Amnesie (New Version) 6.
Informace:
:)
6. Zproštěn viny
Okolo šesté, co jsem se probudila, tak jsem nemohla už usnou. Vzpomněla jsem si na to nejdůležitější, což jsem chtěla. Hyuugu jsem už vidět nechtěla. A to nikdy v životě. Ale věděla jsem, že až večer dorazí a bude tu oxidovat. Castorovi jsem ještě nic říkat nechtěla. Chtěla jsem mu to říci, až by tu byl i Law. Šla jsem na chodbu se projít. Law mi chyběl a to hodně.
Cestou jsem narazila na sestřičku. Z toho jsem nadšená nebyla. Nechtěla jsem na nikoho narazit.
„Slečno Jane, co tu děláte?“ zeptala se mě sestřička.
„Dobré ráno sestřičko, nemohu už spát.“ řekla jsem pravdu.
„Chcete prášek?“ zeptala se mě.
„Nechci, děkuji.“ usmála jsem se.
„Nebolí vás něco?“ znovu se mě zeptala.
„Ne, nebolí.“ trochu jsem zalhala. Žebra bolela o sto šest.
„Dobře. Moc se nepřepínejte.“ usmála se sestřička.
„Mohu se na vás na něco zeptat?“ zeptala jsem se ji.
„Jistěže.“ přikývla s úsměvem.
„Mám u vás nějaké osobní věci?“ zeptala jsem se ji.
„Jistěže. Chcete je vidět?“ zeptala se mě.
„Budu ráda.“ odpověděla jsem a šla jsem za sestřičkou na sesternu.
Přišly jsme na sesternu. Sestřička odložila své věci a šla do skříňky, kde vyndala malou krabičku.
„Moc jste toho u sebe neměla. Jen tuto propisku a mobila, který je vypnutý.“ oznámila mi sestřička a ukázala ty dvě věci. Hlavně jsem se zaměřila na tu propisku. Byla to ta z mého snu neboli vzpomínky. Ulevilo se mi.
„Děkuji moc. Mohu si to tady ještě nechat?“ zeptala jsem se ji.
„Jistěže, stejně mobil se tu nesmí používat.“ uklidnila mě.
„Dobře a moc vám děkuji.“ usmála jsem se. „Tak já se vrátím na pokoj.“ řekla jsem a pomalým krokem jsem se vrátila na pokoj.
Zalezla jsem do postele. Zavřela jsem si oči a usnula jsem. Tentokrát se mi nic nezdálo. Když jsem se probudila, měla jsem snídani na stole a u mé postele seděl Castor.
„Ahoj, konečně ses probudila.“ usmál se Castor.
„Ahoj, děje se něco?“ zděsila jsem se.
„Trochu jo. Na Lawa byl vydán zatykač.“ oznámil mi. Zděsila jsem se.
„C-cože?“ dostala jsem ze sebe.
„Je mi to líto.“ omluvil se mi Teď jsem se bála mu říci o schůzce s Lawem.
„Včera jsem si vzpomněla, že to já chodím s Lawem a ne Hyuugou.“ řekla jsem mu o své první vzpomínce.
„To je skvělá zpráva.“ usmála se na mě. I já se usmála. „A jak sis vzpomněla?“ zeptal se mě zvědavě. Poté jsem mu řekla o snu. „Ano, takhle se to stalo.“ souhlasil s tím. Já už věděla, že tomu tak bylo, díky Lawovi.
„Když ti něco řeknu, nenaštveš se?“ nakonec jsem se rozhodla mu říci o schůzce s Lawem.
„Nenaštvu. Co se děje, Jane?“ zeptal se mě.
„Law se tu stavuje každou noc. A souhlasil, že se tu dneska s tebou okolo jedné setká. U mě v pokoji.“ řekla jsem mu, na čem jsem se dohodla s Lawem.
„Mělo mě to napadnout.“ usmál se. „Souhlasím s tou schůzkou a neboj. Nikomu nic neřeknu.“ dodal a stále se usmíval.
„Věřím ti.“ taky jsem se usmála.
