Proč zrovna já? III.
Informace:
Hlásím se po delší odmlce :D
III. Archív
A co teď budeme dělat? Prolítlo mi hlavou. Už jsem chtěla navrhnout, že se pojede do knihovny, ale Yata začal se Simonem komunikovat.
„Řekneme jim to, ne? Šéf tu není, ale mají právo to vědět.“ Promluvil Yata na Simona. Byla jsem z toho úplně mimo a nebyla jsem jediná. I Zoro, byl mimo.
„Ale ne tady.“ Souhlasil Simon.
„Co nám řeknete?“ zeptala jsem se jak Yati tak i Simona.
„Jak říkám, ne tady.“ Odsekl mi Simon.
„Dobře, pojďme do archívu.“ Navrhnul Yata a Simon přikývl hlavou na souhlas. „Pojďte za mnou.“ Řekl mně a Zorovi. Oba jsme Yata následovali. Jako poslední šel Simon.
Yata nás odvedl do jednoho z archívu, který na komisařství byl. Simon za námi zavřel dveře.
„Mám to říct já, nebo ty?“ zeptal se Yata Simona.
„Posluž si.“ Vybídl Simon Yata. Se Zorem jsme se nejdřív podívali na Yata a poté na Simona. Nakonec jsme sledovali Yata, který si vzal slovo.
„Tento archív slouží pro studenty policejní akademie. Což znamená, že tady se dělají eseje do školy. Já i Simon jsme to zjistili od ředitele, když jsme sem nastoupili. Spoustu uchazečů toto komisařství opustilo a smlouvu nepodepsali. Nelíbilo se jim, že musí být se svým parťákem sedm sní čtyřiadvacet hodin. Vy dva jste jediní, kteří to podepsali. O školní týden budeme strávit čas tady a pracovat na esejích. O praxi se bude chodit do terénu.“ Vysvětlil nám Yata. Se Zorem jsem sledovala Yata s otevřenou pusou. Nemohli jsme tomu uvěřit.
„Takže se do knihovny nemusí. Vše se najde v tomto archívu.“ Dodal Simon. Já a Zoro jsme se na Simona podívali.
„Ale tuto informaci musíte utajit. Nikdo o tom nesmí vědět.“ Varoval nás Yata.
„Stejně, kdybychom to někomu řekli, tak by nám neuvěřil.“ Řekla jsem, když jsem se vzpamatovala.
„Pokud to někomu řekneš, čeká tě trest.“ Procedil skrz zuby Simon, takže jsem ho slyšela jenom já. Chtěla jsem se ho zeptat, jaký trest by to byl, ale držela jsem klapačku. Pochopila jsem, že by mi to stejně neřekl. Rozhodně ne, před Zorem a Yatou.
„Tak, dáme se do práce ne?“ navrhl Yata. Všichni jsme přikývli hlavou na souhlas. Otevřela jsem si tašku a našla sešit, kde jsem měla na psané úkoly a eseje, jako máme vypracovat a do kdy. Vyndala jsem malý lísteček, kde jsem měla vypsanou odbornou literaturu. Šla jsem ty tři knihy najít.
Hledala jsem po archívu. Dvě knihy jsem našla snadno, ale tu třetí ne a ne najít. Už jsem se chystala vrátit a požádat o pomoc, když jsem ji konečně našla. Jenže byla dost vysoko. Stoupla jsem si na špičky a chystala se, že ji vyndám.
„Ukaž, podám ti ji, prcku.“ Řekl za mnou Simon. Nečekala jsem to a zakymácela jsem se. Kdyby mě Simon nechytil, tak bych, jsem spadla na zadek. Simon si mě otočil čelem k jeho obličeji.
„Dí…“ nedořekla jsem, protože Simon mě políbil. Vytřeštila jsem oči. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem Simona od sebe odtrhla a povedlo se mi, dát Simonovi facku. Byla jsem celá rudá. Knihu jsem vzala ze Simonovi náruče a naštvaně odešla pryč.
„To byl…“ nedořekl Simon, protože mu vzápětí došlo, že šlo o můj první polibek. Poté, co se vzpamatoval, tak přišel za námi.
Přišla jsem za Yatou a Zorem celá rudá a naštvaná. Naštěstí v rukách jsem držela všechny tři knihy. Sedla jsem si ke stolu, vedle Zora.
„Co se děje, Jane?“ zeptal se mě Zoro, který si všiml, jak jsem vzteky hodila knihy na stůl.
„Ale nic.“ Dostala jsem ze sebe. Zoro i Yata pochopili, že o tom nechci mluvit. Yata mě přesto pozorně sledoval. Po chvíli se vrátil Simon, který se rychle vzpamatoval z šoku.
„Ukaž jednu knihu, prcku.“ Řekl mi Simon.
„Nejsem prcek.“ Odsekla jsem Simonovi a podala mu prostřední knížku. Simon poznal, že se na něho zlobím, tak radši držel klapačku. Všichni jsme v tichosti studovali, dělali si zápisky do esejí z odborné literatury. Končili jsme v osm hodin večer.
