Dítě (New Version) 4.
Informace:
:)
4. Zase spolu
V sobotu jsem se vrátila domů. Sebastian jakoby tušil, co se stalo, ale nic neříkal. I já mlčela. Nevěděla jsem, jak mu to mám říct. Ale i tak u nás panovala tichá domácnost. A já se Sebastian jsme na sebe vůbec nepromluvili.
Odpoledne jsem si vzala Ciela stranou, že s ním potřebuju mluvit. Ciel mě se zaujetím sledoval. Nevěděla jsem, jak mu to říct.
„Děje se něco, mami?“ zeptal se mě Ciel.
„Trošku ano, ale neboj se, nic si neprovedl.“ snažila jsem se ho uklidnit. Ten přikývl. „Víš… Pamatuješ toho pána, kterého jsme potkali před dvěma měsíci v těch lázní?“ zeptala jsem se ho.
„Ten, kterému ses líbila?“ zeptal se mě a tím mi vyrazil dech. Chvíli jsem nevěděla, co mám říct. Sebastian nás poslouchal. Podívala jsem se na něho. Ten jenom pokrčil rameny.
„A-ano ten.“ dostala jsem ze sebe. „Víš, my se už známe pár let.“ pokračovala jsem. Nějaký ten rok jsme spolu byli Chodili jsme spolu.“ pomalu jsem pokračovala.
„Jako teď ty a taťka?“ skočil mi do řeči.
„Ano, přesně tak. No, a tak se stalo, že tady Sebastian není tvůj otec, ale ten muž. Jmenuje se Law. Opustil mě před pěti lety a teď se vrátil. Chtěl by tě vídat.“ řekla jsem mu pravdu a čekala jsem, jak zareaguje.
„Ne, ne. Tady je můj táta.“ řekl a ukázal na Sebastiana.
„Víc Ciele, maminka má pravdu. Já nejsem tvůj táta. Tvůj táta je pan z lázní. Já se jenom o tebe staral.“ snažil se mu to vysvětlit i Sebastian.
„Ne, ne. Vy lžete.“ rozbrečel se a utekl do pokojíka. Chtěla jsem jít za ním.
„Nech ho, musí to vstřebat.“ promluvil na mě Sebastian. To bylo poprvé, od rána. Jenom jsem přikývla a šla dolů. Šla jsem vařit. Sebastian šel do ložnice.
Všichni jsme se najedli v tichosti. Ciel byl ubrečený. Bylo mi ho líto, ale řídila jsem se radou Sebastiana. A nechala jsem ho být. Po jídle si šel Ciel znovu hrát. Po hodině jsem se šla na něho podívat. Usnul na posteli. Vzala jsem deku a přikryla ho. Sebastian se šel projít a já si začala číst. Když mi v tom zazvonil mobil. Byl to Law. To mi ještě chybělo. Pomyslela jsem si a hovor zvedla.
„Ano?“ řekla jsem do mobilu. Chvilku jsem poslouchala. „Musela jsem domů.“ řekla jsem stroze. „Už to ví, ale nepřijal to moc dobře. Ani se mnou, ani se Sebastianem nemluví. A teď spí.“ řekla jsem pravdu. Chvíli jsem poslouchala. „Jasně, stále to platí.“ potvrdila jsem zítřejší schůzku s Cielem. „Ano, hříště u školky Komichi. V jednu tam.“ souhlasila jsem a hovor ukončila Znovu jsem se pokusila číst, ale myšlenkami jsem byla jinde. U páteční a částečně i dnešní noci strávené s Lawem. Ani jsem nezaregistrovala, že přišel Ciel.
„Můžeme si promluvit?“ zeptal se mě Ciel.
„Určitě, budu ráda.“ usmála jsem se a udělala na sedačce místo pro něho. Ten si ke mně sedl a hlavu položil do mého klína. Opatrně jsem ho začala hladit.
