Pirátská láska II. (New Vesion) 1.
Informace:
Pokračování+jiná jména :)
1. Vzkříšení
Hned jsem byla u Lawa. Rozvázala jsem mu pouta a položila na záda.
„J-Jane…“ dostal ze sebe Law.
„Mlč, šetři se…“ řekla jsem se slzy v očích. Byl vážně raněn na zádech. I mně se otevřely rány na břiše, ale bylo mi to jedno. Law ztratil vědomí. Ostatní přiběhli, když dobojovali s ostatními mariňáky. Když viděli, co se stalo, tak Chopper byl hned u nás. Zkontroloval stav Lawa.
„Rychle ho musíme ošetřit. Ale ne tady.“ řekl rozhodným hlasem Chopper. Zoro, vzal Lawa na záda a šel s ním na naši loď. Já se taky postavila na nohy. Málem jsem se skácela, jak jsem ztrácela spoustu krve. Sanji byl hned u mě a podepřel mě.
„Díky…“ poděkovala jsem mu a společně jsme vyrazili na loď.
Na lodi Bluemana, kterou jsme si s Lawem později přivlastnili, se Chopper postaral o Lawa. Ošetřil mi ránu na zádech a obvázal. Law byl stále v bezvědomí. Pak se Chopper vrhnul na má zranění.
„Přežije to?“ zeptala jsem se Choppera.
„Nevím. Dvacet čtyři hodin bude kritických. Jestli to přežije, tak žít bude.“ oznámil mi Chopper. Přikývla jsem, že rozumím. Mně se otevřely obě rány na břiše i pravé rameno. O vše se Chopper postaral. Lawa položil na postel a já si sedla na stoličku a chytila Lawa za ruku. „Měla by si taky odpočívat. Otevřely se ti rány.“ řekl mi jako doktor.
„Promiň, Choppere, že neposlechu, ale chci být u něho.“ nesouhlasila jsem. Chopper si jenom povzdychl.
„Dobrá, ale jakmile budeš unavená, tak si půjdeš lehnout na vedlejší postel.“ souhlasil nakonec. Law byl v obličeji bledý. Jako by byl mrtvý. Život měl na vlásku. Po tvářích se mi kutálely slzy. Byla jsem unavená, ale spát jsem nechtěla jít. Chtěla jsem být u Lawa. Kdyby se mu přitížilo, aby dostal hned lékařskou pomoc. Chopper slíbil, že bude při ruce, kdyby nastaly komplikace. Cítila jsem, jak jsme vypluli. Držela jsem ho za ruku, kterou měl studenou, a v duchu jsem se modlila, aby to přežil. Nakonec se mi povedlo usnout opřenou hlavou o postel, takže jsem byla zkroucená.
Vzbudilo mě, když jsem cítila silnější stisk ruky. Hned jsem otevřela oči a podívala se na Lawa, který se neprobouzel. To se mi jenom zdálo. Pomyslela jsem si. Narovnala jsem se. Břichem mi projela ostrá bolest. A nejen břichem, ale i v zádech.
„Tak co? Spala si vůbec?“ ozval se Chopperův hlas ve dveřích. Otočila jsem se ke dveřím a myslela jsem, že umřu bolestí.
„J-jo…“ dostala jsem ze sebe potichu.
„Neříkej mi, že si spala opřená o tu postel.“ zděsil se. Hlavou jsem přikývla, že jo. „Hned ti to namasíruju.“ rozhodl jako doktor.
„To je dobré.“ protestovala jsem.
„Jsi snad doktor?“ zlobil se na mě. „Jen si lehni a já tě namasíruju.“ rozhodl přísně. Radši jsem ho poslechla. Pustila jsem ruku Lawa a šla si lehnout na druhou postel. Svlékla jsem si tílko, aby mě mohl namasírovat. Namasíroval mi záda a krk. Rány na břiše bolely. I při masáži mě vše bolelo. Trošku jsem zasyčela bolestí. Ale jinak jsem byla zticha. Poté, co mě namasíroval, jsem si oblékla tílko a šla si sednout k Lawovi a zase jsem ho chytila za ruku. „Pojď něco sníst. On ti neuteče.“ řekl mi a podíval se na mě.
„Nemám hlad.“ řekla jsem a v tom mi zakručelo v žaludku.
„To vidím.“ řekl stále podrážděně.
„Promiň, Choppere, ale nechci se od něho hnout.“ přiznala jsem a podívala se na něho.
„Vím. Když jsi na tom byla zle ty, taky se nechtěl od tebe hnout, ale jíst musíš.“ řekl mírněji. „Jdi se najíst a já tu zůstanu. Až se najíš, tak tu zase budeš.“ navrhl mi a já se zamyslela.
„Dobrá, ale kdyby se probral hned za mnou přijď.“ souhlasila jsem.
„Dobře.“ souhlasil s mou podmínkou. Opatrně jsem vstala a šla ke dveřím. Ještě jednou jsem se podívala na Lawa a poté jsem šla k ostatním na snídani.
