Nevěra XXV.
Informace:
A poslední kapitola snad se líbilo :)
XXV. Nová rodina
Už to byly dva měsíce, co jsem byla rozvedená. Tomáš pracoval od šesti a já měla zkrácený úvazek od osmi do dvou. Dohodli jsme se s Tomášem, že budu doma já a on bude pracovat. Ale teď už je září, tak pracuju i já. V mé práci naštěstí mi vyšli vstříc.
Šla jsem probudit Ondru a připravila mu oblečení, které si měl vzít na sebe. Když byl Ondra probuzen, tak jsem šla dělat snídani. V tom se mi udělalo zle od žaludku. Běžela jsem na záchod. Tam jsem byla pět minut. Když jsem si myslela, že je vše OK, tak nebylo. Až jsem vyděsila Ondru.
„Mami, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Ondra.
„Ano, už ano.“ Vylezla jsem ze záchodu. „Jen promiň, ale snídani už nestíháme.“ Omluvila jsem se Ondrovi, že bude kvůli mně bez snídaně.
„V pohodě. Hlavně aby ti bylo dobře.“ Usmál se Ondra.
Šli jsme do školky, která byla skoro hned u domku. Cesta nám trvala jenom deset minut. Ve školce v šatně jsem převlékla Ondru a odvedla do třídy. A ještě mluvila s učitelkou.
„Dneska odpoledne Ondru vyzvedne přítel.“ Řekla jsem učitelce. Chtěla jsem ještě učitelce něco říci, ale v tom se mi udělalo zase zle. „Promiňte.“ Omluvila jsem se a letěla na dětské záchodky.
„Jste v pořádku?“ zeptala se mě učitelka, která šla za mnou.
„N-nevím. Radši si zajdu k doktorovi.“ Přislíbila jsem učitelce. Rozloučila jsem se s učitelkou a vyšla ven před školku.
Venku jsem hned volala do práce, že dneska nedorazím, že musím akutně k doktorovi. Šla jsem na autobusovou zastávku, kde jsem nastoupila do autobusu a jela do města. Ve městě jsem vystoupila, a šla jsem ke svému obvoďákovi. Bylo tam plno lidí, ale musela jsem si počkat.
Během čekání jsem na záchodě byla ještě třikrát. Nakonec přišla na mě řada, a co mi sestřička dala kartu, šla jsem k doktorovi do ordinace.
Doktor něco sepisoval na počítači a rukou naznačil, ať si sednu. Sedla jsem si a čekala jsem.
„Tak, co vás trápí?“ zeptal se mě doktor Orság. Vše jsem mu řekla. „Tak, co jste vše včera jedla?“ zeptal se mě na stravu předešlého dne. Pomalu jsem vzpomínala a vyjmenovávala, co vše jsem jedla. „Prohlédnu vaše břicho.“ Řekl a ukázal na lehátko. Sundala jsem boty a lehla si na lehátko. Doktor mi prohmatal břicho, ale nic mě nebolelo. „To je zvláštní. Ještě udělám ultrazvuk.“ Řekl a přivezl si ultrazvuk, který měl u sebe v ordinaci. Na břicho mi dal gel a začal projíždět a koukat na obrázku.
„Tak co pane doktore? Co mi je?“ zeptala jsem se vyděšeně.
„Nic vám není, maminko.“ Tuto jeho narážku jsem nepochopila.
„Tak proč je mi zle od žaludku?“ zeptala jsem se, když jsem nepochopila.
„Jste totiž těhotná.“ Vysvětlil mi doktor Orság.
„J-já čekám miminko?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„Ano, čekáte.“ Přikývl doktor Orság. Oblékla jsem se a dostala jsem kartu zpátky, kde už byla zpráva. Rozloučili jsme se i se sestřičkou a rozhodla se jít ještě na gynekologii.
Gynekologa jsem měla blízko, tak jsem tam šla. Věděla jsem, že se budu muset objednat, ale když jsem už tu byla, tak jsem to šla udělat osobně.
