Dítě IV.
Informace:
Poslední díl, tak si ho užijte :D
IV. Znovu spolu
V sobotu jsem se ráno vrátila domů. Sebastian jakoby tušil, co se stalo, ale nic neřekl ani nenaznačil. I já mlčela. Nevěděla jsem, jak to Sebastianovi říct. A to, že jsem nic neřekla ani Sebastian nic neřekl, bylo OK. Tedy skoro. Od té doby mezi mnou a Sebastianem panovala tichá domácnost.
Odpoledne jsem si Philippa vzala stranou. Chtěla jsem s ním mluvit. Philipp mě se zaujetím pozoroval. Jenže já nevěděla, jak začít. Jak mu vše říct a vysvětlit.
„Děje se něco, mami?“ zeptal se mě Philipp.
„Trošku ano, ale neboj. Nic si neprovedl.“ Snažila jsem se Philippa uklidnit, že opravdu nic neprovedl a nezlobím se na něho. Philipp přikývl hlavou, že rozumí. „Víš…Pamatuješ na toho pána z lázní?“ zeptala jsem se Philippa.
„Ten, kterému ses líbila?“ zeptal se mě Philipp. Ta jeho odpověď mě zaskočila. Chvíli jsem nevěděla, co mám říct. Sebastian nás mlčky pozoroval a poslouchal. Podívala jsem se na Sebastiana a ten mlčky pokrčil rameny.
„A-ano ten.“ Dostala jsem ze sebe. „Víš…My dva se známe už dýl. Před pěti lety jsme spolu i chodili.“ Pokračovala jsem pomalu.
„Jako teď ty a táta?“ zeptal se mě Philipp.
„Ano, přesně tak. No, a stalo se to, že on je tvým biologickým otcem. Sebastian tvůj otec není. Jmenuje se Simon a před pěti lety mě opustil. A teď se po pěti letech vrátil. Dozvěděl se o tobě a rád bych tě poznal a vídat se.“ Řekla jsem pravdu a čekala na Philippovu reakci.
„Ne, ne. Táta je tady.“ Řekl Philipp a prstíčkem ukázal na Sebastiana.
„Víš Philippe, maminka má pravdu. Já nejsem tvůj otec. Tvým otcem je ten pán z těch lázní. Já se jenom o tebe staral.“ Snažil se mi pomoci Sebastian.
„Ne, ne. Vy lžete.“ Rozbrečel se Philipp a s brekem utekl do pokoje. Chtěla jsem jít za ním.
„Nech ho být. Musí to vstřebat.“ Promluvil po té době na mě Sebastian. Jenom jsem hlavou přikývla, že rozumím a šla jsem vařit oběd. Sebastian šel do herny, kde uklidil hračky po Philippovi.
Oběd panoval v tichosti. Philipp byl ubrečený a ještě občas mu ukápla kapky z očí. Bylo mi ho líto, ale řídila jsem se Sebastianovou radou a nechala Philippa nepokoji. Po obědě šel Philipp do herny, si hrát s hračkami. Po hodině jsem se šla na Philippa podívat. Nachytala jsem ho, jak spí na zemi. Vzala jsem deku z jeho pokoje a přikryla ho. Sebastian nebyl doma. Byl se někam projít. Já šla do obýváku, sedla si na pohovku a vyndala knížku, že si budu číst. Když v tom mi někdo začal volat na mobil. Byl to Simon. To mi ještě chybělo. Pomyslela jsem si. Ale hovor přijala.
„Ano?“ ozvala jsem se do mobilu. Chvilku jsem poslouchala. „Musela jsem jít domů.“ Řekla jsem stroze. „Ano, už to ví, ale nevzal to moc dobře. Ani se mnou, ani se Sebastianem nekomunikuje. A před chvílí usnul.“ Řekla jsem pravdu. Zase jsem chvíli poslouchala. „Jasně, to pondělí platí.“ Potvrdila jsem, že se uvidíme v pondělí. „Chodí do Komichi školky.“ Řekla jsem název školky, aby věděl, kde se máme to pondělí sejít. „Dobře, budu tam.“ Souhlasila jsem a hovor ukončila. Znovu jsem si chtěla jít číst, ale nesoustředila jsem se. Byla jsem myšlenkami jinde. Myslela jsem na páteční večer a sobotní noc. Ani jsem nezaregistrovala, že za mnou přišel Philipp.
„Mami?“ zatřásl se mnou Philipp, až jsem se vrátila do reality. Podívala jsem se na Philippa.
„Ano Philippe?“ chtěla jsem říct zlatíčko a pohladit ho, ale nakonec jsem si to rozmyslela.
„Můžeme si promluvit?“ zeptal se mě Philipp.
