Amnesie (New Version) 3.
Informace:
:)
3. Tajný agent
V noci jsem spala tvrdě, že jsem ani nevěděla, že u mě někdo je a držel za ruku. Ráno jsem se probudila a povedlo se mi posadit se sama. Divila jsem se, že po včerejšku jsem měla klidné spaní. Ale byla jsem ráda. Někdo zaklepal na dveře. Dveře se otevřely a vstoupil doktor.
„Dobré ráno Jane, jak jste se vyspala?“ zeptal se mě doktor s úsměvem na tváři.
„Překvapivě dobře.“ usmála jsem se na něho.
„To je dobře, spánek potřebujete.“ v tom se otevřely dveře a vstoupila sestřička se snídaní.
„Dobré ráno pane doktore. Dobré ráno Jane.“ pozdravila nás sestřička.
„Dobré ráno.“ řekla jsem s doktorem najednou.
„A jak vám u nás chutná jídlo?“ zeptal se mě doktor. Sestřička mezitím odešla rozdávat snídani jiným pacientům.
„Docela dobře.“ usmála jsem se na něho.
„Tak to jsem rád. Snažíme se, aby se tu pacienti měli výborně.“ vysvětlil mi.
„To je dobře. A smím se na něco zeptat?“ zeptala jsem se ho.
„Jistěže, ptejte se.“ usmál se na mě.
„Proč jsem na pokoji sama?“ zeptala jsem se, co mě hodně zajímalo.
„Jste v pokoji nadstandard. A to mají pacienti celý pokoj pro sebe.“ vysvětlil mi.
„A to se určitě platí, že?“ znovu jsem se zeptala.
„Jistěže. Ale nemusíte se bát. Budete tu ještě týden a pokoj je zaplacený.“ smál se na mě. Byla jsem překvapena.
„Tak ještě týden tu budu oxidovat.“ pronesla jsem.
„Neříkejte, že se vám tu nelíbí.“ usmál se.
„Není to tady špatné, ale radši bych byla doma.“ přiznala jsem.
„To chápu. Všichni pacienti by nejraději byli doma.“ usmál se. V tom někdo zaklepal na dveře a otevřely se. Stál v nich vysoký muž s hnědými vlasy a brýlemi na očích.
„Dobrý den, neruším?“ zeptal se ten muž.
„Dobrý den.“ pozdravila jsem.
„Dobrý den, nechám vás tu osamotě.“ řekl doktor a odešel. Muž se přiblížil, vzal židli a sedl si ke mně.
„Omluvte mě, dám se do snídaně.“ omluvila jsem se muži a zakousla do chleba se sýrem.
„V pohodě. Takže je pravda, že si nic nepamatuješ.“ řekl muž zamyšleně.
„Opravdu ne. Ani váš obličej mi nic neříká.“ řekla jsem pravdu a v hlavě se snažila ho někam zařadit, ale nedařilo se mi to. „Jsme příbuzní?“ zeptala jsem se ho. Ten se na mě usmál.
„Ne, jsem tvůj šéf z práce. Co zatím vše víš?.“ zeptal se mě a pozoroval mě.
„Že pracuju u policie. Ale jinak nic nevím. Prý mi vše řekne šéf. Takže to jste vy.“ odpověděla jsem mu na jeho otázku a dojedla jsem snídani. Poté jsem zapila léky, které mi doktor předepsal.
„A kdo ti řekl, že pracuješ u policie? Tvoje rodina?“ zeptal se mě.
„Ne, můj přítel Hyuuga.“ odpověděla jsem. Muž zůstal na chvilku v šoku.
„A nic víc ti neřekl?“ zeptal se mě.
„Ne, prý mi to řeknete vy.“ řekla jsem pravdu.
„Jmenuji se Castor Oak. A tykej mi. U nás si každý s každým tyká.“ konečně se mi ten muž představil. Přikývla jsem, že rozumím. Poté se otevřely dveře a vešla sestřička, která vzala prázdný tác a odešla. Za sebou zavřela dveře.
„Dobře.“ řekla jsem a usmála se.
„Teď, co ti řeknu, musí zůstat jenom mezi námi, jasné?“ zeptal se mě a já přikývla, že ano. „Takže, sice pracuješ pro policii, ale jsme organizace, tajní agenti.“ začal mi vysvětloval
„Tajní agenti?“ podivila jsem se.
„Ano jsi tajný agent, ale nikdo o tom nesmí vědět. Řešíme vážné případy. Jako je například terorismus.“ pokračoval. „A různě se přestrojujeme, abychom vnikli k padouchům, získali důkazy a pozatýkali je. A jedním z těchto agentů jsi i ty.“ hned mi to vysvětlil.
„Takže jsem taky tajný agent“ dostala jsem ze sebe.
„Ano. A zrovna se svým parťákem jsi řešila případ prodej a distribuce drog. Říká ti něco jméno Ayanami?“ zeptal se mě. Zakývala jsem hlavou, že ne. Vyndal ze složky fotku a ukázal mi ji.
„Bohužel nic mi to neříká.“ přiznala jsem.
„Škoda. To je ten Ayanami. Se svým parťákem jste na něco kápli, hlavně ty, ale někdo tě dostal, protože zveřejnili verzi, že si opilá sedla za volant a autem jsi to napálila do stromu. Je nám jasné, že tě někdo omráčil, nalil do tebe alkohol a nechal sednout za volant a rozjel auto, aby tě ten náraz do toho stromu zabil.“ řekl mi. Zírala jsem na něho jako páv. „Nechápej to špatně, ale něco jsme vymyslet museli, protože nechceme, aby někdo přišel na to, co děláme za opravdovou práci.“ vysvětlil mi, když si všiml mého výrazu.
