Anime World CZ/SK - Příběhy

II. Kde to jsme?

Přistála jsem někde na poušti, nebo aspoň to tak vypadalo. Přistála jsem držkou rovnou do písku. Tak jsem se zakuckala a kašlala písek z úst. Ty vole, to mi byl čert dlužen. Pomyslela jsem si a postavila se na nohy. Když jsem stála na nohou, tak jsem se rozhlédla kolem sebe. V dálce jsem zahlédla siluetu člověka, který se ke mně přibližoval. Po chvíli podle rysů postavy jsem poznala, že jde o ženu. Jak se víc přibližovala, tak mi začínala být povědomá. Až jsem tu ženu poznala. No, spíše dívku. Byla to Terka, se kterou se léta přátelím. Dokonce jsou jsem u ní byla a ona ke mně teprve přijet měla. Hned jsem šla Terce naproti.

„Terý.“ Zvolala jsem na dívku, když jsme byly blízko sebe a nemusely jsme křičet.

„Janey.“ Zvolala Terka a skočila mi kolem krku. Jen tak, tak jsem udržela rovnováhu a nespadla na zem. I já Terku objala.

„Neboj, nějak se vysvětlí, kde to jsme.“ Řekla jsem nahlas a objímala Terku. Ale uklidňovala jsem tím i samu sebe. Taky, jako Terka, jsem měla strach. Nevěděla jsem, kde jsme, proč tu jsme a co se tu bude dít. Po chvíli jsme se pustily.

„Vy se znáte?“ promluvil za mnou mužský hlas. Trošku jsem sebou cukla, jak jsem se lekla, protože jsem to nečekala. Když jsem se otočila, myslela jsem, že mi vypadnou oči z důlků. Naproti mně stál Simon.

„A-ano.“ Dostala jsem ze sebe překvapeně. „Já jsem, Jane a to je Terka. Jsme z České republiky.“ Vysvětlila jsem už normálním tónem v hlasu.

„Já z jižní Koreje. Jsem Simon.“ Představil se nám a vykouzlil na rtech ten nejkrásnější úsměv na světě, jaký jsem kdy viděla. Taky jsem se na něho pousmála. „Vy víte, kde jsme?“ zeptal se spíše mě, protože mu došlo, že Terka se bojí.

„Ne, ale chceme to zjistit.“ Řekla jsem, že nevíme.

„J-jak jste se sem dostali?“ dodala si odvahu Terka a zeptala se.

„Já zrovna vstával z postele, když se objevil nějaký vír nebo co to bylo a pak jsem se ocitl tady.“ Řekl zkráceně Simon.

„Já zrovna byla doma a učila se Japonštinu. Dostala jsem žízeň a šla si udělat pití. Při cestě do pokojíka se u okna objevil vír a po chvíli mě vcucnul a já přistála tady.“ Řekla jsem a málem pronesla, hodila jsem tady držku do písku, ale ovládla jsem se.

„Ty se učíš japonsky?“ zeptal se mě překvapeně Simon. Hlavou jsem přikývla na souhlas.

„Ale zatím jenom písmo a to mi moc nejde.“ Dodala jsem, že nějaký odborník nejsem. Simon přikývl hlavou, že rozumí a poté jsme se oba podívali na Terku.

„J-já byla ve škole a šla na záchod, když jsem otevřela dveře na záchod, objevil se tam vír a vcuclo mě to sem.“ Řekla Terka, jak se sem dostala i ona.

„Teď by bylo dobré zjistit, kde to jsme.“ Pronesla jsem odvážně a čekala na reakci těch dvou.

„Dobře.“ Přikývla Terka a Simon jenom přikývl hlavou na souhlas. Terka mě chytila za ruku a všichni tři jsme vyrazili střemhlav dopředu.

Při cestě jsem se rozhlížela kolem sebe a snažila se najít nějaké vodítko, které nám řekne, kde to jsme. V tom tichu jsme zaslechli něco jako motor a dost rychle se blížilo. Zastavili jsme se a podívali se na sebe z otázkou v očích, „Co teď?“

Komentáře