Dítě I.
Informace:
Změna jmen, jinak stejné. :D
I. Setkání po letech
Odváděla jsem svého pětiletého synka do školky. Byl zářijový den a blížil víkend. O víkendu jsem měla plánu se svým synem a přítelem odjet na víkendový pobyt do lázní pro tři osoby. Tuto poukázku vyhrál přítel Sebastian. Soutěž se jmenovala „Uhádni, co to je!“. Už jsem se moc těšila, jak si odpočinu při procedurách. I pro synka Philippa se tam našlo místo. Byly tam i dětské procedury, dětský koutek, bazén, pro dítě ideální.
„Tak ahoj mami, po spánku.“ Rozloučil se, se mnou Philipp. Zamávala jsem mu a šla domů. I když je Philippovi pět, jsem stále doma bez práce, protože nemohu si sehnat práci. Jsem vyučena sekretářka, ale nikdo nechce přijmout ženskou s malým dítětem. Což tomu nerozumím, ale přestávám to řešit.
Došla jsem domů a začala doma uklízet. Utřela jsem prach, vyluxovala a vytřela podlahu. Když tato práce byla hotová, tak jsem se vrhla do vaření oběda. Nebo spíš oběd pro mě, večeře pro Philippa a Sebastiana. Když i oběd byl hotový, byl i čas oběda. Najedla jsem se a uklidila po sobě nádobí. Okolo jedné mi začal vyzvánět mobil.
„Prosím?“ ozvala jsem se do telefonu. Chvilku jsem poslouchala. „Ano, vše mám hotové. Jen ve tří jít pro Philippa.“ Řekla jsem do telefonu a zase chvíli poslouchala. „Taky tě miluju. Pá.“ Rozloučila jsem se. Byl to můj přítel Sebastian. Se Sebastianem žiju pět let, ale svoji nejsme. A abych byla upřímná, ani po svatbě neprahnu. Vyhovuje mi to tak, jak to je. Nastavila jsem si budíka na půl třetí a šla si na chvíli lehnout. Hned jsem usnula.
V půl třetí mě vzbudil budík na mobilu. Šla jsem se upravit a vyrazila do školky, vyzvednout Philippa. Už jsem se na něho moc těšila. Bylo to moje štěstíčko v mém životě. Nebylo nic, co bych pro něho neudělala. Ale rozmazlený není, to zase ne. Je slušně vychovaný.
Ve školce mě Philipp přivítal s úsměvem na rtech. Tak se musel dobře vyspat. Což jsem byla ráda.
„Tak zítra. Ahoj.“ Loučila si učitelka s Philippem.
„Víte, zítra Phil nepřijde. Jedeme do lázní a vracíme se v neděli. Tak sem dorazí v pondělí.“ Vysvětlila jsem učitelce, jak se situace má.
„Dobře. Díky, že jste mi to připomněla. Já bych na to zapomněla.“ Usmála se učitelka. Rozloučili jsme se a já s Philippem šla domů.
Po cestě jsme si různě povídali. Hlavně mluvil Philipp, protože toho ve školce zažil. Rozhodně víc než já.
„Víš mami, může mě příští týden vyzvedávat tatínek?“ zeptal se mě Philipp. Docela mě tím překvapil.
„Uvidíme, zeptáme se ho, jestli to bude možné. A proč ta změna?“ zeptala jsem se Philippa.
„Překvapení.“ Jenom Philipp pronesl. Víc se o tom bavit nechtěl.
„Uvidíme, ale když je to překvapení, tak to zařídit určitě půjde.“ Usmála jsem se na Philippa a přešli jsme ulici. „Jak jinak bylo ve školce?“ zeptala jsem se Philippa.
„Báječně. Už nacvičujeme na Vánoční besídku.“ Pochlubil se Philipp.
„To už?“ podivila jsem se.
„Ano, abychom to nacvičili dokonale.“ Vysvětlil mi Philipp.
„Aha, tak to pak jo.“ Usmála jsem se. Přešli jsme další silnici a blížili se k našemu domečku.