„Tak já půjdu. V jednu tady.“ rozloučil se, se mnou.
„Ahoj a díky moc.“ poděkovala jsem mu.
„Není zač. Ahoj.“ rozloučil se. Po jeho odchodu jsem zavřela oči a usnula. Chtěla jsem být vzhůru v noci, abych jsem mohla vše říci. Vše, na co jsem si vzpomněla. Vzbudili mě na oběd. Najedla jsem se a čekala, až dorazí rodiče s Teitem. Už jsem se na ně těšila. Mezitím se mi vybavila další vzpomínka. Vzpomněla jsem si na heslo na mém mobilu, a kde bydlím. Byla jsem ráda, že si začínám vzpomínat. Poté dorazili rodiče a Teito. Šli jsme do takového parčíku před nemocnici a povídali jsme si.
„Tak, jak se dneska máš?“ zeptal se mě Teito.
„Žebra sice bolí, ale jinak báječně.“ usmála jsem se na ně. „Jinak jsem si na pár věci vzpomněla.“ dodala jsem.
„To je báječné a na co vše sis vzpomněla?“ zeptala se mě matka.
„Jak mě Law bránil před jedním kolegou, který mě sexuálně obtěžoval. Na heslo do mobilu a kde bydlím. Tedy, kde současně bydlím.“ řekla jsem ve zkratce.
„To je báječné. Sice bych bral jiné vzpomínky, ale jsem za tebe rád.“ usmíval se otec.
„To si určitě časem vzpomenu.“ usmála jsem se.
„Nespěchej na sebe tolik. Důležité je, že sis na něco vzpomněla.“ uklidňovala mě matka.
„Nejsi jediná, kdo mi to říká.“ usmála jsem se.
„A kdo ti to ještě řekl?“ zajímalo Teita.
„Law a můj šéf.“ usmála jsem se. Poté jsme si povídali do pěti hodin. Pak jsem se vrátila na pokoj a matka s otcem a Teitem odešli.
V šest jsem dostala večeři a poté jsem znovu zalehla. Ale než jsem zalehla, požádala jsem sestřičku, jestli bych, jsem si nemohla vzít tu propisku. Sestřička souhlasila a přinesla mi ji. Důkladně jsem ji schovala, aby ji nikdo nenašel. Pak jsem si zavřela oči a usnula jsem. Ani jsem neměla ponětí, že u mě byl Hyuuga. Ani nevím, jak dlouho se zdržel. Jestli mě držel za ruku, říkal něco. Nevím. Spala jsem hodně tvrdým spánkem. Probudila jsem se v jedenáct večer. Law u mě ještě nebyl. Posadila jsem se. Na stole jsem měla vzkaz. Hned jsem si ho přečetla.
„Jane, byl jsem u tebe, ale ty si spala. Doktor říkal, že si na dnešek špatně spala. A že tě vyčerpala návštěva rodiny. Zdržel jsem se půl hodiny. Čekal jsem, až se probereš, ale spala si jako Šípková Růženka. Tak jsem tě nechal. Doufám, že zítra pokecáme a dáš mi konečně pusu. Jsem na držený a potřebuju tě. Tvůj miláček Hyuuga.“
Dopis jsem schovala do šuplíku a čekala jsem, až se objeví Law.
Ten se objevil o hodinu později. V půlnoci se otevřely dveře a vešel Law. Už jsem na něho netrpělivě čekala. Law zavřel dveře a přisedl na židličku ke mně. Hned mě chytil za ruku. Divila jsem se, že mě nepolíbil, ale mlčela jsem. Lawovu ruku jsem stiskla. Usmála jsem se na něho.
„Ahoj, myslel jsem, že budeš spát.“ usmál se na mě Law.
„Ahoj, ráda tě vidím. Spala jsem přes den.“ řekla jsem mu. „Chtěla jsem s vámi mluvit. Ale nejvíce s tebou.“ přiznala jsem a cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
„To jsem rád, ale měla by si spát.“ trval na svém.
„Castor mi dnes říkal, že byl na tebe vydán zatykač.“ řekla jsem to, co jsem věděla od Castora.
