Dítě I.
Informace:
Rozhodla jsem se, že budu dávat jména z různých anime. A tady je z anime Kuroshitsuji :D
I. Setkání po letech
Odváděla jsem svého syna do školky. Bylo mu pět let. Byl zářijový den a blížil se víkend. O víkendu jsem měla v plánu jet se svým přítelem a synem na prodloužený víkend v lázních. Měli jsme poukázku, kterou vyhrál můj přítel v jedné soutěži, Uhádni co to je‘. Už jsem se moc těšila. Jak si odpočinu při procedurách. I pro Ciela se tam našlo místo. Nejen procedury, ale i dětský koutek, bazén, prostě pro dítě ideální.
„Tak ahoj mami. A po spánku.“ Rozloučil se, se mnou Ciel. Zamávala jsem mu a šla domů. I když Cielovi je pět let, tak jsem doma, protože nemohu sehnat žádnou práci. Jsem vyučena sekretářka. Ale nechtějí přijmout někoho, kdo má malé dítě.
Došla jsem domů a začala uklízet byt. Utřela jsem prach, vyluxovala koberce i lino a poté lino vytřela. Když bylo vše hotové, tak jsem se dala do vaření oběda. Nebo spíš oběd pro mě a večeře pro Ciela a Sebastiana. Když bylo vše hotové, byl čas oběda, tak jsem se najedla. Uklidila po sobě nádobí. Okolo jedné mi začal vyzvánět mobil.
„Prosím?“ ozvala jsem se do telefonu. Chvilku jsem poslouchala. „Ano, vše mám hotové. Jen počkat na třetí hodinu a vyzvednout Ciela ze školky.“ Řekla jsem do mobilu a zase chvilku poslouchala. „Taky tě miluju. Pá.“ Rozloučila jsem se a hovor ukončila. Byl to můj přítel Sebastian. Žijeme spolu pět let, ale svoji nejsme. A abych byla upřímná, o svatbu s ním moc nestojím. Vyhovuje mi to tak, jak to je. Nastavila jsem si budíka na třetí hodinu a na chvilku zalehla. Hned jsem usnula.
Ve tři mě vzbudil budík. Šla jsem se upravit a vyrazila do školky pro Ciela. Už jsem se na něho moc těšila. Bylo to moje štěstíčko. Nebylo nic, co bych pro něho neudělala, ale rozmazlený není. Je slušně vychovaný.
Ve školce mě Ciel přivítal s úsměvem na tváři. Poznala jsem, že usnul a dobře se vyspal a měl dobrou náladu. Což jsem byla moc ráda.
„Tak zítra se uvidíme. Ahoj.“ Rozloučila se paní učitelka s Cielem.
„Víte, zítra Ciel nepřijde. Jedeme totiž do lázní na prodloužený víkend. A vracíme se až v neděli. Tak přijde až v pondělí.“ Připomněla jsem paní učitelce.
„Dobře, díky za připomenutí. Úplně jsem na to zapomněla.“ Usmívala se paní učitelka. Rozloučili jsme se a já s Cielem šla domů.
Po cestě jsme si různě povídali. Hlavně Ciel měl co vyprávět.
„Víš mami, chtěl bych, aby mě příští týden vyzvedl tatínek.“ Požádal mě Ciel a docela mě tím zaskočil.
„Uvidíme. Zeptáme se ho. A proč to tak chceš?“ zeptala jsem se Ciela.
„Překvapení.“ Jenom Ciel řekl a už se o tom nechtěl bavit.
„Uvidíme, ale myslím, že se to zařídí.“ Usmála jsem se na Ciela a přešli jsme jednu ulici. „A jak ses jinak měl ve školce?“ zeptala jsem se Ciela.
„Výborně, už trénujeme na Vánoční besídku.“ Pochlubil se Ciel.
„To už?“ divila jsem se.
„Ano, aby to bylo pěkné vystoupení.“ Vysvětlil mi Ciel.
