Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Rada od poradkyně

Poté, co Zuzana odešla za Pavlíkem a k Veronice, tak se Vašek podíval na Věru a ta na něho. Usmáli se. Ještě chvilku počkali, ale poté to ani jeden nevydržel a vrhli se na sebe. Začali se líbat. Jejich jazyky se prolínaly. Navzájem jeden ochutnával toho druhého. Věra si po chvíli stáhla kalhotky, které měla pod sukní. Vašek nelenil a rozepnul poklopec a vyndal si ho z trenek. Věra se opřela o nejbližší židličku a našpulila zadeček. Vašek si ho vzal do ruky a poté rychle a surově ho do Věry vrazil. Věra si zacpala rukou ústa, jak málem vyjekla rozkoší. Milovala to tak tvrdě. Chtěla to pořád, pořád a pořád. Ale tušila, že to bude končit. Rozhodla se totiž, že tuto rodinu zničí i s tím, že už nebude mít sex s Vaškem. Vašek přirážel sem tam a tam sem. Věra si zacpávala ústa, jak se jí chtělo křičet. Po chvíli Vašek nadzvedl jednu její nohu a přirážel nejen rychle, ale dost surově. Ale tím, že oba byli tak vzrušeni, že se během chvilky oba udělali. Na poslední tah si i Vašek zakryl ústa, jak měl co dělat, aby nevydal ani on sten. Poté se oba upravili a sedli si naproti sobě. Vašek by si určitě dal ještě dalších pět kol, ale věděl, že Věra musí pracovat a taky by to bylo divné Zuzaně a mohla by sem vtrhnout. O což nestál.

„Tak, o čem jsme to chtěli mluvit?“ ušklíbl se na Věru.

„Chci, aby ses rozvedl.“ Řekla opatrně, aby se Vašek hned nerozčílil. Ale jeho reakce ji zaskočila.

„Rozvod? Hahaha, to tak. Já se rozvádět nebudu. A chci na ni jít násilím. Ale to až po dovolené. Bude doma jako ten spratek. Budu s ní sexovat tvrdě a každou chvíli. A ráně taky neunikne.“ Smál se u toho. Věře až vyrazit dech. Toto nečekala. Čekala odpor, nebo nadávky co mu to radí. Jenže on se vysmál a přiznal, jaký je v něm surovec. Věděla, že si s ním dneska užila naposledy.

„Dobře. Můžeš jít a zavolej sem tvou hysterku.“ Dostala ze sebe normálně. Její hlavní zbraň? Maskovat své emoce. Vašek se postavil a přišel k Věře.

„Díky za vše. Bylo to nádherné.“ Pošeptal jí do ucha a krátce ji políbil. Poté se odebral ven do sekretariátu, kde byla jeho žena se synem a sekretářka.

Mezitím, co měl pohovor Vašek, Utěšovala jsem Pavlíka. Vysmrkala jsem ho a vzala si ho na klín. Do ouška jsem mu šeptala uklidňující slova, aby se uklidnil. Po pár minutách dorazil Vašek.

„Máš tam jít.“ Řekl otráveně Vašek. Hodila jsem po něm nenávistný pohled. Pavlíka posadila na židličku a šla k poradkyni Věře.

Sedla jsem si na nabízenou židli naproti ní. Chtěla jsem něco pronést, ale ona byla rychlejší.

„Paní Janečková, nemohu vám říci, co jsem probírala s vaším mužem, protože budu s vámi jednat o něčem jiném.“ Hned mi vysvětlila Věra. Hlavou jsem přikývla, že rozumím. „Sice toto bych vám radit neměla, ale situace je neúnosná pro všechny. Hlavně na to doplácí váš syn Pavlík. Proto radím, abyste podala žádost o rozvod.“ Řekla mi poradkyně a čekala na to, jak budu reagovat.

„O tom jsem s vámi chtěla mluvit. Tu žádost jsem už podala. Máte pravdu, že je to neúnosné a je mi líto Pavlíka, že musí tolik trpět. Ale nastává otázka. O víkendu jedeme kempovat, a já nevím, jestli mám jet.“ Řekla jsem jak se situace má.

„Jen jeďte. Udělejte to pro Pavlíka a buďte ještě jednou jako opravdová rodina.“ Doporučila mi s úsměvem na tváři. Jenom jsem přikývla hlavou na srozuměnou. „Teď mi sem povolte Pavlíka, prosím.“ Požádala a já se postavila. Správně by tu měl být s Pavlíkem jeden z nás, ale oba jsme se shodli, že tu být nemusíme. Jen kdybych věděla.

Vyšla jsem do sekretariátu, kde se Pavlík postavil, protože věděl, co ho čeká. Pohladila jsem ho po vláskách a sedla si na židli. Všude bylo ticho, jenom bylo slyšet, jak sekretářka píše na klávesnici. To byl jediný zvuk v celé místnosti.

Pavlík si sedl naproti Věře a očima tikal kolem dokola, jen aby se nemusel na ni dívat. Byl celý na měkko, ale snažil se potlačit proud slz, který se mu dral do očí.

„Pavle, nebreč! Jsi velký!“ napomenula hned Věra Pavlíka. „A dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!“ mluvila potichu, ale dost přísně, až zlostně. Pavlík se na ni podíval, ale měl co dělat, aby ten kontakt udržel. Rukou si setřel oči, aby zahnal slzy a čekal, co mu Věra řekne. „Dostal si zase nařezáno?“ zeptala s úšklebkem. Pavlík přikývl hlavou na souhlas. „Mluv!“ řekla ne moc příjemně, jako pokaždé.

„A-ano madam.“ Řekl sice potichu, ale rozumět mu bylo.

„To je dobře! Potřebuješ to jako sůl! A tvá matka taky!“ smála se s mírným úsměvem na rtech.

„Maminka je hodná.“ Řekl slabým hláskem.

„Ale taky by si zasloužila pár facek, jako ty!“ zmizel jí úsměv ze rtů. „Teď jdi a nikomu se o ničem nezmiňuj! Jinak se to otočí proti tobě!“ vyhrožovala mu. Pavlík přikývl a zvedl se.

„Na shledanou.“ Zašeptal a byl u dveří, které otevřel. Tam na něho čekala maminka a otec.

Když jsme byli komplet, rozloučili jsme se, se sekretářkou Veronikou a šli k výtahům. Mlčky jeli dolů a pak autem domů. Cesta proběhla bez řeči. Jen tichost až se dala krájet.

Komentáře