Nevěra 06
Informace:
Další jako pokaždé, krátká kapitola :D
6. Kemp
Došli jsme do jedné hospůdky, která byla jako jediná v kempu. Při vstupu jsme se rozhlédli a našli volný stůl, pro více lidí, kam jsme se usadili. Servírka byla hned u nás i s jídelním lístkem.
„Dobrý večer, co to bude k pití?“ zeptala se nás a vyndala lísteček, kam chtěla zapsat naši objednávku.
„Dobrý večer, ještě se podíváme.“ Odpověděla za všechny Lucie.
„Dobře.“ Přikývla servírka a odešla.
„Mami, mohu colu?“ zeptal se mě Pavlík.
„Protentokrát ano.“ Souhlasila jsem, že se může k pití dát colu.
„I já, že jo.“ Žadonila Lucinka.
„Ty ne. Dostaneš limonádu.“ Rozhodla za ní Lucie. Bylo mi malé Lucinky líto. Ta jen mlčela, ale bylo vidět, že se jí chce brečet.
„Já se s tebou rozdělím.“ Ozval se Pavlík. Pohladila jsem ho po vláskách.
„Pavle, Lucka nic nedostane, ale díky.“ Odmítla Lucie. Přišlo mi, že použila chladný tón v hlase, ale nechala jsem to být. Prozatím.
„Jsi hodný, ale radši se rozdělíš se mnou, nebo s taťkou.“ Pošeptala jsem Pavlíkovi do ouška, který na to hned přikývl.
„Máte vybráno?“ zeptala se servírka, která k nám znovu přišla.
„Dvě točené limonády. Jedna třetinka druhá půl litr. S jídlem chci počkat na manžela.“ Objednala si Lucie.
„My s jídlem taky počkáme a k pití jednu colu a gambrinus desítka.“ Také jsem objednala pití. Servírka vše zapsala a odešla.
„Díky, mami.“ Poděkoval mi Pavlík.
„Nemáš zač, ale jen výjimečně.“ Usmála jsem se na něho. Po chvíli se vrátila servírka i s naším objednaným pitím. „Pavlíku, nemáš přeci jenom hlad?“ zeptala jsem se ho. Ten pokýval hlavou, že ne.
„Snad taky počkáte na manžela a otce?“ ozvala se Lucie. Přišlo mi, že to říká s odporem.
„Tak, nenechám svého syna hladovět.“ Ohradila jsem se. Lucka jenom pokrčila rameny a napila se. I malá Lucinka s Pavlíkem se napili. Já jenom čekala na chlapy.
„Ty pít nebudeš?“ zeptala se mě Lucie.
„Počkám s tím na chlapy.“ Odpověděla jsem. Čekali jsme na ně hodinku.
„Už jste se najedli?“ zeptal se nás překvapeně Tomáš, když si k nám s Vaškem přisedl.
„Čekáme na vás.“ Vysvětlila to hned Lucie.
„To jste nemuseli.“ Řekl Vašek, čímž mě překvapil. Poté se znovu objevila servírka.
„Co si dáte k pití?“ zeptala se těch dvou servírka.
„Světlého kozla.“ Objednal si Vašek.
„Gambrinus desítku.“ Objednal si Tomáš. Servírka vše zapsala a odešla. Po chvíli přišla i s pivem.
„Na co si připijeme?“ zeptal se Vašek.
„Na dovolenou?“ navrhnula jsem pro všechny. Všimla jsem si, že Vašek chce protestovat, ale Tomáš byl rychlejší.
„To nezní špatně.“ Souhlasil Tomáš. Všichni jsme si přiťukli a poté se podívali do jídelního lístku, co tu podávají k jídlu. Pavlík si dal filé s brambory, Vašek smažený sýr s hranolky a já kuřecí maso se zeleninou a hranolky. Lucie objednala Lucince malé kuřecí medailonky s hranolky, sobě si objednala krabí salát a Tomáš si dal to, co já. Objednali jsme si a čekali půl hodiny, než nám to jídlo přinesli. Do jídla jsme se vrhli hladově a mlčky.
„Mami, já už nemůžu.“ Ozval se po nějaké době Pavlík.
„Tak to nech.“ Usmála jsem se na Pavlíka.
„Chceš být silný?“ zeptal se Vašek Pavlíka.
„Jo.“ Přikývl Pavlík.
„Tak to sněz všechno.“ Řekl mu Vašek.
„Ale já už fakt nemůžu.“ Trval si na svém Pavlík.
„Nenuť ho. Ať mu není zle.“ Zastala jsem se Pavlíka.
„Zuzka má pravdu. Pak byste měli zkaženou dovolenou.“ Zastal se mě Tomáš. Vašek něco pronesl, ale rozumět mu nebylo. Po hodině a půl, kdy jsme vše vypili a snědli, tak jsem já a Tomáš zaplatili útratu.
„Co podnikneme teď?“ zeptala jsem se všech.
„Ženy vybalí věci a my se s dětmi půjdeme projít.“ Řekl Vašek tak, jako by bylo rozhodnuto.
„Vašku a co ženy? Taky by si to tu měly prohlédnout.“ Zastal se náš Tomáš.
„Náhodou je to dobrý nápad.“ Souhlasila Lucka s návrhem Vaška.
„Co myslíš ty, Zuzko?“ otočil se na mě Tomáš.
„Vybalit je potřeba.“ Taky jsem souhlasila, i když mě to mrzelo.
„Tak je rozhodnuto.“ Ozvala se Lucka. Chlapy vzali děti za ruku a šli si s nimi projít po kempu. Já a Lucka, jsme šly vybalit do stanů naše věci.