Z anime do anime - 07 Ghost X.

pic
Autor: AkiKagami
Datum přidání: 28.07.2019
Zobrazeno: 27 krát
Oblíbené: 0 krát
0
Pro hodnocení se musíš přihlásit.

Informace:
Zase o něco delší kapitola :)


Akční
Drama
Fantasy
Romantika
Smutné
Dobrodružné
Souboje
Záhady

X. Frau předává časopisy

Po hodině se zase u nás objevil Frau. Usmíval se jako sluníčko, takže je musel schovat. Ty časopisy.

„Schováno?“ zeptal se Castor Fraua.

„Ti si piš. Jsou na bezpečném místě.“ Řekl pyšně Frau. Pak jsme si povídali, dokud nebyl čas večeře.

 

Okolo šesté jsme šli na večeři, která byla výtečná. Dost jsem si pochutnala. Po večeři se u našeho stolu stavil arcibiskup s Bastianem. Na Bastiana jsem si chtěla dát pozor a nejen já, ale i Simon. Ale ani jeden z nás dvou nedal nic najevo.

„Jak se vám tu líbí?“ zeptal se nás arcibiskup.

„Mně moc.“ Nakonec jsem musela uznat, že je tu nádherně.

„I mně, ale spíš se víc bojím.“ Přiznala Terka.

„Mně se tu taky líbí.“ Přiznal Simon, a když jsem se na něho podívala, tak se na mě usmál. Zoro se nevyjádřil.

„Není se čeho bát.“ Usmál se Bastian. Tím bych, jsem si jistá nebyla. Pomyslela jsem si. Ale mlčela jsem.

„Líbí se vám tu někdo?“ zeptal se arcibiskup.

„Eh…A-ano.“ Dostala jsem ze sebe dřív, než jsem si stačila vše promyslet.

„Já si dělal legraci.“ Zasmál se arcibiskup.

„Eh…A-aha.“ Dostala jsem ze sebe. Tak tomu říkám trapas. Pomyslela jsem si.

„Tak, když je to nakousnutý, kdo se ti líbí?“ zeptal se mě Bastian s úsměvem na rtech.

„T-to je tajemství.“ Dostala jsem ze sebe.

„No tak, řekni to. Nebo mi to zašeptej do ucha. Nikomu to neřeknu.“ Žadonil Sebastian.

„Mně se tu taky jedna z nich líbí a neřeknu to.“ Připojil se Mikage. Simon hodil po Mikagemu zlostný pohled, ale nikdo si toho nevšiml. Tedy až na jednu osobu.

„No dobrá. My půjdeme.“ Řekl rázně arcibiskup. Rozloučil se s námi a s Bastianem odešel.

„Konečně vypadli.“ Pronesl potichu a podrážděně Simon. Ale já si toho všimla. Sice jsem nerozuměla, proč je podrážděný, ale i já byla ráda, že odešli.

„Myslím, že bychom měli jít všichni na kutě.“ Promluvil Castor poté, co arcibiskup a jeho asistent Bastien odešli. Terka a Hakuren zazívali.

„Dobrý nápad. Zítra je taky den.“ Souhlasil Labrador. Všichni jsme si popřáli dobrou noc a každý šel do svého pokoje. Frau vedl nás tři do jeho komnat.

 

V jeho pokoji byly dvě velké postele. Jedna vpravo a druhá vlevo.

„Tato je vás dvou a tato moje a tvoje.“ Řekl nám Frau a šel na pravou stranu, kam měl ulehnout i Simon. Já a Terka jsme si lehly na tu postel vlevo.

„Terý, lehni si dozadu já budu na kraji.“ Řekla jsem Terče, i když jsem nerada spala na kraji.

„Dobře.“ Přikývla Terka a lehla si do koutu a já vedle ní. „Dobrou noc.“ Popřála všem.

„Dobrou noc.“ Popřála jsem společně se Simonem.

„Dobrou noc, dívky a Simone.“ Popřál nám všem Frau. Nevím jak Simon či Frau, ale já nemohla usnout. Terka usnula poměrně rychle. Asi po třech hodinách se mi usnout povedlo.

 

Ráno mě vzbudil rozruch. Terka ještě spala a na pravé straně se na posteli posadil Simon. Frau tam nebyl. Se Simonem jsme vstali a začali se obouvat, když jsme zaslechli hlas Fraua.

„Klid, nebo vzbudíte děvčata a toho Simona.“ Napomenul Frau někoho.

„Jsi si jistý, že to nechceš?“ hlas jsem hned poznala. I Simon ten hlas poznal. Patřil Hakurenovi.

„Kdybych nebyl, tak ti to přeci nedávám.“ Řekl Frau. Se Simonem jsme chtěli jít otevřít dveře, ale v tom se otevřely sami. A poté se objevil Frau. „Promiňte, nechtěl jsem vás vzbudit.“ Omlouval se nám a vstoupil dál. Rukou jsem naznačila, aby byl zticha, že Terka ještě spí.

„V pohodě, nevzbudil si mě.“ Řekla jsem potichu Frauovi.

„Ani mě ne.“ Připojil se ke mně Simon.

„Jak jste se vyspali?“ zeptal se nás dvou šeptem Frau. Frau i Simon usedli na jejich postel. Já si k nim přisedla, ale dala si k posteli židli a seděla naproti nim.

„Jo, dobře.“ Zašeptala jsem.

„Dobře a ty?“ odpověděl Simon a zeptal se Fraua.

„Taky dobře.“ Odpověděl nám Frau. „Nemáte hlad?“ zeptal se nás Frau. Chtěla jsem něco říct, ale žaludek byl rychlejší a zakručelo mi v něm. Tak se mi povedlo zrudnout.

„T-trochu ano.“ Zašeptala jsem

„I já mám hlad.“ Souhlasil Simon.

„Tak půjdeme na snídani.“ Řekl Frau a zvedl se z postele.

„Jděte vy dva. Já počkám na Terku.“ Řekla jsem, že tu počkám, aby se Terka nelekla, kde jsem.

„Taky tu budu.“ Hned se ozval Simon.

„Ty pojď se mnou a přineseme jídlo sem.“ Řekl Frau a Simon hlavou přikývl na souhlas. Ale v tom se ozval Terčin hlas.

„Janey, kolik je?“ zeptala se mě Terka.

„Je osm hodin.“ Odpověděl Frau za mě. Terka si sedla na posteli.

„Máš hlad, Terý?“ zeptala jsem se Terky.

„Mám, proč?“ nepochopila to Terka.

„Tak jdeme snídat.“ Řekla jsem zvesela. Všichni jsme se postavili. Terka se ještě obula a vyrazili jsme společně do jídelny.

 

Když jsme přišli do jídelny, tak tam ostatní už byli a jedli. My si k nim přisedli a hned jsme dostali jídlo pod nos. Hladově jsme se vrhli do jídla.

„Jak jste se vyspali?“ zeptal se mě, Simona a Terky Castor.

„Dobře.“ Odpověděla Terka.

„Taky dobře.“ Přikývla jsem na souhlas, jako Verča.

„Dobře.“ Přikývl i Simon.

„Fraue, ještě jednou díky za ty časopisy.“ Poděkoval Hakuren.

„Jaké časopisy?“ hned zajímalo Terku. Já a Simon jsme se na sebe podívali. Došlo nám, o čem je řeč.

„Jaké časopisy?“ zajímalo hned Terku.

„Frauovi časopisy.“ Odpověděl Labrador.

„Všechny ty lechtivé časopisy?“ přesto jsem se zeptala překvapeně.

„Ano.“ Přikývl Frau.


Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.