Anime World CZ/SK - Příběhy

IV. Dovolená

Byl pátek a nás čekal odjezd na dovolenou. Bylo osm hodin ráno. Ondra snídal chleba s máslem, já ještě balila důležité věci, jako je hygiena a Karel začal nadávat.

„Kruci, kde mám ty kraťasy!“ bylo ho slyšet po celém domě. Nejspíš, jak křičel.

„Nenadávej před malým. A máš je tam, kam sis je včera dal.“ Řekla jsem v klidu, ale důrazněji.

„Tam ale nejsou!!“ dál křičel Karel.

„Jsou na gauči!“ taky jsem křičela.

„To ty si mi je tam dala, že?“ začal mi vše vyčítat.

„Za vše jenom mohu já, že?!“ byla jsem vytočena.

„To jsem neřekl!“ Bránil se Karel.

„Ale naznačuješ!“ nedala jsem se. „A dělej, za chvíli jsou tady!“ pobídla jsem ho k rychlosti. Karel se šel doobléci a já opláchla nádobí. Bylo mi mizerně, jako Ondrovi, který byl svědět další naší hádky. Když bylo nádobí hotové, tak i já s Ondrou šla na chodbu se obléci.

Karel už byl a netrpělivě čekal na chodbě u tašek.

„To vám to trvá!“ křikl nevrle.

„Tak, kdyby si aspoň pomohl, mohlo už vše být!“ nedala jsem se. Poté jsem si povzdychla. „A nehádejme se. Jedeme jako rodina a ať neděláme tvému bratrovi ostudu.“ Navrhnula jsem mu příměří. Karel si něco zabručel pod vousy a poté jel výtahem dolů i s věcmi. Já se obula, protože Ondra se obul mezi tím, co jsem se hádala s Karlem. Zamkla jsem byt a jeli jsme dolů, za Karlem.

Venku jsme čekali asi osm minut, než přijelo k obrubníku auto. Motor auta se zastavil a vystoupil řidič auta.

„Ahoj, čekáte na nás dlouho?“ pozdravil nás muž. Šlo o Tomáše a jeho rodinu.

Tomáš a Karel jsou dvojvaječná dvojčata. Každý vypadá jinak, i charakter mají jiný. Nikdo by neřekl, že jde o dvojčata.

„Ahojky, asi tak pět minut.“ Pozdravila jsem Tomáše a usmála se na něho.

„Omlouvám se, museli jsme se ještě vracet.“ Omluvil se Tomáš a začal, dával naše věci do kufru jeho auta. Karel mu dělal společnost. Já šla dát do autosedačky Ondru.

Hned jsme se přivítali s Luciemi.

„Ahojky holky.“ Pozdravila jsem ty dvě.

„Ahoj této Báro, ahoj Ondro.“ Pozdravila nás Lucinka.

„Ahoj Barčo, ahoj Ondrášku.“ Pozdravila nás Lucka.

„Ahoj této, ahoj Lucí.“ Pozdravil Ondra, když jsem ho dávala do autosedačky. Poté jsem si sedla před děti, přesně za Lucii. Děti si vzadu začaly povídat.

„Zase jste se pohádali?“ zeptala se mě Lucka.

„Trošku ano.“ Přikývla jsem na souhlas. „Ale pokusíme se být za dobře a nedělat ostudu.“ Slíbila jsem jí.

„To je v pohodě. Něco ti řeknu. Mezi mnou a Tomášem to taky neklape. Podle mě někoho má.“ Řekla mi Lucka šeptem, aby to nikdo jiný až na mě, nikdo neslyšel.

„To si nemyslím. Tomáš takový není, aby měl milenku.“ Zastala jsem se Tomáše. Lucka nestačila už nijak reagovat, protože do auta nastoupil Tomáš i Karel.

„Tak partičko, můžeme vyrazit.“ Řekl Tomáš a nastartoval auto. Podíval se do zrcátka, usmál se a vyjeli jsme střemhlav za dobrodružstvím.

Komentáře