„Vím, jsem informovaný. Zařídila jsem si, abych jsem byl v obraze co se děje.“ pousmál se. „Trochu se toho setkání bojím. Nechci, aby mě chytli, protože bych nemohl tebe vidět. A to bych nepřežil.“ přiznal se mi.
„To ani já ne. Ale mám něco, co tě zprostí viny. Ale vše řeknu, až tu bude i Castor.“ řekla jsem a usmála se.
„Vážně? Vzpomněla sis?“ zajímalo ho.
„Ano, ale o tom až tu bude Castor.“ usmála jsem se.
„Dobře, ale spěchat si nemusela.“ usmál se na mě.
„Já si to jenom přála. A zdál se mi další sen, což byla další vzpomínka. Ale teď o tom nemluvme.“ řekla jsem. Law přikývl na souhlas.
„Jak ti jinak je?“ zeptal se mě.
„Lip. Žebra stále bolí, ale je to lepší. Něco ti ukážu, ale slib mi, že se nebudeš rozčilovat.“ rozhodla jsem se, že mu ukážu vzkaz od Hyuugi.
„Slibuji.“ slíbil mi. Ze stolečku jsem vyndala vzkaz od Hyuugi a podala ho Lawovi. Ten si ho přečetl. „Ten prevít!“ trošku se začal vztekat.
„Něco si slíbil.“ řekla jsem maličko naštvaně.
„Promiň.“ hned se mi omluvil. Zmuchlal vzkaz a zahodil do koše. „Musel jsem to udělat.“ vysvětlil mi, proč ho vyhodil.
„V pohodě, původně jsem to taky měla v plánu.“ usmála jsem se. I on se usmál.
„Na kolikátou hodinu si to domluvila?“ zeptal se mě.
„Na jednu, jak jsme se domluvili.“ odpověděla jsem mu.
„To je dobře.“ usmál se.
„Jinak jsem si vzpomněla, kde bydlíme.“ usmívala jsem se od ucha k uchu.
„Vážně?“ žasl.
„Ano, a máme pěkný byt.“ pronesla jsem.
„Vše si zařizovala ty. Já se přizpůsobil.“ přiznal, jak to bylo.
„A co ty? Tobě se to nelíbí? Změníme to, aby se to líbilo i tobě.“ řekla jsem mu.
„V pohodě, líbí se mi to. Jen nevím, v jakém stavu bude. Nebydlím tam. Tam by mě snadno chytli.“ řekl, jak se vše má.
„OK, ale kdyby se ti něco nelíbilo, tak mi to řekni a vymyslíme něco jiného.“ usmála jsem se.
„Slibuju.“ slíbil mi a usmál se. Ještě půl hodiny jsme si povídali, než přišel Castor. Law mu uvolnil židli a sedl na postel k mým nohám a mě držel stále za ruku. Castor si sedl na židli.
„Jsem rád, že ses se mnou chtěl sejít, Lawe. Neboj, neprásknu tě. Jen se zeptám, kde žiješ?“ zeptal se Castor Lawa.
„Blízko nemocnice.“ odpověděl Law nejistě. „Víc neřeknu, promiň.“ omluvil se vzápětí, že víc neprozradí.
„V pohodě. Jen nevím, jak tě zprostit viny. Vše nasvědčuje, že jsi to byl ty. Že jsi zrádce. Jane na to přišla a ty ses ji pokusil zabít.“ řekl Castor. Na Lawovi bylo vidět, jak zesmutněl.
„Ale Law je nevinný. Za vše může Hyuuga.“ promluvila jsem do ticha. Castor se na mě podíval. I Law, který zapomněl, co jsem naznačovala, než dorazil Castor.
„Jak to myslíš, Jane?“ zeptal se Castor.
„V noci jsem si povídala s Lawem a pak jsem usnula. Zdál se mi sen. Byla to vzpomínka. Vzbudila jsem se v šest, kdy Law odešel. Vzpomněla jsem si, jak jsem na počítači u Ayanamiho a vše nahrával na flash disk. Když se na obrazovce objevila fotka a na ní byl Hyuuga. Došlo mi, že to on je zrádce a pracuje pro Ayanamiho. Rychle jsem schovala flashku, když se za mnou objevil Hyuuga. Chtěla jsem volat Lawovi a vše mu říci, ale Hyuuga mě omráčil. Víc nevím.“ řekla jsem vše, na co jsem si vzpomněla.
