Dítě II.
Informace:
Změna jmen jinak stejný děj. :)
II. To je můj syn
Chvíli jsme na sebe zírali, jako péra z gauče. Poté mě Simon objal a já jeho.
„Co tu děláš?“ zeptal se mě Simon. Poté si všiml Sebastiana a Philippa. „Ahoj Sebastiane, jak se vede?“ zeptal se Sebastiana a podal si s ním ruku.
„A toto je Philipp.“ Představila jsem Philippa Simonovi.
„Těší mě.“ Řekl Simon a také si podal ruku s Philippem.
„Dobrý den.“ Pozdravil Philipp.
„My jsme tu na prodloužený víkend.“ Odpověděla jsem na Simonovu otázku. „A co tu děláš ty?“ taky jsem se Simona zeptala.
„Já tu pracuju jako masér.“ Řekl Simon pravdu.
„Kdy ses vrátil?“ zeptal se Sebastian Simona.
„Před třemi lety.“ Odpověděl s úsměvem Simon.
„A to bydlíš tady?“ tentokrát jsem se zeptala já.
„Ano, ale za rodiči jezdím často.“ Přikývl Simon. Ptala jsem se sama sebe, proč se neozval, když už tu je třetím rokem. Ale nahlas jsem nic neřekla. Simon je totiž má první láska a Philipp je jeho syn. Ale to je dlouhá historie.
„Tak to jo.“ Usmála jsem se na Simona.
„A vy bydlíte kde?“ zeptal se nás Simon.
„U mě ve vile.“ Odpověděl Sebastian.
„Tak to až budu u rodičů, tak se můžeme sejít a zajít na pivo, ne?“ navrhnul Simon.
„To nezní špatně.“ Souhlasila jsem. Sebastian jenom přikývl hlavou.
„Mami, já potřebuju na záchod.“ Ozval se Philipp.
„Já s ním dojdu.“ Hned se ozval Sebastian. Vzal Philippa do náruče a šli do vnitřku hotelu najít záchody.
„Tak koukám, že máš syna. Pěkný klučík.“ Pochválil Simon své vlastní dítě.
„Díky, dělá mi samou radost.“ Řekla jsem pravdu.
„To je dobře. Ale Sebastianovi se vůbec nepodobá.“ Řekl Simon a tím mi vyrazil dech. Věděla jsem, že Philipp se Sebastianovi nepodobá a ani mně ne. Snad mu to nedojde. Pomyslela jsem si.
„Ale i tak je to krásné děcko.“ Nedošlo to Simonovi a já byla ráda. Po chvíli se vrátil Sebastian s Philippem.
„Tak my se půjdeme projít po hotelu.“ Oznámila jsem Simonovi.
„Jasně, ještě se uvidíme.“ Usmál se Simon. Znovu mě objal a se Sebastianem a Philippem si podal ruku. Poté se naše cesty rozdělily.
My jsme se šli projít po hotelu. Poté byl čas jít spát. Nebo aspoň Philipp šel. Přišli jsme na pokoj a Sebastian šel do sprchy s Philippem. Po nich jsem do sprchy šla já. Přečetli jsme Philippovi pohádku na dobrou noc a pak jsem šla se Sebastianem do baru, sednout si a dát si skleničku.
V baru jsme si našli volné místo a Sebastian objednal láhev červeného vína.
„Na co si připijeme?“ zeptala jsem se Sebastiana.
„Na nás?“ zeptal se Sebastian. Přikývla jsem na souhlas. Přiťukli jsme si a napili.
„Výborně si vybral.“ Pochvalovala jsem si víno.
„Pravda.“ Souhlasil se mnou Sebastian. „Co říkáš, že se tu objevil Simon?“ zeptal se mě na rovinu.
„Nevím, co si o tom mám myslet. Jenom doufám, že mu nedojde, že Philipp je jeho syn.“ Strachovala jsem se.
„Neboj se. Když se nepodřekneme, tak to bude dobré. Uvidíš.“ Uklidňoval mě Sebastian.
„No nevím. Už mu došlo, že Philipp ti není podobný. A pokud není slepý, dojde mu, že se nepodobá ani mně.“ Dál jsem se strachovala.
„Neboj se, dobře to dopadne.“ Stále mě Sebastian uklidňoval. Nahnul se přes stůl ke mně a políbil mě. Já mu polibek oplatila. Ani jeden z nás jsme si nevšimli, že od baru nás někdo sleduje a netváří se moc nadšeně.
