Z anime do anime - 07 Ghost XX.
Informace:
A finální boj na světě. :D
XX. Boj
Ráno mě vzbudil hluk. Otevřela jsem oči a posadila se na posteli. Byla to Terka. Frau ještě spal, ale Simon se taky probudil.
„Pst…“ naznačila jsem Terce, aby nevzbudila Fraua.
„Janeyyy.“ Zašeptala mi do ucha. A objaly jsme se. Poté mě Terka držela za ruku a nechtěla pustit. „Co se stalo, Janey?“ zeptala se mě šeptem. Simon se k nám připojil. Já i Simon jsme vše řekli, ale o plánu, co jsme večer vymysleli jsme pomlčeli. „Tak už umíš ovládat oheň?“ zeptala se mě. Hlavou jsem přikývla na souhlas. V tom někdo zaklepal na dveře. Simon je šel otevřít. Byl to Castor se Zorem.
„Pst, Frau ještě spí.“ Zašeptal Simon u dveří. Castor přikývl.
„Nemáte hlad?“ zeptal se nás Castor šeptem. Všichni jsme přikývli, že ano. „Tak pojďte. Fraua necháme vyspat.“ Řekl s úsměvem. Já a Terka jsme vstaly a šly za Simonem, Castorem a Zorem. Cestou Zoro, chytil Terku za ruku a mně ji chytil Simon.
Došli jsme do jídelny, kde už byl zbytek. Tedy Labrador, Teito, Mikage a Hakuren. Ti tři na mě a Simona zírali překvapeně.
„Jane, Simone, jste v pořádku?“ dostal ze sebe Teito.
„Kde je Frau?“ chtěl hned vědět Hakuren.
„Je nám fajn.“ Odpověděla jsem za sebe i Simona.
„Frau ještě spí.“ Doplnil mě Simon.
„Jak jste se zachránili?“ zajímalo Hakurena.
„A co se vlastně stalo?“ zajímalo zase Teita. Já i Simon jsme se dali do jídla. Po jídle jsme jim řekli, co a jak se stalo. Všichni chvilku mlčeli.
„A nic vám není?“ zeptal se nás znovu Teito.
„Ne, jsme v pohodě.“ Odpověděl za mně Simon.
„Tak tady jste.“ Ozval se za námi hlas. Ten hlas patřil Frauovi. Sedl si k nám a pustil se do jídla. „Měli jste mě vzbudit.“ Řekl s plnou pusou.
„Chtěli jsme, aby ses prospal. Nás by si taky nechal spát.“ Vysvětlila jsem to Frauovi.
„OK.“ Řekl Frau, usmál se a pokračoval v jídle. Když Frau dojedl, přišel k nám arcibiskup.
„Pojďte za mnou.“ Vyzval nás arcibiskup. Všichni jsme vstali a šli za arcibiskupem.
Arcibiskup nás zavedl do místnosti, ve které jsme ještě nebyli a ani neznali.
„Sedněte si.“ Vyzval nás arcibiskup. „Tady je náš plán.“ Řekl a poté Terce, Zorovi, Mikagemu, Hakurenovi a Teitovi řekl o plánu, který jsme vymysleli. Chvilku panovalo ticho.
„Co budeme dělat, než zaútočí? Tedy pokud zaútočí.“ Zeptal se nás Hakuren.
„Trénovat, jako vždy. A Ayanami určitě zaútočí.“ Odpověděl arcibiskup. „A teď do práce.“ Nařídil a my vstali a šli ven trénovat.
Kluci trénovali proti sobě. Teito proti Mikagemu a Hakuren proti Frauovi. Takhle kluci trénovali až do oběda. Po obědě byl krátký odpočinek a pak se šlo znovu trénovat.
Při večeři jsme si všichni povídali. Ale brzy jsme si šli lehnout. Já byla v posteli s Terkou a Frau se Simonem. Hned jsem po dnešku usnula.
Když jsem se ráno probudila, tak Simon, Frau a Terka spali. Nechtělo se mi vylézat z teplého pelechu, ale někdo zaklepal na dveře. Musela jsem jít otevřít, aby se ostatní neprobudili. Byl to Zoro a Labrador.
