Netopýr II.
Informace:
Druhá kapitola na světě. Tak si ji užije :)
II. Konec dovolené
Jane Orihara:
Když jsem se ráno probudila, měla jsem bolehlav. Naštěstí mě bolela jenom hlava. Chvíli jsem musela přemýšlet, co se stalo. A po chvíli jsem si vzpomněla. Terčin táta zemřel na infarkt. Chtěla jsem vzít mobila do ruky a napsat jí, když sám mobil začal vyzvánět. Volal mi šéfinspektor.
„Orihara.“ Ozvala jsem se, když jsem hovor přijala. Chvíli jsem poslouchala. „Ano pane. Hned tam budeme.“ Přikývla jsem a hovor skončil. Hned jsem zavolala Zorovi, Shizuovi a Lawovi. Všichni přikývli, že hned dorazí. Terce jsem nevolala, protože měla jiné starosti. Chystala jsem se jít vzbudit Izayu, ale v tom zaklepal na dveře a vstoupil.
„Ahoj, jak ti je?“ hned se mě Izaya zeptal.
„Bolehlav, ale jinak dobře. Teď mi volal šéfinspektor. Máme přijet do kanceláře. Chce s námi všemi mluvit.“ Řekla jsem Izayovi, co jsem zjistila. Izaya přikývl a šel se obléci. I já se převlékla. Poté jsme zamkli byt a šli na parkoviště. Oba jsme nasedli do auta Izayi a jeli na stanici. Motorku jsem nechala být.
Když Izaya parkoval, tak už na nás čekal, Zoro a Shizuo. Co jsem vylezla z auta a Izaya taky, přijela motorka. Byl to Law. Když přišel k nám, tak jsme byli komplet.
„Tak, jsme tu všichni. Můžeme jít.“ Řekla jsem a chystala se vejít do budovy.
„A co Terka?“ zeptal se Zoro.
„Z rodinných důvodů nepřijde.“ Jenom jsem řekla a víc to nekomentovala. Poté jsme vyrazili za šéfinspektorem.
Jeli jsme výtahem do osmého patra, kde měl kancelář šéfinspektor. Zaklepala jsem na dveře a všichni jsme čekali, až nás vyzve dál.
„Není tu nějak chladněji?“ zašeptal Izaya. Já se podívala na Lawa a ten na mě. Usmáli jsme se na sebe.
„Dále.“ Ozvalo se tlumeně za dveřmi. Otevřela jsem dveře a vešli jsme dál.
Šéfinspektor seděl za svým stolem a sakem na sobě. Sedli jsme si, kde zrovna bylo volné místo. Já seděla naproti šéfinspektora a vedle mě Law a z druhé strany Izaya.
„Kde je slečna Mizuki?“ zeptal se šéfinspektor.
„Z rodinných důvodů jsem jí nevolala.“ Řekla jsem, že sama jsem Terce nedala vědět.
„Proč?“ nedal se šéfinspektor odbýt.
„Jak jsem řekla. Rodinné důvody.“ Byla jsem podrážděna.
„Hned ji povolejte!“ přikázal mi šéfinspektor.
„Pane, to neudělám.“ Stála jsem si za svým.
„Tak to mám udělat já?!“ rozčiloval se šéfinspektor.
„Opravdu není proč jí volat!“ ztrácela jsem nervy.
„Chci, aby váš tým byl kompletní!“ začal šéfinspektor křičet. Postavila jsem se a ruce položila o okraj psacího stolu šéfinspektora.
„Kruci, včera jí zemřel otec a já ji mám povolat?! Jste bezcitný!“ neudržela jsem nervy na uzdě. Law s Izayou mě chytili z každé strany, abych jsem neskočila po šéfinspektorovi.
„I tak ji povolejte! Práce jí pomůže!“ nenechal se šéfinspektor odradit od toho, aby Terka nejela s námi. „Poletíte do Konohy! Mají tam vraždu a obávají se, že mrtvol bude víc! Průběžně mě budete informovat!“ řekl proč nás povolal. Podal mi šest letenek do Konohy. Vzala jsem si je a odkráčela s ostatními pryč.
Zoro Roronoa:
Když mi Jane ráno volala, tak mě to překvapilo. Měli jsme mít volno a najednou jít do práce? Došlo mi, že jde o něco vážného.
Když jsme se všichni sešli, až na Terku, tak jsem se o Terku bál. Ale Jane jenom pronesla, že se bez ní objedeme. Jenže šéfinspektor rozhodl jinak.
Jane a šéfinspektor se nikdy neměli rádi a většinu času na sebe křičeli. Šéfinspektor zadával nám případy a nebo vždy Jane seřval. Jane se hádala, ale nikdy nebyla vytočena jako dneska. Šlo totiž o Terku. Už jsem se bál, že měla nehodu, ale z Jane nakonec vylétlo, že jí zemřel otec. Dost se mě to dotklo. Chtěl jsem se Jane zastat, ale Shizuo mi v tom zabránil, že mi položil ruku na rameno. Došlo mi, proč se obě nedostavily na pivko, když Law tvrdil, že dorazí obě dvě.
