Poslední šance I.
Informace:
Z této jednorázovky udělám kapitolovku. Jde o partu studentů, kteří potřebují pomoci s učením rovnic. Jenže je tu háček. Druháky by měla doučovat skupinka prváků, kteří s učením jsou tak dobří, že by už mohli být na vysoké, kdyby to jenom šlo. Jak se tato trojice rozhodne? Přijde doučování od prváků či ne? A co u prváků dělají dva studenti třetího ročníku?
I. Problémy s rovnicemi
Sasuke Uchiha:
Jmenuji se Sasuke Uchiha a jsem student. Je mi sedmnáct let. Mám trošku delší vlasy, které jsou tmavě modré a černé oči. Měřím sto osmdesát centimetrů. Jsem ten, co má fotografickou paměť, tak se moc učit nemusím. Jenže jednou jsem to doučování potřeboval, abych úspěšně došel k maturitě. Jinak jsem, jak se říká děvkař, který jde skoro každou dívkou do postele. Ale co jsem poznal ji, jsem jiný. I když jeden úlet tu byl, který mi málem zničil vztah.
Do školy jsem jezdil na skútru. Řidičák i skútr mám od šestnácti let. Ve škole jsem takový raubíř. Při každé hodině vyrušuju, což je můj rituál. A ptáte se, jak vyrušuju? Posílám po třídě papírové vlaštovky, občas jdu k vodovodu se napít a to v tašce mám svou flašku pití. Dokonce si i rozbalím svačinu, kterou při hodině jím. Je toho daleko víc. Ale mí dva přátelé ví, jak to se mnou je. Že tím se snažím skrýt své city. Mí přátelé jsou Shikamaru Nara a Verča Orihara. S Verčou se znám od základní školy a Shikamarem se známe od prváku. Všichni tři jsme ve stejné třídě. Ale Verča je výjimka. S tou jsem nespal a ani to neplánuju. Oba jsme jen pouze přátelé. Nic víc, nic míň. Měl jsem jinak problémy s matematikou, převážně s rovnicemi. A byl tu jeden člověk, který mi s tou matikou pomohl. To ona to dokázala.
Verča Orihara:
Jmenuji se Verča Orihara a je mi sedmnáct let. Navštěvuji střední školu se svým letitým kamarádem Sasukem Uchihou. Známe se od základní školy. Se Shikamarem se znám až od prváku této střední školy. A my tři tvoříme přátelské trio. Mám sto sedmdesát jedna centimetrů. Jinak nosím dlouhé šedě barvené vlasy stažené do culíku a šedé oči.
Oproti Sasukemu a Shikamara se musím učit z hodiny na hodinu. Ale oba kluci mi pomáhají, když ničemu nerozumím. Tedy většinou jenom Sasuke. Ale jednou měl Sasuke problémy. Chtěla jsem Sasukemu pomoci, ale i já byla v matematice na štýru a spíš mi pomáhal on mně. Natož já jemu. A i když Shikamaru měl taky dobrou paměť a dobře se učil, tak měl jednu nevýhodu. Neuměl nikomu nic dobře vysvětlit a člověk z toho byl ještě víc šišatý. Ale poznali jsme partičku šprtů a tím se změnil celý náš život.
Shikamaru Nara:
Jsem Shikamaru Nara, sedmnáctiletý student střední školy, druhý ročník. Mám sto sedmdesát pět centimetrů. Své dlouhé hnědé vlasy mám sčesané do culíku a na uších vždy sluchátka. V prváku jsem poznal dva super lidi. Sasukeho a Verču. Už od prvního pohledu jsem věděl, že z nás bude super trio. Jsem jinak pohodář, lenoch a občas drzoun.
Já a Sasuke jsme měli fotografickou paměť, ale já jsem neschopný doučovatel, takže ze mě by dobrý profesor nebyl. Tak rád bych pomohl Sasukemu s matematikou a rovnicemi, ale nevěděl jsem jak mu pomoci. Já bych mu to klidně vysvětlil, ale Sasuke by mě nepochopil. Nevěděl by, jak to myslím. Jsem prostě neschopný. Nejsem typ, co střídá jednu dívku za druhou, ale vždy jsem té dívce věrný. Což očekávám to samé od své přítelkyně.
Sasuke Uchiha:
Jednou takhle jsme dostali výsledky z matematiky, kde byly rovnice. Já jako pokaždé měl za pět. Ale hlavu jsem si tím nelámal. Myslel jsem si totiž, že až bude nová látka, tak se před profesorkou zase blízknout. A proto jsem to neřešil.
„Uchiha a Orihara. Co s vámi? Jestli se rovnice nenaučíte, tak oba můžete propadnout.“ Podívala se profesorka na mě a Verču.
„Ale profesorko, to není zapotřebí. V příští lekci se oba vyšvihneme.“ Vychloubal jsem se, že příští látky s Verčou zvládnu bravurně.
„To se pletete, Uchiha. Rovnice jsou v každé nové lekci.“ Vysvětlila profesorka. Což byl pro mě šok a šokovaně jsem se podíval na Verču, která byla bílá jak stěna. Tak to jsme oba v háji. Co teď, když od Shikamara to ani jeden z nás nepochopí? Uvažoval jsem pro sebe.
„J-jak to?“ dostala ze sebe Verča.
„Jak jsem už slečno Orihara zmiňovala. Rovnice jsou v každé nové látce. Ale váš kolega Nara, vám v tom nepomůže. Jak jistě všichni víme, nemá sklony k pořádnému vysvětlení. Ale je tu ještě jedna možnost.“ Ušklíbla se profesorka. Nebo aspoň mi to tak přišlo.
„J-jakou?“ zeptala se Verča profesorky. Což byla chyba, nebo ne?
