Amnesie (New Version) 4.
Informace:
:)
4. Parťák
Na dnešní noc jsem se moc nevyspala. Ani sny jsem neměla. Převracet se, to mi ještě nešlo, protože mě bolela žebra. Možná to chtělo změnit polohu, ale jistá jsem si nebyla. Cítila jsem, jak mě někdo drží za ruku. Myslela jsem si, že je to Hyuuga a tak jsem otevřela oči. K mému překvapení, u mé postele seděl chlap, černovlasý s šedými oči.
„K-kdo jste?“ dostala jsem ze sebe. Ale jak jsem se na něho dívala, byl mi povědomý. Jediný ze všech, které jsem viděla. Muž byl překvapen, možná i v šoku. Protože na mě zíral a nic neříkal.
„Ty nevíš, kdo jsem?“ dostal nakonec ze sebe.
„Promiňte, jste mi povědomý, ale bohužel jsem ztratila paměť.“ přiznala jsem. Cítila jsem, jak mi tluče srdce o život. Byl to krásný hřejivý pocit. Nerozuměla jsem tomu. To, co jsem řekla ho nadmíru šokovalo.
„Jsem Law Trafalgar.“ představil se mi ten muž.
„Můj parťák, který je na útěku, protože se mě pokusil zabít.“ přerušila jsem ho.
„Věříš tomu?“ zeptal se mě a bylo na něm poznat, že je smutný.
„Ne… Nepřijde mi, že byste byl toho schopný.“ řekla jsem pravdu. Pomalu jsem se posadila.
„Tykej mi.“ řekl a usmál se.
„A co tu děláš tak pozdě?“ zeptala jsem se ho.
„Chci ti být na blízku. Když jsem tě našel, tak jsem měl o tebe strach. Jsi pro mě to nejdražší, co mám.“ přiznal se mi.
„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Vlastně si nepamatuješ mé city k tobě.“ došlo mu to.
„Jaké city?“ divila jsem se.
„Miluju tě, Janey.“ vyznal se mi. Byla jsem v šoku.
„Sice bych to neměla říkat, ale jsem zadaná.“ dostala jsem ze sebe.
„Ano, se mnou a kromě tvých rodičů, to ví každý. Dokonce i spolu bydlíme.“ řekl mi mírně překvapen, že jsem si toto pamatovala. Že jsem zadaná.
„C-co?“ dostala jsem ze sebe. „To nemůže být pravda. Vždyť chodím s Hyuugou. A vztah tajíme přede všemi.“ dostala jsem ze sebe. Law chvíli na mě zíral. Byl v šoku.
„A to ti nakukal kdo?“ zeptal se mě.
„On… Prý jsem si přála, aby o tom nikdo nevěděl.“ odpověděla jsem mu.
„To není pravda. Tvým přítelem jsem já a žijeme spolu. Až tě propustí, tak se sejdeme u nás doma. Jen já si budu muset dát pozor, aby mě nechytli. Jsem tu každou noc. Držím tě za ruku a sleduju, jak spíš.“ přiznal se mi. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
„A proč jsem chtěla náš vztah tajit před mými rodiči?“ zeptala jsem se ho.
„Říkala jsi, že nechceš nic uspěchat. Ale plánovala jsi mě už představit. Víš, býval jsem koketa a děvkař, jak jsi mě nazývala, ale když jsme se dali dohromady, tak jsem se změnil. A ty ses chtěla ujistit, že jsem se opravdu změnil. Proto jsi chtěla počkat, než by si o mně rodičům řekla.“ odpověděl mi. Toto znělo líp a věrohodněji, než ta povídačka od Hyuugi.
„A jak jsme se dali dohromady?“ zeptala jsem se ho.