„V pořádku, už tomu začínám rozumět.“ řekla jsem pravdu.
„To je dobře. Bylo by dobré, kdyby sis na něco vzpomněla, protože ty jediná víš, co se odehrálo, na co si kápla. Chtěla jsi to říct svému parťákovi, ale zrovna tě museli omráčit, protože si do telefonu nic neřekla.“ řekl mi a usmál se.
„Vynasnažím se, abych jsem si brzy vzpomněla.“ slíbila jsem.
„Věřím ti, ale nespěchej.“ usmál se na mě.
„A kdo vlastně je můj parťák? A proč tu není?“ zeptala jsem se.
„Jmenuje se Law Trafalgar a proslýchá se u nás, že je to zrádce, který pracuje pro Ayanamiho. Prý to byl on, kdo tě omráčil a chtěl tě zabít. Když jsi o něm zjistila, že je zrádce.“ přiznal mi pravdu a neříkal to moc nadšeně.
„A vy… Teda ty, věříš tomu?“ zeptala jsem se ho.
„Nevěřím, ale tím, že se ukrývá, tak vše vypadá, že vše udělal on.“ přiznal pravdu i svůj názor.
„Chápu.“ pronesla jsem.
„No nic, já půjdu. Musím taky pracovat. Zítra touto dobou se zase za tebou stavím.“ slíbil, usmál se a postavil se. Židli vrátil na původní místo. „Ahoj Jane.“ rozloučil se, se mnou a odešel. Ani jsem nestačila říct ahoj.
Odpoledne okolo třetí se u mě stavili rodiče s Teitem. Přinesli mi kus koláče, který upekla matka. Hned jsem se do něho pustila.
„Je moc dobrý.“ pronesla jsem s plnou pusou.
„Jsem ráda, že ti chutná. A jak ti je?“ zeptala se matka.
„Tak žebra stále bolí, ale je to lepší.“ usmála jsem se. „Jen s tou pamětí je to horší.“ dodala jsem.
„Určitě časem si vzpomeneš.“ usmál se na mě otec.
„Taky tomu věřím.“ taky jsem se usmála.
„Měla jsi tu i jiné návštěvy než nás?“ zeptal se mě Teito.
„Včera mě tu navštívil přítel, ale proč jsme vztah tajili to nepovím, protože sama nevím a jemu jsem to nevysvětlovala. Jenom ho požádala, abychom ten vztah tajili. A dneska dopoledne můj šéf z práce.“ řekla jsem pravdu.
„A představíš nám ho?“ zeptala se matka.
„Pokud to bude stíhat z práce, tak už dneska.“ usmála jsem se.
„Tak to se už těším, až ho poznám.“ usmála se matka.
„Hned si ho prověřím.“ zasmál se otec.
„Ty taky pracuješ u policie?“ zeptala jsem se otce.
„Ne, já jsem podnikatel.“ vysvětlil mi otec. „Já to myslel tak, že si s ním promluvím z očí do očí.“ dodal a usmál se.
„Aha.“ taky jsem se usmála. „A co máš za práci ty mami?“ otočila jsem se na matku.
„Jako kadeřnice.“ odpověděla mi matka.
„Já studuju prvním rokem obchodní akademii.“ řekl Teito, když jsem se na něho podívala a chystala se ho zeptat.
„A já studovala co za školu?“ zeptala jsem se spíše rodičů.
„Taky obchodní akademii. A na vysokou si šla na policejní akademii.“ odpověděl mi otec. Pak mi vyprávěli různé příběhy z mého dětství a z puberty. Okolo páté hodiny se, se mnou rozloučili a odešli.
Okolo sedmé, když jsem byla po večeři, přišel můj přítel Hyuuga. Naštěstí se o pusu nepokusil, což jsem byla ráda.
„Ahoj krásko, jak se vede?“ zeptal se mě Hyuuga.
Líp.“ odpověděla jsem pravdu. „A jak se máš ty?“ také jsem se ho zeptala.
„Dobře, ale kdo je tu marod, tak to jsi ty.“ usmál se na mě.
„I tak mi to nedalo.“ usmála jsem se na něho.
„Byl tu šéf, nebo ještě ne?“ zeptal se mě.
„Ano byl. Dnes dopoledne.“ odpověděla jsem.
„A vše ti řekl?“ vyptával se mě.
„Ano, vše mi řekl.“ řekla jsem pravdu.
„A co vše ti řekl?“ zajímalo ho. Vše jsem mu řekla, co mi Castor řekl. Bylo znát, že se mu ulevilo.
„Proč tě to zajímá?“ zeptala jsem se ho.
„Jen tak. Jestli něco nevynechal.“ usmál se.
„Aha.“ přikývla jsem. „A zapomněl?“ zeptala jsem se ho.
„Ne. A co si myslíš o svém parťákovi?“ zajímalo ho.
„Nevím. Ještě se tu neukázal, ale moc se mi tomu nechce věřit, že by byl zrádce.“ řekla jsem pravdu.
„Bohužel je. Chtěl tě zabít a teď je na útěku.“ řekl mi. Stále jsem tomu nechtěla věřit. Pak jsme si různě povídali, hlavně o mně. Hyuuga mi vyprávěl příběhy, které jsme spolu zažili. Byly to romantické chvíle. Znělo to opravdově, ale něco ve mně říkalo, nevěř mu. Ale nedala jsem nic najevo. Okolo osmé se zvedl. „No nic, tak já půjdu. Měj se krásně a zítra se tu zase stavím.“ usmál se a poslal mi vzdušnou pusu a odešel. Já mu zamávala. Poté jsem si lehla a usnula jsem. Po tom dnešku jsem měla toho plné kecky. Ale tentokrát jsem se probudila v noci a k mému překvapení seděl u mé postele on.