmáli a dali mi dva lístky do divadla. Hned jsem to zavolal Terce a poté se šel chystat oblečení do divadla.