Když jsme odešli, tak jsem rychle šel k Jane, abych jí řekl, že s Terkou to vyřídím já.
„Janey, čekej.“ Zvolala jsem u schodů na Jane. Ta se zastavila a otočila se na mě. „Nevolej Terce. Já se u ní stavím.“ Řekl jsem, co jsem měl v plánu. Jane, přikývla hlavou na souhlas.
„Je u své matky.“ Řekla, Jane klidněji. Všichni jsme věděli, kde bydlí matka Terky. Přikývl jsem. „Za tři hodiny se sejdeme na letišti.“ Dodala a všichni jsme šli k autům a motorce a jeli jsme si sbalit věci na cestu do Konohy.
Terka Mizuki:
Mamka ještě spala a já dělala snídani. Chtěla jsem zavolat Jane, jestli by někam nezašla, ale řekla jsem si, že máme volno a že určitě spí. Tak jsem ji budit nechtěla. Po snídani, nebo spíš já byla po snídani, přišla mamka.
„Dobré ráno, mami.“ Pozdravila jsem mamku.
„Dobré ráno zlato.“ Pozdravila mě mamka. Mamka se pustila do snídaně. Já svým zrakem sledovala mobila.
„Dneska jdi domů. Já to tady sama zvládnu.“ Řekla mi mamka a napila se kávy.
„V pohodě mami. Já nebudu sama a ty taky nebudeš sama.“ Pousmála jsem se na mamku. Poté jsme mlčely a vzpomínaly jsme na tátu a manžela. Okolo desáté se ozval zvonek u dveří. „Jdu otevřít.“ Zvolala jsem na mamku.
Když jsem otevřela dveře, tak jsem byla překvapena z toho, kdo stál na chodbě. Stál tam Zoro.
„Promiň, že ruším, ale máme případ. Za tři hodiny na letišti. Jane, nechtěla, aby si jela, ale šéfinspektor si stál za svým a musíš taky jet. Jane se na šéfinspektora dost nasrala a řekla nám, co se včera stalo. Upřímnou soustrast.“ V rychlosti mi vše Zoro, řekl.
„Zlato, kdo to je?“ ozval se maminčin hlas.
„Počkám dole. Hodím tě domů.“ Dodal Zoro. Já přikývla a Zoro, odešel.
Šla jsem do kuchyně, kde seděla u stolu mamka.
„Byl to Zoro. Máme případ. Sice nerada tě tu nechávám, ale šéfinspektor chce, nebo spíš nařídil, že mám jet taky.“ Řekla jsem mamče.
„Neboj, já to tady zvládnu.“ Uklidňovala mě mamka. Hlavou jsem přikývla, objaly jsme se a já šla dolů, kde na mě čekal, Zoro.
Law Trafalgar:
Co Jane, vylítla a začala křičet na šéfinspektora, tak i vyzvonila, co se stalo Terce. Už mi bylo jasné, proč jsem měl pocit, že není vše v pořádku. Jel jsem domů pro věci. Šéfinspektor naštval i mě, když donutil, Jane, aby dala vědět i Terce. Ale já svůj vztek ovládl a s Izayou jsem zadržel, Jane, aby neudělala blbost. Jane a šéfinspektor si nikdy nerozuměli. A po dnešku se ani nedivím.
Dojel jsem domů, sbalil si věci a zavolal mamče, že za ní nepřijedu. Byla zklamaná, ale věděla, co dělám za práci, tak s tím byla smířena. Poté jsem si zavolal taxíka a jel na letiště. Bylo okolo desáté.
Shizuo Heiwajima:
Když mě ráno vzbudil telefonát od Jane, věděl jsem, že máme po dovolené. Naštěstí plány jsem ještě neměl, tak jsem nemusel nic rušit.
Když jsme byli u šéfinspektora, přišlo mi, že je docela zima, ale bylo to příjemné, tak jsem to neřešil. Ale co mě šokovalo, bylo chování šéfinspektora, když Jane, řekla, že Terce zemřel otec. Ještě štěstí, že jsem byl od šéfinspektara daleko, protože bych po něm i já sám skočil. Když porada skončila, tak jsem jel domů. Sbalil jsem si věci a metrem jel k letišti.
Jane Orihara:
Co jsme přijeli domů, tak jsme ani jeden z nás nepromluvil žádné slovo. Já musela vstřebat to, co řekl šéfinspektor. Bylo mu jedno, že Terka truchlí. Prostě do práce musela.
„Terka to zvládne.“ Promluvil Izaya, když parkoval.
„Vím, ale to jeho arogantní chování mi leze na nervy.“ Postěžovala jsem si
„Vím, mně taky.“ Přikývl Izaya. Šli jsme domů, kde jsme si sbalili věci a autobusem jsme jeli až na letiště, kde jsme se všichni sešli.