„Určitě, budu ráda.“ Usmála jsem se, odložila knihu a udělala místo pro Philippa vedle sebe. Ten si lehl a hlavu položil do mého klína. Opatrně jsem ho začala hladit po vlasech.
„Jak to tedy bylo?“ zeptal se mě Philipp. Co se před pěti lety stalo.
„Víš, Simona, tak se jmenuje, jsem poznala na vysoké škole. Hned jsem se do něho zamilovala a on do mě. Nebo aspoň to tvrdil. Nakonec jsme spolu začali chodit. Jako chodím teď se Sebastianem. Sebastian chodil na stejnou školu jako já a Simon. Jednou přišla řeč na dítě, mezi mnou a Simonem. A Simon se vyjádřit jasně, že děti nechce mít. Jenže pak jsem zjistila, že jsem těhotná a čekala tebe. Simon odcestoval do zahraničí studovat nebo pracovat to nevím. Poté jsme se už neviděli. Sebastian se mě ujal A já se do Sebastiana zamilovala, i když ne takovou láskou, jakou jsem cítila s Simonovi. A teď se Simon objevil a zjistil, že má syna. Že má tebe a rád by tě poznal.“ Dovyprávěla jsem celý příběh. Ani jsem si nevšimla, že nás poslouchal Sebastian, že přišel domů.
„A myslíš, že mě bude mít rád?“ zeptal se mě Philipp.
„Určitě, jinak by tě nechtěl poznat osobně. A v pondělí se s ním uvidíš. A časem u něho budeš i spát.“ Řekla jsem Philippovi a čekala na jeho reakci.
„Rád ho poznám, ale nechci u něho spát.“ Řekl Philipp své rozhodnutí.
„Nebude to jen tak hned. Sám si řekneš, kdy budeš chtít i Simona spát.“ Usmála jsem se na Philippa.
„OK.“ Řekl Philipp posadil se a objal mě. „Mám tě moc rád, mami.“ Vyznal mi lásku Philipp.
„A já tebe taky mám moc ráda.“ Objala jsem taky Philippa a vyznala jsem se mu.
„Co takhle zajít dneska do restaurace na večeři?“ promluvil na nás Sebastian. Já i Philipp jsme se na Sebastiana podívali.
„To nezní špatně, co říkáš Phile? Podívala jsem se na Philippa. Ten pokýval hlavou na souhlas. A bylo rozhodnuto.
Večer jsme se oblékli a šli do nejbližší restaurace na večeři. I když vše bylo už v pořádku, nebo aspoň částečně, tak jsem se přesto moc dobře necítila. Sebastian se tak krásně stará a já ho podvedla. Zradila jsem ho a lituju toho. Pomyslela jsem si. Kdyby šel vrátit čas, hned bych ho vrátila, ale bohužel to bylo nemožné. Když jsme dorazili domů, tak si Philipp šel lehnout. Já se osprchovala a šla do postele. Sebastian si pustil v obýváku televizi.
Nastalo pondělí a já se měla znovu vidět se Simonem. Moc nadšená jsem z toho nebyla. Ale Philipp se kupodivu už těšil. Se Simonem jsem se u školky sešla už ve tři čtvrtě na jednu.
„Ahoj Jane, jak se máš?“ přivítal mě Simon.
„Ahoj, dobře. A jak se máš ty?“ odpověděla jsem a usmála se na Simona.
„Fajn. Jak to vzal?“ zeptal se na Philippa Simon. O pátečním večeru a sobotním ránu nic neříkal.
„Nakonec dobře. Říkal, že se na tebe i těší, ale spát u tebe zatím nechce.“ Řekla jsem Simonovi pravdu.
„Tak to jsem rád. Chtěl bych ho vzít do cukrárny. Smím?“ zeptal se mě Simon, co má v plánu a jestli nejsem proti.
„Jistěže, nevadí mi to.“ Souhlasila jsem s tím. Poté jsme šli do školky, vyzvednout Philippa. Hlavně převléci a nahlásit učitelce, že i Simon někdy Philippa vyzvedne. Takže si ho učitelka zapsala a bez problémů Philippa mu vydá.
Poté jsme se ještě zastavili venku, aby se Philipp se Simonem přivítal.
„Dobrý den.“ Pozdravil Philipp Simona.
„Ahoj a tykej mi. Jsem Simon.“ Představil se Simon Philippovi a nastavil ruku. Philipp ruku přijal.
„Philipp.“ Představil se Simonovi. „Kam půjdeme?“ zeptal se Simona.
„Do cukrárny, chceš?“ navrhnul Simon Philippovi.
„Jestli s námi půjde mamka, tak rád.“ Souhlasil s podmínkou Philipp.
„Samo sebou, že půjde s námi.“ Souhlasil Simon. Poté jsme vyrazili do cukrárny.