Přišli jsme domů a Philipp si šel hned do koupelny umýt ruce a pak do své herny hrát si s hračkami. Já dala vyprat nějaké to oblečení, které se mi nakupilo v koupelně. Philipp si uměl hrát sám, ale poslední dobou si přál sourozence. Se Sebastianem jsem o tom už mluvila a svým způsobem jsme o tom stále mluvili. Ale nedomluvili jsme se. Chyba byla na mé straně. Necítila jsem se ještě na druhé dítě. Ale rozhodla jsem se, že po víkendu řeknu, jak jsem se rozhodla. Cítila jsem, že má odpověď bude znít ano. Ale ještě jsem si to chtěla nechat projít hlavou.
Okolo šesté přišel domů Sebastian. Poté, co jsme se přivítali, jsem začala prostírat stůl a dávat jídlo na stůl. Philipp a Sebastian si umyli ruce a zasedli ke stolu.
„Krásně to voní.“ Začichal Sebastian.
„A taky je to dobré.“ Pochválil mé umění Philipp.
„Moc vám děkuji.“ Poděkovala jsem oběma za pochvalu. Poté jsme se najedli mlčky. Po večeři Sebastian šel udělat nádobí a já šla vykoupat Philippa.
Natočila jsem Philippovi vodu, do které si poté vlezl a začal si tam hrát. Chvíli jsem ho nechala a poté vykoupala a usušila a oblékla do pyžama. Po vykoupání jsme se všichni sešli v obýváku.
Philipp vybral hru, kterou jsme si zahráli všichni tři. Philipp vybral pantomimu. Každý dostal sadu obrázků a poté podle obrázku předvést to tak, aby to ostatní poznali. Tuto hru měl Philipp nejraději.
„Mami, vezmeme nějakou tu hru do těch lázní?“ zeptal se mě Philipp.
„Asi ne zlatíčko. Bude tam spousta akce a zábavy, tak budeme rádi za spánek.“ Snažila jsem se to nějak Philippovi vysvětlit.
„Aha, tak nic.“ Usmál se Philipp, který to nejspíš pochopil. Byla jsem ráda. Hráli jsme do půl deváté, kdy pak jsme uložili Philippa do postele. Se Sebastianem jsem si udělala romantický večer.
Poté, co jsme přečetli Philippovi pohádku, tak jsem si sedla se Sebastianem v obýváku na pohovku a popíjeli víno. Povídali jsme si o lázních, jak se těšíme na relax, který nás o víkendu čeká. Poté jsme šli do ložnice, kde jsme se milovali a nakonec usnuli.
Budík na ráno jsme ani natahovat nemuseli. Philipp se vzbudil v sedm a šel mě vzbudit. A tím pádem probudil i Sebastiana. Všichni jsme vylezli z postele a oblékli si oblečení na cestu. Philipp se oblékal už sám, jenom jsem mu musela připravit oblečení, aby s tím mohl do společnosti nebo do města. Mezitím jsem udělala snídani. Všichni jsme snídani snědli mlčky. Po snídani Sebastian udělal nádobí a já sbalila důležité věci na cestu a poskládala do tašek. A mohli jsme vyrazit na cestu do lázní.
Cesta nám nakonec trvala pět hodin. Při cestě jsme se stavili v hospůdce na obědě. Okolo třetí jsme dorazili do hotelu. Hotel byl z venku moc nádherný. Šlo o pětihvězdičkový hotel. V hotelu jsme se ubytovat už mohli. Sebastian nechal zaparkovat auto a ještě dal nějaké to dýžko.
Došli jsme k recepci, kde byla příjemná recepční. Hned se na nás usmívala.
„Dobrý den, jak mohu posloužit?“ zeptala se recepční s úsměvem na tváři.
„Dobrý den, tady mám výherní poukaz na wellness“ řekl Sebastian a ukázal výherní poukaz.
„Ano, už to tady vidím. Vyplňte prosím tyto dotazníky. Tady máte propisky.“ Řekla recepční a podala nám tři dotazníky a tři propisky. My si je vzali a šli stranou je vyplnit.