„Jak to tehdy bylo?“ zeptal se mě, co se stalo před pěti lety.
„Víš Lawa, tak se jmenuje, jsem poznala na vysoké škole. Hned jsem se do něho zamilovala. A on do mě. Nebo to aspoň tvrdil. Začali jsme spolu chodit. Jako teď se Sebastianem Oba jsme se, se Sebastianem v té době už znali. Jednou mezi mnou a Lawem došla řeč ohledně dětí. Law se vyjádřil přesně. Že žádné dítě nechce. Jenže já otěhotněla a čekala tebe. Law odjel studovat ještě do zahraničí. Poté jsme se už neviděli. Sebastian se mě ujal. A já se do něho zamilovala, i když to není taková láska, kterou jsem cítila k Lawovi. A teď se Law objevil.“ dovyprávěla jsem. Ani jsem nezaregistrovala, že se Sebastian vrátil a poslouchá nás.
A myslíš, že mě bude mít rád?“ zeptal se.
„Určitě. Rád by tě poznal. A zítra se chce s tebou sejít. A později by si i u něho spal.“ řekla jsem a čekala na jeho reakci.
„Rád ho poznám, ale spát u něho nechci.“ souhlasil, že Lawa rád pozná.
„Nebude to jen tak hned. Sám si řekneš, kdy u něho budeš chtít spát.“ usmála jsem se na něho.
„OK.“ řekl a začal se, se mnou mazlit. „Mám tě moc rád, mami.“ řekl mi.
„A já tebe. Mám tě moc ráda.“ řekla jsem mu. Objala ho a dala mu pusu do vlasů.
„Co takhle dnes zajít na večeři do restaurace?“ navrhl Sebastian. Já i Ciel jsme se na něho podívali.
„To nezní špatně. Co říkáš, Ciele?“ podívala jsem se na synka. Ten přikývl. A bylo rozhodnuto.
Oblékli jsme se a šli do nejbližší restaurace. Přesto jsem se cítila na nic. Sebastian se tak krásně staral a já ho podvedla. Zradila jsem ho a litovala toho. Nejraději bych, jsem vrátila čas, abych jsem zabránila tomu, co se stalo. Ale bylo pozdě. Když jsme dorazili domů, tak Ciel šel spát. Já se osprchovala a taky zalehla. Sebastian si ještě pustil televizi.
Nastala neděle a já se měla znovu sejít s Lawem. Moc jsem z toho nadšená nebyla. Ale Ciel se kupodivu těšil. Sešli jsme se na hřišti.
„Ahoj Janey, jak se máš?“ pozdravil mě s úsměvem Law.
„Ahoj, dobře. A jak ty?“ taky jsem se ho zeptala.
„Fajn. Jak to vzal?“ zeptal se na Ciela. O pátku nepadlo žádné slovo.
„Nakonec dobře. Říkal, že se i těší. Ale zatím u tebe spát nechce.“ řekla jsem pravdu.
„Tak to jsem rád. Chtěl bych ho vzít do cukrárny, smím?“ zeptal se Law.
„Jistěže, nevadí mi to.“ souhlasila jsem. Pak přišla moje matka a beze slov mi předala Ciela, který byl u ní na obědě.
„Dobrý den. Ahoj mami.“ pozdravil nás Ciel.
„Ahoj.“ pozdravila jsem ho s úsměvem.
„Ahoj a tykej mi. Jsem Law.“ představil se Law a nastavil ruku. Ciel ji přijal.
„Ciel.“ představil se. „Půjdeme si hrát?“ zeptal se nás.
„Já myslel, že bychom mohli jít do cukrárny.“ navrhnul Law Cielovi. Ciel chvíli přemýšlel.
„Jestli půjde i mamka, tak rád.“ souhlasil s podmínkou Ciel.
„Samo sebou, že půjde s námi.“ souhlasil Law.