„Jenže, kam se ten flash disk poděl?“ zeptal se Castor a podíval se na Lawa, stejně jako já. Byl bledý vzteky.
„Klid Lawe, vše se vysvětlí a já tě očistím. A tu flashku mám u sebe.“ řekla jsem, abych uklidnila Lawa. Ze své skrýše jsem vyndala flash disk ve tvaru propisky.
„Vážně jsi úžasná. A jak sis vzpomněla kde je a kde se tu vzala?“ pochválil mě Castor a dál se vyptával.
„Když se mi ve snu objevila ta propiska, tak mě napadlo zeptat se sestřičky na osobní věci. Ukázala mi je a ta propiska tam byla. Tak jsem si ji vzala a schovala.“ řekla jsem mazaně.
„Ale jak ho chytíme?“ zeptal se Castor.
„Mám plán, ale je to nebezpečné.“ promluvila jsem.
„Mluv.“ vybídl mě Castor.
„Že bych měla u sebe obyčejnou propisku s mikrofonem a začala tím Hyuugu vyhrožovat. Vy byste byli schovaní. Až by se přiznal nebo něco udělal, tak byste ho zatkli.“ řekla jsem svůj plán. Chvíli panovalo ticho.
„Ale můžeš přijít o život, Janey.“ promluvil Law, který se jako první tak nějak vzpamatoval.
„Vím, ale přesto do toho chci jít. Chci získat jeho přiznání, proč to dělá.“ přiznala jsem.
„Do té obyčejné propisky dáme mikrofon a vše nahrajeme.“ rozhodl Castor. „Hned ráno mrknu na tento materiál a pak ti přinesu propisku.“ dodal. „Neboj Lawe, nic se jí nestane.“ ujišťoval Lawa, který s tím nesouhlasil a byl celý neklidný.
„Dobře, ale chci být u toho.“ souhlasil nakonec Law.
„Dobře, ve dvě tady.“ řekl a souhlasil Castor. „No nic, já půjdu. Mějte se a ráno jsem tu jak na koni.“ usmál se Castor. Rozloučil se a odešel. Já a Law jsme zůstali sami.
„Nelíbí se mi to.“ řekl znovu Law.
„Neboj, dobře to dopadne.“ ujišťovala jsem ho. „A budeš zproštěn viny.“ dodala jsem a usmála se na něho.
„Dobře, ale i tak se budu o tebe bát. Málem jsem tě ztratil a už to nechci znovu zažít.“ přiznal svůj strach.
„Neboj, nepřijdeš.“ ujišťovala jsem ho.
„Věřím ti.“ usmál se. „A teď by si měla jít spát.“ dodal.
„Dobře, ale kdybychom se ráno neviděli, tak ve dvě.“ usmála jsem se. Poté jsem si zavřela oči a vzápětí jsem usnula.
Ráno jsem se probudila na snídani. Když jsem byla po jídle, čekala jsem na příchod Castora. Ten přišel až ve dvě stejně jako Law. Castor se usmíval a já s Lawem jsme se obávali.
„Ahoj, nebojte. Law je ze všeho venku. Díky této flashce bude vydán zatykač na Ayanamiho i Hyuugu. Po tobě Lawe už nejdeme.“ řekl nám Castor novinky.
„To jsem ráda.“ usmála jsem se a ulevilo se mi. A nejen mně. „Lawe, nechceš už dnes poznat mou rodinu?“ zeptala jsem se Lawa a podívala se na něho.
„Až zítra. Si pro tebe přijdu. Dnes se chci připravit na chycení Hyuugi.“ odmítl s vysvětlením Law.
„V pohodě, chápu to.“ usmála jsem se na Lawa.