Asi okolo půlnoci jsme se vrátili na pokoj poté, co jsme vypili láhev červeného. Zkontrolovala jsem spícího Philippa a se Sebastianem jsme si lehli do postele a milovali jsme se. Usnula jsem v jeho náruči. Okolo sedmé ráno, nás Philipp probudil.
„Mami, vstávat.“ Třásl a mluvil na mě Philipp. Otevřela jsem jedno oko, pak druhé. Na mé straně postele stál Philipp a usmíval se. I já se na něho usmála. Podívala jsem se na hodinky a bylo sedm něco.
„Kolik je?“ zeptal se rozespale Sebastian a posadil se na posteli.
„Sedm pět.“ Odpověděla jsem Sebastianovi. Sebastian zazíval a já se také posadila na posteli.
„Tak šup, šup, mám hlad.“ Ozval se Philipp.
„Já ti dám šup, šup. Máme ještě hodinku čas, než bude snídaně.“ Řekla jsem a usmála se na Philippa. Ten se taky usmíval, což znamenalo, že se dobře vyspal. Oblékli jsme se a já ustlala postele. Kluci mezitím byli v koupelně. Poté se role obrátili a já byla v koupelně, kde jsem si udělala hygienu. Když bylo vše hotové bylo tří čtvrtě na osm. Ještě nám zbývalo patnáct minut. A po snídani nám začínali procedury.
V osm jsme dorazili na snídani. Měli jsme míchaná vajíčka. Všichni jsme si na nich pochutnali. K pití byl čaj nebo káva. Místo kávy jsem si dala čaj s Philippem. Po snídani jsme se podívali, kdo má jaké procedury. Procedury byly od deseti a každý měl úplně něco jiného. Sebastian měl masáž. Já čokoládovou koupel a Philipp plavání. Veškeré procedury trvaly jenom hodinu. A od jedenácti do dvanácti Sebastian měl plavání, já jógu a Philipp saunu.
Vše probíhalo hladce. Sebastiana masírovala nějaká masérka, já si užívala čokoládovou koupel a Philipp se učil plavat. I když plavat už uměl perfektně díky Sebastianovi, který ho to naučil. Vše bylo v pohodě až do tří hodin odpoledne. Ve tři jsem měla masáž já a k mé smůle mě masíroval Simon. Sice masáž byla příjemná, to ano, ale ten náš rozhovor se mi nezamlouval.
„Jsem rád, že jsme osamotě.“ Promluvil Simon jako první.
„Proč?“ zeptala jsem se Simona.
„Chci mluvit o Philippovi. Dneska jsem ho viděl, jak se učil plavat.“ Řekl mi pravdu Simon. Chtěla jsem Simona okřiknout, co má sledovat mého syna, ale držela jsem klapačku a nic neříkala. „Chci slyšet pravdu. Philipp je můj syn, že?“ zeptal se na rovinu a nepřestával mě masírovat. Nevěděla jsem honem, co mu mám odpovědět.
„A-ano je.“ Nakonec jsem přikývla na souhlas.
„Proč si mi to neřekla?“ zeptal se Simon, ale vyčítavě či naštvaně to neznělo. Spíš zvědavost.
„Protože…Protože si děti nechtěl a taky si odcestoval pryč.“ Řekla jsem Simonovi pravdu, jak to bylo před pěti lety.
„Kdyby si mi to řekla, tak by se vše změnilo. Ve všem bych ti pomohl.“ Řekl mi Simon a přestal mě masírovat a já se zabalila do ručníku a posadila jsem se.
„Před pěti lety jsi byl jiný, než jsi dnes. A v té době, abych jsem slyšela, jak mi radíš potrat, nebo narozené dítě dát k adopci, to jsem slyšet nechtěla. Že je pro tebe práce důležité, nebo proč si odjel. Proto jsem ti nic neřekla a Sebastian se nás ujal. Pomohl mi s výchovou Philippa. A stejně, Philipp si myslí, že Sebastian je jeho otec. A budu ráda, když to tak zůstane.“ Vysvětlila jsem to Simonovi, jak to bylo před těmi pěti lety. Což jsem se chtěla tohoto tématu vyhnout. Bohužel se mi to nesplnilo.
„To bych ti nikdy neřekl.“ Trval na svém Simon.
„To nevíš. Byl jsi mladý a já mladá. V té době sis mohl myslet cokoliv a říct cokoliv. Teď to vidíš jinak, než by si to viděl před pěti lety.“ Trvala jsem si taky na svém.
„Dobrá, bylo by to nejisté.“ Souhlasil na konec se mnou Simon.
