Dítě III.
Informace:
Mey-Rin tráví večer a noc s Bardroyem. A jak to mezi nimi bude nadále pokračovat? A co Ciel a Sebastian? Přečtěte si tuto kapitolu a těšte se na tu poslední, kde budou zodpovězeny vaše otázky. :)
III. Strávená noc
Týden utekl jak voda. Ciel už chodil týden do školky a Sebastian do práce. Já pracovala doma. Žehlení, psaní, vaření a úklid. Taky jsem brouzdala internetem, kde jsem hledala práci. Ale nikdo mě nechtěl přijmout. Buď se ozvali s tím, že už někoho našli, nebo se neozvali vůbec. Byla to strašná doba. Nikdo nechtěl zaměstnat ženu s pětiletým dítětem. Bardroyovi jsem se za ten týden vůbec neozvala. Ale odkládat to, to jsem taky nechtěla.
Takhle jednou po sexu se Sebastianem jsem se k němu přitulila a zeptala se ho, co si o tom myslí on.
„Měla bych se ozval Bardroyovi a domluvit se s ním, co a jak s Cielem.“ Promluvila jsem.
„Jsi si jistá, že to tak chceš?“ zeptal se mě Sebasian.
„Nechci to, ale pokud to neudělám, tak nám může způsobit problémy. Což nechci.“ Řekla jsem pravdu, jak to cítím.
„Udělej to tak, jak to cítíš v srdci. Mně to nevadí.“ Usmál se Sebastian a dal mi pusu do vlasů. Taky jsem se usmála a zavřela oči. Po chvíli jsem usnula.
Asi po dalším týdnu jsem se odhodlala a Bardroyovi se ozvala. Jenže mi to nebral. Došlo mi, že nejspíš pracuje. Tak jsem si řekla, že až uvidí nepřijatý hovor z cizího čísla, že se sám ozve.
Uběhl další týden a Bardroy se neozval. Řekla jsem si, že je to jeho smůla. Protože já se mu ozvala a on na to nic. Takže to nebyla má chyba, ale jeho.
Šla jsem takhle na nákup do krámu, když jsem tam zahlédla Bardroye. Pokusila jsem se ho ignorovat, že ho nevidím, ale on si mě všiml a hned se ke mně hlásil.
„Mey-Rin, tak rád tě vidím.“ Řekl, když ke mně přišel a hned mě objal. Chvíli jsem byla překvapena, ale pak jsem ho taky objala.
„Ahoj Bardroy.“ Taky jsem ho pozdravila.
„Jak se máš?“ zeptal se mě Bardroy a pustil mě.
„Dobře a jak ty? Před týdnem jsem ti volala a ty si vůbec nereagoval.“ Odpověděla jsem na jeho otázku a hned se obhajovala, že jsem se na něho nevykašlala a ozvala se mu.
„Tak to neznámé číslo si byla ty.“ Řekl Bardroy, místo otázky.
„Ano byla. Myslela jsem si, že se obratem ozveš.“ Vysvětlila jsem, proč jsem znovu nevolala.
„To je v pohodě. Je to moje chyba.“ Usmál se Bardroy. „Tak jak se domluvíme?“ zeptal se mě.
„Na to bych, jsem si chtěla jít někam sednout a ne to probírat mezi regály.“ Řekla jsem Bardroyovi, jak to vidím.
„Pravda. Tak, dneska se mi to nehodí, co takhle zítra v osm?“ navrhnul Bardroy.
„Zítra se to nehodí zase mně.“ Řekla jsem.
„Tak v pátek?“ zeptal se Bardroy.
„To by šlo.“ Souhlasila jsem a usmála se. I Bardroy se usmál. Pak jsem společně nakoupilo to, co kdo potřeboval. Pak se naše cesty rozdělily a každý šel svou cestou domů.
