Z anime do anime - 07 Ghost XIX
Informace:
O trošku delší :D
XIX. Plány
Frau zastavil skútr před jednou jeskyní. Všichni tři jsme si vystoupili. Frau i Simon mě chytili za ruku a Frau nás vedl k jedné jeskyni.
„Ty se tu fakt vyznáš, co?“ zeptala jsem se Fraua.
„Jako malý jsem tu trávil dost času.“ Usmál se Frau. Venku se začínalo už stmívat. Frau nás odvedl do jedné jeskyně. Chtěla jsem použít oheň jako světlo, ale bála jsem se, aby nás nenašel Ayanami a taky Frau šel najisto.
Došli jsme k jezírku, které jsem hned poznala. Byla jsem tu prvně s Frauem, a tím si zachránili krky.
„Připraveni?“ zeptal se nás Frau.
„Ne, ale jdeme na to.“ Řekla jsem, ale jistě to nevyznělo.
„Jane, ty poplaveš jako první. Simone ty jako druhý a já poslední. Kdyby něco, tak budu u vás jedna báseň.“ Řekl nám Frau.
„Dobře.“ Přikývl Simon. Já se zhluboka nadechla a vydechla. „Janey, to zvládneš.“ Pošeptal mi do ucha. Znovu jsem se nadechla a ponořila do vody. Simon mi byl v patách. A za ním hned Frau.
Plavala jsem k tunelu, který jsem podplavala. Už jsem začínala cítit, že nestačím s dechem. Když jsem podplavala ten tunel, zjevila se Lazetta. Usmívala se na mě. Já rychle plavala k povrchu, abych jsem se mohla nadechnout vzduchu. Ale Simon měl dostatek sil, že mě chytil a plaval se mnou rychle na hladinu vody.
Všude byl klid a ticho. Až mi to nahánělo hrůzu. Snad tu není Ayanami. Pomyslela jsem si.
„Měli bychom se jít usušit.“ Zašeptal nám do ucha Frau. Jak já, tak i Simon jsme souhlasili. Už mi byla i zima. Vytvořila jsem ohnivou kouli a nejdřív vysušila Fraua a pak Simona. A nakonec i sebe. Frau i Simon protestovali, ale já je umlčela tím, že jsem je neposlechla.
„Půjdeme?“ zeptal se Simon, když jsme byli všichni sušší. Já i Frau jsme pokývali hlavy na souhlas.
V jídelně se ještě svítilo. Tak jsme si to tam namířili. Byl tam arcibiskup, Castor a Labrador. Vstoupili jsem dál.
„Nazdárek.“ Pozdravil je Frau.
„Fraue, Jane, Simon…J-jak jste sem dostali?“ zeptal se Castor a všichni byli překvapeni.
„Nejdřív bych požádal o jídlo. Jsme hladoví.“ Usmál se Frau.
„Nejdřív vás prohlédnu.“ Řekl Labrador. A museli jsme jít s ním na ošetřovnu.
Sedli jsme si na postele. Labrador nejdřív prohlédl mě, pak Simona a nakonec Fraua.
„Máte naražená žebra, jinak jste fit.“ Řekl nám Labrador a šel pro stahovalo, a stáhl nám žebra. Bolelo to jako čert. Se Simonem jsem se držela za ruku. Když jsme byli hotovi, šli jsme do jídelny.
Tam už bylo přichystané jídlo pro nás tři. Všichni tři jsme se do jídla vrhli hladově. Ostatní nás nechali v klidu najíst. Pak je zajímalo, co se nám vlastně stalo. Mluvil hlavně Frau a Simon. Já většinou přikyvovala hlavou na souhlas.
„Vidíš Jane, trénink se vyplatil.“ Usmál se na mě Castor.
„To jo, ale stálo mě to pěkně nervy.“ Přiznala jsem.
„To nevadí. Nebýt tvé schopnosti, tak by nás umučili k smrti.“ Usmál se Frau.
„Teď musíme vymyslet plán“ řekl Castor. Začali jsme debatovat a plánovat plány. „Navrhuju hlídat bránu, fontánu i vzduch.“ Navrhnul po rozmluvě. Nikdo neprotestoval.
„A být připraveni k boji. Vy v první linii, Mikage, Teito a Hakuren ve druhé a my tři v poslední.“ Navrhla jsem, jak bychom byli seřazení při boji. Všichni se zamysleli.
„To nezní špatně.“ Řekl arcibiskup. Poté jsme ladili různé věci k plánu. „Teď je čas jít spát.“ Rozhodl, když se vše naplánovalo. „Zítra o tomto plánu budeme informovat zbytek.“ Dodal. Všichni jsme souhlasili a odebrali se na kutě.
Já, Simon a Frau jsme šli do našeho pokoje. Terka už spala a Zoro spal na židli u postele Terky a držel ji za ruku. Frau poklepal na rameno Zora, aby se vzbudil.
„C-co se děje?“ zeptal se překvapený Zoro.
„Pst, to jsme my. Zítra vše vysvětlíme. Můžeš jít k sobě. Jinak bychom se nevyspali.“ Zašeptal Frau Zorovi do ucha.
„Fraue, Jane, Simone.“ Zašeptal Zoro šťastně. Zoro k mému překvapení mě objal. Ale i já objala jeho.
„Tak zítra ahoj.“ Rozloučil se s námi Zoro a odešel. Já si lehla k Terce a Simon ulehl s Frauem na vedlejší postel. Hned jsem vytuhla.