„Pro dnešek končíme.“ Promluvil Yata. Všichni jsme to uvítali. Pro dnešek jsme si zabalili věci do tašek. Zhasli světla a Yata nás z toho bludiště vytáhl na večerní světlo ven.
Venku jsme se zastavili před auty. Všichni jsme se na sebe podívali.
„Tak zase zítra.“ Pronesl Yata.
„OK, tak zítra.“ Rozloučila jsem se, se Zorem a Yatou.
„Jo, čau.“ Rozloučil se Simon.
„Dobrou.“ Popřál ním Zoro. Nastoupili jsme do aut a jeli domů.
V autě panovala tichá a chladná atmosféra. Stále jsem Simonovi neodpustilo to, co mi udělal.
„Promiň, nevěděl jsem…“ začal se Simon omlouvat.
„Neřeš to.“ Skočila jsem Simonovi do řeči. Simonovi došlo, že se stále zlobím, tak držel klapačku. Aspoň ví, kdy má přestat. Pomyslela jsem si. Nejhorší na tom bylo to, že opravdu šlo o můj první polibek. A taky jsem stále cítila Simonovi vlhké rty na mých rtech. A to bylo to nejhorší. Měla jsem tuto situaci stále před sebou a ne ji vymazat z hlavy.
Dojeli jsme domů. Terka ještě doma nebyla. Odemkla jsem byt a vstoupila dál se Simonem. Odložili jsme si tašky a já šla dělat večeři. Simon šel v tichosti do sprchy. Vařila jsem čínu. Z koupelny jsem slyšela, jak teče voda. Při vaření jsem byla myšlenkami jinde. A to u toho polibku. Ani jsem nezaregistrovala, že přestala voda téct. Zrovna jsem si řekla, že na to nebudu už myslet. Zamíchala jsem čínou a podívala se ke dveřím od koupelny. Ty se po chvíli otevřely a ven vyšel Simon. Byl jenom zahalen do ručníku, takže vrchní část těla byla vidět. Jeho tělo bylo hodně vypracované.
„T-TY T-TY ÚCHYLE!“ zakřičela jsem na Simona. Simon se lekl, protože toto nečekal. Ručník se mu rozvázal a spadl na zem. Takže celé tělo Simona bylo odhalené. A aby toho nebylo málo, otevřely se dveře, ve kterých se objevila Terka. Takže i ona viděla celé nahé tělo Simona. Obě jsme zrudly a odvrátily tvář. Simon, když se vzpamatoval, rychle zvedl ručník a zavázal si ho kolem pasu. Poté odešel do našeho pokoje.
„Omlouvám se za zpoždění.“ Omlouvala se Terka.
„V pohodě. Večeře bude hotová za chvilku.“ Řekla jsem Terce, když jsme se obě vzpamatovaly. Terka šla do svého pokoje se převléct. Já dodělala večeři. Mezitím se k nám mlčky připojil Simon. Položila jsem jídlo a stůl a při jídle nám dvěma Terka vyprávěla, co za ten den zažila. Pak jsem vyprávěla já. Nerada, ale přesto jsem Terce musela lhát. Řekla jsem Terce o studium v knihovně. Po večeři Simon udělal nádobí. Já si zapnula notebook a vrhla si na eseje, které jsem chtěla přepsat do počítače. Simon, když udělal nádobí, tak se ke mně připojil. I Terka se s k nám připojila, a pracovala na svých esejích. Všichni jsme pracovali v tichosti. Já šla do postele jako první, protože jsem měla už vše hotové. Ani jsem nezaregistrovala, kdy šel spát Simon. Po tomto dni jsem byla dost unavená, ale v noci se mi zase zdály divoké sny.
A takhle to pokračovalo do pátku. Se Simonem jsem komunikovala už druhý den, poté co se stal ten incident v archívu. Naštěstí o nic takového se už nepokusil. Ale rejpavou náladu měl pořád. Jen ve škole se krotil.
Nastal pátek a my eseje měli hotové. Po víkendu jsme měli nastoupit na praxi.
„Konečně dva dny volno.“ Zajásal Yata. Já si začala balit věci. Ale i Simon se Zorem. „Chtělo by to nějak oslavit.“ Navrhnul nám. „Po tomto týdnu si to všichni zasloužíme.“ Vysvětlil to vzápětí.
„Já jsem pro.“ Souhlasil, Zoro. Simon jenom přikývl. Všichni se poté podívali na mě.
„Ale já chtěla jít s kamarádkou na večeři.“ Začala jsem protestovat.
„Tak ji taky pozvi.“ Navrhnul mi Yata. „Rád ji poznám.“ Zazubil se po chvíli.
„No, já nevím.“ Váhala jsem.
„Tak jí zavolej a uvidíme.“ Přemlouval mě Yata. Nakonec jsem vytáhla mobila a zavolala Terče. Ta mi to po chvíli zvedla.