Doma jsem Sebastianovi řekla, jak jsem v krámě potkala Bardroye a jak jsme se domluvili, že si promluvíme. Sebastian přikývl a slíbil, že se o Ciela postará. Byla jsem za to ráda. Protože říct našim, kam jdu a s kým, tak by moc nadšeni z toho nebyli. Věděli, jak mi Bardroy hodně ublížil, když jen tak z ničeho nic beze slova a bez rozloučení odjel a neozval se. Ještě štěstí, že tu byl Sebastian, který se mě ujal i s dítětem, které se mělo teprve narodit a vzal Ciela za vlastního syna.
Byl pátek a ten týden utekl jak voda. Zrovna jsem se připravovala na schůzku s Bardroyem. Ciel mě sledoval, když seděl na posteli. Zrovna jsem se líčila.
„Ty někam jdeš, mami?“ zeptal se Ciel.
„Ano, mám schůzku.“ Přikývla jsem na souhlas.
„A mohu jít taky?“ zeptal se Ciel.
„Broučku, to nemůžeš. Je už pozdě a za chvíli půjdeš spát. Ale slibuju ti, že zítra ti budu vyprávět.“ Usmála jsem se na Ciela a pohladila ho po tváři. Sebastian nás sledoval ode dveří.
„Cieli, pojď, zahrajeme si něco.“ Pobídl Sebastian Ciela. Ten přikývl a šel do obýváku se Sebastianem, aby si něco zahráli. Ještě jsem se vděčně na Sebastiana usmála. Poté jsem se dolíčila a líp upravila ohoz. A byla jsem připravena na dnešní setkání s Bardroyem. V týdnu se Bardroy ozval a ujasnili jsme si místo a čas setkání. Měli jsme sraz před jednou restaurací. Doufala jsem, že do ní nepůjdeme, že si půjdeme sednout někam jinam. Ale pletla jsem se. Když jsem byla hotová, bylo skoro půl osmé. Rozloučila jsem se s Cielem a Sebastianem.
„Tak ahoj, nezlobte, buďte hodní a jít brzy spát.“ Loučila jsem se. Ciel mi dal pusu a Sebastian polibek, který jsem mu oplatila.
Na místo jsem dorazila za pět minut osm. Bardroy tam na mě už čekal. Přivítal mě s úsměvem na tváři a hned mě objal.
„Ahojky, jako vždy, jsi tu o něco dřív.“ Usmála jsem se na Bardroye a také ho pozdravila.
„Ahoj, to ty tu taky.“ Usmál se Bardroy.
„Kam půjdeme?“ zeptala jsem se Bardroye.
„Stojíme před tou budou.“ Řekl Bardroy a ukázal za nás, kde byla romantická restaurace ve stylu Francie. Což nebylo zrovna levné.
„Nepůjdeme jinam? Někam, kde to není tak drahé?“ zeptala jsem se Bardroye, že bych radši šla jinam.
„Ne, já to všechno platím.“ Trval si na svém Bardroy. Poté mi otevřel dveře a já vstoupila dovnitř.
Vešli jsme dál a číšník nám pomohl sundat a pověsit kabáty. Poté nás odvedl na místo, pro dvě osoby, kde stála cedulka rezervé. Už jsem chtěla protestovat, že je tu rezervace, ale poté mi došlo, že to rezervoval Bardroy. Bardroy mi pomohl sednout ke stolu a poté si sedl naproti mně. Objednal červené víno a číšník nám přinesl jídelní lístek.
„Na co si připijeme?“ zeptal se mě Bardroy.
„Nevím…“ nevěděla jsem a začala usilovně přemýšlet.
„Tak na našeho syna.“ Navrhnul Bardroy. Neochotně jsem souhlasila a připili jsme si a usrkli ze sklenice. „Nejdřív se najíme a pak si promluvíme. Co na to říkáš?“ navrhnul mi a já s tím souhlasila. „Jak ses za těch pět let měla?“ zeptal se mě.
„Dobře. Někdy dobře někdy špatně, ale stěžovat si nemohu.“ Řekla jsem pravdu. „A jak ses měl ty?“ taky jsem se ho zeptala.
„Jak říkáš, jednou dobře jednou špatně.“ Souhlasil se mnou Bardroy. Po chvíli přišel číšník s naší objednávkou jídla. Mlčky jsme se pustili do jídla. Po jídle jsme se vrátili k tématu, proč jsme se vlastně sešli.