Došli jsme do cukrárny a Law objednal tři čokolády a pohár. Při baštění poháru a popíjení čokolády si ty dva povídali. Okolo šesté jsme se vrátili domů. Law nás doprovodil. Domluvili jsme se, že až bude mít Law zase volno, tak přijede a sejde se s Cielem.
O dva měsíce později:
Od toho incidentu utekly dva měsíce. Po měsíci jsem zjistila, že jsem zase těhotná. A věděla jsem, že otcem je Law. Protože od toho incidentu jsem se Sebastianem nespala. Takže jediný otec je Law. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byl pátek a Ciel byl o víkendu s Lawem. Už ho vyzvedl ze školky. Rozhodla jsem se, že Sebastianovi řeknu pravdu.
Sebastian přišel domů a já nandala večeři. Když jsme se mlčky najedli, tak Sebastian udělal nádobí. Oba jsme si sedli do obýváku.
„Sebastiane, potřebuju s tebou mluvit?“ začala jsem.
„Já s tebou taky. Rád bych chtěl mít s tebou dítě.“ vyhrkl na mě Sebastian. Byla jsem v mírném šoku.
„Víš…J-já jsem těhotná.“ dostala jsem ze sebe. Sebastian oněměl. Došlo mu to.
„Zase on?“ zeptal se po chvíli.
„Ano.“ dostala jsem ze sebe. „Zítra sbalím věci a odejdeme.“ dodala jsem.
„Dobře. Dnes přespím na gauči.“ souhlasil v klidu.
„To nemusíš. Já půjdu spát do pokojíku Ciela.“ řekla jsem mu. Sebastian přikývl na souhlas. Poté jsem šla do vany, kde jsem se rozbrečela.
V sobotu jsem byla sama doma. Na stole jsem měla lístek se vzkazem, že klíče mám dát do schránky. Sbalila jsem své a Cielovi věci, zamkla byt a hodila klíče do schránky. Zabydlela jsem se v nejlevnějším hotelu. Mí rodiče se nás ujmout, nechtěli. Nebo spíš matka nechtěla. Pak jsem zavolala Lawovi, že s ním potřebuju mluvit. Domluvili jsme se na další den, u něho doma. Souhlasila jsem. Celou sobotu jsem byla na hotelovém pokoji a brečela.
V neděli okolo páté jsem zvonila na dveře, kde bydlel Law. Přišel mi otevřít Ciel. Přivítali jsme se. Pak si šel ještě do pokojíku hrát. A já s Lawem šla do kuchyně.
„Dáš si kávu?“ zeptal se mě Law.
„Ne díky. Dám si čaj.“ požádala jsem. Law udělal čaj a kávu a sedl ke stolu.
„Tak, co se děje?“ šel rovnou k věci. Poznal, že jde o něco vážného.
„Víš… Č-čekáme spolu další dítě.“ dostala jsem ze sebe a znovu jsem se rozbrečela. Law oněměl a nevěděl co říct.
„To vážně?“ dostal nakonec ze sebe. Přikývla jsem na souhlas. Law mi setřel slzy. „To je úžasné. Postarám se o vás. O vás tři.“ měl radost. „Hned odejdeš od Sebbyho a s Cielem se nastěhuješ sem ke mně. Miluju tě a věřím, že je to oboustranné. Jinak by ses se mnou nevyspala.“ začal vše organizovat.
„Už jsem od něho odešla. Bydlím v hotelu.“ přiznala jsem a podívala jsem se na něho.
„Tak jdeme tě z toho hotelu odhlásit, vzít vaše věci a nastěhovat se sem.“ rozhodl a kopl do sebe kávu. Musela jsem se smát. Pak jsem oblékla Ciela a šli do hotelu.
Law mi sbalil věci, zaplatil hotel a vrátili jsme se k němu domů. Od té doby žijeme, jako šťastná rodinka. Po narození druhého syna, jsme měli svatbu. Law si našel novou práci v našem městě. Takže jsme se nikam stěhovat nemuseli.