Dítě (New Version) 2.
Informace:
:)
2. To je můj syn
Chvíli jsme se na sebe dívali jak z jara. Poté mě Law objal a já jeho.
„Co tu děláš?“ zeptal se mě Law. Poté si všiml Sebastiana a Ciela. „Ahoj Sebastiane, jak se vede?“ zeptal se Sebastiana a podali si ruce.
„A to je Ciel.“ představila jsem mu svého syna.
„Těší mě.“ řekl Law a podal si ruku s Cielem.
„Dobrý den.“ pozdravil Ciel.
„My tu jsme na prodloužený víkend.“ odpověděla jsem Lawovi, na jeho otázku. „A co tu děláš ty?“ taky jsem se ho zeptala.
„Já tu pracuju, jako masér.“ řekl pravdu Law.
„Kdy ses vrátil?“ zeptal se Sebastian.
„Před třemi lety.“ odpověděl Law s úsměvem na tváři
„A to bydlíš tady?“ tentokrát jsem se zeptala já.
„Ano, ale za rodiči jezdím často.“ přiznal Law. Ptala jsem se sama sebe, proč se neozval, když tu žije tři roky, ale nahlas jsem nic neřekla. Law je totiž moje první láska.
„Tak to jo.“ usmála jsem se.
„A vy bydlíte, kde?“ zeptal se nás Law.
„U mě, ve vile.“ odpověděl Sebastian.
„Tak až budu u rodičů, tak se můžeme sejít a zajít na pivo, ne?“ navrhnul nám Law.
„To nezní špatně.“ souhlasila jsem. Sebastian přikývl hlavou.
„Mami, já potřebuju na záchod.“ ozval se Ciel.
„Já s ním zajdu. Hned tu budeme.“ ozval se Sebastian a vzal Ciela do náruče a šli najít záchody.
„Koukám, že máš syna. Moc pěkný klučík.“ pochválil Law Ciela.
„Díky, dělá samou radost.“ přiznala jsem.
„To je dobře. Ale Sebastianovi se vůbec nepodobá.“ řekl a tím mi vyrazil dech. Věděla jsem, že, že se Sebastianovi nepodobá. Ani mně moc ne. Snad mu to nedojde. Pomyslela jsem si. „Ale i tak je to pěkné děcko.“ nedošlo mu to a mně se ulevilo. Po chvíli se vrátil Sebastian s Cielem.
„Tak my se půjdeme projít po hotelu.“ oznámila jsem Lawovi.
„Jasně, určitě se tu ještě uvidíme.“ usmál se Law. Znovu mě objal a se Sebastianem a Cielem si podal ruku. Pak se každý rozešel svou cestou.
My se prošli po hotelu. Pak byl čas jít spát. Nebo aspoň čas pro Ciela. Přišli jsme na pokoj a Sebastian se byl vykoupat s Cielem. Po nich jsem si do sprchy vlezla já. Přečetli jsme Cielovi pohádku na dobrou noc. Pak já se Sebastianem šla k baru dát si skleničku vína.
U baru jsme si sedli k volnému místu. Sebastian objednal flašku červeného.
„Na co připijeme?“ zeptala jsem se Sebastiana.
„Na nás?“ navrhl Sebastian. Přikývla jsem na souhlas. Přiťukli jsme si a napili se.
„Výborné víno jsi vybral.“ pochválila jsem výběr vína.
„Pravda.“ souhlasil se mnou. „Co říkáš, že se tu objevil Law?“ zeptal se mě.
„Nevím, co si o tom mám myslet. Jen doufám, že nezjistí, že Ciel je jeho syn.“ strachovala jsem se.
„Neboj. Když se nepodřekneme, tak to bude dobré. Uvidíš.“ uklidňoval mě.
No nevím. Už mu došlo, že ti není podobný a pokud není slepý, tak mu dojde, že není podobný ani mně, ale jemu.“ dál jsem se strachovala.