„Jak si představuješ výchovu Ciela?“ zeptala jsem se narovinu.
„Ty na to jdeš nějak rychle.“ Usmál se Bardroy. „Rád bych o vídal každý víkend, kdy tu budu. To je jednou za dva týdny. Jednou mám pracovní víkend, další víkend jsem u našich. A o prázdninách bych ho chtěl mít na dva týdny. A každý měsíc bych ti na Ciela platil alimenty.“ Řekl, jak by si to představoval.
„Dobře, ale musíš chvíli počkat, abych na to Ciela nějak připravila a vysvětlila mu všechno. Ze začátku bych to viděla tak, že by si ho viděl jen jednou v týdnu s tím, že taky u toho budu. A postupně by si s ním byl sám, až by u tebe i přespal. Musíme jít na něho pomalu.“ Souhlasila jsem s nabídkou Bardroye, ale měla jsem k tomu jednu podmínku.
„Souhlasím. A čím dřív tím líp. Teď mám dva týdny dovolenou. Co se sejít v pondělí?“ zeptal se Bardroy a zaskočil mě, že přes mé varování jde na to rychle. Ale nakonec jsem s tím souhlasila. Měla jsem na to víkend, to nějak Cielovi vysvětlit.
„Dobře, souhlasím.“ Přikývla jsem na souhlas. Pak jsme si různě povídali. Hlavně jsem mluvila jí, protože Bardroy se hodně vyptával na Ciela. Řekla jsem mu, jaká byla první slova Ciela, když se učil mluvit, jak jedl, jestli dobře či špatně jedl, jeho oblíbená hračka a hry. A tak dále. Nakonec jsme vypili tři láhve červeného vína. Byli jsme oba opilí, ale ne zas tolik, aby nám druhý den bylo zle.
Okolo půlnoci jsme odešli z restaurace. Zastavili jsme se před restaurací a zadívali jsme se do očí toho druhého. Chystala jsem se rozloučit, ale Bardroy se začal ke mně přibližovat. Stále jsme se dívali do očí a Bardroy byl čím blíž a blíž. Já se nebránila a zavřela jsem oči. Bardroy mě políbil a já jeho. Nebránila jsem se. Jako za starých časů. Poté se Bardroy odtrhl a zastavil projíždějící taxík. Nasedli jsme si dozadu a Bardroy nadiktoval řidiči adresu místního hotelu. Po celou tu dobu, jsme se vzadu v autě líbali. Když jsme byli na místě, tak Bardroy zaplatil za taxíka a šli jsme ruka v ruce do hotelu.
Bardroy nás přihlásil v hotelu, že chceme jeden pokoj na jednu noc a zaplatil to. Recepční nám dala klíče od pokoje
Pokoj jsme našli poměrně rychle. Bardroy zamkl pokoj, abychom nebyli rušeni. Znovu jsme se líbali, navzájem si svlékli oblečení a hupsli do postele a prožili neromantičtější sex, jako před pěti lety. Jak mi to chybělo. Po skončení sexu, jsem se k Bardroyovi přitulila a vzápětí usnula. Byla jsem tak šťastná.
Ráno jsem se probudila v náručí Bardroye. Rychle jsem si uvědomila, co se stalo. A hned jsem kvůli tomu měla výčitky, ale cítila jsem se tak šťastně, jako před pěti lety, než mi Bardroy ublížil a beze slova utekl. Opatrně jsem vyklouzla z jeho objetí o modlila se, abych jsem ho nevzbudila. Oblékla jsem se a šla z pokoje na recepci.
Recepční jsem nadiktovala vzkaz, který má poté Bardroyovi vyřídit a šla na autobusovou zastávku a jela domů za Cielem a Sebastianem.
Bardroy, když se probudil a oblékl, šel k recepci vrátit klíče a chystal se zeptat na Mey-Rin, ale recepční mu předala ode mne vzkaz. Stálo tam: „Uvidíme se v pondělí, v jednu na pískovišti.“ Poté Bardroy vzkaz schoval a jel domů k rodičům.