Nevěra XXI.
Informace:
O něco delší než bylo :D
XXI. U advokáta
Ráno jsem se probudila okolo sedmé ranní. Byla jsem přitulena k Tomášovi. Opatrně jsem vylezla z postele, oblékla se a šla se podívat na Ondru. Ten ještě spal. Usmála jsem se a šla dolů, dělat snídani.
Dala jsem vařit vodu na kávu a čaj. Nakrájela jsem tři kousky chleba a namazala je máslem. Trochu posolila a nakrájela na to rajčata a ještě opepřila. Když jsem to podávala na stůl. Ozval se Ondra.
„Ahoj mami.“ Pozdravil mě Ondra. Podívala jsem se na něho.
„Dobré ráno zlatíčko. Jak ses vyspal?“ pozdravila jsem ho a zeptala se.
„Dobře a jak ty?“ zeptal se a posadil ke stolu. Zalila jsem mu čaj a sobě kávu.
„Báječně. Čaj bude za chvíli.“ Usmála jsem se a oba jsme si dali krajíc chleba.
„To nevadí.“ Řekl Ondra s plnou pusou.
„S plnou pusou se nemluví.“ Napomenula jsem Ondru.
„Promiň.“ Omluvil se a dál jsme jedli.
„Dobré ráno. Jak jste se vyspali?“ ozval se Tomášův hlas u schodů. Přišel ke mně a políbil mě. Ondrovi dal pusu na hlavu.
„Ahoj strejdo.“ Pozdravil Ondra a usmál se. „Dobře.“ Odpověděl na jeho otázka.
„Dobré ráno. Já výborně a ty?“ odpověděla jsem a taky se Tomáše zeptala.
„Výborně.“ Odpověděl Tomáš. Na stůl jsem položila kávu pro Tomáše, svou jsem měla na stole a před Ondru jeho čaj. Poté jsme se všichni dali do jídla.
„Hmmm, výborné.“ Pochválil s plnou pusou Tomáš.
„S plnou pusou se nemluví.“ Pokáral Ondra Tomáše.
„Tak to se omlouvám.“ Usmál se Tomáš.
„V pohodě.“ Zazubil se Ondra. Jak jsem Ondru sledovala, tak se víc usmíval než, když jsme žili s Karlem.
„Co máme dneska v plánu?“ zeptal se Ondra, když dojedl svůj chleba a napil se čaje.
„Nechceš ještě jeden chleba?“ zeptala jsem se Ondry.
„Ne, děkuji.“ Poděkoval Ondra.
„A ty, Tomáši?“ zeptala jsem se Tomáše.
„Ne nechci, děkuji. Když tak si ho udělám sám.“ Usmál se Tomáš a napil se kávy. „A pojedeme do města k právníkovi kvůli rozvodu a pak se uvidí.“ Odpověděl na Ondrovu otázku.
„A co je rozvod?“ zajímalo Ondru.
„To je, když už já nebudu žít s tvým tátou a on se mnou. Budeme žít odděleně.“ Snažila jsem se to Ondrovi vysvětlit.
„Nerozumím.“ Pokrčil Ondra rameny.
„Až budeš starší, pochopíš to.“ Usmál se Tomáš.
„Tak jo.“ Přikývl Ondra. Když jsme byli po jídle, chtěla jsem se vrhnout na nádobí, ale Tomáš mě předběhl.
„Udělám nádobí.“ Řekl Tomáš.
„Pomohu ti.“ Řekla jsem a vstala, že začnu sklízen ze stolu.
„V pohodě. Já to umyju a necháme to okapat. Pak se to jenom uklidí.“ Řekl Tomáš a začal sklízet ze stolu.
„Dobře. Pojď, Ondro, oblékneme se.“ Usmála jsem se a nastavila ruku. Ondra se chytil a šli jsme do jeho pokoje.
Vybrala jsem Ondrovi tílko s autíčkem a modré kraťasy. Ondra ze sebe svlékl pyžamo a začal se oblékat. Já mu ustlala postel a pak se šla převléct. Když jsem byla převlečena, ustlala jsem i naše postele. Když jsem byla hotová přišel Tomáš.
„Měla si to nechat. Já bych ustlal.“ Řekl Tomáš a začal se převlékat.
„Já to udělala ráda.“ Usmála jsem se na Tomáše.
„Mám otázku.“ Řekl náhle Tomáš.
„Jakou?“ pobídla jsem ho, aby se zeptal.
„Pomáhal ti Karel někdy v domácnosti?“ zeptal se Tomáš opatrně.
„Ne, nikdy. A když něco nebylo v pořádku, hned to byla moje vina.“ Přikývla jsem, že se trefil.
„Odteď na nic nejsi sama. Vše budeme dělat společně.“ Ujišťoval mě Tomáš, že opravdu nejsem na nic sama. Usmála jsem se a Tomáše objala. Tomáš mě začal líbat na krku. Zrychloval se mi tep.
„Radši toho nech. Může přijít Ondra.“ Zašeptala jsem, i když jsem to říkala nerada. Moc se mi to líbilo.
„Pravda.“ Přikývl Tomáš, a ještě jednou mě políbil na krku. „Miluju tě Baruško.“ Zašeptal mi do ucha.
„I já tebe miluju a moc.“ Vyznala jsem se Tomášovi.
„Mohu se k vám připojit?“ ozval se Ondra u dveří. Oba jsme se na Ondru podívali.