„Jde o šestnáctiletou Jane Mizuki, Terku Oman a nebo Naruta Uzumakiho. Tito tři prváci, váš to klidně doučí.“ Oznámila nám profesorka.
„Ale jak nás mohou doučit rovnice prváci?“ dostal jsem ze sebe překvapeně. Po třídě panovala šuškanda, které jsem nevěnoval žádnou pozornost. A ani Verča tu šuškandu neposlouchala.
„Sice jsou teprve v prváku, ale s učením jsou tak dobří, že by mohli už studovat vysokou školu. To je vaše poslední šance Uchiho a Orihara. Tedy pokud nechcete opakovat ročník.“ Stále se profesorka ušklíbala. „Jen o tom uvažujte.“ Dodala s vážnou tváří. Pak jsme se věnovali další látce v matematice.
Verča Orihara:
To, co mně a Sasukemu řekla profesorka, mě dost šokovalo, že jsem na chvíli přestala profesorku všímat. Nechtěla jsem opakovat ročník, protože bych, jsem se z toho mohla zbláznit. Doma bych z otcovy strany zažívala dennodenně peklo. Tak jsem se na nic v podstatě nesoustředila. Ale nabídku na doučování jsem částečně vnímala. Ale do sešitu jsem neudělala ani čárku. Uvažovala jsem o té nabídce o doučování. Ale nebyla jsem jediná. Profesoři si mysleli, že Sasuke je nemocný, protože nevyváděl žádné lumpárny. Já byla šedá myška jako v každé vyučovací hodině. Každou volnou chvíli, což byly přestávky, jsme řešili to doučování. Shikamaru to probíral s námi.
„Lidi, sorry, že nemohu pomoci.“ Omlouval se nám Shikamaru.
„V pohodě. To nějak dopadne.“ Uklidňoval Sasuke Shikamara.
„Co říkáte na to doučování?“ zeptala jsem se spíše Sasukeho než Shikamara.
„Já ti nevím.“ Pronesl zamyšleně Sasuke. „Tak co o polední pauzu se jít na ty tři podívat?“ navrhnul nám, i když ta otázka mířila spíše na mě. Hlavou jsem přikývla na souhlas. Ale do té polední přestávky jsem se na učení vůbec nesoustředila. Shikamaru nám slíbil, že půjde s námi.
Shikamaru Nara:
Poté, co jsem si vyslechl verdikt Sasukeho a Verči, bylo mi na nic. Protože jsem jim nedokázal pomoct. O té šuškandě jsem věděl, ale jako ti dva, tomu nevěnoval pozornost. O přestávkách jsme to řešili, až tu padl návrh, že si ty prváky omrkneme. Já slíbil, že půjdu s nimi. A nakonec tu byla polední přestávka. Vstali jsme a šli jsme do prvního patra, kde měli třídu prváci.
Sasuke Uchiha:
Na chodbě stály dívky, které byly moc pěkně a stály by za hřích. To byl můj ráj. Pomyslel jsem si pro sebe. Měl jsem choutky jednu z nich si vybrat a skončit s ní v posteli.
„Nezapomínej, proč tu jsme.“ Zašeptala mi do ucha Verča. Znala mě dost dobře a věděla, na co myslím. Podíval jsem se na Verču a s úsměvem jsem přikývl, což znamenalo díky. Přišli jsme k jednomu hloučku dívek.
„Promiňte, nevíte, kde najdeme, Jane Mizuki, Terku Oman a Naruta Uzumakiho?“ zeptal se za nás Shikamaru.
„Co od nich chcete?“ zeptala se jedna z dívek.
„Chceme si s nimi jenom promluvit.“ Mávl jsem nad tím rukou.
„Hele, támhle zrovna jdou.“ Řekla jedna z dívek a rukou ukázala na pětičlennou skupinku, která znova vcházela do třídy. Všichni jsme se na ten hlouček podívali. Všichni vypadali na velké šprty, což nejspíš i byli.
„To jsou oni jo?“ dostal jsem ze sebe překvapeně. Čekal jsem totiž, že půjde o sexy dívky.
„Fakt s nimi chcete mluvit?“ zeptala se ta první dívka.
„Ne, nechceme.“ Rozhodl jsem za nás všechny. Otočil jsem se a odcházel do naší třídy, následován Verčou a Shikamarem. O tomhle fópá jsme vůbec nekomunikovali. Každý si o tom myslel své, ale i když byly rozdílné názory, drželi jsme se jako jeden muž.
Shikamaru Nara:
Když jsme se vypravili do naší třídy, byl jsem překvapen, protože všichni vypadali jako ňoumové. Což jsem si řekl, že už na první pohled vypadají, jako šprti Za ten odchod jsem byl rád. Vůbec jsem Sasukemu ani Verče nezáviděl. Jenže já jim nedovedl pomoci. Tak jsem jenom čekal, až se ti dva k tomu vyjádří, ale oba dva po celou dobu jenom mlčeli. Po škole, jsme se ani moc nerozloučili a každý šel svou cestou zabořen do svých myšlenek.
Verča Orihara:
Když jsem viděla tu skupinu studentů, bylo jich moc. Byla to pětice studentů a profesorka jmenovala jenom tři studenty. Když jsem se na ty dva víc zadívala, šlo o dívku a muže. A toho studenta jsem poznala. Došlo mi, že ti dva jsou ze třeťáku. A ten student byl Kiba Inuzuka, má tajná láska. Byla jsem za odchod ráda, protože Kiba se usmíval na tu brejlatou šprtku. Ano žárlila jsem. Když skončila škola, tak jsem se rozhodla, že vše řeknu otci a požádám ho o pomoc. I když nadšená jsem z toho nebyla. Jenže vše se vyhrbilo jinak.