Nevěra XXIV.
Informace:
Tak a oslavy mohou začít :D
XXIV. Oslava
Jeli jsme do jedné restaurace na jídlo. Tomáš zajel do luxusní restaurace na kraji města, ale zase nebyla až tak drahá, ale k oslavě to patří, tak jsme si řekli, že nebudeme šetřit.
K pití jsme si dali colu a k jídlu smažený květák s bramborem a tatarkou. A jako třešnička na dortu, byl zmrzlinový pohár. Po zaplacení jsme nastoupili do auta a ještě jeli na prohlídku jednoho zámku, kde ta prohlídka byla věnována dětem.
Tomáš koupil vstupenky a takových deset minut jsme čekali, než prohlídka započala. Tomáš Ondru vzal na koně, aby Ondra dobře viděl na ty exponáty i na ty průvodce, kteří se každou chvíli měnili v jinou pohádkovou bytost. V jedné taneční místnosti vybrali Ondru, aby si zatančil s nějakou holčičkou.
„Bude z něho dobrý tanečník.“ Pošeptal mi Tomáš do ucha. Víc jsem se k němu přitiskla.
„To ano, ale nevím po kom má talent.“ Taky jsem Tomášovi zašeptala. Jinak prohlídka trvala jenom hodinku. Po prohlídce jsme jeli domů.
Tomáš se hned vrhnul na vaření večeře. Chtěla jsem mu pomoci, ale on tu pomoc odmítl. Tak jsem vzala karty a hrála s Ondrou prší, které se učil hrát.
„A to už tátu neuvidím?“ zeptal se Ondra při hře.
„Uvidíš, ale až příští měsíc.“ Řekla jsem Ondrovi pravdu.
„A co když já ho vidět nechci?“ dál se vyptával.
„Nebudeš s ním osamotě.“ Uklidňovala jsem Ondru.
„Ty tam taky budeš?“ rozzářila se Ondrovi očka.
„Já ne, ale paní, která dohlédne, aby tě táta nebil, nenadával a takové věci.“ Snažila jsem se mu to vysvětlil.
„Mohu se připojit?“ zeptal se Tomáš.
„To už je to hotové?“ byla jsem překvapena.
„Ještě. Jen se to musí nechat hodinu péct v troubě.“ Usmál se Tomáš. Pak jsme hráli karty všichni tři. Všimla jsem si, že Tomáš nechává Ondru vyhrát. Ale naštěstí Ondra nepatřil k těm, co jim něco nejde a hned se rozčilují či brečí. Bral to jako samozřejmost. Což jsem byla ráda. Po hodině jsme se dali do jídla.
„Mňam, to je dobrota.“ Pochvaloval si jídlo Ondra. Poznala jsem, že Tomáš udělal buřty na pivě, a musím uznat, že i mně chutnalo a to moc.
„Umím ještě nějaké věci, ale až bude větší, tak tě to naučím.“ Slíbil Tomáš Ondrovi.
„Tak dobře.“ Zajásal Ondra. Už jsem si myslela, že se zeptá kdy, ale neudělal to.
Po jídle šel Tomáš s Ondrou do vany a já umyla nádobí. Pak jsem do vany šla já a Tomáš utřel nádobí. Poté jsme dali Ondru do postele. Jednu pohádku přečetl Tomáš a jednu já. U té druhé pohádky usnul. Dali jsme mu pusu na čelo a šli dolů.
Tomáš otevřel Lambrusko, šumivé víno a přitulili se k sobě.
„Na co připijeme?“ zeptala jsem se Tomáše.
„Co na naší novou rodinu?“ navrhnul Tomáš.
„Tak na novou rodinu.“ Souhlasila jsem a oba jsme si přiťukli a napili. „Hmmm, to je lahoda.“ Pochvalovala jsem víno. Při popíjení vína jsme si různě povídali. V jedenáct Tomáš umyl sklenky a odnesl mě do naší ložnice.
Jemně mě položil na postel. Dívali jsme si do očí. Poté mě Tomáš jemně políbil. A já jeho. Poté jsme se milovali. Jemně, něžně a pomalu. Poté jsem si lehla na hruď Tomáše.
„Miluju tě Baruško.“ Vyznal se mi Tomáš.
„A já tebe a moc.“ Taky jsem se Tomášovi vyznala. Tomáš mi dal pusu do vlasů a během chvilky jsme oba usnuli.