Amnesie (New Version) 5.
Informace:
:)
5. Vzpomínky
Ráno jsem se probudila, byl Law pryč. Uvědomila jsem si, že mi chybí. Chtěla jsem si vzpomenout a to co nejdříve. Kdyby Law nebyl obviněn z pokusu mě zabít, tak bych ho požádala, aby tu zůstal a mohla bych ho konečně představit rodině. Ale bohužel to nešlo. Ještě ne. Nejdřív jsem ho musela očistit. To byl další důvod, proč jsem si chtěla co nejdřív si vzpomenout. Dostala jsem snídani a najedla se. Po snídani přišel doktor.
„Dobré ráno, Jane. Jak jste se vyspala?“ zeptal se mě doktor.
„Dobré ráno, doktore. Docela dobře.“ řekla jsem částečně pravdu.
„To je dobře. Ještě čtyři dny a propustíme vás do domácího léčení.“ usmál se na mě.
„Vážně?“ zeptala jsem se nadšeně.
„Opravdu.“ usmál se na mě. „Nejste unavená z návštěv?“ zeptal se mě.
„Ne nejsem. Jsem za ně ráda. Aspoň mi připomínají mou minulost. Chci si na vše vzpomenout.“ přiznala jsem.
„Není kam spěchat. Myslím těmi vzpomínkami.“ usmál se na mě.
„Víte, on je tu důvod, proč si chci rychle vzpomenout. Ale nechci o tom mluvit.“ řekla jsem pravdu.
„Nemusíte. Chápu, pokud byste si chtěla promluvit, jsem tu.“ usmál se.
„Děkuji.“ poděkovala jsem. „Mohu se na něco zeptat?“ chtěla jsem se zeptat, co mě trápilo.
„Klidně se ptejte.“ souhlasil.
„Od kolika do kolika tu jsou návštěvní hodiny?“ zeptala jsem se ho.
„Neomezené. Proč se ptáte?“ zeptal se mě poté, co mi odpověděl.
„Jen tak. Došlo mi, že včera se tu objevil šéf, tak bylo dopoledne.“ řekla jsem částečně pravdu.
„Takhle, návštěvy jsou tu neomezené. Ale většinou sem chodí lidé dopoledne, odpoledne a k večeru. Noční návštěvy je výjimka. Jeden mladík vás navštěvuje každou noc.“ vysvětlil mi.
„Vím, dneska jsem s ním mluvila. A musím říct, že i když jsem ho nepoznala, ale byl mi povědomý.“ přiznala jsem je.
„Takže jste v noci nespala.“ řekl v klidu. Nerozčiloval se.
„Spala, jenom jsem se v noci probudila. Chvilku jsme si povídali a pak jsem zase usnula. Spala jsem až do snídaně.“ řekla jsem pravdu.
„Dobrá, ale ponocovat byste neměla. Potřebujete nabrat sílu. Jinak ode dneška začnete chodit. Aby vám neochably nohy. Bude to náročné.“ oznámil mi.
„To budu ráda. Ležení mě už nebaví.“ přiznala jsem.
„Ale i tak si poležíte. Teď si zkuste odpočinout.“ doporučil mi.
„Dobře.“ souhlasila jsem. Poté doktor odešel. Zavřela jsem oči, že se pokusím usnout, když někdo zaklepal na dveře. Dveře se otevřely. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to můj šéf Castor.
„Ahoj Jane, jak ti je?“ zeptal se mě Castor.
„Ahoj Castore, zase o něco líp.“ řekla jsem pravdu.
„To jsem rád.“ usmál se, přinesl židli k posteli a sedl si ke mně.
„Mohu se tě na něco zeptat?“ zeptala jsem se ho.
„Určitě se ptej.“ usmál se na mě.
„Co si myslíš o Lawovi?“ zeptala jsem se přímo.
„Jak to myslíš?“ zeptal se mě.
„Jako jestli je vinný či nevinný.“ vysvětlila jsem. Nechtěla jsem Lawa prásknout, že se tu objevuje každou noc.