„Tak vidíš.“ Řekla jsem a podívala se na nástěnné hodiny. „Už je čas vypadnout.“ Dodala jsem a chtěla jít do kabinky pro župan, když mě Simon chytil za ruku.
„Počkej, chci si s tebou promluvit.“ Podívala jsem se na Simona, který mě stále držel za ruku. V jeho očích jsem četla, že mluví pravdu a chce si se mnou popovídat. Tomu jsem se chtěla vyhnout. Ale nakonec se nevyhnula.
„Dobrá. Dnes večer u baru v devět.“ Souhlasila jsem nakonec.
„Dobře, budu tam.“ Souhlasil Simon a usmál se na mě.
„OK.“ Řekla jsem, vytrhla se ze Simonova sevření a šla se převléci do županu. Chtěla jsem mluvit se Sebastianem, ale nešlo to hned. Musela jsem počkat na večer, až bude Philipp spát a hlavně bude po procedurách.
Všichni tři, já, Sebastian a Philipp, jsme se sešli až u večeře. Musela jsem tedy počkat, až po večeři půjde Philipp spát a já se Sebastianem budu sama. Sebastian vycítil, že se něco stalo, ale nic neříkal. Všiml si toho, protože jsem nevnímala Philippa, co říká. Ale usmívala jsem se a přikyvovala hlavou. Další den ráno po snídani, jsme měli jet zpátky domů. Tentokrát jsem se domů těšila.
Se Sebastianem jsem se sešla na chodbě, když Philipp usnul. Chvíli panovalo ticho, které prolomil Sebastian.
„Jane, co se děje? Celý večer jsi mimo.“ Zeptal se mě Sebastian starostlivě.
„Simon vše ví. Došlo mu, že Philipp je jeho syn a ne tvůj. Chce si o všem se mnou promluvit. V devět máme sraz u baru.“ Řekla jsem Sebastianovi pravdu.
„Jak to zjistil?“ zeptal se Sebastian.
„Nevím, zaskočil mě tím, že jsem se ho ani na to nezeptala. Ale zeptám se ho.“ Odpověděla jsem Sebastianovi.
„Mám jít s tebou?“ navrhnul mi Sebastian, že mi bude dělat bodyguarda.
„Ne, bude lepší, když půjdu sama.“ Zakývala jsem hlavou v nesouhlase s jeho nápadem.
„Dobře, ale kdyby něco, mé číslo máš.“ Usmál se Sebastian a políbil mě. I já jeho políbila. Pak jsme si na chodbě ještě chvíli povídali. Když odbyla devátá hodina, tak jsme se rozloučili polibkem. Sebastian si šel lehnout a já šla do baru.
U baru už seděl Simon a popíjel whisky. Jakmile mě uviděl, tak i se sklenkou šel ke mně. Usmíval se. Myslela jsem si, že je opilý, ale nebyl. Nebyl z něho cítit žádný alkohol.
„Jsem rád, že si přišla.“ Přivítal mě Simon. „Dáš si něco k pití?“ zeptal se na pití, které si dám.
„Dám si sklenku červeného.“ Řekla jsem si, jaké pití chci. Law vše objednal a šli jsme si sednout k volnému stolu.
Sedli jsme si a Simon promluvil jako první.
„Přejdeme rovnou k věci, co?“ zeptal se Simon. Jenom jsem hlavou přikýval na souhlas. „Chci se o svého syna postarat. Neboj, vzít ti ho nechci, ale chci s ním trávit víc času a budu ti na něho platit alimenty.“ Řekl, co by si přál udělat.
„Já bych s tím problém neměla, ale Philipp si myslí a žije v domněnce, že Sebastian je jeho biologický otec. A jak mu teď mám vysvětlit, že je to jinak? Je mu pět let. A taky si o tom chci promluvit se Sebastianem.“ Řekla jsem, jak to vidím já.
„Chápu. Tady je mé telefonní číslo. Až se rozhodneš, zavolej mi. Ale určitě zavolej.“ Dal mi vizitku Simon. Vizitku jsem si schovala do kapsy kraťasů.
„Tak já půjdu.“ Řekla jsem a kopla do sebe celou skleničku červeného.
„Nemusíš, pokud nepospícháš.“ Zastavil mě tím, že mě Simon zase chytil za ruku.
„Dobře.“ Souhlasila jsem a zase jsem si sedla. Poté jsme diskutovali až do půlnoci, dokud jsem nepadala na hubu únavou.
Když jsem se vrátila na pokoj, tak Philipp i Sebastian spali. Zalehla jsem pod deku k Sebastianovi a hned usnula. Ráno jsem sbalila všechny naše věci a po snídani jsme jeli domů.