Poslední šance II.

pic
Autor: AkiKagami
Datum přidání: 08.10.2019
Zobrazeno: 350 krát
Oblíbené: 0 krát
0
Pro hodnocení se musíš přihlásit.

Informace:
Verča požádá o pomoc s doučováním Naruta, který na ni čeká, aby si s ní promluvil. Nakonec Naruto s doučováním souhlasí. A Sasuke nakonec požádá o pomoc Jane, která také souhlasí. A seznamování může začít.


Drama
Školní život
Romantika
Smutné
Slice of life (Ze života)

II. Nakonec doučování bude

Jane Mizuki:

 

Jsem od základky šprt. Byla jsem vedena k učení z matčiny strany. Ale mně to nevadilo, protože se mi to zalíbilo. A jednu kamarádku jsem si i našla na základce. Jmenovala se Terka Oman. Terka je taky šprt jako já. Naši rodiče se dokonce seznámili. Tak jsme se učily i spolu.  Dokonce jsme šli na stejnou střední školu. A tam jsme se s Terkou seznámily s Narutem Uzumakim, taky šprt. A díky Narutovi jsme poznaly jeho dva kamarády z třetího ročníku, Soňu Otonashi a Kibu Inuzuka. I oni byli šprti, i když Kiba trošku s učením potřeboval pomoct.

 

Kiba se Soňou za námi chodili každou přestávku, každý den. Bavili jsme se o všem než jen o učení, ale i učení bylo naše téma. A ani jsme celý čas netrávili učením, ale chodili jsme i do kina, divadla, či nějaký festival.

 

Takhle jednou při hodině matematiky mě, Terku a Naruta překvapila.

„Mizuki, Oman a Uzumaki, doporučila jsem vás, dvou druhákům, abyste je doučili v matematice rovnice. A já si myslím, že oba za vámi přijdou.“ Oznámila nám profesorka matematiky. Vyrazila mi tím dech, že jsem nevěděla co na to říct.

„Ale my jsme teprve v prvním ročníku.“ Protestoval Naruto.

„To ano, ale vy tři jste tak šikovní, a kdyby to šlo, tak tu nejste a jste už na vysoké škole.“ Vysvětlila důvod, proč my máme doučovat druháky. A poté se věnovala nové látce v matematice.

 

Naruto Uzumaki:

 

Po hodině matematiky jsem se bavil s Jane a Terkou o tom, co nám oznámila profesorka.

„Mně se to vůbec nelíbí.“  Protestoval jsem.

„Oni nepřijdou. Na to jsou dost hrdí.“ Pronesla Jane, která se už vzpamatovala.

„Ale co když přijdou?“ řekla nejistě Terka.

„Tak, odmítat je nebudeme, ale nemyslím si, že by za námi přišli.“ řekla, Jane a uklidňovala Terku. Ale já jsem s Jane nesouhlasil. Tušil jsem, že ti dva přijdou a požádají o pomoc. A částečně jsem pravdu měl. Sice za námi nepřišli ve škole osobně, ale jak jsme na ně narazili venku, tak nás hned požádali. Nebo spíš ta dívka mě a ten muž Jane.

 

Terka Oman?

 

Když jsme o polední přestávku sešli s Kibou a Soňou na obědě, tak jim Naruto řekl to, co nám oznámila profesorka matematiky.

„Ti nepřijdou. Vím, o koho jde.“ Řekla Soňa s úsměvem na tváři

„Jsi si tím jistá?“ obával se Kiba.

„Ti dva se chovají jako nějací frajeři. Nebo spíš jen on. Je to děvkař nevyššího kalibru. Otáčí se za každou sukní. A taky s každou sexy dívkou jde do postele. Takže jeho ego je dost vysoké a tímto doučováním nebude souhlasit.“ Vysvětlila nám Soňa Kidovi. Ale i nám. I když mně přišlo, že Jane o tom už dávno ví.

„I kdyby požádali a o něco by se pokusili, tak nám hned řekněte a já si je podám do latě.“ Řekl nám Kiba, že nás před nimi ochrání.