„Aha. Tak to pak jo.“ Usmála jsem se. Přešli jsme další ulici a blížili se k našemu domečku.
Přišli jsme domů a Ciel si šel umýt ruce a šel si hrát. Já dala vyprat nějaké to oblečení. Ciel si dokázal hrát sám, ale poslední dobou si hrozně přál mít sourozence. Se Sebastianem jsme o tom mluvili, ale ještě jsme se nedomluvili. Chyba byla na mé straně. Nebránila jsem se mít ještě jedno dítě. Jen jsem nevěděla, jestli je vhodná doba. Ale rozhodla jsem se, že až se vrátíme z víkendu domů, tak řeknu Sebastianovi, abychom se pokusili o další dítě.
Okolo šesté přišel domů Sebastian. Po přivítání jsem začala prostírat stůl a dávat jídlo. Ciel a Sebastian si šli umýt ruce a zasedli ke stolu.
„Krásně to voní.“ Pochvaloval si Sebastian.
„A taky je to dobré.“ Pochválil jídlo Ciel.
„Děkuji vám oběma.“ Usmála jsem se na ty dva. Poté jsme se najedli v tichosti. Po večeři šel Sebastian umýt, utřít a uklidit nádobí a já šla Ciela dát do vany, aby se vykoupal. Chvíli jsem ho ve vaně nechala, aby si trošku pohrál. Pak jsem ho namydlila a umyla celé tělo, i hlavu. Poté jsme šli do obýváku hrát hry.
Ciel vybral pantomimu hru. Každý dostal hromádku kartiček, kde byly obrázky, a podle obrázku si musel předvést a ostatní hádali. Tuto hru Ciel miloval ze všeho nejvíce.
„Mami, vezmeme nějakou tu hru do těch lázní?“ zeptal se mě Ciel
„Asi ne zlatíčko. Protože tam bude spousta zábavy, že budeme rádi, když přijdeme na pokoj a zalehneme do postele.“ Snažila jsem se to Cielovi nějak vysvětlit.
„Aha, tak nic.“ Usmál se Ciel, který to nejspíš pochopil. Byla jsem ráda. Hráli jsme asi do půl desáté. Poté šel Ciel do postele. Já a Sebastian jsme si udělali romantický večer při pití červeného vína a byli jsme k sobě přituleni. Mluvili jsme o lázních, kam jsme měli druhý den jet. Poté jsme měli v posteli sex a hned na to usnuli.
Ráno jsme nemuseli vstávat na budíka, protože okolo sedmé přišel k nám Ciel a probudil nás. Všichni jsme vylezli z postele a oblékli se na cestu. Ciel se uměl obléknout sám, ale musela jsem mu to oblečení připravit, aby vypadal jako člověk a ne jako hastroš. Já poté udělala snídani. Najedli jsme se a zabalili věci do tašek. Poté jsme mohli jet na prodloužený víkend do lázní.
Cesta nám trvala pět hodin. Cestou jsme se i zastavili v jedné restauraci na oběd. Okolo třetí jsme dorazili k hotelu. Hotel byl zvenku moc krásný. Šlo o pětihvězdičkový hotel. V hotelu se už šlo ubytovat. Auto jsme nechali na parkovišti a šli do haly hotelu.
Došli jsme k recepci, kde byla příjemná recepční. Hned se na nás usmívala.
„Dobrý den, mohu vám pomoci?“ zeptala se recepční s úsměvem na tváři.
„Dobrý den, tady mám poukaz, který jsem vyhrál.“ Řekl Sebastian a podal jí poukaz. Recepční hledala v počítači.
„Ano, už to tady vidím. Prosím vyplňte tyto dotazníky.“ Požádala nás recepční stále s úsměvem na tváři. My si vzali ty dotazníky a propisku a šli stranou tyto dotazníky vyplnit.
