Freez Divingstn: #SWAG – KAPITOLA 9
Informace:
NECHTĚNÝ
Opravdu hodně krátká kapitolka....
Doufám že se bude líbit... xD
NECHTĚNÝ
Dnes si již uvědomuju co k Mise opravdu cítím... a chci ji říct jestli by se mnou nechtěla chodit. Jsem zvědaví jak zareaguje, ale přece jen jsem si to včera rozmýšlel opravdu dlouho. Trochu mě to asi raní, když mou krásnou nabítku odmítne, ale tak šancí bude v životě víc!
Jdu po nacpané chodbě školy, sem tam do mě někdo vrazí ve všem tom hluku jsem dnes ještě Misu nenašel, jelikož dnes přišla déle než obvykle.
Je čas na třetí hodinu a já jdu směrem do učebny číslo 110.
Jdu si zvolna a když už jsem měl zahnout do učebny všiml jsem si, té nehorázné věci na konci chodby...
Ace?....a Misaki!?
C-co to! Oni se líbali?!
„Misaki?“ zašeptám tiše. Raději jsem se otočil a odešel, bezmyšlenkovitě jsem se sebral a šlapal prudké kroky k hlavnímu vchodu školy.
Co to mělo být! Vždyt' je … moje. To já ji miluju! A on se mi s*re do zelí!!
Chvilkami jsem měl nehorázný vztek a v další zas smutek. Cítím jak mi po tvářích ztékají slzy.
Vyšel jsem ze školy a štrádoval jsem si to k nedalekému hřišti pro malé děti, kde jsem dál přemýšlel co to mělo znamenat.
Koukám do nebe, na mraky které se ladně a pomalu pohybují jako stádečko ovcí.
Proč tak trpím? Proč mi to neřekla dřív, že ke mně nic necítí?!
Začíná poprchávat.
Doufám, že toho halzlíka přejede kamion!!
Tahám si z kapsy nožík.
MINULOST
„Proč to děláš? Proč si ubližuješ?!“
„Protože....“ mluvím smutně a ublíženě „...já trpím!“ utírám si slzy do rukávů které mám promáčené od krve.
Hledám úlevu od bolesti v mém nitru... tak, že si ubližuju zvenku a svou bolest vypouštím ven jako když z balonku utíká malou dírkou helium.
PŘÍTOMNOST
Začínám s tím co jsem dělával když jsem byl mladší, řežu si do rukou nožíkem, který je za ta léta dost tupý.
Bolí to, ale já bez jakékoli myšlenky pokračuju.
Cítím jak už mi po ruce ztéká potůček krve a poslouchám kapku dopadající na zem. Moje srdce tluče pomalu a hlasitě.
„Nech toho!!“ zařve hlas za mnou.
To byla Lolla, která jde do školy o hodně pozdě než chodí normálně.
Podívám se na ní s kameným výrazem.
„Proč si tak ubližuješ? Jsi normální!?“ zvyšuje neustále hlas. Neodpovídám.
Sebere mi nůž a zahodí ho někam hodně daleko do keřů, nejspíš abych ho už nenašel. „Jsi tak pitomej?“ sedá si na lavičku vedle mě.
Otevírá ústa jakoby chtěla něco říct, ale nic, jen kouká na nebe stejně jako před chvílí já. Pousměje se a začíná mluvit „Taky jsem tohle dělávala, ale k ničemu to nevede! Jsi asi dost ublíženej, že tě to dohnalo zpět do dětství kdy to bylo COOL!“ povídá mi do ucha.
Zase nemyslím, můj mozek vypnul. Otáčím se k Lolle a směju se, podívá se mi přímo do očí.
Pomalu se rty přibližujeme k sobě. Cítím její dech, nemůžu přestat....
„Au-!!“ příšerná bolest mi prolítne zkrz hrudník jako křeč.
Misaki! Musím za ní! Musí mi to vysvětlit!
„Lollo! Jsi úžasná! Nejlepší! Děkuju!!“ zvednu se a už utíkám zpět do školy, kde budu asi mít pořádný průšvih.... ale to musí počkat!!
VE ŠKOLE
Vběhnu do třídy s obřím rachotem. Ještě hodina nezačala.
„Miso! Musím s tebou mluvit! HNED!!“ vezmu ji za ruku a táhnu na chodbu.
Když Misaki dotáhnu do ticha školní chodby před třídou ze které se ozívají hlasy ostatních žáků, první co na ní vybalím je krátká věta...
„Miluješ mě?“ usměju se i když to byl jasne FAKE! Vykulí na mě své velké modré oči a zašeptá něco, co jsem přeslechl.
„Cože?“ zeptám se aby to zopakovala jelikož jsem byl malinko nahluchlej.
Začervená se „J-j-já....“ rudne čím dál víc a víc „...Já se omlouvám! Ace mě dneska políbil, doslova se na mě vrhnul! Vlepila jsem mu a čekala na tebe až přijdeš! Ale Ty jsi ….NEPŘIŠEL!!...“
rudne a rudne „...A ANO! Já miluju tebe a nikoho jinýho!“ vyhrkne ohromnou rychlostí.
Zasměju se „Zopakuj to.“ koukne se na mě tázavě „Řekni:Miluju tě!“ kouká provinile.
Pousměje se „Miluju Tě!!“ ten její důrazný hlas miluju!!
Od té doby spolu chodíme.....
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
