Nevěra VI.
Informace:
Jak jsem toto psala, dostala jsem hlad :D
VI. Kemp
Došli jsme k hospůdce a uvnitř jsme našli volné místo, kam jsme si sedli. Servírka byla hned u nás. Přinesla nám jídelní lístky.
„Dobrý večer, co to bude k pití?“ zeptala se na pití.
„Dobrý večer, my se ještě podíváme.“ Řekla za nás Lucka. Servírka odešla.
„Že k pití mohu colu?“ zeptal se mě Ondra.
„Jistěže, ale je to výjimečně.“ Souhlasila jsem, aby si k pití dal colu.
„I já mohu, že jo?“ zeptala se Lucinka.
„Ty ne.“ Řekla přísněji Lucka. Lucinka zesmutněla a měla i na krajíčku. Bylo mi ji líto.
„Já se s tebou rozdělím.“ Řekl Ondra, jako správný muž.
„Ne, Lucinka bude mít limonádu.“ Rozhodla rozhodným hlasem Lucka. Přišlo mi, že to říká chladně, ale neřešila jsem to. Zatím.
„Rozdělíš se, se mnou nebo tátou.“ Pošeptala jsem Ondrovi do ouška a dala do vlasů pusu. Po chvíli se znovu objevila servírka.
„Co to bude, prosím?“ zeptala se nás.
„Dvě točené limonády. Jedna třetinka a druhý půllitr. S jídlem počkám na manžela.“ Objednala Lucie.
„Já si dám jednu colu a gambrinus desítku.“ Objednala jsem nám pití. Poté jsem se otočila na Ondru. „Nemáš hlad?“ zeptala jsem se ho. Pokýval hlavou, že ne. „Tak s jídlem taky počkáme.“ Řekla jsem. Servírka si vše zapsala a odešla.
„S jídlem, snad by si počkala na manžela, ne?“ řekla Lucie nevěřícně, že bych s jídlem nepočkala na manžela.
„Nenechám své dítě hladovět, takže ano, nepočkala bych.“ Trošku jsem se ohradila. Po chvíli nám servírka přinesla pití. Každý se napil až na mě.
„Ty pít nebudeš?“ zeptala se mě Lucka překvapeně.
„Počkám na chlapy.“ Řekla jsem, proč nepiju. Lucka jenom pokrčila rameny. Po hodině oba dorazili za námi.
„Už jste jedli?“ zeptal se nás Tomáš překvapeně.
„S jídlem čekáme na vás.“ Odpověděla Lucka.
„To jste nemusely.“ Usmál se Karel. Tato jeho reakce mě překvapila. Nečekala bych, že tato slova řekne zrovna Karel. Jakmile chlapy usedli ke stolu, byla u nás zase servírka.
„Dobrý večer, co to bude k pití?“ zeptala se nás.
„Já kozla.“ Objednal se Karel.
„Já gambrinus desítku.“ Objednal si Tomáš. Co jim servírka přinesla pití, jsme si přiťukli.
„Na co připijeme?“ zeptal se Karel.
„Co takhle na dovolenou?“ navrhla jsem návrh. Všimla jsem si, že Karel chce protestovat, ale Tomáš rychle reagoval.
„To nezní špatně. Tak na dovolenou.“ Odsouhlasil Tomáš a všichni jsme si přiťukli. Pak jsme se podívali do jídelních lístků. Ondra si vybral filé s brambory, Karel smažený sýr s hranolky a já zeleninovou směs s hranolky. Lucka pro Lucinku vybrala kuřecí medailonky s hranolky, sama si vzala krabí salát a Tomáš si dal to samé jídlo, jako já. Za půl hodiny, nám jídlo přinesli a my se dali mlčky do jídla. Jedlo se v tichosti, když se ozval Ondra.
„Mami já už nemůžu.“ Ozval se Ondra.
„Tak to nech.“ Usmála jsem se na Ondru.
„Chceš být chlap?“ zeptal se Karel Ondry.
„Jo, chci.“ Přikývl Ondra.
„Tak to sněz všechno.“ Poručil Karel.
„Ale já už fakt nemůžu.“ Zakňoural Ondra.
„Nenuť ho, aby to snědl, když nechce. Ať mu není špatně od žaludku.“ Napomenula jsem Karla a zastala se Ondry.
„Barča má pravdu. Pak byste měli zkaženou dovolenou.“ Zastal se mě Tomáš. Karel si něco zabručel pod vousy a byl zticha.
„Co teď podnikneme?“ zeptala jsem se všech, když jsme všichni dojeli. Útratu platil Tomáš a já.
„Ženy vybalí věci a my se půjdeme s dětmi projít.“ Rozhodl Karel. To nebyl návrh, ale rozkaz.
„Ale co ženy? I ty by si to tu měly prohlédnout.“ Zastal se nás Tomáš.
„Náhodou je to skvělý nápad.“ Souhlasila Lucka.
„Co ty, Barčo?“ otočil se na mě Tomáš.
„Tak vybalit je potřeba.“ Neochotně jsem souhlasila.
„Tak je rozhodnuto.“ Řekla Lucka. Chlapy se odebrali s dětmi na prohlídku po kempu a my dvě do stanů vybalit věci.