„Že je nevinný. Chci mu pomoci, ale nevím kde je.“ řekl pravdu. Nebo aspoň jsem mu to věřila. Chtěla jsem mu říct o Lawovi, ale nejdřív jsem to chtěla probrat s ním. Nechtěla jsem jednat za jeho zády.
„Já si to taky myslím. Jak si mi říkal, že vše nasvědčuje, že je vinný, tak si myslím opak. A že zrádce je někdo jiný.“ řekla jsem to, co jsem si myslela.
„Vzpomněla a sis na něco?“ zeptal se mě.
„Bohužel ne.“ přiznala jsem. „Mohl by si mi o něm něco říct?“ požádala jsem ho.
„Je to pracovitý muž. Sice se ohlíží za každou sukní, ale co konečně našel svou princeznu na bílém koni, tak se změnil. Jiné ženy ho nezajímají. Je pro něho jen ona a nikdo jiný. Brání ji. Dokonce se málem porval s kolegou, protože on ji obtěžoval. Ona by se určitě ubránila sama, ale Lawa to tak vytočilo, že po něm vyjel. Bránil svou princeznu. Proč se tak zajímáš?“ vše mi řekl a zeptal se na důvod mé otázky. Došlo mi, že tou princeznou jsem já.
„Jen tak mě to zajímalo.“ řekla jsem pravdu. „Ta dívka musí být šťastná.“ dodala jsem.
„Určitě je.“ usmál se na mě. „Jinak jsme vyslechli Ayanamiho a popřel vaší účast. Je mi jasné, že lhal, ale i tak to vypadá bledě. Jen ty víš, co se stalo. Prosím vzpomeň si.“ požádal mě.
„Udělám maximum. I já si chci co nejdřív vzpomenout.“ řekla jsem pravdu.
„To jsem rád. No nic, já půjdu. Nebudu tě rušit. Měj se krásně. Ahoj a brzy se uzdrav.“ popřál mi. Vrátil židli ke stolu.
„Ahoj a děkuju.“ taky jsem se s ním rozloučila. Poté, co Castor odešel jsem zavřela oči a vzápětí jsem usnula.
Sen:
Byla jsem v posteli a tulila se k Lawovi. Ten mě víc tiskl k sobě. Povídali jsme, ale nevím o čem. Poté jsme měli telefonát. Nebo spíš Lawovi zvonil mobil. Ale týkalo se to i mě. Měli jsme případ. Oba jsme se oblékli a připravili se na cestu. Na místě činu už byl Hyuuga.
„Ahoj princezno.“ pozdravil mě Hyuuga s úšklebkem. Všimla jsem si, jak po něm Law hodil zlostný pohled.
„Neříkej mi tak!“ okřikla jsem Hyuugu. Poté jsme šli k mrtvole. Šlo o ženu okolo třiceti let. Měla rozdrásaný krk.
„Jack Rozparovač se vrátil.“ udělal si Hyuuga srandu. S Lawem jsme ho ignorovali. „Jane, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě. Podívala jsem se na něho.
„Jasně, mluv.“ vyzvala jsem Hyuugu.
„Osamotě.“ řekl Hyuuga a podíval se po Lawovi.
„Mluv. My nemáme před sebou tajnosti.“ řekla jsem Hyuugovi.
„No dobrá. Chci jít s tebou do postele. Aspoň jednou a porovnat, jak si dobrá.“ řekl Hyuuga. Na chvíli mě to zaskočilo. To, co řekl Lawa vytočilo a chytil Hyuugu pod límečkem.
„Zkus to říct ještě jednou a uvidíš!“ pohrozil Law Hyuugovi Poté mu jednu vrazil, Chytla jsem Lawa kolem pasu
„Nech ho být.“ řekla jsem Lawovi „A ty si příště takové řeči nech pro sebe!“ křikla jsem na Hyuugu. Pak jsem s Lawem odešla vyslechnout ty, co našli mrtvou ženu.
V tom jsem se probrala. U mě seděla matka s otcem a Teitem. Byla jsem v šoku.
