Démoní láska II. část
Informace:
Poslední část této povídky :)
Druhá část
Byla jsem se slečnou Terezkou venku, protože Martin měl obchodní jednání. Bavily jsme se o životě, když v tom jsem zacítila, že tu blízko jsou démoni. Nejdřív jsem si myslela, že se mi to jenom zdá. Jenže po chvíli se před slečnou Terezkou se objevil démon, který ji omráčil.
„Pusťte ji!“ křikla jsem na ty démony, když v tom jsem dostala po hlavně i já a ztratila vědomí. Byla jsem o něco slabší, než jsem byla v době, kdy jsem jedla lidskou duši. Proto mě snadno omráčili.
Probrala jsem se a byla jsem v doupěti démonů. Sice jsem tu tři roky nebyla, ale doupě, jeskyni démonů bych poznala všude.
„S-slečno Terezko.“ Dostala jsem ze sebe a dotkla si hlavy, kam mě trefili.
„Konečně ses probrala.“ Promluvil hluboký a hrubý hlas. Hned jsem ten hlas poznala. Šlo o démona Ipose.
„Iposi, kde je slečna Terezka?“ zeptala jsem se Ipose.
„Myslíš tu krasotinku? Tamhle visí.“ Řekl Ipos a ukázal na stěnu, která byla naproti mně. Slečna Terezka byla svázaná i roubík měla.
„Hned ji pusť. Nemá s tím nic společného!“ křičela jsem na Ipose.
„Jen klid, drahá.“ Řekl chlácholivě Ipos. „My ji nepustíme, protože ty ji zabiješ a sníš její duši.“ Oznámil mi.
„Ty ses snad zbláznil?!“ zhrozila jsem se.
„Nezbláznil. Buď ji zabiješ ty, nebo já, ale ty budeš taktéž mrtvá.“ Vysvětlil mi Ipos.
„V čem je háček?“ zeptala jsem se Ipose.
„Vidím, že chytrost ti zůstala. No, musíš zabít další dva démony, než se k ní dostaneš. Neboj, do té doby bude ta krasotinka v bezpečí.“ Řekl mi Ipos, co mám udělat a slíbil, že slečně Terezce se nic nestane.
„Dobře, souhlasím.“ Souhlasila jsem nakonec, ale v hlavě se mi zrodil jiný plán. Nejdřív zabít ty dva démony a pak Ipose a slečna Terezka bude v bezpečí.
„Dobře. Chireeme a Stolasi, tady máte hostinu.“ Křikl a objevili se další dva démoni.
Postavila jsem se a připravila se. Vzlétla jsem do vzduchu a objevili se dva démoni. Chireem a Stolas. Hned na mě zaútočili a já se jejich prvnímu útoku vyhnula. Slečna Terezka vše sledovala. I já útočila, nejen oni. Po nějaké době, jsem se soustředila jenom na Stolase, kterého se mi podařilo zneškodnit. Chireem byl silnější a těžší oříšek než byl Stolas. Ale i toho po nějaké době jsem porazila a i on byl mrtvý.
„Dobrá práce, Sytry. Chvály hodné. Teď její duše je jen tvá.“ Řekl Ipos a zatleskal mi. Doletěla jsem k slečně Terezce a podívala se do jejích očí. Otevřela jsem ústa, že sním její duši. Ale víc jsem se dostala k slečně Terezce a místo, abych snědla její duši, zašeptala jsem ji do ucha.
„Promiňte, slečno Terezko.“ Zašeptala jsem a letěla jsem k Iposovi a zaútočila na něho. „Teď si tě podám!“ řekla jsem výhružně a na Ipose jsem zaútočila. Jenže Ipos se mému útoku vyhul.
„Měl jsem tušit, že mě zradíš!“ řekl Ipos a ušklíbl se. „Ale mě se tak snadno nezbavíš!“ dodal a zaútočil na mě. Nelítostně na mě zaútočil. Dařilo se mi vyhýbat jeho útokům, ale i on uhýbal mým útokům. Byla jsem slabší, kvůli tomu, že jsem nejedla ty duše. Ipos mě zranil na rameni a v obličeji. Udeřil mě tolik, že jsem odlétla ke stěně. Slečna Terezka vše sleduje. Setřela jsem si krev z tváře a zaútočila. Jenže jsem hodně slabá a vyčerpaná. Kvůli slabotě se mi rány nehojí tak rychle, jako ostatním démonům, co jí duše. V tom se dostal ke mně. Byl hodně blízko, ale já neměla sílu vůbec reagovat. Bránit se ani útočit. Rozerval mi kus břicha. Všude stříkala krev. Poté Ipos mě mlátil do obličeje a nechtěl přestat. Padla jsem k zemi. Ležela jsem. Zavřela jsem oči, abych nemusela vidět svou smrt, na kterou jsem čekala. Ale nic se neděje. Proto znovu jsem otevřela oči a vidděla, jak se ke mně blíží Martin a někdo, který je v celém červeném. Kouknu nad sebe, kde bojuje Ipos proti Shaxovi. Bylo vidět, jak Ipos je raněn a ztrácí sílu. Ten v rudém zachraňoval slečnu Terezku.