Nejprve jsme vyplnili můj dotazník. Poté Sebastianův a nakonec Cielů, který jsem za něho vyplnila já, protože Ciel se uměl pouze podepsat. Poté jsme se vrátili k recepci.
„Tak, vyplněno?“ zeptala se nás recepční, která se stále usmívala.
„Ano.“ Řekl Ciel za nás všechny. Všichni jsme se zasmáli.
„Pokoj číslo osmdesát pět, osmé patro.“ Poradila nám recepční a Sebastianovi podala klíče od pokoje. Zamířili jsme k výtahům.
Když jsme nastoupili do výtahu a než se dveře zavřely, zdálo se mi, že jsem zahlédla někoho, koho znám dřívějška. Ale nakonec jsem si řekla, že se mi to jenom zdálo. Že to není možné a taky co by tu dělal. Ani jsem nezaregistrovala, že jsme v osmém patře a vystupujeme.
Vystoupili jsme si a šli najít dveře od našeho pokoje. Sebastian Cielovy ukázal čísla a podle nich se i Ciel vydal ten pokoj najít. Nakonec to byl on, kdo ten pokoj našel.
Sebastian dveře otevřel a my vstoupili dál. Byl to krásný pokoj. Po pravé straně byly dveře, které vedli do koupelny se záchodem. Jedny dveře vedly do ložnice, kde byla manželská postel. A na to navazovaly další dveře, kde byl pokojík. Byl to krásný výhled na tento pokoj.
Začala jsem vybalovat a uklízet do skříněk naše věci.
„Co podnikneme?“ zeptal se nás Ciel.
„Myslím, že se projdeme okolo hotelu a tady v hotelu, abychom věděli, co kde je. Co říkáte?“ navrhnul nám Sebastian.
„Já jsem pro, jenom vybalím věci.“ Souhlasila jsem s jeho návrhem.
„Dobře, jsem pro.“ Taky souhlasil Ciel.
„Nechceš pomoci?“ nabídl se Sebastian.
„Ne, díky, to zvládnu sama.“ Usmála jsem se na Sebastiana a dál vybalovala věci. Za hodinu to bylo hotové. A vydali jsme se z hotelu ven, prohlédnout si okolí.
Vyšli jsme z hotelu ven a šli kolem hotelu. Byl to krásný výhled. Krásná příroda, která se pomalu ukládala k zimnímu spánku. Na stromech žloutlo listí, které postupně opadávaly na zem. A nejen žluté, ale i zelené a červené. Okolo hotelu byla ohrada, kam se nesmělo, protože se tam chovali jeleni, daňci srny. Tak jsme se mohli jenom pokochat, jak pasou trávu. Ale o kousek dál byla jiná ohrada. Zde byly koně, na kterých se mohli děti i dospělé svézt a dát jim cukr nebo trávu. Bylo to zdarma, nebo spíš nic jsme neplatili, protože to bylo v ceně. Ciel se jako jediný projel na koni a byl celý šťastný. Když jsme se vrátili na hotel, byl čas oběda.
Přišli jsme do hotelu a šli najít jídelnu. Tu jsme našli. Mohli jsme si vybral ze tří jídel. Ciel si dal kuřecí řízek s hranolky, Sebastian smažený sýr s bramborem a já smaženou zeleninu s rýží. Všichni jsme si pochutnali. Po jídle jsme si šli prohlédnout hotel zevnitř.
Došli jsme na terasu, a rozhlédli se po celé její délce. Byl to krásný výhled do přírody. Byly i vidět venkovní bazény. Chtěli jsme pokračovat dál, když do mě někdo vrazil. Podívala jsem se kdo to je. A myslela jsem si, že mi vypadnou oči z důlků při pohledu na toho muže.
„Mey-Rin?“ řekl ten muž mé jméno a byl překvapený.
„Baldroyi?“ řekla jsem také překvapeně. Sebastian a Ciel na nás jenom koukali.