Z anime do anime - 07 Ghost XIV.
Informace:
Nemohu spát, tak se budu věnovat tady aktivitě :D
XIV. Trénink
Jeptišky nám přinesly oběd. Nebylo to špatné. Ale moc jsem si to jídlo nevychutnávala. Myslela jsem na to proroctví, o kterém mluvil Castor.
„Jane, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě Zoro. Podívala jsem se na něho.
„Jasně, že jo.“ Usmála jsem se na něho.
„Já tu s nimi zůstanu.“ Promluvil Castor.
„Terý, Simone, jdeme do pokoje.“ Rozhodl Frau. Terka přikývla na souhlas. Simonovi se moc nechtělo jít, ale nakonec i on šel. Nakonec jsem zůstala já, Zoro a Castor.
„O čem jsi chtěl mluvit, Zoro?“ zeptala se Zora.
„Jde o Terku.“ Promluvil, Zoro.
„Co s ní je?“ zeptala jsem Zora.
„Jen to, že jsem se do ní zamiloval. Ani jsem ty časopisy od Fraua nechtěl.“ Přiznal se mi Zoro.
„Přeju ti to a moc.“ Popřála jsem Zorovi.
„Děkuji. Ty si zamilovaná do Simona, viď?“ poděkoval mi Zoro a zeptal se mě na Simona.
„Jsem, ale nedokážu se mi vyznat.“ Přiznala jsem pravdu. Pak jsme si různě povídali, až přišel Labrador.
„Nechci rušit, ale není čas?“ zeptal se nás Labrador. Castor se podíval kolik je hodin.
„Ano je. Svolej prosím všechny na zahradu.“ Požádal Castor Labradora.
„Dobře.“ Přikývl Labrador a šel najít ostatní. Já šla se Zorem a Castorem ven na zahradu.
Šli jsme na zahradu na místo, kde kluci trénovali a kde se zjistili, že já, Simon a Terka máme schopnosti. Na ostatní jsme čekali asi deset minut.
„Nejdřív hoši. Vy budete trénovat to, co dopoledne.“ Rozhodl Castor, co bude s Mikagem, Teitem a Hakurenem.
„To se nesmíme dívat?“ zažadonil Mikage.
„Musíte trénovat.“ Byl přísný Castor. Castor připravil dráhy a panáky, loutky, pro kluky. Ti se připravili a poté začali běhat a chytat panáky.
„Já na ně dohlédnu.“ Řekl Labrador a Castor vděčně přikývl hlavou na souhlas.
„A vy tři se pokusíte ovládnout svou moc, oheň, vodu a vzduch.“ Podíval se na nás Castor. Všichni jsme přikývli na souhlas. „Nejdřív ty Jane. Zkus vytvořit oheň.“ Obrátil se na mě.
„A jak?“ zeptala jsem se nechápavě.
„Nejdřív luskáním prstů a snaž se ten plamen udržet.“ Poradil mi Castor. Přikývla jsem hlavou na souhlas. „Hlavně se soustřeď.“ Ještě mi poradil.
„Dobře.“ Přikývla jsem na souhlas. Zkusila jsem se řídit podle rad Castora. Lusknutím jsem plamen vyvolala, ale hned zmizel.
„Soustřeď se ho udržet.“ Radil mi Castor. „A vy dva to samé.“ Otočil se na Terku a Simona. Nejdřív to zkusila Terka, ale bez úspěchu. Simonovi se to na chvíli povedlo. „Holky, soustřeďte se. I ty Simone. Určitě vám to půjde.“ Usmál se na nás. Všichni tři jsme to začali trénovat. Napomínala jsem se, abych jsem neztratila nervy z toho, že mi to nepůjde. Což je mým zvykem. Když mi něco nejde, hned se rozčiluju. A jak jsme to trénovali, tak Simonovi i Terce to po chvíli šlo. Jen mně ne. A bohužel jsem ztrácela trpělivost.
„Výborně Terý.“ Povzbuzoval Frau Terku. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. A zkusila jsem to znovu. Bez úspěchu.
