Nevěra II.
Informace:
Tady vzniká další spor manželů :)
II. Hádka
Poté, co jsme se všichni podívali na Ondru, tak jsem vyndala kapesník z kapsy a setřela Ondrovy slzy, které tekly po tváři. Poté jsem ho vysmrkala.
„Ondro, co se stalo?“ zeptala se poradkyně.
„Zase se hádali.“ Řekl pravd a do očí se mu nahrnuly další slzy.
„Nebreč, jak malé děcko!“ křičel na Ondru Karel.
„Nekřič na něho! Je malý, ale vnímá!“ okřikla jsem Karla.
„Jsi malý třasořitka!“ křičel Karel a už jsem to viděla tak, že Ondrovi jednu vrazí. Ludmila vstala a šla pro Petru, která si odvedla Ondru k sobě.
„Neříkej mu tak, protože není!“ bránila jsem svého syna.
„Tak dost! Oba dva!“ okřikla nás Ludmila, když se vrátila na místo. Jak já, tak i Karel byl zticha. „Kvůli čemu jste se hádali?“ zeptala se nás.
„Kvůli blbé kravatě.“ Řekla jsem mírněji.
„To není žádná blbá kravata!“ ohradil se Karel.
„Tak si ji příště ukliď sám!“ okřikla jsem ho.
„Ale to je tvá práce!“ nedal se a vše shazoval na mě.
„Podle tebe tu jsou ženy jenom kvůli praní, žehlení, úklidu a starání se o děti! Ale i já chci mít čas na své zájmy!“ křičela jsem a cítila jsem, že jsem v obličeji rudá vzteky.
„Ale já vydělávám!“ ohradil se Kare.
„A já snad ne?!“ nedala jsem se. Vydělávala jsem víc peněz, než Karel, i když jsem byla jen na půl úvazku.
„Tak klid vy dva! Paní Šťastná, jděte za synem. Já si promluvím s vaším mužem.“ Zarazila nás Ludmila. Postavila jsem se a odešla za Ondrou. Karel tu zůstal s Ludmilou sám.
Když Ludmila přišla pro Petru, tak poté posadila Ondru na židličku a šla dělat svou práci. Ale po očku ho sledovala. Tušila, že tu něco nesedí, ale bála se promluvit. Jednou totiž něco zjistila, a když se tím chtěla zabývat, málem dostala vyhazov. Což si nemůže dovolit, protože je samoživitelka a je ráda, že Ludmila ji občas pustí dřív domů. Ale nakonec si dodala odvahu, že se Ondry na to zeptá, ale v tom se vrátila jeho maminka, tak se nezeptala. Byla to chyba?