„Tak my se půjdeme připravit. Tady máš tu propisku.“ řekl Castor a podal mi obyčejnou propisku s mikrofonem. Poté oba odešli a já čekala, až přijdou rodiče s Teitem. Domluvila jsem se s nimi, že další den se dostaví v půl desáté. Souhlasila jsem s tím. Okolo páté odešli a okolo sedmé přišel Hyuuga.
Já tentokrát byla vzhůru. Což Hyuuga byl rád. Chtěl mě políbit, ale já ho odmítla.
„Proč mě jenom odmítáš?“ zeptal se a posadil se na židli.
„Protože můj přítel nejsi! Je jím Law!“ odsekla jsem mu.
„To je kec! To ti nakukal Law, co?! A kde se skrývá?!“ vyjel po mně Hyuuga.
„Nikdo mi nic neříkal, protože jsem si vzpomněla! A kde je Law nevím! Nesvěřil se mi, kde bydlí!“ řekla jsem pravdu. Hyuuga zbledl. Nevím, jestli strachy či vzteky.
„A co víš?!“ dostal nakonec ze sebe.
„Všechno! I to jak si mě omráčil! To ty jsi mě chtěl zabít! Když jsem zjistila pravdu! Jsi podlý zrádce!“ řekla jsem mu. Hyuuga byl bělejší a bělejší. „A je vše na tomto flash disku!“ řekla jsem a vyndala propisku. „A teď mi řekni, proč!“ zeptala jsem se ho.
„Protože dostávám víc zaplaceno! Z platu tajného agenta si nic nekoupím a to jsem neustále v práci! A ano, to já tě chtěl zabít! Škoda, že se mi to nepovedlo! Stavil jsem se za tebou, že to dokončím, ale zjistil jsem, že si ztratila vzpomínky a to mi nahrálo do karet! Nechal jsem tě žít a snažil ti zhnusit Lawa! Aby si ho nenáviděla! To se mi nepovedlo, ale teď to dokončím!“ řekl výhružně. V tom mě začal škrtit. Ani jsem se nezmohla zakřičet pomoc. Ale v tom se otevřely dveře.
„Ruce vzhůru nebo střelím!“ ozval se Castor. Hyuuga se lekl. Povolil stisk a otočil se. Což neměl dělat. Rychle jsem se posadila a nohou ho kopla do koulí. Ale zasyčela jsem bolestí, jak mým tělem projela bolest. Hyuuga se skácel k zemi bolestí. Castor přiběhl a nasadil Hyuugovi želízka. Law přiběhl ke mně a objal mě.
„Janey, není ti nic?“ strachoval se Law.
„Jsem v pořádku.“ řekla jsem a Lawa taky objala. Po tvářích mi tekly slzy. Nejspíš jsem prvně v životě brečela. Podle vyprávění rodičů tomu odpovídalo. Po chvíli jsem se od něho odtrhla. Law mi začal, stíral slzy.
„To jsem rád.“ řekl a usmál se na mě.
„Já jsem ráda, že je to za námi.“ pronesla jsem.
„To i já. Nemusím se skrývat a mohu být s tebou.“ usmíval se.
„I já. Miluju tě.“ řekla jsem mu, co k němu cítím. Zrudly mi u toho tváře.
„Já tebe taky miluju, moje Janey.“ řekl a něžně mě políbil. I já jeho políbila.
„Zůstaneš tu se mnou přes noc a zítra mi pomůžeš se vrátit k našim a zůstaneš tam se mnou na pár dní?“ zeptala jsem se ho a doufala v kladnou odpověď.
„Pokud si to přeješ, tak určitě.“ usmál se na mě. Taky jsem se na něho usmála.
Law zůstal celou noc. Ráno mi pomohl zabalit věci a převléknout se. Protože žebra bolela. V půl desáté dorazili rodiče. Představila jsem jim Lawa. Našim hned padl do oka. I Teitovi se zamlouval. Naši souhlasili, aby u nás na pár dní byl Law. Byla jsem za to ráda.
Když jsem se úplně uzdravila, tak jsem se s Lawem vrátila do práce. A žili jsme zase v klidu, jako před tou nehodou. Postupem času jsem si začínala na vše vzpomínat.