„Nezajdeme na snídani?“ zeptal se mě Zoro. Přikývla jsem na souhlas.
„Kdo to je?“ zeptal se rozespale Frau.
„Jen Labrador a Zoro. Jde se snídat.“ Oznámila jsem Frauovi potichu. V tom se probral i Simon.
„Já tu počkám s Terkou.“ Ozval se hned Zoro. „Vy se běžte nasnídat.“ Dodal a usmál se. Zoro si sedl na židli a seděl u postele Terky. My se poté odebrali dolů do jídelny.
U stolu v jídelně seděl zbytek. Všichni jsme se pozdravili a dali se do jídla.
„Terka ještě spí?“ zeptal se nás Teito
„Ještě jo.“ Přikývla jsem na souhlas. Poté jsme se najedli mlčky. Když jsme dojeli, přišla Terka se Zorem.
„Dobré ráno.“ Popřála nám Terka.
„Dobré ráno.“ Popřáli jsme my ostatní Terce. Poté se do jídla pustila Terka se Zorem. Když dojedli, chtěli jsme jít dál trénovat, ale ozvaly se poplašné zvony. Vojáci se přibližovali. Všichni jsme se šli připravit k boji.
Utíkali jsme ven. Vojáci se přibližovali. Včele šel Ayanami a za ním jeho kumpáni. Ženy, děti a starci začali utíkat pryč. Ayanami se zastavil.
„Vydejte nám Teita, Mikageho, ty dívky a toho hocha a my hned odejdeme!“ zahřměl hlas Ayanamiho.
„Nikdy ti je nevydáme!“ ozval se zostra Frau.
„Jinak to tady zničíme v prach!“ vyhrožoval Ayanami.
„Nikdy!“ vykřikl Frau. A poté započal boj.
Každý bojoval s každým. Já, Simon, Terka a Zoro jsme uhýbali ranám zaiphonu od Ayanamiho a Hyuugi. Frau, Castor, Labrador a arcibiskup bojovali v první linii. My čtyři uhýbali ranám. Neútočili jsme, protože jsme čekali na rozkaz od arcibiskupa. Ale ten zatím nepřicházel. Došlo mi, jak Frau musí trpět, protože jsem trpěla bolestí. Ale to i Simon. Ale bojovali jsme všichni i Terka, a šlo jí to, protože jsme měli tvrdý trénink od Castora.
„Teď!“ zvolal arcibiskup. Všichni šli stranou. Podívala jsem se na Terku a Simona. Přikývli jsme a vyrazili vpřed. Já svými ohnivými koulemi, Terka vodovými koulemi a Simon vypouštěl větrný vír. Ostatní zůstali jak přikovaní. Toho využil Frau, Castor a Labrador a zaútočili taky na Ayanamiho. Ten tento útok nečekal, tak dostal plný zásah. Ayanami se skácel k zemi. Ostatní jeho kumpáni hned byli u svého šéfa. Ayanami se nehýbal. On je mrtvý? Ptala jsem se sama sebe. Ale v tom Ayanami pohnul rukou. Takže žil. Jeho kumpáni si ho vzali kolem ramen a odcházeli s ním pryč. Ostatní vojáci se taky začali vytracovat.
„To vám přijde draho!“ křikl ještě na nás Hyuuga. Poté zmizel jako ostatní. Po chvíli jsme viděli, jak se loď vznesla a odletěla pryč. Všichni jsme se začali radovat. Terka mě dokonce objala.
„Dokázali jsme to.“ Radovala se Terka.
„Ano, dokázali.“ Usmála jsem se na Terku.
„Chtělo by to pořádnou oslavu.“ Navrhnul Mikage. Frau se k nám připojil.
„Dobrá práce.“ Řekl nám Frau. Simon mě políbil a poté dal ruku kolem ramen.
„Teď se jde oslavovat.“ Rozhodl arcibiskup. A všichni jsme šli do jídelny.