Dítě III.
Informace:
Předposlední kapitola hotová a hurá na tu poslední :D
III. Strávená noc
Uplynul týden od lázní tak rychle, že se mi tomu nechtělo věřit. Philipp už týden chodil do školky a Sebastian do práce. Já pracovala doma. Žehlení, praní, vaření, úklid a tak dokola. A i přes internet jsem si hledala práci. Ale nikdo mě nechtěl. Buď mi napsali, že litují, ale místo je obsazené, nebo se neozvali vůbec. Byla to strašná doba. Nikdo nechtěl zaměstnat matku s malým dítětem. Simonovi za ten týden jsem se neozvala. Ale už jsem to nechtěla odkládat.
Po milostném aktu se Sebastianem jsem se k němu přitulila a načala hovor, který visel týden ve vzduchu. Oba jsme věděli, že si o tom budeme muset promluvit. A já to už nechtěla odkládat.
„Měla bych, jsem se Simonovi ozvat. Musíme se domluvit co a jak.“ Promluvila jsem do ticha.
„Jsi si jistá, že to tak chceš?“ zeptal se mě Sebastian.
„Chci, aby vše zůstalo při starém, ale pokud to neudělám, bojím se, že by nás našel a ztropil scénu, což nechci.“ Přiznala jsem, jak to cítím.
„Udělej to tak, jak to cítíš. Mně to nevadí.“ Usmál se Sebastian a políbil mě do vlasů. Taky jsem se na Sebastiana usmála, zhasla lampičku a zavřela jsem si oči. Po chvíli jsem usnula.
Po uplynutí dalšího týdnu, jsem se nakonec rozhodla, že se Simonovi ozvu. Když jsem Simonovi volala, tak mi to nebral. Došlo mi, že nejspíš má práci. Pomyslela jsem si, že až uvidí neznámé číslo, že se mi ozve sám. Nebo aspoň jsem si to myslela.
Uběhl další týden a Simon se neozval. Řekla jsem si, že je to jeho smůla. Že to byly jen řeči, že se o svého syna postará. Šla jsem na větší nákup do supermarketu, když jsem tam zahlédla Simona. Pokusila jsem se ho ignorovat, ale on mě zbystřil a zamířil si to ke mně.
„Jane, tak rád tě vidím.“ Řekl s úsměvem na rtech a přišel ke mně blíž a objal mě. Což jsem nečekala a po chvíli i já objala Simona.
„Ahoj Simone.“ Pozdravila jsem Simona.
„Jak se máš?“ optal se mě Simon na to, jak se mi daří.
„Dobře a jak ty?“ odpověděla jsem Simonovi a taky se zeptala na jeho zdraví. „Jinak jsem ti před týdnem volala, ale ty nic.“ Dodala jsem jako svou obhajobu, že jsem se ozvala, jak jsem slíbila.
„Tak to neznámé číslo si byla ty.“ Konstatoval Simon místo otázky.
„Ano, myslela jsem si, že se mi ozveš.“ Vysvětlila jsem, proč jsem znovu nevolala.
„To je v pohodě. Moje chyba.“ Usmál se Simon. „Tak jak se domluvíme?“ zeptal se mě.
„Na to bych, jsem si šla sednout a neřešila to v supermarketu mezi regály.“ Řekla jsem, že se chci spíš sejít a probrat to v klidu.
„Pravda. Tak dneska se mi to nehodí. Co takhle zítra v osm?“ navrhl den setkání Simon.
„Zítra se to nehodí zase mně.“ Řekla jsem, že další den něco mám v plánu.
„Tak v pátek?“ zeptal se Simon na tento pátek.
„To by šlo.“ Usmála jsem se na Simona. I Simon se na mě usmál. Společně jsme nakoupili to, co jsme potřebovali a poté se naše cesty rozdělily. Každý šel ke svému domovu.
Ten den večer jsem Sebastianovi řekla, že jsem v supermarketu potkala Simona a jak jsme se domluvili na schůzce, která se uskuteční v pátek. Sebastian přikývl, že bere na vědomí a slíbil, že se o Philippa postará. Byla jsem ráda, že se o Philippa postará, protože naštěstí neměl nic v plánu. A já se nemusela o malého bát.
Čas utekl rychle a byl tu pátek. Zrovna jsem se chystala na schůzku se Simonem. Philipp mě sledoval, jak jsem se líčila.
„Ty někam jdeš, mami?“ zeptal se mě po chvíli Philipp.
„Ano, mám schůzku.“ Přikývla jsem na souhlas.
„A mohu jít taky?“ zeptal se Philipp, že by rád šel se mnou.
„Broučku, to nemůžeš. Bude pozdě a brzy jdeš spát. Ale slibuju ti, že ti zítra budu vyprávět.“ Usmála jsem se na Philippa a pohladila ho ve vláskách. Sebastian nás sledoval u dveří.
„Philippe, pojď a něco si zahrajeme.“ Pobídl Sebastian Philippa. Ten přikývl a šel připravit nějakou tu hru, kterou si oba zahrají. Vděčně jsem se na Sebastiana usmála. Poté jsem se upravila a byla jsem připravena na dnešní schůzku se Simonem. V týdnu mi Simon ještě volal, abychom si ujasnili, kdy a kde se sejdeme. Měli jsme se sejít u jedné restaurace. Doufala jsem, že do té restaurace nepůjdeme, ale spletla jsem se. Když jsem byla hotová, tak bylo skoro půl osmé. Rozloučila jsem se, se svými muži.
„Tak, kluci nezlobte, buďte hodní a brzy do postele.“ Loučila jsem se, s Philippem a Sebastianem. Philipp mi dal pusu a Sebastian polibek. Po rozloučení jsem vyrazila na cestu.
