Nevěra 04
Informace:
Čtvrtá kapitola na světě :D
4. Dovolená
Bylo osm hodin, páteční den a my se chystali na víkendovou dovolenou. Já dobalovávala důležité věci, Pavlík snídal a Vašek dělal bůh ví co, jen mi nepomáhal. V deset měl přijet Vaškův bratr a jeho rodinka. Když v tom Vašek začal láteřit.
„Kruci, kde mám ty kraťasy!“ zanadával vztekle.
„Nenadávej tu a máš je tam, kam sis je včera dal!“ napomenula jsem ho, aby nenadával.
„Tam nejsou!“ začal křičet.
„Nekřič před malým! A jsou v obýváku hozeny přes gauč!“ napomenula jsem ho.
„To ty si mi je tam dala, abych je nenašel!“ dál na mě křičel.
„Za vše můžu jen já, že?“ taky jsem začala křičet.
„To jsem nikdy neřekl!“ ohradil se.
„Ale naznačuješ! A dělej, za chvíli tu budou!“ nedala jsem se a šla omýt zbytky nádobí. Vašek se šel doobléci. Všichni jsme měli kraťasy a trika s krátkými rukávy. Pavlík seděl smutně u stolu. Byl svědkem dalším naší hádky. Bylo mi ho líto.
„Pojď Pavlíku, půjdeme se obout.“ Nastavila jsem ruku, aby se mohl za ní chytit a usmála se na něho. Vstal od stolu, pousmál se a chytl se mé ruky. Šli jsme do chodby, kde už byl Vašek.
„To vám to trvá!“ rozčiloval se Vašek nad tím, jak jsme pomalí.
„Kdyby si mi pomohl, mohli jsme už dávno být!“ nedala jsem sem. Poté jsem si povzdychla. „A nehádejme se.“ Rezignovala jsem. Nechtěla jsem ničit dovolenou. Vašek si něco zabručel pod vousy, vzal tašky a výtahem jel dolů. Já se mezitím obula, Pavlík se obul sám. Zamkla jsem byt a pak jsme i my jeli dolů, čekat.
Dole jsme čekali asi pět až osm minut, než přijelo auto a v něm bratr Vaška, Tomáš s rodinou. Tomáš si vystoupil a přešel k nám s úsměvem.
„Ahoj, čekáte dlouho?“ zeptal se omluvným tónem v hlase.
„Ahoj, asi pět minut.“ Usmála jsem se na něho.
„Omlouvám se, museli jsme se vracet.“ Omluvil se Tomáš a začal rovna věci v kufru, aby se tam vešli i naše věci.
„Zase si něco zapomněl, brácha?“ posmíval se Vašek. Chtěla jsem něco říct, ale rozhodla jsem se mlčet. Nechtěla jsem tu ztropit další hádku. Hlavně ne před Tomášem a jeho rodinou. Tak jsem šla dát do autosedačky Pavlíka.
„Ahojky Lucí.“ Pozdravila jsem jak starší tak i mladší Lucku.
„Ahoj Zuzy, ahoj Pavlíku.“ Pozdravila nás Lucka.
„Ahoj této Zuzy, ahoj Pavčo.“ Pozdravila nás Lucinka. Co jsem usadila Pavlíka, sedla jsem si před děti a seděla za Luckou. Děti si začaly hned povídat.
„Zase jste se pohádali?“ zeptala se mě Lucka.
„Trochu ano.“ Přikývla jsem na souhlas.
„Řeknu ti, že mezi mnou a Tomášem to neklape. Podle mě někoho má.“ Přiznala se mi Lucka.
„To určitě ne. Takový Tomáš není.“ Hned jsem se Tomáše zastala. Lucka už nestačila nijak reagovat, protože si do auta nastoupili naši muži.
„Tak a jedeme.“ Usmál se Tomáš, nastartoval a vyjeli jsme vstříc na cestu na společnou dovolenou.