Amnesie (New Version) 2.
Informace:
:)
2. Můj přítel
Na muže jsem zírala jako páv, stejně tak i doktor. Ani jeden z nás nevěděl, kdo to je. Doktor to nemohl vědět vůbec a já neměla vzpomínky. Takže jako bych ho taky neznala.
„Kdo jste?“ zeptal se doktor. Já byla v mírném šoku. Kdo to je? A jak mě zná? Ptala jsem se sama sebe.
„Oh, promiňte.“ omluvil se muž. „Jmenuji se Hyuuga Warren a jsem přítel tady Jane.“ představil se a řekl, odkud mě zná.
„Takže to jste vy, kterého tajím před rodiči.“ dostala jsem ze sebe. „Proč tajíme vztah?“ zeptala jsem se ho.
„Hlavně ty si to chtěla tajit. A proč? To netuším. Miluju tě tak moc, že jsem s tím souhlasil.“ vysvětlil mi to.
„Nechám vás osamotě, ale nebuďte tu moc dlouho. Jane, potřebuje odpočívat.“ řekl doktor a odešel. Já zůstala s Hyuugou sama.
„Jak ti je, Jane?“ zeptal se mě Hyuuga.
„Jo, dobře.“ řekla jsem lež. Bylo mi mizerně. Žebra i hlava bolely. Ale nedala jsem nic najevo. Hyuuga si sedl na mou postel k mým nohám. Nevím proč, ale cítila jsem se nějak divně v jeho blízkosti. Jakoby tu něco nehrálo. Ale snažila jsem se být v klidu.
„To je dobře. A víš, kdy tě pustí?“ zeptal se mě.
„Na to je ještě brzy. Jsem tu teprve asi čtyři dny.“ odpověděla jsem mu.
„Doufám, že to bude co nejdřív.“ usmál se na mě. „Abych jsem se mohl o tebe postarat.“ stále se usmíval.
„O to se bude chtít postarat nejspíš má rodina.“ řekla jsem mu.
„Už tu byla?“ zeptal se mě.
„Odešli chvilku před tebou.“ odpověděla jsem mu.
„Škoda, že jsem na ně nenarazil. Rád bych je poznal.“ pronesl s úsměvem.
„Myslíš, že bych byla ráda, aby si je poznal?“ zeptala jsem se ho.
„Určitě, když si mě tento víkend chtěla tvým rodičům představit.“ odpověděl mi. Tak to opravdu musí být můj přítel. Pomyslela jsem si. Usmála jsem se na něho.
„Tak zítra přijď o něco dřív a já tě představím.“ navrhla jsem mu.
„Uvidíme, protože musím pracovat. Ale jakmile to půjde, tak se tu stavím.“ usmál se na mě.
„A kde pracuješ?“ zeptala jsem se ho.
„U policie, jako ty.“ odpověděl s úsměvem.
„U-u policie?“ byla jsem překvapena, že i já jsem policista.
„Ano i ty. Tady jsme se i poznali.“ stále se usmíval.
„A jsem alkoholik nebo ne?“ zeptala jsem se ho.
„Nejsi, ale je to složité. Vysvětlí ti to zítra šéf.“ odpověděl mi.
„Dobře… Vyprávěj mi, jak jsme se pořádně poznali, prosím?“ požádala jsem ho.
Příběh Hyuugi:
„Stalo se to tak, že jsi k nám přišla na oddělení jako nováček. Hned po akademii. Jakmile jsem tě uviděl, tak jsem se do tebe zamiloval. Bohužel parťáka jsem měl, tak ses nemohla stát mým parťákem. Ale sdílíme jednu velkou společnou kancelář. Takže jsem se mohl na tebe dívat. Pokud si nebyla v terénu. Šéf ti vše vysvětlí. Asi třikrát jsem tě pozval na rande, ale vždy si mě odkopla. Když to bylo už potřetí, co jsi mě odkopla, tak jsem to vzdal. Ale pak tu byl jeden případ, kdy masový vrah zabíjel malé děti a tebe to vzalo. Jsi hrdá a neústupná, ale tento případ tě dostal, Pozvala si mě na panáka, tak jsem to přijal a šli jsme. Tam ses složila a rozbrečela ses. Já tě utěšoval, až jsme se oba opili. Asi nemusím říkat, jak to dopadlo. A od té doby spolu chodíme. Ale nikdo o něm neví. Nevím proč, ale ty si nechtěla, aby to někdo věděl. Pořád bydlíme odděleně, ale většinou spíš u mě doma.“ dovyprávěl příběh. Poslouchala jsem ho bez přerušení.
„Díky moc, Hyuugo.“ poděkovala jsem mu za příběh. „A proč mi vše musí říct šéf?“ zeptala jsem se ho.
„Chce ti vše říci sám a nám zakázal ti něco říkat.“ vysvětlil mi. V tom se otevřely dveře a v nich se objevila sestřička.
„Vy jste ještě tady?“ Klein by měla odpočívat.“ řekla sestřička.
„Tak já půjdu, ale zítra po práci se tu zase stavím.“ usmál se Hyuuga a chtěl mě políbit, ale trhla jsem hlavou.
„Promiň, ale na to se necítím.“ omluvila jsem se mu.
„V pohodě, chápu to.“ usmál se a poslal mi vzdušnou pusu. Já si lehla a přemýšlela jsem.
„Není vám nic?“ zeptala se mě sestřička a pomohla mi posadit se na posteli, abych jsem se mohla najíst.
„Ne, nic. Jen si v hlavě srovnávám myšlenky.“ odpověděla jsem sestřičce.
„Dneska jste měla hodně návštěv, to je pravda.“ usmála se. Poté zase odešla odnášet večeři jiným pacientům. Při jedení večeře jsem myslela na své rodiče, bratra Teita a také na svého přítele Hyuugu. A na to, proč ten náš vztah tajím. Proč zrovna já to chtěla tajit. Pochopím proč v práci, ale nepochopím, proč zrovna před rodinou. Vždyť jsou fajn. Přemýšlela jsem pro sebe. Na jídlo jsem se vůbec nesoustředila. Ale vše jsem snědla. Po hodině přišla jiná sestřička, která odnesla prázdný talíř a pomohla si mi zase lehnout. Zavřela jsem oči a hned usnula tvrdým spánkem a spala až do rána.