Na místo jsem dorazila za pět minut osm. Simon tam na mě už čekal. Přivítal mě s úsměvem na rtech a hned mě objal.
„Ahoj, jako vždy, o něco dřív.“ Usmála jsem se na Simona a taky ho objala.
„Ahoj, to ty taky.“ Usmál se Simon.
„Kam zajdeme?“ zeptala jsem se Simona, kde si v klidu promluvíme.
„Stojíme před tím.“ Řekl Simon a ukázal za nás, kde byla luxusní restaurace. K mé smůle šlo o romantickou restauraci a ceny nebyly zrovna levné.
„Nepůjdeme jinam? Třeba kde je to levnější.“ Zeptala jsem se Simona. Chtěla jsem jít jinam a ne do této restaurace.
„Ne, půjdeme sem. Platím, tak o to se nestarej.“ Trval na svém Simon. Poté mi otevřel dveře a já vstoupila do té restaurace.
Vešli jsme dovnitř. Číšník nám pomohl svléknout bundy a kabáty a odvedl na místo, kde byla cedulka rezervé. Chtěla jsem protestovat, že místo je zamluvené pro jiné, ale vzápětí mi došlo, že to tady rezervoval Simon. Simon mi pomohl usednout ke stolu a pak si sedl naproti mně. Objednal láhve červeného. Číšník nám přinesl jídelní lístek a my se podívali, co si dobrého dáme. Nakonec jsme si objednali.
„Na co připijeme?“ zeptal se mě Simon.
„Nevím…“ řekla jsem a přemýšlela na co si připít.
„Na našeho syna?“ navrhnul Simon. Souhlasila jsem s tím, ale nebyla jsem z toho moc nadšená. Připili jsme si a napili se vína. Víno bylo lahodné. „Nejdřív se najíme a pak vše probereme, souhlasíš?“ navrhnul mi, jak to vidí. Hlavou jsem přikývla na souhlas. „A jak ses měla za těch pět let, co jsme se neviděli?“ zeptal se mě, jak jsem se měla.
„Dobře. Jednou to bylo dole, podruhé nahoře, ale nestěžuju si.“ Řekla jsem pravdu. „A jak ty?“ taky jsem se Simona zeptala.
„Jak říkáš. Jednou nahoře, jednou dole.“ Souhlasil se mnou Simon. Po chvíli nám přinesli jídlo. Popřáli jsme si dobrou chuť a mlčky se najedli. Po jídle jsme přešli k hlavnímu tématu, proč jsme se sešli.
„Tak, jak si to představuješ s výchovou Philippa?“ zeptala jsem se Simona.
„Ty tedy na to jdeš rychle.“ Usmál se Simon. „Rád bych ho vídal, jak bych měl volno v práci a byl bych tady u rodičů. Což by byly víkendy jednou za čtrnáct dní. A o prázdninách bych ho chtěl mít na dva týdny. A každý měsíc ti budu posílat na Philippa alimenty.“ Řekl, jak by si to představoval.
„Dobře, ale musíš počkat. Nejdřív to musím nějak vysvětlil Philippovi. Viděla bych to tak, že ze začátku byste se viděli jen jeden den a já bych byla u toho. A postupně byste se vídali častěji, na delší dobu a beze mne. Musíme na Philippa pomalu.“ Souhlasila jsem s návrhem Simona, jen to trošku poopravila.
„Souhlasím, ale čím dřív tím líp. Teď mám dva týdny volno. Tak co se sejít v pondělí?“ zeptal se Simon. Což mě zaskočilo, protože to bylo narychlo. Ale byl tu víkend, kdy bych to mohla Philippovi vše říci a vysvětlit.
„Dobře.“ Souhlasila jsem s tím nakonec. Poté jsme si různě povídali, hlavně Simon se vyptával na svého syna. Hodně jsem mu o Philippovi vyprávěla. Jaká byla jeho první slova, jak jedl, jeho oblíbená hračka atd…Vypili jsme nakonec tři láhve červeného, takže jsem se maličko opila, stejně tak i Simon.
Z restaurace jsme odešli o půlnoci. Zastavili jsme se ještě před restaurací a zadívali se na sebe. Chtěla jsem odejít, ale Simon se začal víc ke mně přibližovat. Dívali jsme si do očí. Nebránila jsem se a zavřela jsem oči. A poté došlo k polibku. Nebránila jsem se a Simona taky začala líbat. Po chvíli se Simon odtrhnul a stopnul nám taxíka. Oba jsme si nastoupili. Simon řekl adresu hotelu a poté jsme se v taxíku jenom líbali. Simon poté zaplatil taxíka a šli jsme k recepci. Simon zaplatil tuto jednu noc a šli jsme do našeho pokoje.
Simon zavřel dveře od pokoje a znovu mě začal líbat. I já jeho. Pomalu mě začal svlékat. A já? Nezůstala pozadu a i já začala Simona svlékat. Poté jsme se milovali. Jako to bylo před pěti lety, než se naše cesty rozdělili. Byl to nádherný pocit. Tento pocit byl nejlepší ze všech pocitů z mého života.
Když jsem se ráno probudila, tak jsem si hned uvědomila, co jsem to provedla. Litovala jsem toho. Opatrně jsem vstala a oblékla se. Poté jsem odešla a na recepci nechala vzkaz pro Simona, který celou tu dobu spal. Pak jsem si to zamířila na autobus a jela domů. Simon, po probuzení se oblékl, ustlal a šel k recepci, kde dostal můj vzkaz, kde stálo, že se v pondělí uvidíme v jednu hodinu u školky.