„Neboj se. Vše dobře dopadne.“ stále mě uklidňoval a políbil mě. Já mu polibek oplatila. Ani jeden z nás si nevšiml, že nás někdo sleduje a netváří se moc nadšeně.
Asi okolo půlnoci, jsme vypili láhev vína a šli do pokoje lehnout si. Nebo spíš milovat. Po milování jsem se přitulila k Sebastianovi a usnula jsem. Ráno v sedm nás vzbudil Ciel.
„Mami, vstávat.“ začal se mnou třást Ciel. Otevřela jsem jedno oko a pak druhé. U mé strany postele stál Ciel a usmíval se. Úsměv jsem mu oplatila a podívala se kolik je hodin. Bylo sedm pryč.
„Kolik je?“ zeptal se Sebastian ospale a posadil se.
„Sedm pět.“ odpověděla jsem. Sebastian zazíval. I já se posadila.
„Tak šup, šup. Mám hlad.“ ozval se Ciel.
„Já ti dám šup, šup. Máme ještě hodinu čas.“ řekla jsem a usmála se na Ciela. Ten se taky usmíval. Sebastian vzal Ciela do koupelny a já se mezitím oblékla a ustlala postel. Pak jsem zavítala do koupelny já. Když bylo vše hotové, tak bylo tří čtvrtě na osm. Ještě patnáct minut zbývalo do osmé hodiny a od desíti nám začínaly procedury.
V osm jsme dorazili na snídani. Byla míchaná vajíčka. Na těch jsme si všichni pochutnali. K pití byl čaj a káva. Tentokrát jsem si dala čaj místo kávy. Po snídani jsme se byli podívat, co koho čeká. Každého čekala jiná procedura. Sebastian měl masáž, já čokoládovou koupel a Ciel plavání. Vše bylo jenom na jednu hodinu. Od jedenácti do dvanáct měl Sebastian plavání, já jógu a Ciel saunu.
Vše probíhalo dobře. Sebastiana namasírovala nějaká masérka. Já si užila čokoládovou koupel a Ciel se šel učit plavat. I když plavat už uměl. Vše bylo v pohodě, ale ve tři hodiny se stalo to, co jsem čekala.
Měla jsem od tří do čtyř masáže. K mé smůle mě masíroval Law. Masáž byla příjemná, to ano, ale ten rozhovor příjemný nebyl.
„Jsem rád, že jsme osamotě.“ promluvil do ticha Law.
„Proč?“ zeptala jsem se ho.
„Chci s tebou mluvit. Mluvit o tvém synovi. Dnes jsem ho sledoval při plavání.“ přiznal se. Chtěla jsem ho okřiknout, co sleduje mého syna, ale mlčela jsem. „Chci slyšet pravdu. Ciel je můj syn, že?“ zeptal se na rovinu. Přitom mě stále masíroval. Chvíli jsem mlčela a nevěděla co říct.
„J-jo je.“ dostala jsem ze sebe.
„Proč si mi to neřekla?“ zeptal se mě, ale nic mi nevyčítal.
„Protože… Protože si děti nechtěl a taky si odjel pryč.“ řekla jsem pravdu, jak to bylo.
„Kdyby si mi to řekla, všechno by se změnilo. Pomohl bych ti.“ přestal mě masírovat a já se posadila a zabalila do ručníku.
„Před pěti lety jsi byl jiný, než jsi teď. A slyšet, jak mi radíš jít na potrat, či dítě dát k adopci jsem nechtěla. Pro tebe byla důležitá škola nebo kvůli čemu si to odjel. Proto jsem ti nic neřekla. Sebastian se mě ujal a pomohl mi. Ciela vzal za vlastního syna. A Ciel žije v domnění, že Sebastian je jeho otec. A budu ráda, když to tak zůstane.“ vysvětlila jsem mu, jak to bylo před pěti lety.
„To bych ti nikdy neřekl.“ trval na svém.
„To nevíš. Byl si mladý a já mladá. V té době sis mohl myslet cokoliv a stát si za jiným názorem, než říkáš teď.“ trvala jsem na svém.
„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se mě.
