Nevěra XVI.
Informace:
Poslední den na dovolené. :)
XVI. Odjezd domů
Ráno jsem se probudila a bylo ještě brzo, tak okolo sedmé, protože všude panovalo ticho. Usnout mi už nešlo, tak jsem zírala do stropu stanu a přemítala. Po nějaké chvilce se probudil Ondra.
„Ahoj mami.“ Pozdravil mě Ondra. Podívala jsem se na něho a usmála.
„Dobré ráno, broučku.“ Taky jsem Ondru pozdravila. Oba jsme vylezli ze spacáku a oblékli se. Poté jsme si to zamířili na záchod.
Co jsme se vyčůrali, šli jsme zpátky ke stanům. Venku už byl Tomáš a kouřil.
„Dobré ráno, dneska nějak brzy, ne?“ pozdravil nás a zeptal se Tomáš.
„Já už nemohl nějak spát a mamka stejně byla už vzhůru.“ Vysvětlil to hned Ondra.
„Tak to pak jo.“ Usmál se Tomáš.
„Co teď podnikneme?“ zeptal se Ondra.
„Co takhle se naposledy projít po kempu?“ navrhnul Tomáš.
„To zní dobře.“ Souhlasil Ondra.
„Tak já se jenom převleču.“ Usmál se Tomáš a šel do stanu se převléci. Když vylezl, vylezla s ním i Lucinka. „Nebude vadit, když půjde s námi?“ zeptal se, ale otázka byla spíše mířena na Ondru.
„Nevadí.“ Přikývl Ondra.
„Nejdřív s ní zajdu na záchod.“ Usmála jsem se a všichni jsme šli na záchod. Nebo spíš čekali před záchodem a čekalo se na Lucinku. Poté jsme šli na tu procházku.
Ale šli jsme okolo prolézaček a tak místo procházky se šlo na prolézačky, protože se Lucince chtělo a Ondra se nechal rychle strhnout. Tak mně to nevadilo. S Tomášem jsem si sedla na lavičku a sledovali naše děti.
„Lucka nám včera řekla, že si po ní vyjela ve sprchách. Co se doopravdy stalo?“ zeptal se mě Tomáš. Tušila jsem, že jim Lucka něco řekne, ale že jsem po ní vyjela, to bych nečekala. A tak jsem řekla svou verzi. Tu pravdivou. „Promiň.“ Omluvil se mi Tomáš.
„Za co?“ podívala jsem se na něho.
„Za Lucku, jak to přehnala. Tak nějak mi dochází, že se začíná chovat jako Karel.“ Vysvětlil mi Tomáš a řekl to, co si myslí. Taky jsem se zamyslela, a musím říci, že mě to taky napadlo. Ale dál jsem to nechtěla řešit, tak jsem změnila téma. Což bylo na Tomášovi poznat, že to uvítal. Sledovali jsme naše děti a povídali si. Po nějaké době se objevil Karel a Lucka.
„Tak tady jste.“ Řekla Lucka a neznělo to moc příjemně. „Lucko, umýt ruce! Jde se snídat!“ křikla na malou. Lucinka hned přiběhla a šla s Luckou si umýt ruce. Ondra zase šel s Karlem. Já s Tomášem jsme na ně čekali před hospodou. Ti po chvíli dorazili a šli jsme se nasnídat.
K snídani jsme si všichni dali omeletu s čajem. Lucka a Karel si dali kávu. Po snídani, jsem s Luckou sbalila věci ze stanu a dali je chlapům, kteří to srovnali do kufru a pak zbourali stany a také uklidili do auta. Přišel Tomášův kamarád Petr Kovář, který nasedl do auta a odjel. My šli ke stájím, kde na nás čekali už připravení koně.
Já, Ondra a Tomáš jsme jeli jako poslední a dost v předu Lucky s Karlem. Cestou jsme si povídali o této dovolené. A já se těšila na další den, kdy s Ondrou uteču od Karla, a budeme šťastní s Tomášem.
Po hodinové cestě jsme si dali přestávku a po přestávce jeli hodni a půl, kde jsme poté vrátili koně a Tomáš nás hodil domů a pak jel i on domů s Luckami.