„Jane, v pořádku?“ zeptala se matka starostlivě.
„Jo, jenom jsem měla sen.“ přiznala jsem.
„ A co se ti zdálo?“ zeptal se otec.
„Nechte ji. Ať se nejdřív nají.“ řekla matka a připravila mi jídlo. Hned jsem se do jídla pustila. Byla jsem pěkně hladová. Když jsem vše snědla, tak Teito šel odnést tác. Po chvíli se vrátil.
Tak, co se ti zdálo?“ zeptal se zvědavě Teito.
„Můj přítel se jmenuje Law a je to můj kolega a parťák z práce. Je černovlasý se šedými oči. Nosí náušnice a má tetování, skoro po celém těle. Je hodný, milý a fajnový chlap. Než jsme spolu začali chodit, tak to byl děvkař. Když jsme se dali dohromady, tak jsem se bála, abych jsem nebyla zklamaná a taky, že by mě mohl podvádět A to byl důvod, proč jsem vám o něm neřekla. Ale poznala jsem, že se opravdu změnil, že to se mnou myslí vážně a tento víkend jsem vám ho chtěla představit.“ řekla jsem pravdu. Chvíli panovalo ticho.
„A je na tebe hodný?“ zeptala se po chvíli matka.
„Je a moc. Hodně mě brání. Přiznala jsem. Sice jsem to měla z vyprávění od Castora, ale vybavila se mi vzpomínka, jak Hyuugu uhodil.
„Tak hlavně, že je na tebe hodný.“ usmála se matka. Já se usmála.
„Kdy ho poznáme?“ zeptal se Teito.
„To nevím. Má hodně práce. Vyšetřuje tu mou nehodu. Nevěří tomu, že bych, jsem zasedla za volant v opilosti.“ zalhala jsem.
„I my si myslíme, že to nebyla nehoda.“ řekl Teito. Usmála jsem se na něho. V pět přišel doktor s tím, že se mám jít projít. Udělala jsem to tak, že mé první krůčky jsem vyprovodila rodinu ke vchodu a pomalu jsem se vrátila na pokoj. V šest jsem dostala večeři a po večeři přišel Hyuuga. Z celého srdce jsem ho nenáviděla. Ale nedala jsem na sobě nic znát. Tentokrát se mě pokusil políbit. Odtáhla jsem se.
„Ještě ne.“ jenom jsem řekla.
„Proč ne? Chodíme spolu.“ nesouhlasil Hyuuga.
„Neznám tě tak dobře. Nebo spíš si to nepamatuju. Políbím tě sama, až si vzpomenu.“ řekla jsem důrazně. Hyuuga si sedl na mou postel.
„Dobře, ale ať je to co nejdřív. Chápej, jsem chlap a chlapy jsou nadržení.“ přiznal. Zase ty sexuální návrhy. Pomyslela jsem si. Jenom jsem se na něho usmála.
„Pokusím se.“ řekla jsem a Hyuuga přikývl, že rozumí. Nechtěla jsem, aby mě líbal, nebo něco takového. Nemilovala jsem ho. Ba naopak. Nenáviděla jsem ho. A to zato, že mi lhal. Nebýt toho rozhovoru s Lawem, tak bych do teď nevěděla, že Hyuuga mi celou tu dobu lže.
Okolo osmé jsem ho doprovodila ke vchodu a poté se vrátila na pokoj. V mém pokoji byl doktor.
„Dobrý večer, děje se něco?“ zeptala jsem se doktora se strachem v hlase.
„Ne nic. Jenom jsem se přišel na vás podívat.“ usmál se doktor. „Jak vám je? A jak se vám chodí?“ vyptával se.
„Líp. Při chůzi žebra hodně bolí, ale jinak je to lepší.“ řekla jsem pravdu.
„To jsem rád. Tento pátek vás propustíme.“ znovu mi to připomněl. Jenom jsem přikývla. „Teď byste měla jít spát. Kdybyste nemohla usnout, tak si zazvoňte na sestřičku. Ta vám něco dá.“ usmál se a odešel. Zavřela jsem si oči a vzápětí jsem usnula.