Když jsem vešla do čekárny, zrovna se otevřely dveře a stála v nich sestřička.
„Dobrý den sestři, jdu se objednat na kontrolu.“ Řekla jsem, co bych potřebovala.
„Dobrý den, máte teď čas?“ zeptala se mě sestřička. Přikývla jsem hlavou, že ano. „Jedna pacientka nám odpadla, tak doktor na vás má čas.“ Vysvětlila mi a já vešla dovnitř. Sestřička doktorovi přinesla mou složku a já se šla do kabinky svléknout. Poté si mě doktor zavolal do ordinace.
„Tak, co vás zlobí?“ zeptal se doktor. Sedla jsem si naproti němu.
„Nic, jenom mám ranní nevolnosti a podle obvodního lékaře jsem těhotná.“ Řekla jsem to, co jsem věděla.
„Tak si lehněte, uděláme ultrazvuk.“ Usmál se doktor. Lehla jsem si na lehátko a čekal mě další ultrazvuk. „Ano, to je pravda, jste těhotná.“ Přikývl doktor. „Jste v prvním měsíci.“ Dodal, v kolikátém měsíci jsem.
„Děkuji.“ Poděkovala jsem a setřela si slzy, které tekly štěstím.
„Uděláme těhotenský průkaz a budeme se vídat na kontrolách. Další máte za měsíc.“ Řekl doktor a vše sepsal do zprávy a pak vytvořil těhotenský průkaz. Rozloučila jsem se a šla za sestřičkou.
Když jsem byla oblečena, tak sestřička mi napsala datum další návštěvy.
„Gratuluju vám.“ Pogratulovala mi sestřička.
„Děkuji a chtěla bych nahlásit novou adresu.“ Vzpomněla jsem si, že jsem změnila bydliště. Sestřička si změnu zapsala a já mohla odejít.
Šla jsem na autobus celá šťastná. Čekala jsem dítě s někým, koho miluju a je pro mě hodně důležitý.
Když jsem dojela domů, tak auto Tomáše stálo u chaty. Divila jsem se, co dělá doma. Otevřela jsem dveře a sundala boty. Hned u mě byl Tomáš a objal mě.
„Tomáši?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„Tolik jsem se o tebe bál, když si mi nebrala mobila a v práci u tebe mi řekli, že ti není dobře.
„Moc se omlouvám, u doktora jsem si vypnula mobila a zapomněla zapnout.“ Omluvila jsem se Tomášovi.
„Tak co ti je? Nějaká střevní chřipka?“ vyptával se a vedl na pohovku.
„Ne nic takového.“ Zakývla jsem hlavou.
„Tak co ti je?“ strachoval se Tomáš.
„Jsem těhotná, tatínku.“ Řekla jsem s úsměvem na rtech.
„J-já budu otec?“ byl překvapený Tomáš. Hlavou jsem přikývla hlavou na souhlas. „V kolikátém měsíci?“ zeptal se mě Tomáš.
„V prvním měsíci.“ Řekla jsem. To, co mi řekl doktor. Tomáš mě opatrně objal a bylo poznat, že je celý šťastný. Stejně jako já.
„Miluju tě.“ Zašeptal mi do ucha.
„A já tě taky miluju.“ Zašeptala jsem Tomášovi. „Ty nemusíš do práce?“ zeptala jsem se udiveně.
„Pro zbytek dne mám volno.“ Ušklíbl se Tomáš.
Po obědě jsme šli společně vyzvednout Ondru do školky. Ten byl zmatený, ale šťastný, že může jít po obědě a s oběma.
Na kontroly chodil Tomáš se mnou. Oba jsme se dohodli, že se necháme překvapit, co to bude. Po devíti měsících se narodil kluk a pojmenovali jsme ho Tomáš. Za tři roky byla svatba a po svatbě se nám narodila ještě holčička, která dostala jméno Baruška. A byli jsme pětičlenná šťastná rodina.