Nevěra XVIII.
Informace:
Musela jsem si lehnout, proto tak pozdě :)
XVIII. Chata
Na chatu jsme jeli mlčky. Ondra seděl v autosedačce a brečel. I mně bylo do breku, ale zatím se mi povedlo slzy potlačit. Tomáš se věnoval řízení. Uvažovala jsem, co to Karla popadlo, jak věděl, že dostane ty rozvodové papíry a jak doma dopadl Tomáš. Cesta nám trvala celkem dvě hodiny.
Tomáš zastavil na pozemku chaty. Tomáš mi dal klíče od chaty, tak jsem šla odemknout chatu a Tomáš vyndal z autosedačky Ondru a vyndal a odnesl do chaty naše tašky.
Tašky dal nahoru, kde byly pokoje a poté jsme si všichni sedli na gauč v obýváku. Ondra mi seděl na klíně.
„Tak povídej.“ Vybídl mě Tomáš. Tak jsem mu vše řekla a pomalu mi začaly téct slzy. „Nebreč, to bude dobré.“ Utěšoval mě Tomáš a společně s Ondrou mi stírali slzy tekoucí po tváři.
„A jak si dopadl ty?“ také jsem se Tomáše zeptala. A Tomáš se dal do vyprávění.
Tomáš a Lucie:
Ráno Tomáš vstával už v půl osmé. Lucie ještě spala, tak potichu vyndal tašku ze skříně.
„Co to děláš?“ zeptala se Lucka, protože ten šramot ji vzbudil. Tomáš chvíli mlčel.
„Stěhuju se.“ Zašeptal pravdu.
„S-stěhuješ? A kam?“ byla v šoku a zcela probuzena Lucka.
„Pryč od tebe.“ Řekl pravdu, proč se stěhuje, ale na otázku kam, to mlčel.
„Ty máš jinou, co?!“ obořila se Lucka na Tomáše.
„Nemám, ale s tebou se to dál vydržet nedá!“ ohradil se Tomáš.
„Tak, když jsem tak strašná, proč si neodešel už dřív?!“ zajímalo Lucku.
„Zůstával jsem kvůli Lucince, ale voda z hrnce přetekla a musím od tebe pryč!“ řekl pravdu, proč s ní zůstával.
„To nemůžeš vydržet déle?! Jsou jí tři roky a už ji opouštíš!“ začala Lucka křičet. Bydleli v rodinném domku a křik vzbudil i Lucinku, která přišla do ložnice rodičů.
„Lucinka je chytrá holka a pochopí to! A kdo říkal, že se ji vzdávám?!“ taky křičel. Stál ke dveřím zády, tak nevěděl, že tam stojí Lucinka.
„A kdo tu tvrdí, že se ji máš vzdát?!“ křičela Lucka, i když o malé věděla.
„Vypadá to tak, že nechceš, abych Lucinku vídal!“ křičel Tomáš.
„T-tati, kam jdeš?“ ozval se hlas Lucinky. Tomáš se otočil, kde u dveří stála Lucinka a po tvářích jí tekly slzy.
„Lucinko, jak dlouho tu jsi?“ zeptal se, místo odpovědi.
„Vidíš, co si provedl! Rozbrečel si malou!“ křičela Lucka. Tomáš se na malou Lucinku usmál a pak se otočil k Lucce.
„To si mi nemohla říct, že stojí za mnou?!“ obořil se na Lucku.
„Proč bych měla?! Jen ať vidí, jaký je její otec!“ křičela Lucka.
„A to je to, proč nechci být s tebou!“ křičel taky. „Fůrie. Nic jiného, než fůrie!“ přikyvoval hlavou.
„A ty bezohledný manžel!“ vyčítala Lucka Tomášovi.
„Bezohledný?! No, radši to komentovat nebudu! A teď si dobalím věci a vypadnu, než udělám něco, čeho bych pak litoval!“ rezignoval Tomáš a začal dál balit věci. Lucinka brečela, Lucie sledovala Tomáše jen s otevřenou pusou. Nečekala, že bude Tomáš takhle tvrdohlavý a doopravdy ji opustí. Když měl věci naházené v tašce, políbil Lucinku na čelo a odešel dolů, k autu.
Tašku dal do kufru auta a sedl za volant. Nastartoval a jel za Bárou a Ondrou.
Do vyprávěl Tomáš, jak to probíhalo u něho. Ani jeden to neměl jednoduché.
„To mě mrzí.“ Pronesla jsem soucitně.
„Nemusí. Sice mě štve, že u toho bylo Lucinka, ale jinak toho nelituju.“ Přiznal Tomáš a dal mi pusu do vlasů. „Co takhle, já zajedu na nákup a ty vybalíš?“ navrhnul Tomáš variantu, co budeme teď dělat.
„Dobrý nápad.“ Souhlasila jsem. S Tomášem jsem se políbila. Poté Tomáš odešel a já šla nahoru s Ondrou a vybalit veškeré věci z tašek.