Probudila jsem se asi okolo jedné hodiny ranní. Law seděl u mé postele a držel mě za ruku. Hned jsem se posadila a usmála se na něho. Ten mi úsměv oplatil.
„Jen spi. Potřebuješ nabrat sílu.“ řekl mi Law s úsměvem na tváři.
„Promiň, ale ráda tě vidím. Až se mi spát nechce.“ přiznala jsem. Všimla jsem si, že mu zrudly líce. I mně zrudly.
„To jsem rád.“ dostal ze sebe. Jak ti je?“ zeptal se mě.
„Líp. Dnes jsem i chodila a v pátek mě pustí domů.“ řekla jsem vše, co mi řekl doktor. „Mohu se tě na něco zítra?“ zeptala jsem se ho.
„Ptej se, na co chceš.“ usmál se a souhlasil, ať se zeptám.
„Jak se stalo, že jsi Hyuugu uhodil?“ zeptala jsem se ho.
„J-jak to víš?“ zeptal se překvapeně.
„Něco mi vyprávěl Castor, ale nezmínil, že bych to byla já. Pak jsem měla sen a myslím si, že to byla vzpomínka.“ řekla jsem pravdu. Law se usmál.
„Byli jsme na místě činu a Hyuuga měl narážky, že by se rád s tebou vyspal. Neudržel jsem se a jednu mu vrazit.“ přiznal se a řekl kratší verzi. Tím mi potvrdil, že to nebyl sen, ale vzpomínka.
„Tak jsem si nakonec na něco vzpomněla.“ usmála jsem se.
„To je báječné. Časem si vzpomeneš na víc věcí.“ usmál se na mě.
„V to doufám. Chci očistit tvé jméno. A to co nejdřív.“ usmála jsem se na něho.
„Díky, ale netlač na sebe. Nechci, aby se ti přitížilo.“ taky se na mě usmál.
„Neboj. Chtěla jsem se tě zeptat. Jestli na zítřejší noc mohu pozvat i Castora. On věří, že jsi nevinný a chce ti pomoci. Tak jako já.“ zeptala jsem se ho.
„Já ti nevím.“ začal pochybovat.
„Nechci tě do ničeho nutit. Pokud nechceš, zmiňovat se o tobě nebudu.“ usmála jsem se na něho.
„Ty mu věříš?“ zeptal se mě
„Ano, věřím mu.“ přiznala jsem pravdu.
„Dobře, pozvi ho. Okolo jedné hodiny ranní tady.“ nakonec souhlasil.
„Nemusíme. Nechci tě nutit.“ řekla jsem a usmála se na něho.
„Ne v pohodě. Jestli mu věříš, tak já mu taky věřím.“ usmál se. „A teď by si měla jít spát. Potřebuješ nabrat sílu.“ řekl mi. Usmála jsem se na něho.
„Dobře, ale prosím drž mě za ruku.“ požádala jsem ho.
„Neboj, budu.“ usmál se a mou ruku nepustil. Znovu jsem si lehla a zavřela oči. Hned jsem usnula a něco se mi zdálo.
Sen:
Byla jsem v jedné místnosti u počítače. Prohledávala jsem ten počítač. Něco jsem ukládala na flashku. Byla ve tvaru propisky. V tom jsem byla zděšena. Na počítači byla fotka Hyuugi. V tom se za mnou objevila postava. Otočila jsem se. Byl to Hyuuga.
„Koukám, že jsi na to kápla.“ ušklíbl se Hyuuga. Na mobilu jsem vytočila číslo Lawa.
„Ty jsi zrádce! To ty pracuješ pro Ayanamiho!“ zděsila jsem se.
„Pravda a teď tě musím zneškodnit.“ řekl a uhodil mě do hlavy.
Probrala jsem se celá zpocená. Někdo zavíral dveře. Podívala jsem se, kolik je hodin. Bylo šest. To musel odejít Law. Pomyslela jsem si. Myslela jsem na ten sen. Chtěla jsem o něm říci Castorovi, ale hlavně Lawovi.