Nevěra XII.
Informace:
Nový den, nová várka :D
XII. Plavečák
Po vypití piva, jsme šli dovnitř hotelu si půjčit plavky a osušky. Poté jsme šli k pokladně, kde jsme ukázali vstupenky a jenom jsme dostali náramek s číslem od skříňky. Na chvíli jsme se rozloučili.
Skříňku jsem našla poměrně rychle. Otevřela jsem ji a převlékla se. Svlékla se do naha a věci uklidila do skříňky a hodila na sebe jednodílné černé plavky. Šla jsem do sprch se opláchnout. Když jsem vylezla ze šaten a sprch k bazénům, tak Tomáš s Ondrou tam na mě už čekali.
Oba se usmívali od ucha k uchu. Tak krásný pohled to byl. Vidět oba šťastné, hlavně Ondru.
„Tak co, kam půjdeme?“ zeptala jsem se převážně Ondry.
„Co jít, tam do toho kruhu?“ zeptal se a ukázal na vodní vír.
„Máš, namysli vodní vír?“ zeptala jsem se Ondry, jestli jsem to správně pochopila. Hlavou přikývl, že ano. „Tak to budeš u strejdy, aby se ti nic nestalo. Se mnou by to nedopadlo dobře.“ Souhlasila jsem, ale musel být u Tomáše, protože jak se z nám, budu mít s tím vírem problémy i já.
„Tak jdeme?“ zeptal se Tomáš s úsměvem na tváři. Přikývli jsme a šli jsme do bazénu.
Voda byla krásně teploučká. Bylo to tou sprchou před tím. Ondra se držel Tomáše jako klíště. Bylo vidět, že se bojí, ale nedal nic najevo a bojoval s tím.
Došli jsme k víru. Tomáš s Ondrou se tam dostali poměrně rychle a snadno. Jen já měla problémy. Nejdřív mě to vyhazovalo ven, jaký tlak to byl. Ale po chvilkovém boji, jsem se do toho víru dostala. Jenže hned jsem se potopila a při vynoření jsem se stačila jen tak, tak chytit okraje, abych se znovu nepotopila.
„Jsi v pořádku?“ byl hned u mě Tomáš s Ondrou a strachoval se.
„Jo, v pohodě.“ Usmála jsem se, protože už vše bylo OK. Poté jsme se nechali vést proudem vody. Tomáš s Ondrou se udrželi nad vodou, to já se několikrát potopila. Ale nebylo to strašné. Ve víru jsme byli tak dlouho, dokud proud vody nevypnuli.
Vylezli jsme z víru, když ustal. Ondra poté chtěl jít na tobogán a přál si jet se mnou. Vymysleli jsme to tak, že Tomáš jel jako první a pak nás dva chytal dole. Vody tam bylo po kotníky, ale ten proud vody tě vymrštil, že ses dokázal potopit. Takže Ondru chytal, až když byl pod vodou. Naštěstí se to Ondrovi líbilo, tak jsme se několikrát svezli. Jel jak se mnou, tak i s Tomášek. Střídalo se to.
Poté byl čas oběda. A po těch atrakcích a blbnutí nám třem vyhládlo. Byla tu kantýna, kam jsme si došli na jídlo. Dali jsme si všichni smažený sýr s hranolky a tatarkou. K pití vodu. Po jídle jsme si šli sednout do vířivky, kde jsme byli, dokud nám neslehlo po vydatném obědě. Poté Tomáš učil Ondru plavat.
Podržoval ho za břicho, radil jak kopat nohama a co dělat s rukama. Ondra to rychle pochopil, že po pár minutách už plaval sám bez podpory.
„Vidíš, jak si šikovný.“ Pochválil Tomáš Ondru.
„Táta bude mít radost.“ Pronesla jsem s úsměvem na tváři.
„Vážně?“ nebyl si Ondra jistý.
„Určitě.“ Přikývl Tomáš. Ondra se usmál. Pak jsme ve vodě ještě chvilku dělali kraviny.
„Nepůjdeme?“ zeptala jsem se.
„Asi jo. Jsme tu tři hodiny.“ Přikývl Tomáš a tak jsme vylezli z vody a šli do šaten. Tam jsem se opláchla a šla se převléci. Věci na mytí jsem neměla. Do půl hodiny jsem byla hotová a vylezla jsem ven, kde na mě ti dva čekali. Ondra se mě chytil za ruku a vyrazili jsme zpátky do kempu.