„Jak tohle můžeš říct? To si říkáš démon?!“ zeptal se zlostně Ipos Shaxe.
„Jsem plnohodnotný démon, jako Sytry nebo někdo jiný.“ Odpověděl mu Shax. Pak jsem už nerozuměla, co Ipos a Shax říkají, protože byla u mě slečna Terezka.
„Moni, tolik jsem se o tebe bála.“ Řekla slečna Terezka a měla v očích slzy.
„S-slečno Terezko.“ Dostala jsem ze sebe. Slečna Terezka mě chytila za ruku.
„Teď nemluv. Šetři se.“ Promluvil na mě Martin.
„P-promiňte.“ Omluvila jsem se slečně Terezce.
„Za co? Vždyť si mě bránila.“ Nepochopila slečna Terezka.
„Ž-že jsem v-vám lhala.“ Soukala jsem ze sebe.
„To je víc lidí, kteří mi lhali.“ Řekla slečna Terezka a podívala se na Martina. Ten trošku zrudl v obličeji.
„Sytry, jak ti je?“ zeptal se mužský hlas, který bych poznala všude. Byl to Shax.
„B-bylo i líp.“ Dostala jsem ze sebe.
„Šetři silami.“ Řekl potichu Shax.
„S-Shaxi, proč to děláš?“ zeptal se umírající Ipos.
„Jde pro mě o důležitého démona“ odpověděl mu Shax. Jak Shax, tak i slečna Terezka mě drželi za ruku. „Gaapi, až tenhle démon zemře, vezmi jeho duši a přines mi ji.“ Nařídil mužikovi v rudém.
„Ale Shy, víš, že to nesmím.“ Řekl Gaapi.
„C-co s tím c-chceš dělat?! Zeptala jsem se Shaxe.
„Pohltíš jeho duši, a to bez řečí:“ vysvětlil mi Shax. „A ty Gaapi, to pro mě uděláš, že?“ otočil se na Gaapiho.
„Tak dobře.“ Nakonec souhlasil Gaapi. Nerozuměla jsem Shaxovi, proč to dělal. „Už je po mně.“ Oznámil po chvíli. Došel k němu a sebral jeho duši. Poté i s tou duší šel k Shaxovi. Předal ji Shaxovi a ten se postaral o to, abych ji spolkla.
„Teď odpočívej Sytry.“ Doporučil mi Shax. Zavřela jsem oči, ale než jsem usnula, ještě jsem slyšela, jak Martin mluvil se Shaxem.
„Václave, ty ji doopravdy miluješ.“ Pronesl Martin
„Ano, můj pane.“ Přisvědčil Shax. Ale co se dělo pak, to nevím, protože jsem upadla do hlubokého spánku.
Probudila jsem se v něčí posteli. U mé postele seděla mužská postava. Po rozkoukání, jsem zjistila, že je to Martin Poté jsem si uvědomila, že mě někdo drží za ruku. Podívala jsem se kdo. Byla to slečna Terezka. Pokusila jsem se posadit, ale mým tělem proletěla ostrá bolest.
„Jen lež.“ Zašeptal Martin, aby nevzbudil slečnu Terezku.
„J-jak dlouho j-jsem spala?“ dostala jsem ze sebe potichu.
„Tři dny.“ Zašeptal Martin. „Nikdo se od tebe nehnul. Vždy tu někdo byl a je. Václav nám teď akorát dělá snídani.“ Vysvětlil mi a já jenom hlavou přikývla, že rozumím.
„Moni, jak ti je?“ zeptal se ospalý dívčí hlas. Patřil slečně Terezce.
„P-promiňte, že jsem v-vás vzbudila.“ Dostala jsem ze sebe omluvu, místo odpovědi na její otázku.
„To je v pořádku.“ Usmála se slečna Terezka.
„M-měla byste se jít o-odpočinout, s-slečno Terezko. I-i vy mladý pane.“ Vysoukala jsem ze sebe. Chtěla jsem se posadit, ale mým tělem projela taková bolest, že jsem si zase lehla.
„Jen lež, Moni.“ Řekla mi slečna Terezka. „Kdo by si tu měl odpočinout jsi ty.“ Nesouhlasila se mnou.
„Ale Monika má pravdu. Terý. Měli bychom si odpočinout. Hlavně ty.“ Souhlasil se mnou Martin.
