Nevěra XX.
Informace:
Už se blížíme ke konci. :)
XX. Plány
Po obědě si šel Ondra hrát do svého nového pokojíka a já s Tomášem udělala nádobí. Pak jsme si sedli na pohovku v obývacím pokoji, který byl spojen s kuchyní.
Přilepila jsem se k Tomášovi, který mě jednou rukou objal a dal do vlasů pusu.
„Co dál podnikneme?“ zeptala jsem se Tomáše.
„Tak zítra můžeme zajet k právníkovi. Já podám žádost a tebe by mohl rovnou zastupovat.“ Navrhnul plány na další den Tomáš.
„To zní dobře. Nějaký tvůj známý?“ zeptala jsem se.
„Ano, kamarád ze střední.“ Přikývl Tomáš.
„Tak snad si ho jako první nevezme Karel.“ Strachovala jsem se.
„Neboj, budeme ho mít my.“ Byl Tomáš pozitivní.
„Dobře, věřím ti.“ Usmála jsem se a chytila Tomáše za ruku a jemně ji stiskla.
„Nechceš se jít projít?“ zeptal se Tomáš, jestli se neprojdeme po okolí.
„To zní dobře. Dojdu pro Ondru.“ Souhlasila jsem a chystala se zvednout a jít pro Ondru.
„Já za ním dojdu.“ Nabídl se Tomáš, opatrně se postavil a pospíchal nahoru. Po chvíli přišel i s Ondrou.
„Mami, mohu si vzít sebou pana Medvídka?“ zeptal se Ondra a v ruce držel svého nejoblíbenějšího plyšáka.
„Pokud na něho dáš pozor, tak určitě.“ Souhlasila jsem s tím.
„Díky mami.“ Poděkoval mi Ondra a objal mě. Při tom pana Medvídka položil na stůl.
„Vidíš, říkal jsem ti to.“ Pohladil Tomáš Ondru po vláskách. Podívala jsem se z jednoho na druhého a ničemu jsem nerozuměla.
„Nejprve jsem se ptal strejdy.“ Vysvětlil mi to Ondra. Usmála jsem se, že rozumím. „Táta by mi to nedovolil.“ Posteskl si a měl skoro na krajíčku.
„Ondrášku, nemysli na tátu. Ten tu není a taky nebude.“ Utěšovala jsem Ondru.
„Opravdu?“ ujišťoval se Ondra.
„Ano, opravdu.“ Přikývl tentokrát Tomáš.
„Tak, můžeme jít.“ Řekl zvesela Ondra a pana Medvídka nechal na stole.
„A co pan Medvídek?“ zeptala jsem se na plyšáka.
„Pan Medvídek chce zůstat doma.“ Vysvětlil Ondra. Podívala jsem se na Tomáše a ten jenom pokrčil rameny. Šli jsme se všichni obout a Tomáš zamkl chatu a vedl nás po okolí.
Šli jsme cestou do lesa. Ondra se držel mé ruky, ale i ruky Tomáše.
„A strejdo, ty nás neopustíš?“ zeptal se náhle Ondra.
„Neboj, neopustím. Postarám se o vás.“ Usmál se Tomáš a Ondra vycenil své bílé zuby. Měl radost a já s ním. „Zítra ti nechám udělat klíče od chaty.“ Podíval se na mě.
„To není nutné.“ Odmítla jsem tuto možnost.
„Ale jo. Přeci na mě nebudete čekat před chatou, než přijedu z práce.“ Odmítl to Tomáš s vysvětlením, proč mi je nechá udělat.
„A Lucka je má?“ zeptala jsem se opatrně na lucku.
„Nemá. Taky na co, když jsme sem jezdili jen na týden každé léto. Bylo by to zbytečné.“ Vysvětlil mi to Tomáš. Přikývla jsem, že rozumím.
„Je tu tak krásně.“ Pronesla jsem a pokochala se okolím.
„Souhlasím. Jen Lucce se tu nelíbilo. Aspoň jsem si obhájil být tu o prázdninách týden. Teď tu budu bydlet se svou láskou a milovanou rodinou.“ Pronesl Tomáš. Podívala jsem se na něho a usmála se. Cítila jsem, jak mi Ondra stiskl ruku a myslím, že nejen mě.
Při procházce jsme narazili na pár chlapů, kteří se znali s Tomášem a zvali ho na pivo. Tomáš se na mě podíval.
„Tak proč nezajít na jedno.“ Usmála jsem se. A tak jsme všichni šli do hospody.
Tam bylo už pár štamgastů, které jsem poznala a oni mě. Dokonce mi tvrdili, že jsem lepší než Lucka. Že ta byla nafoukaná. Chtěla jsem zakročit, aby toho nechali, ale Tomáš byl rychlejší a řekl jim, že mají pravdu, že až teď otevřel oči. Překvapil mě tím, ale zároveň i potěšil.
U hospody byly prolézačky, na které šel Ondra. K pití jsme mu koupili colu a já s Tomášem si dala pivo. Tomáš si měl co říct s chlapy, tak jsme si tam dali i večeři, hranolky s řízkem. Byli jsme tam asi do osmi. Tomáš dokonce domů Ondru nesl v náručí, jak po dnešním náročném dnu usnul.
Doma jsem Ondru převlékla do pyžama a nechala ho dál spát. Přikryla a dala pusu na čelo. Poté jsem šla do ložnice, kde byl i Tomáš.
Pomalu ke mně přišel. Dívali jsme si do očí. Poté Tomáš vzal svou ruku, chytl za bradu a něžně mě políbil. A já jeho. Naše jazyky kroužily dokola a oba jsme vychutnávali jeden druhého. Pomalu mě položil na postel a rukou zajel pod triko. Zrychloval se mi tep. Taky jsem zajela pod Tomášovo triko a hladila a jemně škrábala po zádech. Tomáš mě líbal na krku, a to jsem vydala pár stenů rozkoše. Pomalu jsme si svlékli trika, plus mě ještě Tomáš rozepnul podprsenku. Nakonec jsme přešli na rifle a během chviličky byly dole. Byli jsme jenom ve spodním prádle. I to bylo dole. Opatrně něžně do mě Tomáš vnikl. Nebolelo to, ale bylo to příjemné. Oba jsme vydávali tiché steny. Tomáš přirážel a já ho hladila po zádech, on lízal a mačkal má poprsí. Po nějaké době, kdy Tomáš přirážel a přirážel víc a víc, jsme se udělali. Poté jsme odpadli a vydýchávali se.
„Bylo to nádherné. Jako poprvé.“ Zašeptal mi Tomáš do ucha.
„I mně se to moc líbilo. Teď vím, jak si ten sex užít. S Karlem to bylo vždy tvrdé, rychlé až bolestivé.“ Přiznala jsem.
„Neboj, já budu vždy něžný.“ Slíbil mi Tomáš.
„Věřím ti. Miluju tě.“ Vyznala jsem se Tomášovi.
„Taky tě miluju, Baruško.“ Vyznal se mi Tomáš. Políbili jsme se a oblékli pyžama. Přitulili jsme se k sobě a vzápětí oba usnuli.