Anime World CZ/SK - Příběhy

III. Čtyři muži

Hluk se přibližoval čím dál tím víc. Terka mi začala drtit ruku, ale nepípla jsem. Nechtěla jsem dát najevo, že mě to bolí. A taky, že se bojím. Sice tu byl Simon, ale i tak jsem před ním nechtěla vypadat jako slaboch. Jenže hluk byl hlasitější a hlasitější. Všimla jsem si jedné jeskyně.

„Tady se schováme.“ Řekla jsem Terce a Simonovi a s Terkou jsem si to hned zamířila dovnitř jeskyně. Simon nás rychle následuje. Schovali jsme se včas. Protože kolem jeskyně prolétly čtyři létající skútry, nebo co to bylo. Simon stál přede mnou, tak jsem po chvíli nic neviděla. Simon byl o dost vyšší než já, či Terka. Takže Terka neviděla vůbec nic. Já to jen na chvilku zahlédla.

„Jsou mi povědomé.“ Pronesl šeptem Simon. Překvapila mě jeho reakce, protože i z toho kousku, co jsem zahlédla mi to bylo povědomé.

„Co to bylo?“ zeptala se Terka šeptem. Šeptala tak, že jsem nevěděla, jestli ji

Simon slyšel či nikoliv.

„Sama nevím.“ Zašeptala jsem směrech k Terce. Stále jsme se držely za ruce. „Zajímalo by mě, kam jsme se to dostali.“ Pronesla jsem zamyšleně a šeptem, že jsem nevěděla, jestli mě někdo z těch dvou slyšel.

„Já chci jít domů.“ Pronesla šeptem Terka, která dávala svůj strach dost najevo. Stiskla jsem jí ruku pevněji, abych ji dodala odvahu.

„Neboj, nějak se to všechno vysvětlí.“ Zašeptal Simon směrem k Terce, ale nepodíval se na ni.

„Ale jednu výhodu to má.“ Zašeptala jsem směrem k Terce.

„Jakou?“ zeptala se Terka, které to nedošlo.

„Vidíme se dřív, než v tom srpnu.“ Usmála jsem se na Terku, ale jestli můj úsměv viděla, nevím, protože v jeskyni byla tma.

„To je pravda.“ Řekla Terka silnějším tónem v hlase.

„Simona, myslíš, že bychom mohli už jít?“ otočila jsem se na záda Simona. Touha dotknout se ho, byla hodně silná. Simon vykoukl z naší skrýše a pak se otočil na nás.

„Zkusíme to. Nikde nic není vidět ani slyšet.“ Zašeptal směrem ke mně Simon. Přikývla jsem hlavou na souhlas. K mému překvapení mě Simon chytil za ruku a vytáhl jak mě, tak i Terku ven z jeskyně.

Opravdu byl čistý vzduch. Chtěla jsem uvažovat, co to bylo za skútry, ale byla jsem konsternována tím, že mě Simon držel za ruku. Já držela za ruku Simona, mou platonickou lásku. Ale jak jsem byla mimo, tak jsem nezaregistrovala, že skútry se vrací k nám. Jenže ani Simon si toho nevšiml. Nevím proč, protože celou tu dobu byl ke mně otočen zády.

„Skútry se vracejí!“ křikla Terka, ale bylo pozdě, protože my dva byli mimo. Simon nás stačil ještě odvést do jedné z těch jeskyň, ale naši pronásledovatelé nás viděli. Čekali jsme tam, co se bude dál dít. V tom u vchodu se objevily čtyři stíny.

„Já být vámi, tak se tam neschovávám.“ Promluvit hlubokým tónem hlasu jeden stín. A ten mi zněl povědomě. A nejen mně.

Komentáře