Došli jsme do cukrárny, kde Simon objednal tři horké čokolády a tři poháry. Při jedení poháru a popíjení čokolády jsme si různě povídali. Ty dva se poznávali. Já tam byla jako páté kolo u vozu. Okolo šesté jsme se vrátili domů. Simo nás doprovodil ´před naši vilu. Domluvili jsme se, že až Simon bude mít zase volno, tak se ozve a ty dva se sejdou.
O dva měsíce později:
Od té nevěry utekly dva měsíce. Po měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná. A věděla jsem, kdo je otcem. Byl to Simon. Protože poté noci, co jsem strávila se Simonem, jsem se Sebastianem nespala. Takže nikdo jiný otec nemůže být, než Simon. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byl pátek a tento víkend byl Philipp se Simonem. Simon měl Philippa vyzvednout ze školky a Philipp měl být se Simonem až do neděle. Rozhodla jsem se, že dneska večer Sebastianovi řeknu pravdu.
Sebastian přišel večer domů a já hned chystala jídlo ke stolu. Mlčky jsme se na večeřeli. Po večeři Sebastian udělal nádobí. Poté jsme si oba sedli na pohovku v obýváku.
„Sebby, musím s tebou mluvit.“ Dodala jsem si odvahu a promluvila na Sebastiana.
„Já s tebou taky. Rád bych měl s tebou dítě.“ Vyhrkl na mě Sebastian. Docela mě tím překvapil.
„Víš…J-já…Jsem těhotná.“ Dostala jsem ze sebe. Sebastian na mě zíral a chvíli nic neříkal. Došlo mu to.
„Zase on?“ zeptal se Sebastian, i když odpověď znal.
„A-ano.“ Dostala jsem ze sebe. „Zítra si sbalím věci i Philippovi a odejdu.“ Řekla jsem, co mám v plánu.
„Dobře. Dneska se vyspím na pohovce.“ Souhlasil v klidu Sebastian.
„To nemusíš. Budu spát v posteli místo Philippa.“ Dodala jsem. Sebastian přikývl hlavou na souhlas. Poté jsem šla do vany, kde jsem se rozbrečela.
V sobotu ráno jsem byla doma sama. Na stole jsem měla vzkaz od Sebastiana, že klíče má dát do schránky. Sbalila jsem svoje a Philippovi věci, zamkla byt a klíče hodila do schránky.
Šla jsem do nejlevnějšího hotelu. Pak jsem zavolala Simonovi, že s ním potřebuju mluvit. Domluvili jsme se, že další den se sejdeme u něho doma. Souhlasila jsem a hovor ukončila. Celou sobotu jsem trávila na pokoji a brečela jako malá holka.
V neděli odpoledne kolem páté hodiny jsem zazvonila na zvonek u dveří, kde bydlel Simon. Otevřel mi dveře Philipp. Přivítali jsme se a já ho poslala do pokoje, aby si ještě hrál. Já šla za Simonem do kuchyně.
„Ahoj, dáš si kávu či čaj?“ hned se mě na přivítanou zeptal Simon.
„Ahoj, čaj.“ Řekla jsem si o čaj. Simon udělal sobě kávu a mě čaj. Postavil hrnky před nás a sedl si naproti mně.
„Tak, co se děje?“ přešel rovnou k věci Simon. Poznal, že jde o něco důležitého.
„V-víš…Čekáme spolu další dítě.“ Dostala jsem ze sebe a znovu jsem se rozbrečela. Simon chvíli mlčel, nevěděl, co má říct.
„T-to vážně?“ dostal nakonec Simon ze sebe. Hlavou jsem přikýval na souhlas. Simon přešel ke mně a rukou mi stíral mé tekoucí slzy. „To je úžasné. Postarám se o vás. O vás tři.“ Měl velikou radost. „Hned se od Sebastiana odstěhujete a půjdete bydlet sem ke mně. Miluju tě a věřím, že ty mě taky. Jinak by se nestalo to, co se stalo před dvěma měsíci.“ Začal Simon vše organizovat.
„Od Sebbyho jsem se odstěhovala už včera. Bydlím v jednom hotelu.“ Přiznala jsem a podívala jsem se na Simona.
„Tak to tě hned odhlásíme, vezmeme tvé a Philippovi věci, zaplatíme hotel a půjdeme sem.“ Začal organizovat Simon. Rychle do sebe kopl vařící kávu. Musela jsem se začít smát. Poté jsme oblékli Philippa a šli k hotelu, kde jsem byla zapsána od sobotního rána. Simon ten hotel zaplatil, vzal naše věci a šli jsme zase k němu. Od té doby spolu žijeme jako šťastná rodinka. Po narození dalšího syna jsme měli svatbu. Simon si našel práci blízko domova, takže jsme se nikam nemuseli stěhovat.