„A jak to můžeš vědět ty, že by si tak nezareagoval?“ odpověděla jsem mu otázkou.
„Dobrá, bylo by to nejisté.“ souhlasil nakonec.
„Tak vidíš.“ řekla jsem a podívala se na hodiny. „Je čas vypadnout.“ dodala jsem a chtěla jsem jít do kabinky se obléct do županu.
„Počkej, chci si s tebou promluvit.“ chytl mě za ruku. Podívala jsem se na něho. V jeho očích jsem četla, že se mou chce mluvit dost vážně. Věděla jsem, že tomu rozhovoru neuniknu.
„Dobrá, večer v devět u baru.“ nakonec jsem souhlasila.
„Dobře, budu tam.“ souhlasil a usmál se.
„OK.“ řekla jsem a šla jsem do kabinky. Chtěla jsem co nejdřív najít Sebastiana, ale ještě nás čekala jedna procedura.
Se Sebastianem a Cielem jsem se sešla až na večeři. Ale mlčela jsem, protože jsem to nechtěla řešit před Cielem. Sebastian pochopil, že se něco stalo, ale mlčel. Došlo mu, že jde o Lawa a před Cielem to řešit nechci. Ani jsem nevnímala, co Ciel vypráví. Jenom jsem se usmívala a přikyvovala. V neděli, což bylo zítra, nás čekal odjezd domů.
„Co se děje? Celý večer nevnímáš.“ zeptal se mě Sebastian před naším pokojem, když už Ciel byl uložen v posteli ke spánku.
„Law vše ví. Došlo mu, že Ciel je jeho syn. Chce se mnou mluvit. Mám s ním sraz v devět u baru.“ řekla jsem mu pravdu.
„Jak to zjistil?“ zeptal se mě.
„Nevím, zaskočil mě tím, že to ví. Ale zeptám se ho teď.“ odpověděla jsem.
„Mám jít s tebou?“ zeptal se mě.
„Ne, bude lepší, když půjdu sama.“ nesouhlasila jsem.
„Dobře, ale kdyby něco, mé číslo máš.“ usmál se na mě a políbil. I já jeho políbila. Poté jsme si povídali na chodbě. Když odbyla devátá, tak jsme se rozloučili. Sebastian si šel lehnout a já šla do baru.
U baru už seděl Law. Hned jak mě uviděl, vstal a šel i naproti s whisky v ruce. Usmíval se. Myslela jsem si, že je opilý, ale nebyl.
„Jsem rád, že jsi přišla.“ přivítal mě Law. „Dáš si něco k pití?“ hned se mě zeptal na pití.
„Dám skleničku červeného.“ řekla jsem. Law mi to objednal a sedli jsme si k volnému stolu.
„Radši přejdeme k věci, ne?“ zeptal se Law. Jenom jsem přikývla hlavou na souhlas. „Chci se o svého syna postarat. Neboj, nechci si ho vzít, ale chci na něho přispívat penězi a brát si ho na víkendy a prázdniny.“ řekl co by rád chtěl.
„Já bych s tím problém neměla. Ale Ciel žije v domnění, že Sebastian je jeho otec. A teď jak mu mám vysvětlit, že Sebastian není jeho táta? Je mu pět let. A taky o tom si chci promluvit se Sebastianem.“ řekla jsem, jak to vidím já.
„Chápu. Tady je mé telefonní číslo. Až se rozhodnete, zavolej. Ale určitě zavolej.“ dal mi vizitku, kterou jsem si dala do kapsy.
„Tak já půjdu.“ řekla jsem, kopla do sebe sklenku červeného.
„Nemusíš, pokud nepospícháš.“ zastavil mě tím, že mě chytl za ruku.
„Dobře.“ souhlasila jsem a zase si sedla. Do půlnoci jsme si povídali. Dokud mě nezmohla únava.
Vrátila jsem se na pokoj, kde Ciel i Sebastian spali. Já si zalehla k Sebastianovi a hned usnula.
Ráno jsem sbalila všechny věci a po snídani jsme jeli domů.