„Ale Martine, chci být u své Moniky.“ Řekla slečna Terezka a její slova mě zaskočila. Nepochopila jsem, jak to myslí.
„J-jak to m-myslíte, s-slečno Terezko?“ dostala jsem nakonec ze sebe.
„Chci, aby si byla mou chůvou“ vysvětlila mi slečna Terezka. To snad nemyslí vážně. Já chci od nich odejít a ona chce, abych byla její chůvou? Ptala jsem se sama sebe.
„A-ale slečno T-Terezko, se mnou jste v n-nebezpečí. Pod d-dohledem Lenky j-jste v bezpečí.“ Dostala jsem ze sebe nesouhlas.
„S kým budu, je moje rozhodnutí a já chci být s tebou. Ty mě ochráníš.“ Řekla rozhodným hlasem slečně Terezka. Teď jsem se chtěla rozhodně sednout a rozmluvit jí to, ale nedařilo se mi posadit se, jak mě bolelo celé tělo.
„Jen lež. Potřebuješ nabrat sílu.“ Doporučil mi Martin.
„S-slečno Terezko, j-já vás moc n-neochráním. S-sama jsem na ně s-slabá.“ Řekla jsem, ale slovo démon nedokázala vyslovit.
„Ale ochráníš mě. Jsi dost silná. Porazila jsi dva démony a toho třetího skoro taky.“ Utěšovala mě slečna Terezka. No, že bych toho třetího dostala se říci nedá, protože jsem mu neudělala ani škrábanec. Pomyslela jsem si.
„A-ale slečno T-Terezko.“ Chci protestovat, ale slečně Terezka mi skočí do řečí.
„Žádné ale. Uzavřu s tebou dohodu, ale ne takovou jako Martin a Václav. Takovou falešnou dohodu.“ Řekla mi slečna Terezka a já jen vytřeštila oči a podívala se na Martina. „Až se uzdravíš, tak spojíme naše krve a budeme sestry. Poté mě budeš muset poslouchat na slovo.“ Trvala na svém slečna Terezka.
„A-a co když neuposlechnu a n-nebudu souhlasit?“ zeptala jsem se slečny Terezky, co se stane, když budu proti tomu.
„Tak uzavřu smlouvu s jiným démonem, ale tu opravdovou, jako Martin a Václav.“ Řekla mi slečna Terezka výhružně.
„Ona to myslí smrtelně vážně.“ Promluvil i Martin. Přikývla jsem hlavou.
„D-dobrá, vzdávám se.“ Řekla jsem rezignovaně. „Jen mi slibte, ž-že neuzavřete ž-žádnou smlouvu s jiným d-démonem.“ Musela mi slečna Terezka slíbit.
„Ano, to slibuji.“ Slíbila mi slečna Terezka. A nejen mně, ale i Martinovi to slíbila. Tím mi zkazila plány na to, abych od nich odešla. A co teď? Pomyslela jsem si. „A teď odpočívej, ať to můžeme co nejdřív uskutečnit a stát se sestry.“ Přikývla jsem a zavřela si oči. V tom jsem zaslechla, jak Shax otevřel dveře.
„Jídlo je připravené.“ Promluvil šepotem Shax „Měli byste se jít najíst.“ Pobídl ty dva. Měla jsem stále zavřené oči a dělala jsem, že spím.
„Dobře Václave, jdeme se najíst.“ Souhlasila slečna Terezka. „Jinak, Monika se už probudila.“ Řekla zvesela. Nevěděla jsem, jak Shax reagoval, ale jediné co jsem chtěla, bylo to, že jsem ho nechtěla vidět. Vybavila se mi situace, kdy Martin se zeptat Shaxe jestli mě opravdu miluje a Shax řekl ano, můj pane. Což ale nic neznamenalo. Stejně tam přišli zachránit jen slečnu Terezku a ne mě. Shax se jenom pomstil za slečnu Terezku. Stála jsem si za svým. Cítila jsem, jak mě slečna Terezka pouští a s Martinem odešla. Chtěla jsem otevřít oči, ale v tom jsem pocítila, jak mě někdo chytil za ruku. Ruka byla velká a silná. Došlo mi, že jde o Shaxe. Co to dělá? Měl by se postarat o Martina a slečnu Terezku. Pomyslela jsem si. Nakonec se mi povedlo usnout.
Pomalu jsem se zase probouzela a cítila jsem, jak mě někdo drží za ruku. Otevřela jsem oči.
„Moni, jak ti je?“ byla to slečna Terezka.
„Líp.“ Zašeptala jsem. Martin tu nebyl, tak jsem se pokusila posadit, ale i stále mi to nešlo.
„Mohu tě o něco požádat?“ zeptala se mě slečně Terezka.
„A-ano.“ Dostala jsem ze sebe.