„Jasně, že jo.“ Přikývl Tomáš. Ondra přešel k nám a Tomáš vzal Ondru do náruče. Ondra nás dva objal kolem ramen. Chvíli jsme se mazlili. „Měli bychom jít.“ Řekl po chvíli Tomáš. Odtáhla jsem se a všichni jsme šli dolů se obout. Tomáš Ondru nesl v náručí.
Když jsme se obuli, tak jsem zamkla chatu a Tomáš dal Ondru do autosedačky. Sedla jsem si vedle Tomáše, ten nastartoval a jeli jsme do města. Cesta trvala skoro dvě hodiny. Ondra cestou usnul a i já skoro usnula. Po dvou hodinách Tomáš parkoval na placeném parkovišti.
Já a Ondra jsme čekali u auta a Tomáš šel zaplatit parkovné. Poté nás Tomáš odvedl do malé budovy, kde bylo několik kanceláři.
„Chlape, chceš zmáčknout knoflík?“ zeptal se Tomáš Ondry u výtahu.
„Mohu?“ zeptal se překvapeně Ondra.
„Jasně, že jo.“ Přikývl Tomáš. Ondra zmáčkl tlačítko a čekali jsme, až přijede výtah.
„S tátou bych to nemohl udělat.“ Postěžoval si Ondra.
„Se mnou můžeš mačkat, co chceš.“ Slíbil Tomáš Ondrovi. Výtah přijel a my jeli do pátého patra.
Poté nás Tomáš vedl na pravou stranu. Tam jsme došli ke dveřím, kde stálo: „Advokátní kancelář Pavel Adámek.“ Tomáš hned zaklepal na dveře. Dveře nám otevřela mladá dívka.
„Dobrý den, je Pavel uvnitř?“ pozdravil a zeptal se Tomáš dívky, která byla nejspíš sekretářka.
„A jste objednaní?“ zeptala se maličko přísně. V tom se otevřely dveře uvnitř budovy.
„Tomáši?“ ozval se mužský hlas.
„Ahoj Pavle.“ Pozdravil Tomáš.
„Alenko, pusť je dál.“ Řekl Pavel zvesela. Sekretářka Alenka ustoupila stranou a my vešli dál.
Tomáš s Pavlem se objali a poté Pavel nás odvedl do jeho kanceláře. Když jsme si sedli zvolal Pavel na Alenku.
„Alenko, udělej tři kávy a jednu limonádu pro mladého pána.“ Řekl Pavel a mladým pánem měl na mysli Ondru. Zavřel dveře a sedl za svůj stůl. „Kde je Lucie?“ zeptal se hned Tomáše.
„Nejspíš doma.“ Pokrčil rameny Tomáš. „Chtěl bych, aby si mě a tady Báru rozvedl. Jinak toto je Bára, žena Karla a jejich syn Ondra.“ Vysvětlil Tomáš. „Jinak toto je Pavel Adámek. Bára je má nová přítelkyně.“ Představil nás navzájem a Pavel si s námi podal ruku.
„Jak vám mohu pomoci?“ zeptal se Pavel spíše Tomáše.
„Byl bych rád, kdyby si mě obhajoval při rozvodu s Luckou a tady Báru při rozvodu s Karlem.“ Požádal Tomáš.
„Tak to budete potřebovat vyplnit papíry, co?“ zeptal se Pavel.
„Jenom já. Bára už papíry podala a Karel je včera dostal.“ Vysvětlil Tomáš.
„Dobře, tak já ti je najdu a vyplníš. A já mezitím vyslechnu tvou přítelkyni.“ Usmál se Pavel a šel najít papíry. Mezitím přišla Alenka a přinesla nám kávu a Ondrovi limonádu. Když Pavel našel ty papíry, dal se Tomáš na vyplňování a Pavel začal vyslýchat mě. „Tak paní Báro, jaký je důvod rozvodu?“ zeptal se narovinu.
„S Karlem jsem se přes rok jenom hádala. A hádali jsme se dennodenně i před Ondrou.“ Odpověděla jsem na jeho otázku.
„A co rodinná poradna? Zkoušeli jste ji?“ dál se vyptával.
„Ano přes rok, ale spíš se to horšilo, než lepšilo.“ Přikývla jsem na souhlas. Poté jsem vyprávěla, jak došlo k fackám při utíkání od Karla.
„Měla jste jít rovnou k doktorovi a na policii.“ Řekl mi Pavel.
„Dnes tam zajedeme.“ Přislíbil Tomáš, který dopisoval papíry.
„Bude se to hodit k rozvodu. A Ondru bych poslal na psychotesty. I to bude pro nás dobré.“ Řekl nám Pavel. „Jestli chcete, tak vám dám pár typů na psychologa.“ Přislíbil, že i s tímto nám pomůže.
„Takže nás bereš?“ zeptal se Tomáš, když Pavlovi vracel vyplněné a podepsané papíry.
„Určitě beru. Budu upřímný. Lucie se mi nikdy nelíbila. Ale tady Bára, to je něco jiné.“ Mrknul na mě Pavel.
„Díky, ale ta je už moje.“ Zasmál se Tomáš. I Pavel se zasmál. Já se taky zasmála, jediný Ondra to nepochopil.
„Dobře, dobře.“ Rezignoval se smíchem Pavel.
„Tak děkujeme.“ Poděkovala jsem Pavlovi.
„Jasně děkujeme.“ Poděkoval i Tomáš.
„Není zač. Velice rád to pro vás udělám.“ Usmál se Pavel. Podal si s námi ruku a my mohli odejít.
Mlčky jsme sedli do auta a Tomášovi jsem řekla adresu svého doktora a jeli jsme tam.