Nikdo se na nic neptal a já se mlčky dala do chleba s máslem. Ještě jsem nemohla moc jíst. K tomu jsem popíjela čaj.
„Jak na tom je?“ zeptal se po chvíli Luffy. Podívala jsem se na něho.
„Stále stejně.“ řekla jsem pravdu. Když jsem dojedla, tak jsem šla za Lawem.
Chopper seděl na stoličce a sledoval Lawa. Opatrně jsem přišla k Chopperovi a dala ruku na jeho rameno. Ten sebou trhl, jak se lekl.
„Promiň, vylekat jsem tě nechtěla.“ zašeptala jsem.
„V pohodě. Najedla ses?“ zeptal se mě Chopper.
„Jo, najedla.“ řekla jsem pravdu.
„Přinesu ti sem vodu.“ řekl a šel pro vodu. Do pěti minut byl zpátky. „Teď se jdu najíst. Kdyby něco, volej.“ oznámil mi. Hlavou jsem přikývla a držela Lawa za ruku. Po tvářích mi tekly slzy. Nechtěla jsem ho ztratit. Stačilo, že před dvaceti lety jsem ztratila rodiče. Nechtěla jsem přijít o svou první a jedinou lásku.
Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít. Byla to Terka.
„Mohu?“ zeptala se mě Terka. Přikývla jsem a pustila ji dovnitř. Zase jsem si sedla k Lawovi a držela ho za ruku. „Jak mu je?“ zeptala se mě.
„Stále stejně. Neprobírá se, ale ani se mu nepřetěžuje.“ řekla jsem pravdu.
„Neboj, je to bojovník.“ utěšovala mě. Znovu jsem se rozbrečela. Terka přišla ke mně a opatrně mě objala. Pustila jsem Lawovu ruku a Terku jsem taky objala. „Až se probere, bude vše v pořádku.“ utěšovala mě. Já jí věřila. Po chvíli jsem se odtrhla, setřela slzy a chytla Lawa za ruku. „Nebude ti vadit, když tu zůstanu?“ zeptala se mě.
„Nevadí.“ přikývla jsem. Terka seděla na stole a já na stoličce. Ale jen chvíli.
„Zrovna, když jste byli šťastní, co?“ zeptala se mě.
„Ano, ale zase budeme. Věřím v to.“ řekla jsem sebejistě.
„Já tomu taky věřím.“ usmála se na mě.
„Víš, musím se ti přiznat. Když jsem se ráno probouzela, tak se mi zdálo, že mi Law stiskl ruku.“ přiznala jsem jí.
„Třeba to znamená, že se každou chvíli probudí.“ snažila se mě přesvědčit.
„Myslíš?“ zeptala jsem se nejistě.
„Vím. Určitě ti tím chtěl říct, že se nemáš bát.“ usmívala se. „Divím se, že Chopper ti to neřekl.“ divila se.
„On o tom neví. Víš to jenom ty.“ přiznala jsem.
Aha, myslím, že by si mu to měla říct.“ doporučila mi.
„Nevěděla jsem, jestli se mi to jenom nezdálo.“ přiznala jsem.
„Chápu.“ přikývla. „Ale až se tu objeví, tak mu to řekni.“ poradila mi. Jenom jsem přikývla na souhlas. V tom se mi zdálo, že mi Law znovu stiskl ruku. Ale tentokrát se mi to nezdálo. Podívala jsem se na Lawa a on se začal probouzet. „Jdu pro Choppera.“ řekla a slezla ze stolu. Málem shodila džbán s vodou, ale já se rychle natáhla a zachytila ho. Ale zády i břichem mě projela ostrá bolest. Zasyčela jsem bolestí.
J-Jane… Jsi v pořádku?“ zašeptal Law. Chtěl se posadit. Já zůstala tak, jak jsem byla.
„Jen lež. Chopper tu bude každou chvíli.“ usmála jsem se na něho a pokusila se narovnat. Sice stěží, ale povedlo se mi to.
„C-co se...ti stalo?“ dostal ze sebe. Já ho chytila za ruku.
„Nic vážného. Jenom jsem špatně spala.“ snažila jsem se ho uklidnit. Po chvíli přišel Chopper a ošetřil Lawa. Spíš ho prohlédl.
„Chce to spánek, spánek a spánek.“ doporučil Chopper. Law jenom přikývl. „A ty ho taky potřebuješ.“ otočil se na mě.
„L-lehni si…k-ke mně.“ zašeptal Law a pomalu, jak jen mohl, udělal místo vedle sebe. Podívala jsem se na Choppera. Ten přikývl na souhlas. Opatrně jsem si lehla vedle Lawa. Law si mě přitulil víc k sobě a i já se k němu přitulila.
„Dobrou noc, Choppere.“ popřála jsem mu. Law už spal.
„Dobrou.“ zašeptal Chopper. Zavřela jsem oči a taky jsem hned usnula.