„Ahojky Terý, víš, jak jsme plánovaly jít dneska ven?“ zeptala jsem se Terky. Poslouchala jsem, co mi říkala. „Nechtěla by si jít s námi? Pár lidí ze školy?“ navrhla jsem Terce. Zase jsem chvíli poslouchala. „Dobře, my tě za chvíli vyzvedneme.“ Slíbila jsem Terce a hovor ukončila. Otočila jsem se na ostatní. Mám ji vyzvednout. Jen mi Yato řekni kam jdeme a my tam pak přijdeme.“ Zeptala jsem se Yata.
„Půjdeme s tebou. Law i tak musí s tebou jít.“ Navrhnul mi Yata.
„Dobrá, tak jdeme.“ Souhlasila jsem a všichni jsme se vzali své věci a vyrazili jsme.
Všechny jsem vedla k herecké škole. Terka tam na nás už čekala.
„Tomu říkám uvítací výbor.“ Zasmála se Terka.
„Chtěli jít se mnou.“ Usmála jsem se na Terku. „Tohle je Zoro Roronoa a Yata Misaki.“ Představila jsem Terče své kolegy. „A to je Terka.“ Představila jsem jim Terku. Všichni tři si podali ruce.
„Můžeme?“ zeptal se nás Yata.
„Jasně.“ Všichni jsme přikývli. Yata nás odvedl do jedné restaurace.
Jenže ta restaurace byla moc drahá. Patřila mezi špičku všech restaurací v Tokiu. Takže s Terkou jsem chtěla protestovat. Ale Zoro nás předběhl.
„To si nemůžu dovolit.“ Protestoval, Zoro.
„My taky ne.“ Promluvila za nás obě Terka.
„Nebojte. Je to na náš učet. Tak si dejte po čem je libo.“ Usmíval se Yata. My tři se po sobě podívali.
„Dobrá.“ Souhlasil za nás tři Zoro. Yata nám otevřel dveře a my si vstoupili dál.
Yata zavřel dveře a šel před nás. Vedl nás dozadu, kde byly salonky.
„Vy tu máte V.I.P. místa ne?“ zeptala se Terka.
„Dá se to tak říct.“ Zazubil se Yata.
Po chvíli dorazil číšník. Byl rychlejší, než jsme si stačili sednout ke stolu.
„Co to dneska bude?“ zeptal se nás číšník.
„Pět specialit a červené víno.“ Objednal za nás všechny Yata. Číšník se uklonil a vzápětí byl pryč. „Musíte všichni ochutnat místní specialitu.“ Vysvětlil nám, proč objednal za nás všechny. V tom začala hrát hudba.
„Vždyť tu nic nehrálo.“ Podivila jsem se.
„Když jde někdo do salonku, tak jim tam pustí hudbu.“ Vysvětlil nám Yata. Simon se netvářil moc nadšeně. Ale mně to bylo jedno. Ignorovala jsem ho. Po chvíli přišel číšník s lahví červeného.
„Na co připijeme?“ zeptala se Terka.
„Na nás, samo sebou.“ Řekl Yata jako by to byla samozřejmost. Číšník nalil víno do pěti sklenic a odešel. Každý si vzal svou sklenici a připili jsme si. Ochutnala jsem víno.
„Wow, to je dobré. Lepší jsem ještě nepila.“ Pronesla jsem v úžasu. Yata se na mě zazubil. Než nám přinesli jídlo, tak Yata vyzpovídal Terku. Po jídle i pití jsem chtěla jít domů i s Terkou.
„Kampak? Ještě panáka.“ Nedal se odbýt Yata. Jenže u jednoho panáka to neskončilo. Všichni jsme se opili. Simon mě vytáhl na parket a na pár písniček jsme si zatančili. Terka v opilosti usnula na rameni Zora. Nakonec v jednu hodinu jsme se rozloučili.
Simon nesl Terku na zádech. Oba jsme se motali. Ale naštěstí jsme udrželi rovnováhu a na zem ani jeden z nás nespadl. Nakonec jsme došli domů. Trvalo mi pět minut, než jsem otevřela dveře. Nemohla jsem se trefit do zámku.
Simon uložil Terku do jejího pokoje. Sundal ji boty a přikryl ji. Já mezitím se šla osprchovat. Naštěstí jsem se svlékla. Pustila jsem si krásně teplou vodu. Po chvíli, když jsem ještě byla ve sprše, se otevřely dveře a Simon vešel dál.
„Čekal jsem tě.“ Řekl mi opile Simon. Svlékl se a vešel do sprchy, kde jsem byla já. Začali jsme se líbat. Nakonec Simon do mě vnikl. Zabolelo to a trošku se spustila krev. Měli jsme sex ve sprše. Ale to nebylo jednou. Ještě jsme měli sex v našem pokoji. Nakonec nazí a přituleni k sobě jsme usnuli. Ráno bylo moc kruté.