Nejdřív jsme vyplnili ten můj dotazník, pak Sebastiana a nakonec i Philippův. Philipp se uměl jenom podepsat, proto jsem to vyplnila za něho já. Sebastian to přenechal na mě, protože občas škrábe jako kocour a nejde po něm to přečíst. Když bylo vše vyplněno, vrátili jsme se na recepci.
„Tak vyplněno?“ zeptala se nás recepční s úsměvem na tváři.
„Ano.“ Řekl Philipp za nás. Všichni jsme se zasmáli.
„Pokoj číslo osmdesát pět, patro osmé.“ Poradila nám recepční, kde najdeme pokoj a Sebastianovi dala od pokoje klíče. Sebastian si klíče vzal a šli jsme k výtahům.
Když jsme nastupovali do výtahu, zdálo se mi, že jsem zahlédla osobu, kterou jsem znala z minulosti. Ale pak jsem to zavrhla. Co by tu dělal? Pomyslela jsem si. A zamítla možnost, že to ta osoba byla. Ani jsem si nevšimla, že jsme už v osmém patře.
Vystoupili jsme si a šli najít náš pokoj. Philipp ten náš pokoj našel. Sebastian mu poradil, jak najít náš správný pokoj. Sebastian pokoj otevřel a nám se vyskytl nádherný výhled na pokoj. Velká široká chodba, kde se po pravé straně rýsovaly dveře, kde byla koupelna se záchodem, jak jsme zjistili. Když se šlo rovně, tak jsme dorazili do ložnice s manželskou postelí. Vedle byly další dveře a ty vedli do dětského pokoje. Opravdu dětský pokoj. Bylo to tu nádherné. A nejen pokoj, ale celkově i hotel.
Hned jsem se vrhla na vybalování našich věcí. Naše věci jsem dávala do skříněk, které byly čisté. Ani člověk se neštítil tam položit své oblečení.
„Co podnikneme?“ zeptal se nás Philipp.
„Myslím, že bychom se mohli projít po hotelu a okolí hotelu. Co říkáte?“ zeptal se nás Sebastian.
„Jsem pro, ale nejdřív musím vybalit naše věci.“ Souhlasila jsem s návrhem Sebastiana.
„Dobře, jsem pro.“ Souhlasil i Philipp.
„Nepotřebuješ pomoci?“ zeptal se mě Sebastian.
„Ne, díky. Už to bude.“ Usmála jsem se na Sebastiana a dala se do práce. Do půl hodiny bylo hotovo. A mohli jsme vyrazit na procházku.
Nejdřív jsme si šli prohlédnout okolí hotelu. Bylo to moc krásné okolí. Krásná příroda, která se pomalu ukládala k zimnímu spánku. Na stromech žloutlo listí, které poté padaly ze stromů na zem. A nejen žluté barvy, ale i červené a zelené.
Okolo hotelu byla ohrada, kam se nesmělo, protože se tam vyskytovala chovná zvířata, jako byli jeleni, srny, koloušci i daňci. Takže jsme se jich mohli pokochat za ohradou. A o kousek dál byla ohrada s koňmi. Zde se děti mohly svést, protože cena byla započítaná v ceně, tak se nic neplatilo. Tak se Philipp svezl na koni a moc se mu to líbilo. Když jízda skončila, byl čas večeře. Tak jsme si to zamířili zpátky do hotelu.
Přišli jsme do hotelu a šli jsme do hotelové restaurace, kde jsme si mohli vybrat jídlo ze tří variant. Philipp si dal kuřecí řízek, Sebastian smažený sýr s bramborem a já smaženou zeleninu s rýží. Moc jsme si všichni pochutnali. A taky každý od každého jídlo ochutnal. Po jídle jsme se zvedli, že si prohlídneme hotel zevnitř.
Došli jsme na terasu a rozhlédli se po terase. Byl to krásný výhled. Viděli jsme kryté bazény. Chtěli jsme pokračovat v cestě, když do mě někdo vrazil. Podívala jsem se, kdo to byl. Myslela jsem, že mi vypadnou oči důlku a nejen mně.
„Janey?“ řekl ten muž.
„Simone?“ řekla jsem já. Sebastian a Philipp se dívali z jednoho na druhého.