Nevěra III.
Informace:
Něco pro 18+ :D A jdu se pokusit spát, tak ať se vyspím budu pokračovat :D
III: Rada od poradkyně
Ludmila a Karel:
Poté, co Bára odešla za Ondrou, tak ti dva se na sebe podívali. Usmáli se. Co si byli jisti, že nikdo dovnitř nevnikne, tak Ludmila si stáhla kalhotky, protože měla sukni a našpulila zadek ke Karlovi. Karel rozepnul zip a knoflík u kalhot a ze slipů vytáhl svého velkého penise. Hrubě vnikl do buchty Ludmily. Ta si rukou zacpala ústa, aby nezařvala nahlas. Jak to bylo úžasné, tvrdé, rychlé. Karel sem začal rád chodit, když zjistil, že Ludmila je závislá na sexu, jako on. A že tvrdý sex jí nevadí. Dokonce jednou se sešli u ní doma a tam ji i svázal pouty a mlátil, jak ona si přála. A Karlovi se to moc líbilo. Jen s Bárou to dělat nemohl. Už dávno spolu nespali. A budit Ondru nechtěl, nebo aby její křik vzbudil celý barák. Během chvilku se udělal. Vytáhl, penise a zastrčil do trenek a zapnul knoflík i zip. Ludmila se upravila a oba si ještě sedli naproti sobě.
„Tak, co probereme?“ zeptal se ironicky Karel.
„Co, kdyby ses rozvedl? Stejně co vím, tak sex neprovozujete a ty ho potřebuješ, jako já. A oba to chceme tvrdě až násilnicky. Co říkáš?“ navrhla Ludmila Karlovi. Ten se na ni zadíval.
„To je žert, že? Rozvést se?! Nikdy!“ řekl dost přísně a vážně. Až se Ludmila Karla lekla.
„Promiň, byl to jenom návrh.“ Bránila se.
„To je dobře! A po téhle dovolené se to změní! Nejen třasořitku, ale i jí budu mlátit a sex bude na denním pořádku!“ vysvětlil, co má v plánu.
„A co já?“ zeptala se potichu. Obávala se špatné odpovědi.
„To si piš, že to nekončí. Tak super partnerku taky potřebuju.“ Ušklíbl se. Ludmile se ulevilo.
„Dobře.“ Potichu si oddychla. „A teď mi zavolej tvou hysterku.“ Dodala a usmála se. Karel ji ještě políbil a odešel.
Barbora a Ludmila:
Co jsem odešla za Ondrou, tak jsem ho uklidnila. Sedl si na můj klín a oba jsme mlčeli. Jenom jsem ho chvilkami hladila po vláskách. Po nějaké době vešel Karel.
„Máš tam jít!“ procedil skrz zuby, že mu bylo sotva rozumět. Hodila jsem po něm vražedný pohled. Postavila jsem se a Ondru posadila na tu židli a šla za Ludmilou.
Posadila jsem se naproti Ludmile a chystala se promluvit, ale Ludmila byla rychlejší.
„Nemohu vám říct, co jsem probírala s vaším manželem. My budeme jednat o něčem jiném.“ Promluvila Ludmila. Hlavou jsem přikývla, že rozumím a čekala jsem, co řekne dál. „Vím, toto bych vám říkat neměla, a pomoci tomu zabránit, ale u vás žádnou změnu nevidím, jen zhoršení. Má to dopad i na vašeho syna. Proto radím, abyste podala žádost o rozvod.“ Poradila mi Ludmila. Chvíli panovalo ticho. Pak jsem si zvala slovo.
„Víte, tu žádost jsem už podala. Jen nevím, jestli mám jet na dovolenou. Tento víkend jedeme pod stany a nevím, jestli jet nebo ne.“ Řekla jsem, co jsem měla na srdci. Ludmila se napřímila.
„Jen jeďte. Udělejte to pro Ondru. Buďte ještě jednou opravdová rodina.“ Usmála se na mě a já jí usměv oplatila. Jen kdybych věděla.
„Dobře, děkuji.“ Poděkovala jsem a postavila se.
„Ještě ať přijde Ondra.“ Požádala mě. Sice by tu někdo s ním měl být. Buď já, nebo Karel, ale Ludmile jsme věřili, tak jsme nechali, aby tam byl s ní sám. Opravdu jsem dělala dobře?
Ondra a Ludmila:
Když Bára pustila Ondru, aby i on si promluvil s Ludmilou, tak u sekretářky panovalo hluboké ticho.
Ondra si sedl naproti Ludmile a díval se do země. Měl co dělat, aby zase nezačal brečet.
„Tak Ondro, víš, co si zasloužíš?“ spustila chladně Ludmila. Nebyla přívětivá, ale spíše nebezpečná.
„A-ano.“ Zašeptal Ondra dívající se dolů.
„Nahlas! A dívej se na mě, když s tebou mluvím!“ zdůraznila, aby bylo po jejím. Ondra zvedl oči a díval se na ni.
„Ano.“ Řekl hlasitěji, ale zase ne tolik, aby to každý slyšel.
„Správně, tak to má být. A víš, proč ten výprask dostáváš?“ dál se ptala Ludmila.
„Ano.“ Řekl Ondra. Snažil se očima vyhnout jejímu pohledu, ale ona si ten jeho pohled vždy našla.
„To je dobře. Až budeš s tatínkem sám, řekni mu, co si zasloužíš.“ Zasmála se chladně. Odra si hřbetem ruky otřel slzy. „A nebreč!“ napomenula ho. Ondra setřel zbytek slzy a potlačoval další nával slz. „A teď padej!“ poslala Ondru pryč. Jak ten byl rád.
Když si promluvil s Ludmilou Ondra a vyšel ven, tak jsme se mlčky vydali k výtahům. Jeli jsme dolů a šli na parkoviště. Nasedli do auta a jeli domů.