„Sakra!“ zaklela jsem potichu, ale Simon mě slyšel. Terce a Simonovi to šlo o dost líp než mně. Oba dokázali své schopnosti své elementy udržet. Já svůj dokázala vyvolat, ale hned zmizel. Poté jsem přešla ke Castorovi. „Půjdu se projít.“ Řekla jsem mu. Castor přikývl na souhlas.
„Půjdu taky.“ Řekl Simon, což mě překvapilo.
„Půjdu s nimi.“ Řekl, Zoro a Castor přikývl na souhlas.
Zamířila jsem to ke kašně, kde se objevila i Lazetta. Usmívala se, když mě zahlédla.
„Ahojky Lazetto, neboj se. Mám jenom fustraci. Simon i Zoro, stáli kousek dál. „Ptáš se proč? Protože mi nejde ovládat oheň. Sice ho umím vyvolat, ale hned mi zmizí. A Terce, mé skoro sestře to jde.“ Pokračovala jsem. Lazetta mě jenom poslouchala. „Jsem dost výbušný člověk, když se to týká něčeho, co mi nejde. A to jsem prostě já.“ Vylívala jsem si své srdce mořské panně.
„Jane, jsi v pořádku?“ zeptala se mě Terka, která přišla společně s Labradorem. Podívala jsem se na Terku.
„Jo, jsem. Jen mám maličko vztek, že mi to nejde.“ Usmála jsem se na Terku.
„Dojdu pro čaje.“ Ozval se Labrador a odešel. Nás tam nechal se Zorem.
„Trošku na tebe žárlím Terý. Tobě ten živel ovládnout jde a mně ne.“ Přiznala jsem se Terce.
„Neboj, určitě ti to půjde.“ Utěšovala mě Terka.
„Víš, už od mala, když mi něco nešlo, tak jsem hned do všeho kopala a bouchala. A to vše kvůli vzteku.“ Přiznala jsem se, jak je to se mnou doopravdy.
„Každý je nějaký.“ Usmála se na mě Terka. „Pojď ke mně.“ Řekla mi a objala a já zase ji. Chtělo se mi brečet, ale zadržovala jsem slzy. Podívala jsem se na Simona, který se také díval na mě a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila. Poté přišel Labrador s čaji.
„Na uklidnění.“ Řekl mi Labrador a podával mi jeden šálek s čajem.
„Díky.“ Poděkovala jsem a napila se. Čaj byl docela hořký. Ale chutnal mi.
„Na odvahu.“ Řekl Labrador Terce. I Simon se Zorem dostali čaje. Oba také poděkovali, jako Terka a já. Poté šel za kluky, kteří také dostali čaj, společně s Frauem. Zoro i Simon si přisedli k nám. Všichni jsme mlčky popíjeli čaj. Po půl hodince jsme měli čaje vypité. Šálky jsme dali na fontánu. Lazetta mezitím zmizela.
„Nepůjdeme zase trénovat?“ zeptala se mě Terka. Přikývla jsem na souhlas, stejně tak i Simon. Vzali jsme hrnky a šli ke klukům.
Hrnky neboli šálky jsme vrátili na tác A já, Terka a Simon jsme zase začali trénovat. Stále mi to nešlo.
„To dáš, Jane.“ Začal mě podporovat Zoro, který se k nám připojil. Za tu podporu jsem byla ráda. Věděla jsem, že ta dotyčná osoba mě podporovat nemůže, i tak mě mrzelo, že je to Zoro a ne on. I přes tu podporu mi to nešlo. Terka i Simon se hodně zlepšili. Moc jsem jim to přála a byla jsem ráda, že jim to jde. Dost často jsem si vzala přestávku, ale nelenila jsem a potají trénovala. Snažila jsem se uklidnit a být v klidu. Přesto mi to nešlo. V půl šesté se ozval Castor.
„Pro dnešek končíme.“ Řekl Castor sice jsem byla ráda, ale že bych byla nadšená, to zase ne.