 

 

Jane Mizuki:

 

Když nám Kiba nabídl, že nám pomůže, tak jsem se musela usmát. Jenže jsem se pěkně pletla. Ale sice Sasukeho jsem znala, ale ne osobně. O jeho minulosti se mluvilo v naší čtvrti, protože tam bylo pár dívek, které s ním spala. Takového muže v lásce nemám. Jednou podvedeš, budeš podvádět pořád. A o takového muže zájem nemám. Jenže dnešní večer mi vše změnil.

 

Sasuke Uchiha:

 

Celou cestu ze školy domů jsem uvažoval o tom doučování. Mám ji o to požádat? Vždyť se mi bude každý posmívat. A prolítl bych do její třídy a to nechci. Ale proč zrovna myslím na ni? Jsou tři ne jen ona. Ptal jsem se sám sebe.

 

Dorazil jsem domů. Místo jídla jsem šel do svého pokoje. Lehl jsem si na postel, vzal si basketový míč a házel si ho nad sebe a chytal ho. Toto jsem vždy dělal, když jsem nad něčím přemýšlel. Propadnout nechci, ale zase doučování s nimi? Hlavně s ní? Byl bych pro všechny jen pro smích, což nechci. Ach jo, co mám dělat? Stále jsem uvažoval.

„Sasuke, večeře!“ ozval se ze zdola hlas mamky. To už je tolik? Podivil jsem se. Uklidil jsem baskeťák pod stůl a šel dolů na večeři.

 

U večeře panovalo ticho. Taťka nebyl doma, ségra pospíchala na rande a mamka do práce na noční.

„Domluvte se, kdo udělá nádobí. Já pospíchám do práce.“ Oznámila nám mamka. Vstala od stolu a šla se připravit do práce. Pracovala v nemocnici jako zdravotní sestřička.

„Hele brácha, já pospíchám, tak to udělej ty.“ Pronesla Sakura povrchně.

„Já na řadě nejsem. Na řadě jsi ty.“ Ohradil jsem se.

„Ale já pospíchám.“ Trvala na svém Sakura.

„Máš smůlu. Taky pospíchám.“ Řekl jsem. Rychle jsem vylítl od stolu a vyrazil ven. Stačil jsem to dřív, než stačila zdrhnout Sakura.

 

Jenže jsem netušil kam jít. Tak jsem nakonec došel a zůstal v parku. V parku jsem sedl na houpačku a začal se houpat. Ale myšlenkami jsem stále byl u toho, jestli přijmout to doučování či ne. Jen co pochopím rovnice, tak se hned rozloučíme. Řeknu bye bye a půjdu si po svých. Takhle jsem stále uvažoval. V tom se přede mnou objevil pejsek. Malý voříšek, který začal štěkat.

„Copak, čí ty jsi?“ zeptal jsem se psa, ale odpovědi jsem se nedočkal. Začal jsem ho drbat za uchem. Ten se nechal hladit a druhou ruku mi začal lízat.

„Aido, kde jsi, Aido.“ Ozval se dívčí hlas.

„Panička tě volá.“ Řekl jsem pejskovi a čekal, až odejde za paničkou, ale on zůstal na místě. I když jsem pejska už nedrbal, tak začal štěkat a tlapkou dorážet, že chce hladit. „No, tak. Panička tě hledá a já nic nemám.“  Domlouval jsem pejskovi, který stále zůstával na místě.

„Tak, tady jsi Aido.“  Ozval se dívčí hlas. Podíval jsem se, o jakou sexy kočku jde. I ona se podívala na mě. Myslel jsem si, že mi vypadnou oči z důlků.  Šlo o dívka, která mě měla doučovat, na kterou jsem pořád myslel. Jen nevím, jak se jmenovala, protože mě a Verču měli doučovat dvě dívky a jeden hoch. „Eh…Promiň.“ Dostala ze sebe ta dívka. Měla jemný hlásek.

„T-to nic…“ dostal jsem ze sebe. „Pěkný pes.“ Dodal jsem a psa znovu podrbal.