„Chce se mi spát, ale nechci tě opustit. I když Václav by tu rád byl s tebou sám, tak tu přesto chci být. Mohu si lehnout k tobě?“ požádala mě slečna Terezka. Byla jsem překvapena, že chce spát se mnou v jedné posteli.
„Ano.“ Slyšela jsem, jak jsem odpověděla.
„Paráda, děkuji ti moc Moni.“ Poděkovala mi celá šťastná slečna Terezka. Pousmála jsem se na ni. Poté si sundala boty, obešla postel a lehla si ke mně. „Mohu tě chytit za ruku?“ ještě se mě zeptala.
„Ano.“ Přikývla jsem. Slečna Terezka mě chytila za ruku a po chvíli oddychovala, jak usnula. Musela být pěkně unavená. Pomyslela jsem si. Taky jsem zavřela oči a během chvilky jsem taky usnula.
Když jsem se znovu probudila, tak slečna Terezka ještě spala. A stále mě držela za ruku. Ale nebyla jediná. Z druhé strany mě taky někdo držel za ruku a podle stisknu jsem poznala, že je to Shax. Věděla jsem, že ho uvidím, ale že to bude takhle brzy s tím jsem nepočítala. Otevřela jsem oči a hned se dívám do očí Shaxe. Ten se usmál a rukou naznačil, ať jsem potichu. Jenom jsem přikývla hlavou. Odvrátím zrak a znovu zavřu oči, ale ne tak tvrdě. Cítila jsem, jak se slečna Terezka probudila a šeptem mluvila se Shaxem.
Pst, Monika ještě spí.“ Šeptal Shax
„Snad ji bude jenom líp a líp.“ Zašeptala slečna Terezka. Shax mlčel. „Kde je Martin?“ zeptala se na Martin.a.
„Už snídá. I pro vás je připravena snídaně.“ Zašeptal Shax. Slečna Terezka pustila mou rukou a cítila jsem, jak slezla z postele.
„Díky Václave.“ Poděkovala slečna Terezka Shaxovi. Otevřely se dveře a po chvíli zase zavřely. Takže slečna Terezka odešla z mého pokoje. Po chvíli mě Shax zase chytil za ruku. Ničemu jsem nerozuměla. Proč to dělá? Vždyť pro něho nic neznamenám. Jsme jenom přátelé. Uvažovala pro sebe. Už ho nechci vidět, ani cítit. Chci od něho odejít. Nechci, už cítit tu bolest u srdce. Pořád jsem si říkala pro sebe. Po chvíli přeci jsem ty oči otevřela. Nešlo mi usnout a bylo mi jasné, že tomuto rozhovoru neuniknu, tak ať už ho mám za sebou. Pokusila jsem se zase posadit, ale bolest mi to nedovolila.
„Jen lež.“ Řekl milým a vlídným tónem v hlase Shax. Stále mě držel za ruku. „Jak ti je?“ zeptal se na můj stav.
„Líp.“ Zašeptala jsem.
„To je dobře. Bál jsem se o tebe.“ Dostal Shax ze sebe.
„Proč?“ zašeptala jsem.
„P-protože tě miluju.“ Vyznal se mi Shax. Nemohla jsem tomu uvěřit. Takže Martinovi říkal pravdu a nelhal mu. Pomyslela jsem si. Shax se začal přibližovat. Zavřela jsem oči a po chvíli jsem cítila jeho rty na mých rtech. Políbil mě a já jeho. Po chvíli se ode mne odtrhnul.
„T-taky tě miluju.“ Vyznala jsem se mu.
„Teď odpočívej, ať se brzy uzdravíš.“ Usmál se Shax. Pousmála jsem se a přikývla hlavou na souhlas. Od té doby jsem se uzdravovala. Den co den to bylo lepší.
Po pár dnech jsem se dokázala posadit a i komunikace byla lepší. Už jsem nechtěla od Shaxe utéct. Věřila jsem, že mě doopravdy miluje a že mi nelže a nezneužívá. Poté, co jsem se uzdravila, tak jsem se slečnou Terezkou uzavřela pokrevní přísahu, a staly se z nás něco jako sestry. Nakonec jsem se stala její chůvou. Od té doby jsem byla taková veselejší, komunikativní. Dost často jsme navštěvovaly Martina a Shaxe. I oni k nám přijeli na návštěvu. Se Shaxem jsem nakonec měla tři děti. Dva kluky a holčičku. Byli to také démoni, ale učili jsme je žít a vychovat, jako člověka a ne démona. Dokonce jsme měli spolu svatbu. A už jsem od té doby nepohltla žádnou lidskou ani démoní duši. Díky trénování bojového umění se Shaxem a Martinem jsem dokázala sebe i slečnu Terezku ochránit. Nakonec jsme byli lidská a démoní rodinka.