Anime World CZ/SK - Příběhy

VI. Na ošetřovně

Za mých protestů mě Frau odnesl na ošetřovnu. Tam mě posadil na postel. Simon, Terka, Zoro, Castor a Labrador šli za námi.

„Ukaž mi to. Podívám se na to.“ Řekl mi Labrador, když už jsem seděla na té posteli. Vyhrnul mi nohavici mých tepláků. Celé pravé lýtko bylo sedřené.

„Není to tak zlé, jak to na první pohled vypadá.“ Pronesla jsem, ale trošku se mi třásl hlas. Doufala jsem, že si toho nikdo nevšiml.

„Pravda, ale ošetřit se to musí.“ Souhlasil Labrador a nasadil si gumové ochranné rukavice.

„Dojdu pro čisté oblečení.“ Pronesl Castor a odešel. Labrador se dal do ošetření mých zranění.

„Teď to bude bolet.“ Upozornil mě Labrador.

„Vím.“ Řekla jsem, zhluboka se nadechla a zatnula jsem zuby.

„Nechceš chytit za ruku?“ zeptal se mě Frau.

„V pohodě.“ Odpověděla jsem a zavřela oči. Když v tom mě přeci někdo chytil za ruku. Chtěla jsem protestovat, ale v tom Labrador začal čistit pravou nohu. Neudržela jsem se a začala syčet bolestí.

„Neboj, to přestane. Jsi statečná.“ Šeptal mužský hlas do mého ucha. Ale hlas nebyl Fraua, ale Simona. Což mě překvapilo. Otevřela jsem oči a podívala se na Simona. Ten se usmíval. A to on mi držel ruku a já mu ji drtila, jak mě to bolelo. Po chvíli přišel Castor s čistým oblečením.

„Tady máte oblečení, tak se pak převlečte.“ Řekl mně a Frauovi Castor. Poté, co mi Labrador pravou nohu obvazoval, tak se Simonovi tu ruku tolik nedrtila, protože bolest ustávala.

„Teď ještě tu ruku a tvář.“ Řekl Labrador a dal se na ošetření mé ruky a hned na to na tvář. A to už strašné nebylo. Přesto mě Simon držel za ruku a já mu ji už tolik nedrtila. „Hotovo, můžeš se převléci.“ Skončil s ošetřováním Labrador. Simon mi ruku pustil poté, co Labrador skončil s ošetřováním. Přikývla jsem hlavou na souhlas. Ostatní až na Fraua odešli. Frau se začal svlékat a já odvrátila od něho pohled.

„Ty se nepřevlékneš?“ zeptal se Frau překvapeně.

„J-jo budu.“ Dostala jsem ze sebe. Otočila jsem se a zády otočena k Frauovi jsem se převlékla. Při tom jsem se cítila celá nesvá. Možná jsem i zrudla v tvářích. I když jsem už oblečena byla, stále jsem stála zády k Frauovi.

„Klidně se můžeš otočit.“ Promluvil na mě po chvíli Frau. Když jsem se otočila, tak Frau byl také převlečen. V tom někdo zaklepal na dveře.

„Můžeme?“ zeptal se Castor, když dveře pootevřel.

„Jasně, že můžete.“ Přikývl Frau. Jakmile ostatní vstoupili, přišla ke mně Terka a znovu mě objala. Simon se na mě usmíval.

„Jak jste se tam odtamtud dostali?“ zeptala se nás zvědavě Terka.

„Našel jsem jeskyni, kterou jsem spíše poznal, a když zahlédl jezírko, tak jsem si byl jist na sto procent, že je to jeskyně, která má jezírko. Když se podplave tak jsi tady v klášteře u fontány.“ Vysvětlil Frau Terce ve zkratce.

„A vy?“ taky jsem se těch dvou zeptala.

„Po vašem pádu jsme pokračovali v jízdě.“ Odpověděl mi Simon a já se na něho podívala a hned se na mě usmál. Úsměv jsem mu vrátila.

„Myslela jsem si, že jsi mrtvá, Janey.“ Řekla vyděšená Terka, i když už se tolik nebála.

„Díky Frauovi jsem celá a živá.“ Uklidňovala jsem Terku.

„Fraue, díky.“ Poděkovala Terka Frauovi, že mi zachránil život.

„Není zač. Udělal bych to znovu.“ Ušklíbl se Frau. Já se na Fraua podívala a usmála. Nevšimla jsem si, jak Frau zrudnul a Simon se netvářil nadšeně a zatínal pěsti. Ale někdo si toho všiml a v hlavě mu to začínalo šrotovat.

Komentáře