Příběh Lawa:
„Měli jsme případ v horách, kde se někdo vydával za Yettiho, který vraždil lidi. Zapsali jsme se do horské chaty jako milenecký pár, který jsme sehráli už několikrát. Jenže tentokrát to bylo jiné. Měla jsi podezření na majitele horské chaty. Já ti nevěřil, protože jsem podezříval vrátného. Začali jsme se kvůli tomu hádat. Ale pak sis všimla, že nás někdo sleduje, tak jsme sehráli mileneckou hádku. Poté ses rychle oblékla a vydala ses za tou osobou. Já nestačil včas zareagovat a taky jsem nebyl oblečen. Rychle jsem se oblékl a šel rychle za tebou. Jenže jsem tě už nemohl dohonit, protože jsi někam zmizela. Měl jsem z toho špatný pocit. Všude jsem tě hledal. Když v tom někdo zakřičel lavina. Hned jsem se lekl, že by tě mohla zasypat. Běžel jsem tam. Ty jsi držela v klepetech majitele horské chaty, který byl napůl oblečen v Yettiho. Ulevilo se mi. Řekla jsi, ať někdo zavolá policii. Já byl v šoku, ale celý šťastný, že se ti nic nestalo. Lavina vás zasáhla, ale nezasypala, protože jste byli na kraji té laviny. Jenom jste se trošku svezli dolů. Poté se ke všemu přiznal. Zabíjel milenecké a manželské páry, kteří se v chatě hádali. Dokonce se chystal zabít i nás dva. Ale ty jsi tomu zabránila. Ke všemu se přiznal. Když ho odvezla policie, tak jsem přišel k tobě a objal tě. Byla jsi překvapena. Poté jsem tě políbil. A poté ti řekl, že tě miluju. V tom se přiřítila další lavina a ta nás dva zasypala. Dopadli jsme do nějaké jeskyně. Žádné hlasy nebyly slyšet. Překvapeně ses nebála, nebo aspoň si nic neříkala. Ale byla ti zima. Začal jsem se svlékat a poradil ti, aby si mě napodobila. Byla jsi v šoku. Nedošlo ti, proč to říkám a dělám. Hned si mě začala obviňovat, že jsem úchyl. Polonahý jsem přešel k tobě a znovu tě políbil. Tím jsem tě umlčel. Poté jsem ti řekl, že jestli nechceš zmrznout, tak se máš svléknout. Přikývla jsi, ale byla jsi stále v šoku. Nazí jsme se k sobě tulili. A maličko se to zvrtlo. Začali jsme se líbat. Tedy spíš já tebe, protože jsi byla moc krásná a já byl do tebe zamilovaný. Prostě jsem se neudržel a milovali jsme se. Toto milování bylo tvé první. Asi po dvou hodinách nás našli a osvobodili. Byli jsme v nemocnici na pozorování. Ale byly jsme jenom podchlazeni. Po dvou dnech nás propustili. Byla jsi od té doby jiná. Taková odtažitá. Stavil jsem se u tebe doma, abych zjistil, co se to s tebou děje. Řekla jsi mi, že to byla chyba. Chyba ta, co se stala v té jeskyni. Ale já se ti vyznal a řekl, že toho nelituju. Omluvil jsem se ti, že jsem balil každou ženskou, na kterou jsem narazil a poté tě políbil. Věděl jsem, že ke mně taky něco cítíš, protože by si jinak nesouhlasila s milováním v té jeskyni. Znovu jsme se milovali, tentokrát u tebe doma. Poté ses mi taky vyznala a začali jsme spolu chodit. Všichni to věděli. Až na tvou rodinu. Tento víkend jsme se oba chystali jet k tvým rodičům, aby si mě představila.“ dovyprávěl celou historku. Místy jsem se i zasmála. Ale jak mi to vypravoval, něco mi to připomínalo.
„Sice si nic nepamatuju, ale přijde mi, že jsem tento příběh někde slyšela.“ promluvila jsem do ticha.
„To jsem rád. Věříš mi?“ zeptal se mě. Podívala jsem se do jeho šedých očí.
„Ano, věřím ti. Přiznám se, že mi buší srdce jak o život, když tě tu tak vidím. Cítím, že chci být v tvé blízkosti. Nerozumím tomu.“ přiznala jsem.
„Tomu se říká láska.“ usmál se na mě.
„Tento pocit cítím u tebe. U Hyuugi vůbec.“ přiznala jsem.
„Ani si nemohla cítit, když ho nemiluješ. Nejraději bych mu rozbil hubu, za to, že tě obelhává, i když nechápu proč.“ řekl maličko vztekle.
„Klid… Budu nadále předstírat, že s ním chodím. Musím si na vše vzpomenout.“ snažila jsem se ho uklidnit.
„Doufám, že jste se nepolíbili.“ zeptal se zděšeně.
„Neboj, tomu jsem zabránila, jenom mi poslal letmou pusu.“ přiznala jsem. Bylo vidět, že se mu ulevilo.
„To je dobře. A neboj, na vše přijdeme spolu.“ usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. „Teď by si měla spát. Potřebuješ nabrat sílu.“ znovu se na mě usmál.
„Dobře, ale neodcházej, prosím.“ požádala jsem ho.
„Neboj, jsem tu celou noc. Vždy v šest ráno odcházím pryč.“ přiznal se mi. Nastavila jsem ruku, aby mě mohl za ní vzít. Hned mě za tu ruku chytl. Usmála jsem se, zalehla a zavřela oči. Vzápětí jsem usnula a spala, dokud mi nepřinesla sestřička snídani. Law už u mě nebyl.