„Je to Aida.“ Oznámila mi ta dívka.

„Takže fenka.“ Uvědomil jsem si to a dívka přikývla hlavou na souhlas.

„My půjdeme.“ Řekla dívka a chystala se s Aidou odejít, kterou už měla na vodítku.

„Počkej.“ Zarazil jsem dívku a chytil ji za ruku. „N-nechtěla…Nechtěla by si mě doučovat matiku?“ dostal jsem ze sebe Ani jsem si neuvědomil, že jsem ji vážně požádal o pomoc.

„Myslíš to vážně?“ zeptala se mě dívka.

„Ano, potřebuju pomoct s rovnicemi.“ Přikývl jsem na souhlas.

„Dobře. Zítra po škole ve školní knihovně.“ Souhlasila ta dívka a odešla i s Aidou pryč. Já zůstal prozatím stát na místě, a díval se, dokud mi ta dívka nezmizela z očí. Tak jsem to nakonec udělal. Asi to byl osud. Pomyslel jsem si a šel po chvíli zpátky domů.

 

Doma jsem šel hned pod sprchu. Poté jsem zasedl na postel a napsal na mobilu zprávu Verče i Shikamarovi, že jedna z těch dívek, nás dva bude doučovat. Shikamaru mi napsal, že se připojí, a snad se něco taky naučí, jak co komu vysvětlovat. Verči odpověď mě překvapila. Oznámila mi, že se k doučování připojí i ten hoch. Poté jsem si lehl na polštář a zavřel jsem si oči. Ale měl jsem dost neklidnou noc. Bál jsem se toho, že s tím doučováním dělám chybu.

 

Verča Orihara:

 

Když jsem se vzpamatovala, byla jsem skoro doma. Bála jsem se reakce táty, až mu řeknu o problémech s matikou. Ani jsem nezaregistrovala, že na mě někdo volá. Poté mi někdo položil ruku na mé rameno. Dost jsem se lekla.

„Áááá….“ Zaječela jsem a opatrně se otočila.

„Promiň…Mluvil jsem na tebe, ale ty si nereagovala.“ Omluvil se ten hoch. Hned jsem ho poznala. Byl to ten prvák, co nás měl doučit rovnice s těmi dívkami.

„Doučíš mě ty rovnice?“ vyhrkla jsem ze sebe. Nejen jeho, ale i sebe jsem dost zaskočila.

„No, vážně není nikdo ve vaší třídě, kdo by vás to doučil?“ zeptal se mě ten hoch, místo aby mi odpověděl.

„Je tu jeden náš spolužák, ale ten když něco vysvětluje, tak nikdo nikdy to od něho nic nepochopil. Neumí pořádně vysvětlovat, i když to umí. A zamotá ti hlavu tak, že ani nevíš, jak se jmenuješ.“ Řekla jsem pravdu.

„Dobrá. Zítra po škole ve školní knihovně.“ Řekl ten hoch a utekl pryč. Já tam stála jak tvrdé Y. Byla jsem dost překvapena. Nakonec jsem došla domů s úsměvem na tváři.

 

Jane Mizuki:

 

Když skončila škola, tak Naruto řekl mně a Terce, že ty dva druháky bude doučovat on. Že se s nimi vždy setká po škole ve školní knihovně. Já a Terka jsme si oddychly. Já s klidným vědomím šla domů.

 

Večer jsem šla venčit svou fenku Aidu. A k mému neštěstí jsem tam narazila na toho studenta, co je děvkař a potřebuje doučit rovnice. Z toho jsem moc radost neměla, ale když jsem se chystala odejít, zastavil mě tím, že mě chytil za ruku. Požádal mě u toho, aby ho doučila tu matiku. Byla jsem v takovém šoku, že jsou s tím souhlasila a poté pospíchala domů.

 

Doma jsem hned napsala Narutovi, co se stalo. Ten nakonec souhlasil, že budu taky doučovat. Že mu s tím pomohu. Nakonec to dopadlo tak, že i Terka s námi doučovala rovnice.


Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.